Otevřela jsem kufr svého auta a povzdechla si. Konečně. Můj pohled putoval po jeho obsahu k bytovce, která bývala mým domovem. Vytáhla jsem všechny tašky a došla ke dveřím. Můj prst se ocitl na zvonku, který o chvíli později vyzváněl na celý dům. Ozývaly se kroky, než se objevila zrzavá hlava mé sestry.

"Cath? Co tu děláš?" Vyjeveně si mě prohlížela. Je pravda, že jsem na návštěvu jezdila vždy ohlášeně a hlavně o víkendu, ale změna v mém životě přišla rychle. 

"Návštěva," Usmála jsem se a vecpala ji tašky do rukou. "S malým bonusem." Prošla jsem kolem ní dovnitř a sepnula si vlasy do provizorního drdolu, mezitím co jsem vyšlapávala schody. Ember nechala otevřené dveře, takže bylo lehké dostat se do bytu, stejně jako nevnímat její otázky. Má sestra, sundala své brýle a zamračeně pozorovala jak si sedám na gauč. Zhluboka jsem se nadechla a nasála tu známou vůni. 

"Tak znovu, co tu děláš?" Dala si ruku v bok a nandala si brýle na vlasy. Tušila jsem, že se zeptá. Odpověď jsem plánovala celou cestu, ale i přes to jsem ztratila chuť ji to vysvětlovat celé. Vždycky jsme si říkaly všechno, dokud jsem neodjela na kolej. 

"Mám hodně kreditu a chtěla jsem tě vidět. To nestačí?" Nasadila jsem překvapený výraz spojený s prvky malého štěněte a zůstala na ni zírat. Zavrtěla hlavou a sedla si vedle mě s úsměvem na rtech. Zasmála jsem se a objala ji. Tolik mi to chybělo. Ember v tomhle bytě zůstala i potom všem co se nám stalo a já ji za to teď byla vděčná. Rozhlédla jsem se po místnosti. Úsměv mi vykvetl na ústech, když jsem spatřila dveře svého pokoje. Moc jsem toho tam nenechala, kromě mých knih. Vystřelila jsem z gauče a mířila k mé minulosti. 

"Počkej Cath! Tam už někdo -" Zmáčkla jsem kliku a otevřela dveře. To co jsem viděla jsem nečekala. Byly tu batohy a kufry - cizí! Obešla jsem neustlanou postel a zaraženě sledovala věci, které mi nepatřily. 

"Ty jsi někoho - ubytovala?" Byla to novinka, kterou jsem zaručeně nečekala. Neřekla mi o tom, ani se nezmínila a nechala mě vlézt do cizího soukromí. Všude kolem mě byly poházené různé papíry a hrnky od kafe se válely na všech možných místech. 

"Jo, potřebovala jsem pomoct s nájmem." Pokrčila rameny a zmizela mi z dohledu. Ještě chvíli jsem se rozhlížela a pak se zamračením následovala Ember do kuchyně. Vyndala dva hrnky z poličky a hodila do nich ovocný čaj. Nachystala vodu a dala ji vařit. Vzpomínala jsem, jak to dělala, když jsem začala s úkoly a ona mi pomáhala. Sedly jsme si na gauč a popíjely čaj. Chtěla jsem se zeptat, kdy její spolubydlící přijde, nebo kde budu spát. Nechtěla jsem být přítěž. Jen jsem chtěla vidět svou sestru a na chvíli se vzdálit od školy. Asi přespím v autě. Jo, to přesně udělám, jenom co od Ember dostanu polštář s dekou.

"Bože co to je?" Zamračila se a jedním trhnutím mi rozpustila vlasy. Měla jsem pocit, že mi utrhla i pár pramínků a doufala, že to není pravda.

"Co přesně myslíš?" Odtáhla jsem její ruku od mé hlavy a pobaveně na ni hleděla.

"No ty konečky, ten střih, tvůj kadeřník by se měl stydět!" Odfrkla si a zavrtěla hlavou. Pomalu si odpila z čaje a dál zamračeně sledovala moje vlasy.

"Naposledy jsi na ně šahala ty." Zvedla jsem obočí a čekala na její reakci. Ember se zarazila a pohledem zkoumala mé hlavy. Sledovala jsem jak si snaží vzpomenout a vymyslet něco, co by na svou obranu řekla. 

"V tom případě to musíme obnovit. Tohle jsem mohla udělat tam maximálně před čtyřmi lety. Nebyla jsem tak zkušená jako teď." Bránila se a rozhazovala přitom rukama. Smála jsem se až mě bolelo břicho a připadala si normální. Nešikanovaná, šťastná a svá. 

"Tak dobře, tvou nabídku přijímám. Změň mě sestro!" Ember se zvonivě rozesmála a vyběhla ke dveřím. Stáhla na sebe mikinu a otočila se na mě. 

"Tak pojď! Tady tě stříhat nebudu." Byla stejně bláznivá jako vždycky. Povzdechla jsem si a následovala ji do jejího království. 

Sedla jsem si do měkkého křesla a sledovala svůj odraz v zrcadle. Ember za mnou pobíhala a chystala si své věcičky. 

"Fajn, začneme. Nějaké specifické přání?" Samolibě se usmála a čekala na mou odpověď. Zahleděla jsem se na svůj odraz a přemýšlela. Jak moc změnit? 

"Nechám to na tobě." Ví co je nejlepší. Je to má sestra a ví co je pro mě nejlepší. Zavřela jsem oči a snažila se relaxovat mezitím co mi Ember myla vlasy. Divila jsem se, že nemá narážky na lupy, nebo cokoliv jiného, vzhledem k mému časově náročnému mytí. Nebo jen prostě věděla, že se o tom nechci bavit. Jenže to by byla Ember, kdyby hned všechno nevytáhla, takže si prostě dobře umývám vlasy. 

"Takže škola je v pohodě?" Brala jeden pramen za druhým a když jsem nedopovídala střelila po mě pohledem. 

"Jo, je to - v pohodě." Viditelně jsem dala znát, že to v pohodě není a modlila se, aby to teď nevytahovala, ale má sestra se jen dál mračila a věnovala se své práci. Sledovala jsem své nehty a snažila se moc nerušit. Cítila jsem a viděla, jak mé vlasy padají kolem mých ramen na zem ve stále větších kusech. Byla jsem z toho nervozní. 

"Proč si sebou nevzala i své kamarády? Říkala jsem ti, že je chci poznat." Přikývla jsem a byla přišpendlená jejíma rukama na místě společně jako jejím špatným výrazem. Nahodila jsem omluvný výraz a přemýšlela jak odpovědět.

"Já vím, jen- nemohli přijet. Nemají kredit a musí se učit." Ta nejlehčí lež, která mě v tu chvíli napadla.  Bylo mi blbý být nervozní i doma, ale nemohla jsem to zastavit. Snažila jsem se dostat zpátky do své kůže a Ember to naštěstí pochopila.

"Mno a co jinak? Spolubydlící? Známky? Kluci?" Poslední slovo si vychutnávala na jazyku a pobaveně zvedla obočí. Cítila jsem jak mé tváře nabírají rudou barvu. Vyděšeně jsem se na Ember dívala skrz zrcadlo a teprve, když jsem si byla vědoma, že nic netuší, uklidnila se. 

"V pohodě, teda když si zvyklá na Ember," Má sestra se zamračila. Hups, asi jsem se ještě nezmínila o své spolubydlící. Celé tři roky, jsem ji o ní nic neřekla? "No Ember, moje spolubydlící. Říkala jsem ti o ní ne?" Mračila jsem se a chtěla se otočit, ale ona mi chytla hlavu a přikývla.

"Jestli myslíš tu modrovlasou holku, která do vašeho pokoje tenkrát hodila ty tarantule, tak ano, říkala." Vzpomínala jsem a při té představě se otřepala. 

"Jo, to ona dělá ráda. Před pár dny ten pokoj vytopila i s žábama." 

"Počkej, jako vážně?" Ember se snažila nesmát. Koukala na mě vykulenýma očima a když jsem přikývla, uznale pískla a zase se dala do stříhání. Trvalo to nějak dlouho. Obávala jsem se krátkých vlasů po bradu, ale stále jsem doufala ve styl své sestry. Tedy pokud ho ještě má. 

"Tak, jdeme foukat." Vytáhla fén a vydala zvuk jako při nabití pistole. Vyprskla jsem smíchy a nechala se pohltit hlasitým zvukem fénu. Ember mi naháněla vlasy do obličeje a přitom se zvonivě smála. Rukama jsem si je házela zpátky a snažila se vyhnout spálení. 

"Hotovo!" Vykřikla a protočila mě na židli. Měla jsem pocit, že pomalu padám a začala jsem křičet. Ember se mi stále smála a já se dotočila s pevně zabořenými prsty do sedátka. Koukala jsem na sebe do zrcadla a spokojeně vyfoukla. Má šikovná sestra mi to sestřihala a upravila můj sestřih. Líbilo se mi to. Cítila jsem se jiná, sebevědomější. Bylo mi jasné, že až se dostanu zpátky do školy, rozhodně mi to v sebevědomí moc nepřidá, ale byl to příjemný pocit, se tak aspoň chvíli cítit. 

"Cath! Já nevím jak to děláš, ale si celá mokrá!" Vyvalila jsem oči a přitáhla si Rosino tričko k obličeji. Mokré.

"Sakra, Ember měla si dávat pozor!" Vyjela jsem na ni a cítila zrychlující se tep. Je to jenom voda, usuší se to.

"Já tě varovala, aby ses nehýbala! Není to moje chyba!" Bránila se rukama a vyšilovala. "Něco ti půjčím, jen klid." Přikývla jsem a následovala ji zpátky do domu. Hodila po mě oblečení a já se zasmála. Přesně jako Rose, nikdo mi to nemůže dát, všichni to musí házet. Převlékla jsem se do nového oblečení a skočila na gauč za Ember.

"A co fotky?" Zaculila jsem se a otočila se k ní. Nadšeně jsem ji vyprávěla o svých fotkách a o nabídce mého profesora. Hltala každé mé slovo a já ji za to byla vděčná. Nakonec jsem vyskočila z gauče a donesla svou zrcadlovku. Ember se rozzářily oči, když prohlížela mé fotky a já ji s úsměvem pozorovala a popisovala fotky. 

"Takže ty potřebuješ téma?" Zasmála se Em a vrátila mi můj foťák. Přikývla jsem a vypla ho.

"Má spolubydlící Claire, je to zajímavý člověk. Mohla by být skvělý téma." Nezaujatě jsem přikývla a ukládala svůj poklad na bezpečné místo. 

"Tak uvidíme," Zamumlala jsem a vzpomněla si na Sky. "Vlastně mám taky jednu dobrou adeptku."

"Povídej." Zasmála se Ember a zaujatě mě sledovala. Zmáčkla jsem rukávy svého svetru a spokojeně se do něj zachumlala. 

"Jmenuje se Skylar Johanson, je nová a taky docela zajímavá. Ale ještě uvidím." Zasmála jsem se. "Mám přece jen pět pokusů." Chtěla jsem se spíš zaměřit na pohyb, přírodu nebo určitý záběr, ale zkusit nafotit 'někoho' by bylo fajn. Ember zapnula televizi a zmizela v kuchyni. Otočila jsem se, podepřela si hlavu o měkkou opěrku a pozorovala jak Em nakukuje do ledničky. Začala chystat špagety s omáčkou a mě se už zbíhaly sliny. Zvedla jsem se a šla ji pomoct. Náš oběd byl opravdu skvělý, všechno jsme poklidily a dostaly se zpátky ke gauči. 

"Takže jaká je ta Claire?" Zvedla jsem obočí a otočila se, abych na ni věděla.

"Je prostě svá! Přijela a hned dostala od starýho Franka dílnu. Jezdí na motorce a zatraceně dobře rozumí autům. Ani nechápu jak to dělá." Vykulila oči a nevěřícně na mě zírala. Začala jsem se smát a přikyvovat. 

"No sakra! To už je šest večer?!" Vykřikla zaraženě Em a rozhlédla se kolem sebe. "Slíbila jsem Claire, že ji dodělám pár papírů ale-"

"Jsem přišla já a všechno pokazila." Zachmuřeně jsem se usmála a promnula si zápěstí. 

"Ne, né! Vůbec ne Cath! Jsem strašně ráda, že jsi tady!" Stiskla mě v objetí a pak se rozesmála. Zasmála jsem se taky, když se ozval zámek a dveře  se otevřeli. Osoba, která vešla dovnitř shodila všechny věci na zem a promnula si obličej. Něco nesrozumitelného zamumlala a pak vyšla vstříc svému mému pokoji. Zarazila se, když se Ember zasmála a otočila se na nás. Otevřela jsem ústa a vyvalenýma očima sledovala blondýnku přede mnou. Nevěřila jsem, že ji tady opravdu vidím. Co tu dělá?! Zaraženě jsem ji pozorovala, když promluvila.

"Cath?"

"Sky?" Vydechla jsem a cítila se podvedená. Hodně. 

Nový díl:) Začíná se to trochu vymotávat a znovu zamotávat:D

Užijte si část:)