Řeknu vám to celé od začátku...
Když mi bylo osm, vyváděl jsem pořád něco. Horší a horší věci. Jen tak. Pro srandu. Ale nikdy to nedošlo moc daleko, jen jednou. Porval jsem se se spolužákem před školou. Praštil jsem ho kamenem do hlavy tak silně, že to nepřežil. Do teď toho lituju...
Rodiče se rozhodly, že co je moc, to je moc. Odvezly mě do děckého domova. Měl jsem tam být jen na pár týdnů, ale když jely rodiče nazpátek, měly autonehodu. Otec byl naštvaný kvůli té nehodě s mym spolužákem a nedával pozor. Jejich auto vjelo do kamionu ve veliké rychlosti. Nepřežily to a já tam musel zůstat...