*Ahojte! NOVINKA! MÁM ILUSTRÁTORKU BÁSNIČEK!! JUPÍÍÍ! :). Je to jedna opravdu talentovaná holka a na WT je pod jménem Nieninque. Postupně přibudou ilustrace i k předchozím básničkám (Schovaná už ji má :) ). A teď předmluva k této básni. Zase se hlásím s básní o životních cestách a květomluvě. Pro vysvětlení: begonie znamená ,,Dej si pozor" a azalka ,,Dávej na sebe pozor". Jen tak pro jistotu :). A doufám, že vás nezklamu. Vaše Raven.*

Mladá baletka v tanečním studiu
kroky střídá, ladná jak dech.
Okno ji láká jít tatčit v trávě,
volá ji: ,,Všeho nech!

Nač mít pevné parkety
zavřená jak pták za mřížemi.
Pojď pryč, vychutnej doteky
mezi azaklami a begoniemi."

Její duše mladá
ven ji všechno láká,
tak piškoty zouvá
před tím nevycouvá.

Láká ji jít dál a dál,
klika dveří cvaká.
Nikdo není opodál,
jen krásná květná louka.

Do trávy zanoří chodidla,
Zeleň je chodník slávy.
Koho by napadla myšlenka
co je pod trsy trávy?

První krok, druhý v tanec se mění,
jaké to líbezné souznění.
Kdo by se tady bál?
Vítr je lepší než taneční sál.

Bosky hledá si cestu svou
hustá tráva je tu jen projednou.
Zjistí, že i dokonalost má skvrny.
Pocítí, že i růže má své trny.

Otočka zády ve směru cesty
tančí její sólo mladé arabesky,
její smysly ji ukážou, že plní sál.
Však tady není zeď, kde by Konec stál
a řekl: ,,Dost!" zakázal ji jít opodál
Kde trní hluboko pod ní
konec sóla odzvoní.

K útesu za křovinami se blíží
Osud jí srázem cestu zkříží.
Je na ní, zda vyhne se
nebo jak šíp dolů snese se.

Nikdo nemá hlasu
nevaruje tanečnici
Jeden krok zabije krásu
nebude však mučednicí.

Její chyba byla
že na okolí zanevřela
a že do sebe se uzavřela.
Proto jí strž náruč otevřela.