Jediné  na co jsem se celou cestu soustředila byl můj naříkající žaludek. Prosil alespoň o kousíček čehokoliv stravitelného a já nebyla schopná mu to dopřát. Rozmrzele jsem se otáčela za každým rychlým občerstvením, které jsme míjeli a proklínala všechny, kteří z nich vycházeli s jídlem v rukách. 

"To se tak moc těšíš, že nemůžeš ani sedět v klidu?" Kyle se ke mně natočil a věnoval mi posměšný úšklebek. Nesouhlasně jsem povytáhla vrchní ret a jen na něj hleděla. 

"Oproti někomu jsem za celý den nic nejedla. Nemůžeme někde zastavit?," Přesunula jsem se za Collina. Nereagoval, tak jsem se natáhla, omotala svoje ruce kolem jeho krku a částečně si opřela hlavu o jeho rameno. Nebylo to nejpohodlnější, jeho sedadlo mi dost zavazelo ale pro jídlo bych udělala cokoliv. "Prosím?" 

Napnul se a já mohla sledoval jak mu poskočil ohryzek. 

"Ne, nemůžeme. Už tak jedeme pozdě."  Kyle zamručel a zasunoval mi ruce zpátky do zadní části vozu. Nespokojeně jsem mlaskla, složila si je na prsa a přemýšlela jaká smrt pro něj bude nejbolestnější. 

Měl jediné štěstí, že mě to po deseti minutách hlubokého zamyšlení přestalo bavit. Opřela jsem si hlavu o okno a sledovala jak předjíždíme jedno auto za druhým. 

"Hej před náma je menší silniční skokánek takže by si neměla -" 

Kyle ke mně natočil hlavu a prstem mířil před auto. Znuděně jsem ho pozorovala a nechápala co přesně mi tím chce říct, dokud to nepřišlo samo. Než stihl dokončit větu, auto najelo na vyvýšeninu, a kvůli vysoké rychlosti zůstalo na pár vteřin ve vzduchu. Hrůzou se mi rozšířily zorničky, ale bylo moc pozdě. Pneumatiky dosedly na své místo a má hlava prudce narazila do okénka. 

"Ahh." 

Následná bolest se mi rozlezla po celé hlavě. Se skučením jsem zavřela oči, doufajíc, že mi to pomůže ji trochu utišit. Stiskla jsem si  vršek hlavy rukama a modlila se, aby mi tím nárazem nic důležitého nevypadlo ven. Kyle na mě hleděl pravděpodobně stejně bolestným pohledem jako já na něj. 

"Já tě varoval." Odtušil. Jako by nevěděl, že to mě namíchne ještě víc. 

"Docela brzo blesku. Nechceš rovnou varovat sebe před tím než tě vykopnu ven?!" 

Collinova hlava se opatrně zasunula níž mezi ramena a dál držela pusu na špacír. Proč zrovna já musím někam jezdit. Kyle skrčil ruce v obraném gestu a radši se otočil zpátky dopředu. 

Dál jsem si mnula hlavu a snažila se utišit svůj žaludek, když začal zvonit mobil. S nakrčeným obočím jsem zkontrolovala jméno volajícího. Amber. Fakt, že jsem teď neměla chuť s ní probírat důvod mého odmítnutí byl pro mě dostačující k tomu, abych s úplně čistým svědomým stiskla červené tlačítko. 

"Nevezmeš ji to?" 

"Co? Teď jako umíš číst myšlenky?" 

Kyle se ke mně natočil se zdvyhnutým obočím.  Rozmrzele jsem si povzdychla a naznačila mu ústy omluvu. Kamarád za všechny prachy. Zářivě se usmál a pak si protáhl ruce nad hlavou jen tak jak mu to výška stropu dovolovala. 

"Však víš co udělá rybář když chytí želvu místo ryby." Mrkl na mě, což mě donutilo se pousmát nad jeho trapnou vychytralostí. 

"Pustí ji." 

Luskl prsty a záměřně na mě ukázal. Správná odpověď. 

Nikdy jsem nepřišla na to, jak jsme schopní si na tyhle moudra odpovídat přesně tak, jak chce ten druhý. Zatím to vždycky vyšlo bez problémů, a  jako podklad na knížku by to bylo perfektní. 

"Cože?" 

Collin k nám poprvé za celou cestu natočil hlavu a v obličeji zachovával úplně zmatený výraz. Být na jeho místě, udělám to stejné ale jelikož jsem na svém místě a úplně chápu vážnost situace, tak jsem skoro určitě pověřena mu to vysvětlit. Poplácala jsem ho po rameni a naklonila se trošku blíž.

"Lepší nevědět." 

Pochybovačně střílel pohledem z Kyla na mě a přitom úplně vytěsnil Cherryino zastavující auto. Možná trošku mo vystrašeně jsem Collina bouchla do ramene. Vážně jsem nechtěla narazit a pak celý zbytek dne poslouchat jejich hádku, mezitím co bych seděla opodál s prázdným žaludkem a brblajícím Kylem vedle sebe. Collin se na mě ublíženě otočil a já utrhaně ukázala na Cherry před námi. Jeho vyděšený výraz byl opravdu k nezaplacení. Ihned šlápl na brzdu. 

Auto se s trhnutím zastavilo a já se ocitla na cestě k seznámení se s předním sklem. Čísi ruce se urychleně omotaly kolem mého těla a těsně tak zabránily mému dneska už skoro druhému nárazu. Jsem si jistá, že tohle by bolelo mnohem víc. 

"Dopredele Cath! Proč nemáš pás!?" 

Pomalu jsem otevřela oči, které jsem při letu zavřela a čelila hodně naštvanému Kylovi, kterému tvář barvila rudá barva. Sklonila jsem hlavu, když po mě začal štěkat další nadávky a snažila se zahnat slzy. Má pravdu a o to je to ještě horší. 

Zatraceně, takhle lehkomyslná bych být neměla. 

"Jsi v pořádku?" 

Rty se mi lehce otíral o ušní lalůček a jeho slova pro mě v tu chvíli byla záchraným lanem. Vyvedl mě z míry už jen tou otázkou, jenže přidal ještě tichý starostlivý tón, kterým mě totálně odrovnal. Nejsem zvyklá na otázky tohoto typu. Slýchávám jen Kylovo naštvané starání a Ambeřin lhostejný přístup. Trhaně jsem přikývla snažila se vztřebat jeho blízkost. Stále mě držel v pevném objetí a nevypadal, že by se chystal vystupovat nebo mě aspoň pustil zpátky do zadu. 

"Ah, sakra musíš přemýšlet Catherine! Pás je úplně normální logická věc!" 

A bylo to zase tady. Kyle naladil na otcovské kárání, které na mně provozoval už od malička. Byl to hrozný oprus, z části mě tím naštval ale na druhou stranu jsme byli opět v normální náladě, protože už se dostatečně vypovídal, aby přešel k poslední fázy. Výčitkám. Dneska to ale naštěstí zkrátil jen na tu jedinou větu a frustrovaně vystoupil z auta. Sledovala jsem ho až k Cherryninu autu a pak musela čelit kmitajícímu obočí samotné malé černovlásky. Jistě, stále sedím jejímu bráškovi na klíně. Natočila jsem k němu hlavu stále rozmýšlejíc co přesně mu říct. Všechno mi to vypadlo z hlavy, když se naše pohledy střetly, opět z minimální vzdálenosti. Zadrhl se mi dech, a já si bezděčně uvědomila, že se mi to děje vždycky, když na mě takhle kouká. 

"Vážně si v pořádku?" 

Zkousla jsem si spodní ret a s malým napětím znovu přikývla. Vypadal, že nad něčím rozmýšlí až nakonec otevřel dveře a postrčil mě zpět dozadu, abych vystoupila taky. 

"Stejně radši pojedu s tebou."  Prohlásil, když jsme se dostali k Cherry a Kylovi. 

Zamračila jsem se, Kylovi se naopak zlepšila nálada a Cherry na něj jen vyčítavě hleděla. 

"Kam se mnou pojedeš?" Založila jsem si ruce na prsou a dávala tak jasně najevo, že se nikam nehnu, dokud nedostanu svou odpověď. Na blonďákově tváři se objevil hravý úsměv. Natočil se na mě celým tělem a prohlížel si můj obličej s nadšením v očích. 

"Ne kam, ale co." Mrknul na mě. Položil své ruce na má ramena a natočil mě na druhou stranu. Přistoupil ke mně až do vzdálenosti, kdy se naše těla jemně dotýkala a opět se sehnul s ústy u mého ucha. 

"Dneska si prohodíme místa." 

Polkla jsem a s nevěřícným výrazem jsem hleděla na silnici přede mnou. Nedaleko od nás se shromažďovali auta i davy a všichni byli natěšení na další závod. 

Dnes.

Ahh - sakra.