Den jsem začala s dobrou náladou a dlouhým během přes pláž. Dneska jedeme konečně domů! Sbalila jsem si už včera, dřív než došli ty dvě hrdličky s kapsami plnými papírků telefonních čísel. Sprcha mi uvolnila svaly a dovolila mi alespoň na chvíli relaxovat. Musela jsem ale uznat, že Claire měla pravdu - dovolená bodla! Mobil začal zvonit a na obrazovce se objevilo Kylovo jméno. Každý den jsem mu poctivě volala a podávala zprávy o svém stavu. Skočila jsem, už oblečená, na postel a přijala hovor.

"Jak se máme slečno každý-mi-chce-koupit-drink?" Samozřejmě, že jsem si včerejší úlet nemohla nechat pro sebe a bylo mi jasné, že to hned využije.

"Fajn, dneska už jedu domů, ale asi rovnou na kolej takže se neuvidíme." Ember se objevila ve dveřích a ukazovala mi, že už mám jít. Přikývla jsem, popadla kabelku a procházela chodbou ke schodům.

"Ale co můj dárek?! Chci ty fotky co nejdřív!" Zahučel jak malé dítě a rozesmál mě tím.

"Zhotovím a pošlu poštou!" Zasmála jsem se, když už jsem nastupovala do auta. "Už musím končit, pak ti zavolám - možná." Schovala jsem mobil do kabelky a naposledy se podívala na můj týdenní dům. Dokonalé. Nechtělo se mi se vrátit do svého starého stereotypu. Cítila jsem líp, když jsem byla sebevědomá. Lepší pocit samy sebe.

"Tak dámy, za dvě hodiny budeme u Claire." Opřela jsem se o okno a zavřela oči. Dvě hodiny jsou na mě docela dost. Opravdu moc jsem chtěla spát, ale místo toho jsem poslouchala roztomilý řečičky těch dvou a mlaskavé zvuky, které jsem radši moc nerozebírala.

Cesta za všechny prachy.

Než jsme dorazili na jakýsi obrovský stadion s dráhou, skoro jsem umřela na cukrovku. Caleb nás vedl přes plac až do obrovské garáže plné luxusních závodních aut. Jen co jsem vešla dovnitř obrátilo se na mě několik pohledů.

"Co je tohle za nedovyvinutý škvrně?!" Ozval se mužský hlas z chumlu postávajících lidí okolo. Slyšitelná ironie a posměšné odfrknutí mě docela namíchlo a já hledala oběť mé špatné nálady. Sledoval mě. Byl vysoký, písčité vlasy měl ledabyle upravené nahoru a jeho čokoládové oči mě pozorovali s mírným pobaveným zábleskem. Zamračila jsem se a trošku vyhrnula vrchní ret. Neměla jsem v plánu se s ním zahazovat, ale ani nechat jeho narážku bez odpovědi.

"A to si na babičky, že ti připadám nevyvinutá?! Kdo vlastně seš, korunovanej vůl?" Zavrčela jsem a protočila přitom očima. Lidi jako on mě opravdu vytáčeli. Namachrovaní zbohatlíci co si neváží věcí.

"Ou, Coline tahle ti nedá. Copak chlapečku došli ti slova?" Ostatní kluci o začali pošťuchovat a smát se, mezitím co on nabíral bílou barvu. S pootevřenou pusou na mě zíral, což mi moc příjemné nebylo. Ale byla jsem spokojená. Někomu jsem se postavila a ještě ho dokázala umlčet. Bingo!

"Cath, dovol abych ti představila můj pouliční tým. Tohle je Tom něco jako náš alfa, Colin, toho si perfektně setřela." Tikala jsem pohledem mezi dvěma muži přede mnou, jeden z nichž začal nabírat rudého odstínu.

"Hahaha, velmi vtipný. Jen se mi smějte." Naštvaně rozhodil rukama a zaťal zuby. Rozhlížela jsem kolem sebe bez jakéhokoliv zájmu, když mě Ember popadla za ruku a táhla nás za Calebem kamsi pryč. Vycházeli jsme po popraskaných schodech nahoru. Před dveřmi do, kterých jsem vstoupili byla cedulka V.I.P., potichu jsem se zasmála té absurditě a vešla dovnitř. Ember hned skočila Calebovi na klín a já opravdu neměla náladu na další hodinu cukrování. Otočila jsem se, opřela se o okno a sledovala dráhu na které se nehnul ani živáček.

"Cath, posledních několik dní jsme neměli šanci si pořádně promluvit." Trošku jsem sebou cukla, jelikož jsem nečekala, že Claire potkám tak brzy, a že mě tak vyděsí. Byla jsem ráda, že ji zase vidím - opravdu, jen si z ní ráda utahuji.

"A o čem chceš mluvit?" Trošku jsem se zamračila a snažila se si udržet pevný výraz.

"Třeba o tom co nás rozhádalo?" Ještě mi to stále nestačilo. Chtěla jsem ji trošku vytočit, ale hlavně jsem nechtěla myslet na ty dva za mnou a tak jsem náš rozhovor úmyslně prodlužovala.

"Myslíš o tom, co jsi mi nehodlala říct?" Ironicky jsem zvedla obočí a sledovala jak si sedá vedle mě. Chtěla pokračovat, když se ozval smích, pocházející z Embeřina hrdla. Protočila jsem očima a čekala co Claire řekne.

"Přesně to myslím. Mrzí mě to. Opravdu upřímně se omlouvám." Snažila, opravdu moc se snažila a já už ji nehodlala dál mučit - možná jen trošku.

"Zapřemýšlím o tom." Už jsem neudržela ani svůj pevný výraz a tak jsem se usmála. "Dobře, přijímám, možná proto, že jsem absolvovala opravdu dlouhou cestu s Ember a Calebem, ale i přesto, už se nechci hádat." Claire se začala usmívat stejně přihlouple jako já - vtipné.

"Děkuju. No a chceš něco ukázat nebo hlavně zažít?" Zvedla ruce a prokřupala si klouby. Zamračila jsem se - nemám ráda, když si někdo křupe prsty, protože to sama neumím.

"Už se stalo," Otočila jsem se na ty dvě hrdličky za námi a zhnuseně se otočila zpátky. "A příjemné to nebylo." Claire se hlasitě zasmála a vypadala, že přemýšlí. Já jsem ale neměla nad čím přemýšlet, byla jsem jistá, že mě to bude strašit ve snech, stejně jako ten chlap co na mě právě zíral mezi dveřmi. Byl to ten Colin, Claiřin parťák. Jeho pohled byl až moc hladový a přímý, až mi z toho naskočila husí kůže.

"Pojďme prosím. Ten babičkovskej úchyl na mě zírá." Nuceně jsem se zasmála a pokusila se ji vytáhnout pryč. Povedlo se. Obě jsme stáli venku, před garáží a Claire se stále usmívala.

"Měla jsem na mysli něco příjemnějšího. Co takhle jízda Lamborginim?" Tu větu jsem brala jako vtip, dokud se mi v rukách neobjevili klíčky. Zůstala jsem na nich viset pohledem, než jsem se překvapeně podívala na Claire.

"Můžu řídit? Tohle auto? Já?" Můj hlas vystupoval stále výš a výš až to skoro nebylo možné. Ukazovala jsem na sebe a Claire jen se smíchem přikyvovala.

"Proč si myslíš, že ti je hážu? A druhý překvápko najdeš v šatně." Skousla si spodní ret v úsměvu a já se znovu podívala na klíčky v mých rukou. Lamborgini? Radostně jsem vypískla a rozběhla se do té šatny, i když jsem nevěděla kde je.

"Cath, tudy." Křikla na mě Claire. Obrátila jsem se a běžela teď už správným směrem. Vešli jsme do šatny, která mi tak moc nepřípomínala tu školní. Claire rozsvítila světlo a já zůstala hledět na bledě modrou kombinézu s drakem na zádech. Extravagantní? Ať se jdou všichni bodnout jestli si tohle nesmím obléct! Sledovala jsem jak dračí křídla končí na ramenou a nemohla uvěřit svým očím. Na lavičce vedle byla přilba se stejnými znaky jako ta kombinéza a hned vedle ní byly vysoké modro bílé boty. Překvapeně jsem se otočila na Claire a udělala svůj zvyklý pohyb. Ukázala jsem na sebe s povytáhnutým obočím.

"Jo je to tvoje. Obleč si to, počkám na tebe venku." Přikývla jsem a během chvíle jsem byla na půl převlečená. Claire asi neví kolik za mě Caleb utratil v Miami a ještě mi dává tohle. Prohlédla jsem se v zrcadle a ujistila se, že to nebyl jenom pocit. Opravdu mi to skvěle padne. Popadla jsem helmu do ruky a vyšla ze dveří.

"Claire?" Zářila jsem na sto kilometrů daleko a pár krát se otočila, abych Claire ukázala jak dobře vybírá.

"Claire? Tady jsi-" Dneska ji shání snad všichni čerti. Muž, který přišel byl trošku starší a jak mě uviděl tak se zarazil a zamračil. "Pardon, ale pro koho jezdíte?" Uklonil se a vypadal opravdu zaujatě a já si sebou v tu chvíli byla tak jistá, že jsem se sladce usmála a spustila své divadlo.

"Pro vás. To si mě nepamatujete?" Zamračila jsem se a snažila se vypadat co nejublíženěji- a povedlo se. Zarazil se a vypadal, že se každou chvíli začne omlouvat, když se Claire zasmála a odtáhla mě pryč. Procházeli jsme chodbou, kterou jsem přišli až jsme dorazili na dráhu k nápisu start. Přede mnou stálo rudé Lamborgini, které mi bralo dech. Že bych měla stejnou slabost jako Claire? Ona se však stále smála a sedla na místo spolujezdce. Chtěla jsem dohrát své divadlo až do konce, přece jen se taková šance nebude opakovat. Nahraně zkušenými pohyby jsem došla k autu a sedla za volant. V tu chvíli mě ale pohltily obavy a já se otočila na Claire.

"Když se čemukoliv cokoliv stane, není to moje chyba!" Přikývla s obrovským úsměvem na rtech.

"Ok, beru na vědomí, ale teď dávej pozor na světla." Chvíli mi trvalo než mi došlo co těmi světly myslí. Začala jsem znovu panikařit. Kdybych musela hrát i tohle, rozhodně by to nebylo dobré divadlo. Vedle nás se objevilo další auto, ze kterého vykoukla Ember.

"Cože?! To jako budu závodit?" Nervozně jsem si skousla ret a čekala na její odpověď, která mě ale vůbec nepotěšila.

"Dívej se na světla. A na zelenou jeď." Nepřímý souhlas předtím než si nasadila helmu a sledovala světla. Napodobila jsem ji a cítila jak helma jemně hřeje. Čekala jsem na zelenou, která o chvíli později přišla. Přeřadila jsem a vyjela s nohou plynu. Užívala jsem si každou zatáčku, kterou jsem projela a zrychlovala kdykoliv to bylo možné. Připadalo mi, že se snažím zůstat při zemi, snažila jsem se aby Ember nebyla moc smutná, protože si to přiznejme - řidičák jsem měla o půl roku dřív než ona. Zahlédla jsem cílovou rovinku a všechny dobré skutky byly v tu ránu pryč. Přeřadila jsem, zašlápla pedál jak nejvíc to šlo a měla chuť se smát, když se mé tělo zabořilo do sedačky. Projela jsem cílem a auto zastavila smykem.

"To teda byla jízda! Nechtěla bys závodit profesionálně?" Vykřikla Claire a sundala si helmu. Sundala jsem si ji taky a položili si ji na stehna. Cítila jsem jak mi po krajích obličeje stékají malé kapky potu. Má hravá náladu stoupla na sto procent a já chtěla na tak stupidní otázku odpovědět ještě stupidněji.

"Když mi koupíš auto, pronajmeš kruhy, zapíšeš do nějakého týmu a doučíš mě pořádně využít tyhle mazlíky tak jo." Pohladila jsem palubovku a začala se smát, protože Ember zastavila hned vedle a teď se na mě ublíženě mračila. Hups.

"Ou, beru na vědomí. Příští týden si nic neplánuj. Nehneš se z auta." Nehodlala jsem ji nechat vyhrát a tak jsem i já pokračovala.

"Fajn, výběr nechám na tobě, ale ať se mi líbí." Mrkla jsem na ni a vystoupila z auta. Čekala jsem až alespoň jeden z těch tří vystoupí a já budu vědět kam mám jít. Stalo se, Claire vylezla z auta a já se otočila a mířila na kraj dráhy.

"Cath, vlastně ještě jedna věc," Křikla na mě. Křivě jsem se usmála nad svým vítězstvím a otočila se. Claire něco lovila ve své kapse dokud se její obličej nerozzářil. "Ty ho už máš!" Hodila po mě klíčky a ukázala za mě. Polkla jsem a opravdu velmi pomalu jsem se otočila k hangáru, kde stálo jediné černé auto. S neurčitým výrazem a knedlíkem v krku jsem pomalu zmáčkla tlačítko odemknout, které bylo přidané na klíčence s klíčem. Světla toho auta blikly a já skoro omdlela.

Claire, mi dala zatraceně drahý auto!

Další díl:D konečně jsem dohnala belka2511 a odteď už bude samostatný příběh:), Co myslíte? Má Cath zkusit závodit nebo se prostě věnovat škole?:D

Užijte si část^^