Z pohledu někoho někoho
Seděla v rohu a řvala.
"Nech mě být! Proč mi to děláš?! Já už nechci!"
"Zlato?" Ve dveřích se objevila její máma.
"Ano?"
"Děje se něco?"
"Ne... Jenom... Něco si cvičím do školy."
"OK. Za chvilu je večeře, jo?"
"Jo."

Seděla tam, dokud se dveře nezavřely.
"Přestaň! Nikdy! Ne! Už ne! Nikdy víc!"
Máma tomu věřila. Nevěděla, co se s její dcerou děje.

Z pohledu Lukase
Seděl jsem na schodech před školou a v ruce držel cigaretu. Sluchátka jsem měl pověšený na krku.
Okolo chodily skupiny lidí.
Ale já čekal jenom na ni.

A nakonec jsem se dočkal.

Plaše se prodírala davem lidí s hlavou svěšenou a šedými vlasy vlajícími ve vzduchu.
Ušklíbl jsem se.
Pomalu doklopýtala až ke schodům a začala po nich vycházet.
Když procházela kolem mě, chytl jsem ji za nohu a strhl na chladný kámen.

Vyjekla.
Zvedla ke mně oči přes závoj rudých vlasů, zavrčela a dala mi facku.
"Tak takhle ne, holka. Tak to nepůjde." Facku jsem jí oplatil.
Zavrčela. Ale ne, jako člověk. Jako zvíře.
Vyvalil jsem oči, když se mi její ruka opět rychle přiblížila k tváři...

Z pohledu Kate
Neudržela jsem se.
Na chvíli byly mé vlasy oranžové.
Vytáhla jsem malé drápky, které jsem měla schované pod nehty a podobaly se kočičím.
Zavrčela jsem a rozmáchla se rukou.
Vlasy mi zrudly a rozletěly se vzduchem, když jsem se zvedla a dívala se na čtyři krvavé šrámy na jeho tváři. "Do prdele přestaň! Běž si vybíjet zlost někam jinam!"

Vyvalil oči, když se dotkl krve, která mu vytékala z ran.
"Proč já?! Proč... Proč..." Po tvářích se mi kutálely slzy.
Rozeběhla jsem se po schodech ke vstupu do školy a co nejrychleji k záchodům.
Černá hříva za mnou zavlála.
Zamkla jsem se na kabince a až do zvonění jsem nevyšla ven.