Otevřela jsem oči a naštvaně zamručela. Nechce se mi stávat. Bohužel se mi už ani nechtělo spát, tak jsem shodila nohy na zem a vypochodovala do kuchyně. Napustila jsem vodu do konvice a nachystala hrníčky, které jsem naplnila lahodně vonící kávou. Nemohla jsem dostat z hlavy fakt, že Ember stále kouří. Myslela jsem, že skončila. Ozvaly se kroky mířící do kuchyně a já se hned ozvala, než abych podporovala nepříjemné ticho. 

"Chceš taky?" Odměřeně jsem se zeptala Claire, když se objevila za mými zády. Byla jsem si jistá, že je to ona, Ember by se hned ozvala. 

"Jo dám, díky," Přikývla jsem i když to vidět nemohla a kávu zalila. V kapse mi zabzučel mobil, oznamující novou zprávu a já se psychicky připravovala na další slovní hříčku, kterou Kyle vymyslel. Odemkla jsem ho a naklikala nové zprávy. 

'Co uděláš když si naštvaná na svou kamarádku, která za to stojí?'   Idiot. Mračila jsem se a znovu si četla slovo po slovu. On mě chce vážně naštvat!  Chystala jsem se mu hned odepsat ve sprostější verzi, ale došla mi další zpráva, zase od Kyla. 

'Nechci tě naštvat, myslím to vážně, co uděláš?'   Potichu jsem se zasmála a proklínala boha, že je Kyle tak daleko, abych ho nemohla nakopnout.

Idiot. 

Opravdu, proč mi takhle pomáhá? Způsobem, který mě vždycky přemluví? Chytla jsem mobil pevněji, aby mi nevypadl a začala psát odpověď, nad kterou jsem přemýšlela celý večer. 

'Odpustím ji.' Nejistě jsem to odeslala a podívala se směrem k obýváku, kde Claire seděla. Jo, odpustím. Chytla jsem ucho hrníčku a postavila ho před Claire. Sama jsem si hřála ruce o své kafe, které jsem pomalu upíjela a přitom se opatrně opřela o linku v kuchyni. 

"Cath omlouvám se. Prosím snaž se mě pochopit. Nebylo to vůbec lehké a není to lehké ani teď." Odpila jsem si a přemýšlela jestli to opravdu udělám. 

"Holky, já jdu nakoupit ano?" Ember proběhla mezi námi jako by se bála nám do toho zasahovat. Nebo se bála, že bych ji nadávala za tu cigaretu. V kapse mi znovu zavibroval mobil, který mě uvedl zpátky na místo, kde jsem stála - naproti Claire. 

"Já se snažím, přemýšlím nad tím, ale asi to potřebuju vstřebat." Řekla jsem jak jsem to cítila a pokrčila rameny. Odpustím ji, jen chci aby věděla co se mi právě honí hlavou a že je toho fakt hodně! 

"Chápu to, ale byla bych ráda kdyby si mi to odpustila." Protáčela hrnkem v ruce a prohlížela si mě. Byla to tichá chvilka, a mě tiché chvilky vždycky rozesmějí. Snažila jsem se nesmát, jen jsem se slabě usmívala, dokud jsem to nevydržela. 

"Mám pocit, že z toho děláme bůh ví co, ale nedá mi to." Můj úsměv se neodbytně prohluboval, než Claire znovu nepromluvila. Bylo neobvyklé ji říkat Claire, ale vzhledem k tomu, že ji tak říká i Ember a Kyle, tak to prostě musím risknout ne? 

"Takže odpuštěno?"  Skousla jsem si ret a položila hrnek na linku, o kterou jsem se přestala opírat. Chtěla jsem k ní dojít a přikývnout, donutit ji mě obejmout a takhle tu hádku ukončit. Možná jsem chtěla i využít situace, vyfotit nás a tu fotku poslat Kylovi. Aby viděl jak jeho psychologické vydírání účinkuje. 

"Claire?! Máš problém a velký!" Má sestra vletěla do bytu tak rychle, že jsem neslyšela odemykání zámku. Neobtěžovala se zouváním a vběhla přímo na svůj koberec, mezitím co mávala jako zběsilá s novinami. Otevřela jsem ústa, že ji seřvu i jenom za ty boty ale ona mě předběhla a začala něco rychle drmolit. Přistoupila jsem k nim a sledovala jak Claire vstala, až skoro vylila hrnek s kávou a zuřivě otáčela listy novin než začala nahlas číst. 

"Claire Downer, dcera slavného závodníka Charlese D. Opět nalezena. Očití svědci nám potvrdili fakt, že zmizelá závodnice se skrývá v malém městečku na severu státu Oregonu, nepodařilo se nám získat rozhovor, ale co na to řekne její strýc a majitel stáje Frank Liamson? To se dozvíte v zítřejším čísle novinového deníku Masters." Mračila jsem se a snažila se zahlédnout alespoň část toho článku. Očití svědci? Snad to nebyl Kyle. Natáhla jsem se pro noviny a začala to nahlas dočítat i když jsem viděla co to s Claire dělá. Střásli se jí ruce, tikala očima z jednoho místa na druhé a neuvěřitelně pobledla.

"Byla spatřena s další hvězdou závodního světa  Ethanem Wilsonem. Vzniká mezi těmito dvěma závodníky nová láska? Bude Ethan Wilson přestupovat do jiné stáje?" Už jsem neměla v plánu číst dál. Stejně na tom byla i Ember, která mě to po chvíli poprosila. Chuť zavolat do toho časopisu a zdělit jim svůj ne moc slušný názor na jejich vměšování do soukromí a jejich články byla obrovská. Listovala jsem těmi novinami a snažila se najít jakýkoliv kontakt, mezitím co jsem si v duchu formulovala jaká všechna sprostá slova tak napíšu. Claire se mezitím přemístila k oknu a dívala se ven v až moc divném gestu.

"Skvělý, omlouvám se holky, že jsem vás do tohohle zatáhla. Mrzí mě to." Rychle kolem nás prošla a vytáhla velkou kabelu, sídlící v jejím pokoji. Ember za ní hned vyrazila ale já zůstala stát a přemýšlela, kdo mohl být takový hajzl, aby ji udal. Obrátila jsem se na patě a došla za nimi do pokoje. Claire rozhodila rukama a dotčeně na nás hleděla. 

"Hele vážně mě to mrzí. Musím pryč abych vás do toho nezapletla ještě víc. Když se o vás začnou zajímat média přilákáte k sobě spoustu nepřátel toho vás chci ušetřit." Zatnula jsem pěsti a snažila se nezačít křičet. Mračila jsem se, mačkala noviny v rukou a probodávala Claire pohledem. Vážně si myslí, že to ještě jde?!

"Na to jsi měla myslet dřív, nemyslíš? Teď už náš neušetříš ničeho. Byla jsi tady - to oni ví. Když teď odjedeš, bude to ještě nápadnější." Vybalila jsem na ni s ledově klidným hlasem. Divila jsem se, kde se ve mě něco takového vzalo. Můj charakter se kvůli všemu měnil každým coulem a já nechápala proč. Claire se zvedla a podívala se na mě.

"Jo, jenže jsem netušila, že se v tomhle městě najde nějaká krysa co mě udá. Kruci kdo mě mohl poznat. Ta ženská na benzínce tenkrát, když jsem přijížděla? Lydie? Ta to nevěděla." Mumlala si spíš pro sebe a já se otočila s úmyslem zmizet když se ozvala rána. Claire seděla na posteli, prohrabávala každou skulinku, než se vyčerpaně otočila na Ember.

"Nevíš kde mám telefon?" Má sestra zavrtěla hlavou a já opět překročila práh místnosti. 

"Co chceš dělat?" Zavrčela jsem a ostražitě sledovala jak se rozčiluje. Vyběhla z pokoje, málem mě přitom srazila a začala vytáčet číslo z pevné linky. Neposlouchala jsem, chtěla jsem si přečíst svoji zprávu na kterou jsem skoro zapomněla, ale Claire zavěsila a otočila se k nám.

"Holky vy si teď uděláte menší dovolenou ano? Kámoš váš odveze a já všechno zaplatím." Tohle prohlášení se mi vůbec nelíbilo ať to platí kdokoliv. Ember nadšeně vypískla a hnala se ke kufrům, ale já zůstala stát vzdorovitě na místě s překříženýma rukama. 

"To myslíš vážně?" V jejím výrazu totiž nešlo poznat jestli ano nebo ne. Přikývla a dál mluvila na Ember. Má ledová nálada začala tát, byla jsem si toho vědoma. 

"Nemůžu nikam jet! Za chvíli mi dojde kredit navíc a já se budu muset vrátit! Nemám čas na prázdniny!" Vykřikla jsem slabě a neustále přitom vrtěla hlavou a rozhazovala rukama. Nemůžu! 

"Poslyš Cath, školu ti omluvím. Jako Claire Downer potvrdím jim to. Ale nechci, aby jste u toho byly i vy. Nevěřila bys jaký peklo ti novináři dokážou udělat. Prosím aspoň v tomhle mi věř." To hodlá dát autogram řediteli? Nebyla jsem si jistá ničím co řekla, ale její postavení a úsilí mě přemluvit ji nakonec vyšlo. Povzdechla jsem si a upřela na ni svůj pohled. 

"Jestli tam nebude hřiště, nikam nejedu." Zamumlala jsem s vážnou tváří a Claire se doširoka usmála. 

"Beru na vědomí." Dál už pozorovala jenom moje záda, protože jsem odpochodovala do obýváku a začala sbírat své věci - i když jich moc nebylo. Všechny věci byli v mém pokoji na škole, a navíc stále mokré a možná už začíná bobtnat plísněmi. Stála jsem uprostřed obýváku, s mojí kabelou, vedle které leželi tři další kufry mé sestry. 

"Tak to můžeme vyrazit?" Křikla na nás Claire a my si posbíraly věci a zamířili do garáže. Otevřela jsem dveře zrovna ve chvíli kdy něco píplo a opravdu luxusnímu autu blikly světla. Pootevřela jsem ústa a společně s Ember jsme na něj zíraly. 

"Okukovat auto můžeme jindy. Chci to stihnout dřív než se objeví novináři." Už jsem nemluvila, nechtěla jsem ani řešit nic dalšího. Prostě jsem nasedla do auta a čekala až vyjedeme. Nakonec mi ale stejně nedalo a zeptala jsem se. 

"Claire, mám otázku. Kam na dovolenou vlastně pojedeme?" Tikala jsem pohledem mezi Ember a zrcátkem, přes který jsem viděla Claire. 

"Grand hotel v Miami. Bude vám stačit apartmán nebo chcete prezidentský pokoj?"  Ember začala znovu pištět až mi z toho skoro praskli bubínky. Bude to zábava? Možná, hlavně když se dostanu z tohohle přes limit jedoucího auta. 

Vjížděli jsme do autodílny a někdo za námi zavřel vrata. Překvapilo mě to a taky zaskočilo, když se kolem okénka na mé straně mihla postava, začala jsem odmítat vystupovat. Ember se však na mě podívala pohledem, který mě přinutil vylézt ven. 

"Calebe, tohle je Ember a její sestra Cath. Holky tohle je Caleb, můj dlouholetý kámoš. Vždycky mě dokázal ze všeho vysekat." Prohlížela jsem si černovlasého chlápka s týdenním strništěm a hnědýma očima. Nebyla jsem si jistá jestli mi je sympatický nebo ne a tak jsem se radši nevyjadřovala. Ustoupila jsem o pár kroků dozadu a vytáhla svůj mobil. Na displeji mi blikala zpráva od Kyla a já si uvědomila, že jsem mu o mém útěku nic neřekla. Rozklikla jsem ji a začala číst.

'Správná odpověď školačko! Stav se a já ti dám za odměnu lízátko.'  Byla jsem tak šťastná, když jsem ho viděla a teď zase odjíždím! Ohlédla jsem se po ostatních, kteří se spolu hlasitě bavili a já začala vyťukávat písmenka. 

'Nemůžu, ta osoba mě donutila odjet na dovolenou takže se asi zase dlouho neuvidíme:( '  Odeslala jsem zprávu, když už mě Ember popadla za loket a táhla do jiného luxusního auta. Podívala jsem se na Claire, která mi věnovala úsměv, než Caleb nasedl za volant a nevycouval z dílny. 

"Tak dámy vyrážíme!" Zasmál se, dvakrát zatroubil a šlápl na plyn. 

Další díl:) Opravdu dlouhý i když jsem za hlavní čárou dost daleko:/ 

Užijte si část^^