×××
Cesta prázdná,
na ní my,
a lidi kolem nebyli.
Ty dobře ten pocit znáš,
když v očích mých se topíš.
V očích jak moře divokých,
vlna za vlnou a ty jen mlčíš.
Pamatuju na chvíle,
kdy slunce zářilo víc než jen hvězda.
Ty chvíle krásné,
teď už se to nezdá...
Temnota kolem nás
a v našich očích,
kde kdysi býval jas,
je teď jen vina,
co sužuje nás zas.
Ptáš se mě proč jsem taková?
Proč chci svobodu?
Nevím, co ti říct...
Tys věděl,
navždy tu nebudu...
×××