Tichý krok má
a jen se dívá,
tětivu luku napíná,
pro šíp sahá, lov začíná.

Její krok vycvičen,
stejně tak zrak a sluch
vkládá šíp, stačí jen
výstřel, co nezpůsobí ruch.

První jde k zemi kolibřík.
Šíp v něj zajel až po dřík,
a radost zmizela za duhou
za sebou stopu krvavou.

Malý úlovek ji pranic netěší
však šípů a síly má ještě dost.
Zabijí a myslí si, že záleží,
když získá trofej pro radost.

Jako důkaz toho slibu
dlaší střela nemá chybu.
Smrt rozevírá místo jeho perutí
nad pávem plášť a krásu zahubí.

V lese je ticho, slyšet je
i gepard, našlapujíc tiše.
To, co naše dívka stopuje
to nemá nikdy žádné příště.

Kožešinu skvrnitou bere si
gepardí tělo klesá mezi růže.
Netuší, že svými móresy
stáhla svou svobodu z kůže.

Co dělá ji tak samotářskou
že opovrhuje cizí láskou?
Nebojí se, zda-li jí to vyjde,
bojí se co po konci přijde.

Už jen jeden šíp zůstává
a v toulci na rameni čeká.
Dívka měla dost nejistoty
a uzavřela se do lesní samoty.

Odmítnout nikoho nechtěla
tak co v sobě měla, zničila:
Radost, krásu i svého ducha
Že ničí sebe, nebyla potucha.

A každý lovec má žízeň
k vodě se jít napít musí,
zažene pár doušky tíseň
jenž lovkyni samé se hnusí.

A za ní hříva
v jezeře odraz
do očí se jí dívá
krále zvířat obraz.

Jemu neutečeš,
bude to chvíle poslední?
Šípem ho nezaženeš,
jeho kůže - staré brnění.

Vyděsila se, rychle se otočila
Strach ji poháněl, jak byla čilá!
Jedno zavrčení a velká tlama,
ona se bojí a utíká do neznáma.

,,Celý tenhle les ty neznáš,
i když je jak tvůj, tak je i náš.
My jsme byli ty a ty jsi všichni my,
jen jediná věc se nemění."

Dívka slyší hlas velkého lva
uvnitř sebe i zvenčí,
ať je jaká mezi nimi dálava.
A úzkost jí hlas ztenčí:

,,Kdo jsi?" Dech jí došel,
dávno už neběží.
Běhu bylo přehršel
a o čas se slovy snaží.

,,Copak to není správné a krásné?
Před sebou nikdy neutečeš.
A dokuď je ve dne slunce jasné,
já budu tam, kde se povlečeš."

Teď to vidí. Ruku zvedá.
A lev tlapu - přední levá.
Jediný hrok, jedno šlápnutí,
Ona se pohne a on v zápětí.

Naposled zasáhla výstřelem naslepo
a bolestí se jí před očima zatmělo.
,,Dokud dýcháš, já dýchám též."
Lev je ona. Všechno byla lež.

*Ahojte! Zase něco málo :). Líbí se? :)*