"Proč si nemůžu vzít to v čem jsem přišla?" Zamumlala jsem si spíš pro sebe, při pohledu na nové oblečení, které mi Claire nutila. Bezkompromisně se na mě podívala a já nevědomě přikývla a popadla to oblečení. Vyšla z šatny a já se začala převlékat. Připadalo mi to strašně odhalující a tak jsem popadla přehoz, který mi dodával jistoty. Rozpustila jsem si vlasy, trošku umyla tvář u umyvadla a vyšla ven. Její pohled nebyl moc vlídný, ale já ji ho oplácela s velkou vervou a tak se radši otočila a táhla mě pryč.

"Kam to vlastně jdeme Claire?" Ovanul mě příjemně chladivý vánek, pohrávající s mými vlasy a já slastně přivřela oči. Byl to skvělý pocit zvláště, když jsem se chystala si to zopakovat ve svém autě. Zůstaly jsme stát před stadionem a já opět nechápala co se děje. Claire se na mě spokojeně otočila ve chvíly, kdy se ze zatáčky vyřítilo auto, mně už známé. Nemohla jsem si vzpomenout kde jsem ho viděla, nebo komu patří ale jistota, že to auto už jsem někde viděla byla obrovská. 

"Cath, tvoje výhra právě dorazila." Zvedla jsem obočí a přes její rameno nakoukla k autu. Smykem zastavilo a jeho dveře se otevřely. Už jsem si zvykla na překvapení a zastavování smykem, v téhle společnosti je to všechno normální, ale co jsem opravdu nečekala, že by Claire byla schopná něčeho takového. Vystoupil, brýle mi bránily ve výhledu do jeho očí. Nevypadal nijak zvlášť jinak. Otočila jsem na viníka mého překvapení a snažila se ji usmažit pohledem. 

"Chceš mi říct, že moje odměna je ten úchyl?" Usmívala se jako by vyhrála oscara a přikyvovala přitom jako nemocný osel. S pootevřenými ústy a stále překvapeným výrazem jsem se otočila a skoro dostala infarkt, protože on teď stál hned vedle mě s obrovským úšklebkem.

"Ahoj kotě, tak nasedat jedem na výlet." Ze rtů mi zbyla jen úzká linka. Otočila jsem se na Claire s pohledem -opravdu?- a když stále nic neříkala a jen se usmívala opravdu zdrceně jsem si povzdechla a vyrazila k autu. Slyšela jsem ještě jejich mumlání, ale to už jsem práskla s dveřmi a zabořila své tělo do sedačky. Collin, jestli si to vůbec správně pamatuji, zasedl na místo řidiče a s zářivým úsměvem nastartoval. Děkovala jsem bohu za ty brýle, jinak bych se musela držet, kdyby na mě začal mrkat. Ze dveří od stadionu vyběhl Kyle a úplně vyoraně sledoval jak Collin couvá a my odjíždíme. Chtěla jsem na něj ještě zavolat, ale Claire ho chytla kolem ramen a zatáhla zpátky dovnitř. Bezva. Hlasitě jsem vydechla a pozorovala okolí. Jeli jsme dlouho a vypadalo, že ještě pojedeme. Stále jsem byla vykolejená z toho všeho co se během chvíle událo. Vyhrála jsem třetí místo, a tahle zatracená výhra by pravděpodobně byla i kdybych byla poslední.

  "Úsměv pro mě bys v zásobě neměla?" Vážně mě štvalo, že s ním musím někam jet. Otočila jsem se k němu a věnovala mu výraz vážně-to-chceš? - akorát v dvakrát naštvanější formě. Na chvíli se na mě otočil než svou pozornost přemístil zpátky na vozovku. 

"Věř mi že úsměv by se k tobě hodil a zvlášť dnešní noc. Užiješ si pořádnou jízdu." Vyděšeně a překvapeně jsem se na něj hned po vyřčení otočila a zůstala na něj hledět. Opravdu jsem neměla v plánu mu odpovídat. Směšně si odfrkl a na chvíli se na mě zase otočil.

"Hele umíš ty vůbec mluvit? Nebo jsem měl před tím halucinace? Sakra už bych měl přestat hulit." Zavrtěl hlavou. Bylo mi jasné, že mě tím chtěl vyprovokovat a zatraceně hodně se mu to dařilo. Zaťala jsem pěsti a naštvaně mlaskla.

""Ah, pán si rád kazí zdraví, " Odfrknu si. "Nemám s tebou o čem mluvit. První věc kterou si mi řekl - ou počkat, ty si to určitě pamatuješ," Nahodím trošku arogantní výraz, protože když začnu mluvit, tak už to nezastavím. " Vzhledem k tomu, že to bylo před třemi dny a teď mě skoro unášíš za pomoci moji kamarádky, která tě označila za výhru!" Zavrčela jsem. Původně jsem nechtěla vůbec odpovídat a teď na něj mluvím skoro minutu v kuse. Hraně zalapal po dechu a sundal si brýle. 

"Ou kočička má drápky, ale věř mi že po dnešku už budeš jenom přít jako malý kotě." Udělal to, čeho jsem se bála celou dobu. Mrkl na mě a vzápětí dupl na plyn. Držela jsem se, abych tu nezačala křičet a radši se otočila k oknu. Rozčiloval mě - celá jeho osobnost mi lezla na nervy. Jak se choval, jak vypadal, jak mluvil- úplně všecičko. Collin mi byl už od prvního slova nepříjemný a tak to zůstane. 

Nudila jsem se. Jeli jsme teprve půl hodiny, ale mě to připadalo jako věčnost. Natáhla jsem se doprostřed a zapnula rádio. Momentálně tam mluvil jakýsi moderátor. Zapadla jsem do sedadla a čekala až se ozvou první tóny jakékoliv skladby, kterou bych mohla v pohodě a nerušeně poslouchat. Collin svůj pohled na chvíli zabodl na rádiu a pak se otočil zpátky s ironickým odfrknutím. Na jazyku mě pálilo tolik slov, které jsem mu chtěla říct, když se z rádia začala linout melodie. Hlas Jennifer Lopez zaplnil celé auto s písní, kterou jsem si při té cestě fakt oblíbila. Podupávala jsem si do rytmu a šeptem opakovala slova, která jsem náhodně vypíchla. Sledovala jsem ubíhající krajinu, když se hudba ztišila. Nechápavě jsem se otočila a čelila nezaujatému výrazu sledujícímu silnici. 

Ignoroval mě. 

Hlasitě jsem vydechla a znovu zesílila hudbu. Stáhla jsem se zpátky na úroveň mého sedadla a zkoumavě ho sledovala. Pořád stejný výraz. Když jsem usoudila, že je vše v pořádku, znovu jsem se uvolnila, podupávala nohou a sledovala okolí. A pak to zase ztlumil. Teď jsem poklepávala prsty, mezitím co jsem se snažila uklidnit. S posledními pokusy na něj nekřičet jsem se otočila a zesílila jsem rádio tak jak to mé ušní bubínky vydržely. Collin se na mě otočil a povytáhl obočí. Z mého vražedného pohledu se stal tak sladký, že se mi skoro zkazily všechny zuby. Jeho tvář znehybněla. Zaťal zuby a natáhl se po kolečku s hlasitostí. Naštěstí jsem byla rychlejší. Rukou jsem to zakryla a odolávala všem žduchnutí, narážení a odtlačování. Collin se na mě znovu podíval s trochu naštvaným výrazem, který hned vyměnil za jiný, který přímo hlásal mám-nápad. Zařadil a přidal plyn. Hudbu pomalu ale jistě přehlušoval zvuk motoru a já taky zaťala zuby. Chce si hrát? Fajn. Znovu jsem šáhla po kolečku a otočila ho na maximální hlasitost. Collin se zamračil a znovu přidal. Jeli jsme po prázdné silnici, což bylo jediné štěstí. Odmrštila jsem se od sedadla a seděla vzpřímeně jako nikdy jindy. Zuřila jsem a začala hlasitě zpívat. 

"I ain't your mama!" Zpívala jsem, i když jsem vlastně křičela do Collinova ucha. Snažil se vydržet můj nátlak ale nakonec se na mě otočil a naštvaně mě chvíli sledoval. Usmívala jsem se a dál křičela text, když písnička skončila. Zůstala jsem na půl sedět nakloněná k němu, mezitím co on se na mě otočil. Zaraženě a bez mrknutí oka jsem zamrzla na místě a netušila co bych teď měla udělat. Byl tak strašně blízko, cítila jsem jeho dech na mé tváři, jeho oči se vpíjely do mých dokud jsem se nevzpamatovala a nevrátila se na své místo. 

Co to sakra bylo?! 

Nejenže v ten okamžik vypadal normálně, vlastně docela přitažlivě ale bylo to skoro půl minuty co se nepodíval na silnici! Mohli jsme nabourat do neexistujícího debilního auta, který by po téhle cestě určitě nikdy nejelo, protože nikdo o téhle zatracené cestě ani netuší! Vypnul rádio a zpomalil. V tichosti jsem seděla a čekala co se bude dít dál. O pár minut později už jsme zastavovali na jakémsi kopci. Nejistě jsem vystoupila a přešla dál od auta ke kraji.  Uchváceně jsem sledovala zářící město pod námi a litovala jsem, že si Kyle vzal můj foťák. Byla by to dokonalá fotka! Couvala jsem a stále sledovala tu nádheru, když jsem narazila do předního nárazníku Collinova auta. Sedla jsem si na jeho kapotu a nic neřešila. Ani to, že si Collin přisedl vedle mě. 

"Nevěděl jsem, že zpíváš." Přestala jsem vnímat světýlka a soustředila se jen na opakování té otázky v hlavě. Zaraženě jsem se na něj otočila a když jsem zjistila jak blízko sedí, jsem se hned otočila zpět. 

"Nezpívám." Zasmál se na můj účet a mé tváře zčervenaly. "Mohl sis za to sám," Zaprotestovala jsem, abych se necítila tak trapně, ale on se znovu zasmál.

Chabý pokus.

"Myslím, že kdyby si -" Nedořekl to. Za námi se ozvala přijíždějící auta a já jsem trhla hlavou. Kolem Collinova auta se nashromáždila hromada dalších. Ze všech vylezlo nad pět lidí a všichni se shlukli kolem nás. 

"Něco se změnilo brácho?" Ozvalo se za mnou. Nadskočila jsem a přihlížela jak nějaký muž přešel ke Collinovi, se kterým si plácl a provizorně objal. Můj spolujezdec se jen zasmál a zavrtěl hlavou. 

"Rozhodně ne, všechno jak bylo domluvený. Nakonec a zpátky." Zazubil se a ten chlapík přikývl. Otočil se a rozkřičel to na všechny strany. Ozvalo se několik souhlasných výkřiků a pár chlapů zalezlo zpátky do aut. Ostatní se rozestavěli na kraj, nebo se rozešli po cestě zpátky. Vyoraně jsem sledovala děj kolem sebe a netušila co se to děje. 

"Nasedat, nebo chceš jet na kapotě?" Collin stál opřený o otevřené dveře a sledoval mě s malým úšklebkem. Slezla jsem a stále mimo realitu nasedla do auta.

"Co se to děje?" Zavřel dveře a věnoval mi jeden jediný úsměv než nastartoval a přejel k ostatním autům. 

"Závod." Oznámil mezitím co obhlížel soupeře, kteří stáli na provizorním startu. 

"A co tu dělám já?" Zamumlala jsem. Stále jsem nechápala co se to děje a pochybovala o tom, jestli bych chtěla být součástí. 

"Jsi spolujezdec sakra! Trochu nadšení! Myslím že jeden z nich," Provizorně ukázal na ostatní auta. "Je z vaší školy. Ehm - Anderson, asi." Zapřemýšlel a pak se zasmál, ale mě do smíchu nebylo. 

Anderson. 

Jeho jméno mi připomnělo školu, Lýdii i jeho samotného. Vzpomněla jsem si, že jsem se chtěla Thomasovi co nejvíc vyhýbat po tom co si mě náhle všiml, ale nakonec jsem na to neměla čas a teď? Sedím tu s Collinem mezitím co v jiném autě sedí on. 

"V pohodě?" Přikývla jsem a zhluboka se nadechla. Je mi to jedno. Není můj kamarád, důvěrník ani tajná láska. Není pro mě nic a já nemám důvod ho řešit. Před námi se objevila vysoká blondýna s kusem rudé látky. Její kraťásky měla zaříznuté až kdesi u brady a já si byla jistá, že minimálně polovinu závodníků tím dokázala uzemnit. Nenápadně jsem se otočila na Collina, ale on se díval na mě. Zrudla jsem a podívala se na něj úplně. 

"Připravená?" Nečekala jsem, že by byl schopný se na mě dívat a něco takového říct, mezitím co se před ním promenádovala ta holka ale udělal to. Přikývla jsem  s malým úšklebkem na rtech.

"Dneska je perfektní den na to všem ukázat pozadí tohohle auta." Collin ihned pochopil a na tváři se mu objevil obrovský úsměv než nastartoval. Blondýna zvedla ruce i s látkou a o chvíli později ji pustila na zem. 

Tak jdeme na to. 

Nový díl:)), doufám, že se líbil a že s Cath zůstanete nadále:D

Užijte si část^^