Otevřít oči byl v tuhle chvíli ten nejtěžší úkol. Byla jsem tak příšerně unavená ale věděla jsem, že jednou vstát přece jen budu muset a rozhodla jsem se to neodkládat na neurčito. Jenže celá moje maličkost s tím rozhodnutím vůbec nesouhlasila. Při pokusu se trošku otřepat z únavy jsem se několikrát zavrtěla a otočila ze strany na stranu. Tedy za pokus to stálo. Při celé téhle situaci mi asistovala, jak jsem po chvíli nahmatala, cizí ruka zaháknutá za můj pas, držící se pevněji jak klíště. První vteřiny po tomto zjištění jsem netušila co to znamená, ale když mi do ucha kdosi zafuněl, najednou se všechno vybarvilo a já rychlostí blesku otevřela oči. Collin se vedle mě roztahoval a zároveň mě zavaloval jako by se nic nedělo. Vykřikla jsem a snažila se od něj dostat co nejdál. Povedlo se, akorát jsem při tom spadla na zem. 

"Co je?" Zamručel a ospale si promnul oči. Seděla jsem na zemi a uvědomovala si, že na sobě mám pouze spodní prádlo. Opřel se o lokty a zamžoural na mě. Zrudla jsem a pokoušela se rukama zakrýt co nejvíc. Na jeho tváři se objevil úšklebek. Posunul se ke kraji postele a zvesela na mě hleděl. 

"Debile," Utrousila jsem z posledních sil své hrdosti a začala se rozhlížet po svém oblečení. Všechno bylo přehozeno přes opěradlo židle na druhé straně pokoje. Podívala jsem se na Collina a když ani po chvíli nereagoval jinak, než civěním povytáhla jsem obočí a naznačila aby se otočil. Frustrovaně si odfrkl a zabořil obličej do polštáře.

"Sice netuším co se včera stalo ale ať to bylo cokoliv tak-"

"Myslíš tu namáhavou činnost?" Cítila jsem jak mi špičky uší červenají. Zkontrolovala jsem jestli se dívá a začala se sunout do kraťasů. 

"Asi, takže jsme -" Rozpačitě jsem koktala a přetahovala si triko přes hlavu. Collin se otočil a s velkým úsměvem na mě mrkl.

"Se snažili tě dostat z těch hader a zakrýt dekou? Jo, přesně o to jsme se snažili kotě." Zahleděla jsem se na něj a přemýšlela jestli je to jenom sarkasmus nebo fakt. V každém případě jsem plánovala zjistit co přesně jsem včera vyváděla.

"Správně, protože jsme vyhráli-" Ukázala jsem na něj a on přikývl, prohrábl si vlasy a pokračoval. 

"A pak jsme oslavovali-" Tentokrát jsem si prohrábla vlasy já a promnula si tvář. Měla jsem okno jako ještě nikdy. Od příchodu do tohohle baráku jsem si nemohla vzpomenout ani na vlastní jméno. 

"Co jsem sakra dělala?!" Zakňučela jsem a neuvědomila si, že jsem to řekla nahlas. Collin se rozesmál a nemohl přestat. Rozčilovalo mě, že on to určitě ví, vzhledem k jeho reakci, a hlavně že mi to ještě neříká. Utřel si neviditelnou slzu z pod oka a rozjařeně se ke mně obrátil.

"Co si dělala? Kde jenom začít," Zamyslel se a pak s lusknutím ukázal na mě. "Začala si u baru - tak 5-7 panáků, pak si pokročila na parket s mojí příbuznou a nakonec si utekla s jointem v puse."  Bylo to jako by mi říkal příběh, který jsem v životě neslyšela, ale byla jsem v hlavní roli. Vyděšeně jsem na něj zírala a pak jen hlasitě polkla.

"Takže já - a - panák?" Rychle jsem se zvedla a bojovala s odpornou bolestí hlavy. Cítila jsem pachuť na jazyku a byla si jistá, že nic podobného se v blízké době už nestane. Collin s úsměvem přikývl. Povzdechla jsem si a snažila se najít kabelku. 

"Víš, že beze mně se nikam nedostaneš?" Zarazila jsem se a otočila se na něj s nechápavým výrazem. Znovu se rozesmál a opřel se o zeď za ním.

"Přijeli jsme mým autem, takže odjet musíme stejně." Zacinkal klíčema v jeho ruce a já je sledovala jako bych je plánovala sníst. Ne, jen jsem si je plánovala vypůjčit. Hraně jsem si povzdechla a pár kroky se dostala zpátky k posteli. 

"Takže už pojedeme?" Zkusila jsem a sladce se rozzářila, ale on se jen zasmál a zavrtěl hlavou. V duchu jsem mu nadávala do všeho co mě napadlo a přitom se snažila vymyslet jak jinak ho přimět mě dovést zpátky na okruh k mému autu a Kylovi s Claire. 

"Ale notak. Zítra mám školu, musím dojet zpátky a připravit se!" Zíral na mě jak na blázna, když jsem začala téma 'škola'. 

"Ty chodíš do školy? Bože, kolik že ti je?" Jeho tvář náhle pobledla, jako by si uvědomil, že právě dělá něco nezákonného. Víc nezákonného než jezdit pouliční závody. Spražila jsem ho pohledem a potichu zavrčela.

"Chodím na vysokou ty úchyle!" Využila jsem chvíle jeho nepozornosti a natáhla se po klíčích. Pevně jsem je sevřela v ruce a otočila se na útěk. Collin vykřikl a jeho ruce se omotaly kolem mého pasu a způsobily můj pád dozadu. Opět jsem ležela vedle něj a nenávratně rudnula, jelikož mé ruce se opíraly nejen o jeho břicho ale i níž. 

"To se nedělá kotě," Zašeptal mi do ucha a já odvrátila zrak. Nechtěla jsem působit jako malá holka, ale bohužel jsem se tak cítila. "Běž se najíst,  za chvíli ti přijdu dělat společnost a pak pojedeme."  Pokračoval s nepotlačovaným úsměvem. Jen jsem se zvedla a bez odpovědi opustila pokoj. Procházela jsem chodbou, která byla snad nekonečná než jsem se dostala do kuchyně.

Konečně!

Stále jsem byla poněkud zaražená z Collinova přístupu. Lepší pocit mi ani nepřidala skupina lidí obývající stůl právě v kuchyni. Na sucho jsem polkla a na poslední chvíli se pokusila zmizet.

"Heej!," Vykřikla nějaká holka a začala na mě ukazovat. "Náš vítěz je tu!," Otočila jsem se za sebe s pocitem, že tam svojí Collin ale nikdo tam nebyl a ta holka stále ukazovala na mě, mezitím co ostatní začali skandovat moje jméno. Ale jak sakra?!

"Cath! Collin nás včera nepřímo představil, ale teď to uděláme přímo! Jsem jeho sestra Cherry a s těmahle se seznámíš časem."  Vůbec jsem neměla ponětí o tom co se tu děje, ale ta černovláska mě zavedla ke stolu a na talíř mi položila několik toustů s marmeládou. Můj žaludek dal signál, že nemám nárok odmítnout a tak jsem se dala do jídla. Oni se bavili, smáli a několikrát se zeptali i na můj názor. Stačilo mi pět minut a už se mi odtud nechtělo odcházet. 

"Už jste se seznámili koukám." Zasmál se Collin. Došel ve chvíli, kdy jsme s Cherry zkoušeli jestli dokážeme brčkem předělat celou Colu ze sklenice do další a ostatní nás vehementně podporovali. 

"Vyhrabat se z postele ti trvá dvakrát dýl jak mě!" Vykřikla jsem rozhořčeně a ostatní se začali smát. Přešel na linku, nalil si sklenici vody a s úšklebkem se na mě otočil.

"Krása potřebuje čas kotě." Mrkl na mě. Zírala jsem na něj bez odpovědi a snažila se nezeptat jestli tím nějak narážel na můj vzhled. 

"V tom případě asi moc času nemáš, že?" Řekla Cherry a ukázala na něj prstem. 

Miluju tu holku! 

"Už by jsme měli jet, volala Claire." Přikývla jsem a natáhla se pro svůj mobil, který koloval po stole. Všichni přítomní mi uložili jejich čísla a zrovna se prozvonili, abychom to měli kompletní. A hotovo, mám nový kamarády. Rozloučila jsem se a vyrazila za Collinem. Cestou jsem si kontrolovala svoje věci a přemýšlela jak dlouho bude trvat než dorazíme zpátky.

"Spokojená?" Otočil se na mě s úsměvem, když jsme zasedli do auta. Přemýšlela jsem, mapovala celé dva dny zpátky a pak s úsměvem přikývla.

"Jak nejvíc to jde, díky." Usmál se a chvíli mě pozoroval, než nastartoval a my vyjeli. Natáhla jsem se po rádiu a zapnula ho. Jen tak decentně, abych ho slyšela, ale aby nervalo ušní bubínky a Collin nic neřekl. Žasla jsem nad tím jak skvělá byla cesta zpátky. Jako bychom se znali už tak dostatečně, že bychom se klidně mohli nazývat přáteli. Líbilo se mi to. Tenhle styl života, jak lehce šlo něčeho dosáhnout s velkou chutí. 

"Kyle! Jedeme!" Křikla jsem na něj, když jsem vrazila do místnosti. Byl úplně mrtvej, skoro doslovně. Podívala jsem se na Claire, která se mi omluvně vyhýbala pohledem.

"Nechtěl se uvolnit, tak jsem ho vzala do baru. Měla si mi říct, že často nepije." K mému přítomnému štěstí vešel i Collin. Myslela jsem, že už dávno odjel, po tom co mě tu vysadil ale teď jsem byla ráda, že je tu. Vměstnala jsem mu kolem krku Kyla a přesvědčovala ho, aby mu pomohl do auta. 

"Tohle mám u tebe." Zafuněl, když scházeli schody a já jen přikývla. 

"Takže užitý?" Zaradovala se Claire. Chtěla jsem ji něco říct, za to její překvapení, ale nakonec jsem byla fakt ráda, že to zařídila. Znovu jsem přikývla a objala ji. 

"Musím ho dovést domů a pak do školy." Odrecitovala jsem a pak se otočila a začala odcházet.

"Cath?" 

"Co?"

"Není nejbezpečnější bydlet ve škole s tímhle autem na parkovišti." Zarazila jsem se a uvědomila si, že má pravdu. 

"Co budu dělat?" Hlesla jsem a začala vymýšlet jakoukoliv možnost, která by alespoň vzdáleně vyhovovala.

"Nastěhuješ se k nám," Ozvalo se za mnou. Amber stála s obrovským úsměvem a v objetí Caleba. Zamrkala jsem a čekala, kdy někdo z nich vykřikne 'Apríl'. Ale nikdo to neudělal. 

"Myslíš to vážně?" Přikývla a já stále nechápala co se to děje. 

"Ale prvně budeš muset pomoct nám se stěhováním." Překvapeně jsem sledovala dění přede mnou, ale vůbec nechápala co se děje. 

"Mohl by mi to někdo říct celé ještě jednou a od začátku?" 

"Koupili jsme si s Am nový dům a chceme aby si tam s námi bydlela." Ozval se Caleb a zazubil se na mě. 

Umm, co na to říct?

"Páni," Vydechla jsem.

Nový dííl! :D 

Užijte si ho^^