Rozespale jsem otevřela oči a rozhlédla se po svém okolí. Několik studentů zaujatě sledovalo jak svou hlavou drtím složku na stole. Odlepila jsem se od ní a několikrát si přetřela tvář. V mé hlavě vládla mírná dezorientace a já se stále ospale rozhlížela kolem sebe. Pohledem jsem projela několik regálů knih a pár pobavených pohledů, až jsem se dostala ke zdi s hodinami. 9.58. Chvíli jsem na ně zírala a neuvědomovala si, že právě zameškávám přednášku z algebry. Po půl minutové odezvě jsem vyletěla ze židle a rozhazovala rukama všude kolem sebe. „Panebože, Panebože! Že jedou špatně! Prosím ať jedou špatně!" Vykřikovala jsem a snažila se najít svůj mobil. Ležel pod hromadou listů a já po něm hladově šmátla. Za jedním z dlouhých regálů se objevila knihovnice s nepřirozeně zkřiveným obočím. Nakřivila ho ještě víc, přísně se na mě podívala a s prstem u pusy hlasitě zasyčela. Skrčila jsem hlavu a omluvně se na ni podívala. „Prosím," Zašeptala jsem a pro jistotu, se znovu podívala k regálu, jestli už odešla. Zapnula jsem mobil, který hlásal stejný čas jako hodiny na zdi a zadržovala výkřik. Začala jsem nekontrolovatelně pobíhat sem a tam. Nevěděla jsem co mám vzít dřív. Popadla jsem složku Skylar Johanson, svou deku a tašku a vyběhla směrem ke dveřím. Co jsem ale nečekala, a ani čekat nechtěla, byla opět knihovnice. Vynořila se vedle mě jako přízrak, a opět po mě hodila ten přísný výraz. „V knihovně se neběhá!" Zasyčela a já začala pochybovat o tom, že je člověk – nemožný. Zpomalila jsem a došla ke dveřím, které jsem pomalu otevřela s pohledem upřeným na knihovnici. Bylo to poprvé, co jsem ji tu potkala a rozhodně jsem to nehodlala opakovat. Chodbou se ozvala rána, jak dveře praskly o rámy a já vyběhla směrem třída. Jednak protože jsem se bála té syčící ženské co mohla každou chvílí vylézt a jednak proto, že jsem šla rapidně pozdě! Probíhala jsem poloprázdnými chodbami a předem si mapovala únikové východy pro případ, že by se přede mnou objevila Lydie. Včera jsem ji pravděpodobně dost naštvala – i když jsem si nebyla vědoma čím – a to, že tu pobíhám s otlačenou tváří od písmenek by mi moc nepomohlo. Rozrazila jsem dveře od přednáškového sálu a všechny páry očí se na mě upřely. Učitel na mě překvapeně hleděl a já skrčila obočí.

„Omlouvám se já-„

„V pořádku slečno Marks, posaďte se prosím." Pan Hadkins, přednášející, si mě jako jednu z mála pamatoval a já to brala jako pozitivní zprávu. Rychlými kroky jsem sešla pár schodů a usadila se na kraji u chodbičky. Vytáhla jsem si zápisník s propiskou a dopisovala vše, co se za času mé nepřítomnosti shromáždilo na tabuli. Sledovala jsem ostatní a pohledem přeskakovala z jednoho na dalšího s prosbou, aby ta špatná osoba chyběla. Bohužel. Lydie seděla pár řad pode mnou a kolem ramen ji vysela Thomasova ruka. Povzdechla jsem si a znovu zpozorněla.

„To je pro dnešek všechno vážení, těším se na Vás příště." Pan Hadkins ukončil přednášku s milým úsměvem a zasedl za svou katedru. Začal něco dopisovat a já balit své věci.

„Slečno Marks? Mohla byste na chvíli?" Zarazila jsem se s věcmi v rukách a překvapeně na něj hleděla. Přikývla jsem a velkým obloukem jsem prošla kolem blondýny pode mnou.

„Vedení je nadmíru spokojeno s Vašemi fotkami na naší webové stránce." Jeho úsměv se rozšířil. Propletl si prsty a položil je na stůl. Hned na to je zase rozpletl a urovnal si své propisky do dokonalé lajny.

„To mě opravdu těší." Přitakala jsem a přešlápla z nohy na nohu.

„Mám pro Vás nabídku," Zamrazilo mě, když jsem si domyslela, že by to mohlo být další podplácení. Děti ale hlídat nebudu! „Naskytla se mi možnost předvést určité výtvory na propagační akci v Hemmingtonu. Je to skvělá šance jak ukázat svůj talent." Nadšeně povídal a já mu hltala každé slovo.

„Chtěl bych předvést vaše fotky." Dech se mi zadrhl v krku. Zírala jsem na něj s nevěřícným výrazem.

„Proč?" Vypadlo ze mě. Pan Hadkins se zasmál a zatleskal.

„Už jsem to říkal, jsme velmi spokojení s Vašemi fotkami a já osobně si myslím, že máte velké nadání. Rozvíjejte ho, slečno Marks. Máte jedinečnou možnost, která se už nebude opakovat. Pokud ale vyloženě nechcete, nutit Vás nebu-„

„Já ale chci," Vyhrkla jsem a omluvně se usmála. „Je nějaké téma?" Začal hrabat ve svých úhledně složených hromádkách na stole a vytáhla menší papír. Vzala jsem ho a začala číst.

„Příběh?" Zamračila jsem se a začala přemýšlet. Snažila jsem se vnímat jeho rozsáhlý monolog o tom, jak je příběh ve všem co člověk dělá a jak to stačí perfektně zachytit, ale jak mám zachytit něco, co nevidím.

„Jsem rád, že jste se to rozhodla zkusit. Máte možnost mi poslat pět nejlepších fotek a já se rozhodnu, jestli půjdou všechny, jedna, nebo žádná." Přikývla jsem a zasunula papír mezi své zápisky.

„Děkuju," Usmála jsem se a odešla ze třídy. Procházela jsem chodbou a podrobně pročítala papír se soutěží. Představovala jsem si, co by mohlo zaujmout a snažila se nepřehlédnout žadný důležitý detail. Takhle jsem chodila celý den. Úspěšně jsem se vyhýbala Lydii, nedávala pozor na zbylých přednáškách a dočista zapomněla na svůj pokoj – dokud jsem neotevřela dveře.

„Konečně si tady! Kluci tu dneska chtějí přespat, protože s žábama prej ještě nespali. Přidáš se Cath?" Rozhlédla jsem se po zatopené místnosti a vypískla, když se mi před obličejem objevila žába.

„Já myslím, že to oželím, díky." Prodrala jsem se skrz vodu ke své skříni. Vytáhla z ní napůl mokrou přikrývku a z vršku skříně, jsem sundala svůj foťák. Opustila svůj pokoj se stejnou nechutí jako jsem do něj přišla. Procházela jsem chodbami v přízemí a sledovala jak zapadá slunce. Zhodnocovala jsem tento moment jako fotku, ale nakonec jsem usoudila, že taková je všude. Něco originálního. Zapadla jsem do knihovny a dala deku na radiátor, aby aspoň trochu uschnula. Zasedla jsem za stůl a otevřela složku Skylar Johanson. Udávali tady její věk, výšku, zaměření a taky místo bydliště – nad kterým se pozastavila. Tady bydlí Ember! Na konci složky byli přiložené papíry s rozvrhy a přihláškami na přednášky. Přilepený malý papírek za jedním z rozvrhů byl směřovaný ke mně.

Přijede v 8:05, čekejte na ni před školou.

To bylo všechno. Povzdechla jsem si a praštila hlavou do dlaní. Pokoj, pokoj! Nastavila jsem si budík na mobilu a došla si pro svou přikrývku. Zachumlala jsem se až po uši a hlavu si položila na stůl. Dneska nezaspím!

Nová část:) Jsem trošku pozadu oproti belka2511, ale já to doženu!:D

Užijte si část^^