Z pohledu Lukase
V hlavě mi třeštila bolest.
Otevřel jsem oči a podíval se do denního světla, ale tím jsem tu bolest ještě zhoršil.
Pevně jsem zavřel oči a mnul si spánky.

Napravo ode mně se ozvaly tiché vzlyky.
Podíval jsem se do jejího barevného obličeje.
Po tvářích jí stékaly vodopády slz.
"A-a-a-ale..."
"Ale co?! Holka, můžeš být ráda! Vydíš největšího borce na škole..."
"Kterej mě den co den několikrát mlátí!"
"No tak... klid..."
"Klid?!" zajíkala se. "Klid, když jsem sama v jedný místnosti s největším kreténem a..." pozvedl jsem obočí. "Neřeš," mávla nad tím rukou - nebo se o to spíš pokusila, tělo ji očividně jaksi neposlouchalo. "Prostě jsem tady s nejhorším člověkem, kterého jsem kdy potkala a... a..."
Chvíli mlčela.
Podívala se z okna.
Párkrát se zhluboka nadechla, do očí jí vhrkly slzy a nádechy byly najednou jaksi trhané.
Rozbrečela se.

Dal jsem si ruce za hlavu a zíral do stropu.
Pláč utichl.
"Víš... povedlo se ti to."
Zvědavě jsem se otočil, když jsem uslyšel její hlas hned vedle sebe a podíval se do jejích naprosto černých očí, ve kterých se nahromadily slzy.
Viděl jsem v nich... strach i odhodlání. Lásku i nenávist. Život i smrt.
"Počkej... co?!" zeptal jsem se.
"Povedlo se ti to..."
"Ale..."

Otočila se a vzala zrcadlo.
Praštila s ním o zeď a okolo se rozletěly střepy.
Jeden velký vzala a přiložila si ho k předloktí.
"Povedlo se ti to..." Smutně se usmála.
Pak řízla.
"Ne!" uslyšel jsem se vykřiknout.
Postel postříkala krev. Zdi, strop, podlaha... Vše bylo od krve.

"Pomoc!" zařval jsem z plných plic.
Svalila se na zem.
Dobelhal jsem se k ní a snažil se jí tu ránu zaškrtit. "Pomoc!"

Sestřička, která zděšeně přiběhla se hned chopila lékárničky a začala ji ošetřovat.
"Co... se stalo?" zeptala se, zatímco jí obvazovala ránu.
"No... Já... Ona... Ehm..."
"Dobrá, řekneš nám to později. Teď si lehni a odpočívej. Všechny rány už máš zašité, tak ať si ty stehy nepotrháš."

Lehl jsem si a zíral do stropu.
Ale ani jsem ho neviděl, protože mi v mysli stále vyvstávaly její oči. Černé, bez bělma, jako dvě černé perly zasazené v jejích očních důlcích - ale i tak byly plné emocí.
S touto vzpomínkou jsem usnul.