Laň plachá v lese se schovala
za keřem má zůstat skrytá zraku.
Bojí se jít ven, poznat pravdu?
Spíš má strach už od mala.

Koho nechá v nevědění
co ona tají, v duši skryté?
Všichni budou za zdí kolem srdce stát
přesto bližší tak budou jí.

Odpověď na otázku se skrývá
jako laň sama. Svit luny bílé, malebné
své ruce roztahuje v dál
ale vše nezachytí, něco je přec vzdálené.

Smát se jí budou, jejímu strachu,
či s tajemstvím ji nechají žít?
Na výběr nemá, musí utéct o kus dál
až tam, kam její nohy vydrží běžet.

Když se tajemství dozví,
najdou ji. Vyplaší? Kdo ví.
Třeba někoho nechá projít
až do středu a k cíli.

Pak stejně výstřel se ozve.
V srdci kulku bude mít.
Budiž to památka na to,
že jen některým stojí za to se otevřít.

*Ahojte! Možná jste si všimli obrázku. Dohodla jsem se s opravdu super ilustráorkou @Nieninque, která mi bude básničky ilustrovat. Jalože fakt pěkně :), což dokazuje takhle supermegaextrahypersuper laň na mýtině lesa :). Doufám, že si spolupráci užijeme :). Vaše Raven.*