Nebyla jsem si jistá jestli vůbec někdy vylezu ven. Bylo to moc krátké - všechno. 

"Cath! Už jsi oblečená? Chci to vidět!" Žadonila Ember a já vyděšeně chytla oba konce závěsu a křečovitě ho tlačila ke stěně. V hlavě se mi rodil plán jak se z toho všeho vykroutit, jenže součástí by bylo si sundat tohle otřesně krátké a odhalující oblečení, kvůli čemuž bych musela pustit ten závěs. Žaludek se mi otáčel ze strany na stranu a podobně na tom byl zbytek mého těla. 

"Vylez ven sluníčko, nebo tě donutím obléct si i tohle ostatní," Na vteřinu jsem zapomněla dýchat, když jsem tohle slyšela. Ostatní. Tvář se mi zkřivila do žadonivého gesta a já se chystala přemlouvat, jenže vedle mé ruky se objevila další z venku a odhrnula závěs. Vypískla jsem a otočila se k nim zády. Nebylo mi příjemné stát v tomhle, před nimi. 

"Páni Cath, myslím, že tohle je-" Nechtěla jsem slyšet konec té věty, nebyla jsem v tom svá. 

"Hrozné, krátké, odhalující, nepadnoucí?," Vyjmenovávala jsem mezitím co sledovala jejich odraz v zrcadle. "A ty, s tím ostatní se jdi vycpat! Nic podobnýho už na sebe nenavleču!" Vykřikla jsem a mezitím ukazovala na Calebům odraz. Zašklebil se a pokrčil rameny.

"Sluníčko víš že se neodmlouvá starším a hlavně to vybíráme my, ty máš za úkol si to akorát vyzkoušet." Chtěla jsem mu ten jeho sebejistý výraz seškrábat z obličeje. Na moment jsem zapomněla proč jsem se vlastně otočila. Vypochodovala jsem z kabinky míříc přímo na Caleba se zvednutýma rukama a vraždícím výrazem.

"Pojď sem," Zavrčela jsem než mě Ember chytila a snažila se mě od něj dostat co nejdál. "Ty jeden zbohatlickej, nafoukanej úchyle! Jdi do nevěstince a ne obchodu! Až se mi dostaneš pod ruky, nezbude z tebe ani chloupek ty náturo jedna trotlovská!" Rozhořčeně jsem na něj pokřikovala a mezitím názorně ukazovala jak ho roztrhám na kousky.  Vztek se ve mně vařil víc než se vařily ty nudle vedle v čínském bistru. Toužila jsem ho odkopnout na měsíc a už nikdy ho nepotkat, ale Caleb se jen smál a pověsil to oblečení na háčky. 

"Tak asi půjdeme do jinýho obchodu ne?" S úsměvem zvedl obočí a nenápadně ukázal na okolí.  Přestala jsem se snažit dostat z Embeřina zajetí a rozhlédla se. Všichni stáli jak přikovaní k řetězům. Pár dam na mě hledělo s otevřenou pusou a oblečením v natažené ruce. Nakvašeně jsem se otočila na Caleba a přimhouřila oči.

"Ty jeden malej -" Ember se mnou trhla a vtáhla mě do kabinky. "Tohle si odskáče," Vypěnila jsem, když ty kusy hader letěly dolů. Ember protáčela očima a rovnala oblečení zpátky na háčky. Urovnala jsem si svoji károvanou košili a spořádaně vyšla ven. Ani pohledem jsem o Caleba nezavadila, jen rychle opustila obchod a rozhlížela se po nějakém dalším, kde bylo jasně vidět že tam jsou věci delší než dva centimetry. 

Toto dopoledne pro mě bylo nezapomenutelné. I po té krátké zkušenosti jsem si byla jistá, že Caleb mi už oblečení vybírat nebude, ať si to platí kdo chce, takže se nakonec oba spojili. Chodili od obchodu k obchodu, od regálu k regálu a vybírali další kousky, mezitím co já jsem seděla před obchodem s koktejlem v ruce a sledovala u čeho všeho se zastavují. Ember se pořád smála a mně se postupem času dobrá nálada vrátila taky. 

"Hele Cath, mám nápad." Šeptla Ember, když byl Caleb koupil jídlo. Natáhla jsem se k ní a přikývla. "Uděláme soutěž - ne, uděláme sázku!" Vypískla a pak se zase ztišila. "Zbývá nám poslední den v Miami. Celou dobu si buď hrála basket, fotila nebo si chodila na nějaký výšlapy či co to bylo," Rýpla si. Zasmála jsem se a odtáhla se, protože Caleb byl zpátky i se zmrzlinovými poháry. Spokojeně se usadil a roztáhl ruce s pohledem donesl-jsem-zmrzlinu-milujte-mě!. Zvedla jsem lžičku a zabořila ji do citronové lahody a rychle strčila do pusy. Rozplývala se mi na jazyku a já si tu chuť opravdu užívala. 

"Chci aby si během dnešního dne získala dvacet telefonních čísel od jakýhokoliv chlapa kromě toho mýho." Zazubila se a ukázala na Caleba. Špatně jsem polkla a rozkašlala se na celé kolo. Můj obličej nabíral červenou a asi by se zbarvil do modré, kdyby mě Caleb nebouchl do zad.

"Cože to mám získat?" Přidušeně jsem vypískla a překvapeně na ni hleděla. Caleb se zamyslel, pak se začal smát a nakonec přikyvovat. Nikdy by mě nenapadlo, že po mě bude chtít sestra něco takového. A taktéž by mě nenapadlo, že tihle dva sedící přede mnou, by se mohli dát během týdne do kupy. Zahleděla jsem do zmrzliny a snažila se všechno vstřebat.

"Musíš to udělat, jinak se na internet dostanou tvoje fotky," Zvedla jsem pohled a definitivně přestala doufat, že bych se přes to mohla dostat. "Z tábora." Řekla tajemně a já zbledla. Tenhle tábor byl má noční můra a rozhodně bych ho nechtěla rozebírat s lidmi na internetu. 

"Ty mě vydíráš?" Nevěřila jsem svým vlastním uším. Ember se ale jenom usmála a přikývla. 

"Ber to jako dobrý obchod. Ty získáš zkušenosti a sebedůvěru a my budeme mít chvíli pro sebe." Otočila se na Caleba, který se k ní naklonil a oba si začali třít nosy o sebe. Znechuceně jsem odvrátila pohled a povzdychla si.

"Fajn, ale jenom deset." 

Zvedla jsem se a jak Ember řekla, začala jsem lovit. Většina z chlapů, ke kterým jsem si přisedla buď neměli zájem, byli zadaní, nebo hluší. Byla jsem vyčerpaná, se sebevědomím na dně a nevrlá. Je pravda, že otázky typu 'Jak se máš' asi nebyli správný začátek ale to jsem si k nim měla sednout a říct 'Ahoj, jsem Cath a chci tvoje číslo'. Zamyslela jsem se nad tou možností a chvíli ji zvažovala.

"Ty jsi ten nejhorší možný případ vůbec," Povzdechl si Caleb, který se vedle mě náhle objevil. Vytáhl mě na nohy a s Ember, která se taky vynořila odnikud mě zatáhly na záchody.

"Oblíkni si to z té zelené tašky," Křikl Caleb skrz dveře a Ember to hned začala vytahovat. Vůbec jim nebylo blbý mě cpát do kabinky na záchod abych se tam převlíkla. Přehazovala jsem, i když nedobrovolně, své oblečení přes vrch kabinky a natáhla na sebe kraťáskový overal s letním námětem. Hned za overalem letěli páskové boty na podpatku. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Přece jen tohle bylo taky docela krátké. 

"Tak si říkám jestli ti v tom všem dlouhém oblečení nebylo vedro," Ozvala se Ember. Vyšla jsem z kabinky ve chvíli kdy si upravovala rtěnku. Otočila se na mě s otevřenými ústy a nevycházela z ní ani hláska. 

"Zlato? Děje se něco? Proč už nemluvíš?" Caleb pokřikoval skrz dveře a mě bylo opravdu trapně. Přece jen tohle jsem veřejné záchody! 

"Cath," Vydechla Ember, rychle se vzpamatovala a začala mi nasazovat velký upnutý náhrdelník s penízky. "Asi jich budu chtít dvacet," Zasmála se a trošku mi poupravila vlasy. Nechtěla jsem jít ven. Role popelky mi neseděla, ale Ember to viděla jinak. 

"Tyjo kdyby sis ke mně přisedla tak bych ti těch čísel dal klidně deset," Pískl a nechal mě projít. Stále mi to nebylo příjemné a jen co jsem vyšla zpátky do ruchu obchodního centra jako by se všechno zastavilo. Polovina lidí se na mě zase dívala, ostatní procházeli a naštěstí si mě nevšímali. Vždyť oni dělají jako bych byla jediná kdo tady má kraťase, nebo takové letní oblečení. Jsme v Miami sakra! Nechápala jsem co se se mnou děje. Bývala jsem šedá myška a tak mi to vyhovovalo a teď bych všechny nejradši seřvala 'co čumí'. Protočila jsem očima, nečekala na Ember ani Caleba a vyrazila k jednomu z obchodů. Zahleděla jsem se na nabídku koktejlů a vybírala, který si koupím. Cítila jsem na sobě až moc pohledů. Pootočila jsem hlavu a zjistila, že vedle mě stojí několik mužů, kteří mě pozorují bez mrknutí oka. Přimhouřila jsem oči a znovu se věnovala nabídce. 

"Em, dala bych si mangové potěšení?" Ten název zněl tak přiblble, že jsem se musela smát sama sobě za vyřčení. 

"5 dolarů prosím," Zalovila jsem v kabelce předtím, než se ze všech stran začali hrnout jedno bankovky a pokřiky stylu 'Zaplatím to!'. Prodavačka ani já jsme neměli tušení co se to děje. Ona se však vzpamatovala dřív, postrčila mi pití a ukázala ať jdu. Na nic jsem nečekala, popadla své mangové potěšení a vytratila se k jednomu ze stolů. Co se dělo potom snad ani nejde popsat. Chlapi si sedali jeden za druhým v pětiminutových intervalech a snažili se se mnou konverzovat. U prvních pěti jsem se o to pokoušela, ale když všechny skončili slovy 'V mém domě', přestala jsem poslouchat i mluvit. Na stole se mi hromadily papírky s čísly a já měla chuť je odhrnout na zem. Po hodině jsem to už nevydržela a začala se zvedat na odchod. 

"Cath? Tak jak?" Culila se Ember držící všechny mé nové kousky společně s Calebem. Protočila jsem očima, popadla ty tašky do rukou a ukázala za sebe na stůl. 

"Jdu domů, ať jsem vyhrála cokoliv nechci to, za tohle utrpení mi to nestálo." Otočila jsem se na patě a začala odcházet. Do cesty mi vtrhlo ještě několik mužů s tím, že mi vezmou tašky ale všechny jsem je odháněla s neslušnými slovy na jazyku. Tenhle den byl jako za trest. Tak moc jsem se těšila domů. V hotelu mi vzali tašky hned u dveří a doprovodili mě do našeho apartmá. Spadla jsem na postel a přemítala co se vlastně dneska stalo. Byla jsem krásná a žádaná. Jo, byla jsem - a líbilo se mi to, i když jsem si to prvně nechtěla přiznat. Nemusím být tichá a poddajná. Můžu být svá a aspoň trochu sebevědomá. 

Další díl:) Z Cath se stává jiný člověk, ale myslím, že už bylo na čase! :D

Užijte si část^^