Cesta do knihovny byla trošku dlouhá, a stejně zbytečná. Čtení dětem znělo lákavě, ale za málo peněz. Nic jiného mi nezbývalo, než jít do parku si užít klid a vůní přírody, když tu nikdo není. Posadila jsem se na lavičku a zavřela oči.

,,To je úžasný. "

,,Klid, ticho. "

,,Kdo jste?"

,,Tak otevřete oči. "

,,Mám strach. "

,,To byste měla. "

Otevřela jsem oči a v tu ránu mu muž dál k puse hadřík. Snažila jsem se hadřík dat z pusy pryč, až se mi to povedlo a já vší silou praštila muže do nosu. Spadl na zem a já běžela z parku do nejbližší otevřené budovy, kterou jsem našla. Co mám dělat, co mám dělat?! Zastavila jsem se u ženy, která si v obchodě s oblečením, vybrala všelijakých barev malí kabátek. Popadla jsem jí záruku, což ona rychle zareagovala a vyjekla.

,,Pomocte mi!"

,,Hrabe vám?"

,,Honí mě úchyl!"

Vykřikla jsem a žena vykulila oči. Tohle vždy pomůže. Rozhledla se a usmála. Asi ne? Začala jsem couvat, ale hned na to zakopla o schod. Žena natahovala ke mě ruku. Panika se mi dostala do všech koutů těla, jelikož jsem nevěděla co mám dělat. Žena dala svou ruku na můj krk, kde našla bod, který každého člověka uspí. Chtěla jsem jí kopnout, ale ona můj výkop čekala a lehla si na mě.

,,Dobrou noc. "

Řekla, stickla bod a já upadla do hloubokého a rychlého spánku.

O několik hodin později

,,.....Kouř a smrad. Někoho napadne, že hoří, nebo se něco pálí, ale mě napadne jen jedna věc. Marihuana. Nejznámější droga, která se sežene všude. Nedivila bych se, kdyby jí prodávala i obchodě. Ale proč ne. Člověk si myslí, že nikdy nebude kouřit, nebo brát drogy, ale pravdou je, že drogy berem skoro furt. Když nás bolí hlava, máme teploty, nebo když máme chřipku. Jo jsou to prášky. Nejvíc drog na světě. Zní to šíleně, ale je to tak. Třeba Paralen snižuje hladinu cukru. Jestli mi nevěříte, tak nevěřte...."

,,Můžeš držet zobák?! Už několik hodin mluvíš úplně kraviny."

,,Víš, že kravský bobky hořej?"

,,Tohle nejde!"

Vykřikl chlap a praskl dveřmi, podle toho hluku. Bože, kam jsem se to zase dostala? Dveře se otevřely a osoba vážící nejméně sedmnáct si sedla na židli, která trošku zavrzala.

,,Udělala jsi z mého agenta cvoka."

,,Kde to jsem?"

,,Proč tě to zajímá?"

,,Vadí mi vás přístup!"

,,Víte, že nejste zdrogovaná?"

,,Že jsem?"

,,Ne nejste. "

,,A proč sakra nic nevidím?"

,,Zalepili jsme vám oči."

,,Lepidlem?"

,,Ne, lepící páskou. "

,,Aha, a s kým mám tu čest mluvit?"

,,S tím, který vám nabídl práci. "

,,Kdo že?"

,,Volal jsem vám."

,,A proč vás nevidím? To pak není reálný setkání. "

,,To nemusí. "

,,Co ode mě chcete?"

,,Vás přístup, se mi líbí. "

,,Můžete už mluvit?!"

,,Dobrá. "

Řekl a vstal. Začal chodit kolem a někdy dál svou ruku na moje rameno. Škubla jsem sebou a muž se škodolibě zasmál.

,,Jste velmi chytrá."

,,Hm."

,,Byla by vás škoda nemít u sebe. "

,,Hm. "

,,Chci jen jednu věc po vás. "

,,Hm. "

,,Dám vám svůj telefon....."

Upozornil a dal mi do kapsy kalhot poměrně velký telefon.

,,.......až Avengers budou pryč, zavoláte a mi přijdem. "

,,K čemu to bude?"

,,Má svůj důvod. "

,,Pořád nechápu. "

,,Půjdeme do S.H.I.E.L.Du, kde........uděláme překvapení."

,,To zní divně. "

,,Jsme firma, která dělá překvapení  jiným firmám."

,,Aha, můžu už vás vidět?"

,,Ne. "

Odpověděl a všude kolem to začalo smrdět. Zadržela jsem dech, který jsem udržovala dost dlouho, než mě někdo vyrušil kopnutím do žeber. Zasyčela jsem bolesti a nadechla se smradu, jehož úkolem byl mě uspat.

O několik hodin později

Otočila jsem se na bok a rázem spadla na zem. Rychle jsem vstala a popadla první věc, která mi přišla pod ruku. A sakra. Všichni překvapivě hleděli na mě, a na mou zbraň, která nebyla až tak dobrá. Usmála jsem se a pomalu se posadila zpět na gauč. Se založenýma rukama na prsou si blíž ke mě stoupl Stark. Ukázala jsem svoje, snad bílé zuby. Pozvedl jedno obočí a nepříjemně se zamračil v očích. To jde?

,,Kde jsi byla?"

,,To tě tak zajímá?"

,,Tohle není žádný vtip Rut. "

,,Ale já to nemám jako vtip. "

,,Rut, kde jsi byla?"

Zeptal se milým hlasem Steve. Mám jim to říct? Tajit to? Nebo se na něco zeptat? Ne už úplně udělat tu nejjednodušší věc?

,,Byla jsem v knihovně, kde jsem to odmítla. "

,,A?"

,,Šla jsem do parku, kde jsem......usla."

,,Aha usla, a proč jsi se objevila na střeše?"

Řekl ironicky a naštvaně Stark. Tohle bude asi velký malér.

,,Na jaký střeše?"

,,Kde asi teď jsi?"

,,Starku."

,,Ticho Natasho! Ona tu není pánem."

,,Nechápu co myslíš."

,,Chci tím říct, že se nebudeš potloukat."

,,Je mi dvacet pět a ne patnáct. "

Přiložila jsem si ruku na srdce a zatvářila se uraženě.

,,To je mi jedno! Budeš hezký tady. "

Řekl a prstem ukázal na zem. Že by zjistil to s těmi petardami?

,,Proč?"

,,Mám tě nastarost!"

Vstala jsem a přišla k němu blíž. Položila jsem na jeho hruď ukazováček.

,,Ty mě nemáš na starost. Nejsi můj táta a ani nikdo z rodiny, a jestli mě tu nechceš výhod mě."

Řekla jsem a při slově Nemáš a Nechceš jsem do něj prstem ťukla. Vzal mě za zápěstí a silně ho stiskl, a při stisknutí se mu objevilo na tváři a na ruce pár žil. Polka jsem. Teď se ho začínám trošku bát.

,,Nevyhodím tě. "

,,Proč?"

Řekla jsem s polknutím a Stark mě hodil na gauč.

,,Jsi majetek S.H.I.E.L.Du. "

Odpověděl a všichni rázem byli překvapený, ale nikdo nebyl naštvaný. Oční vyčká jsem se dala k sobě, ale nezavřela.

,,Jak můžu být majetek S.H.I.E.L.Du?"

,,Nejsi sestra ty ženy, nemáš kam jít."

,,To neznamená, že jsem nějakej chudák!"

,,To neříkám!"

,,Ale dáváš to dost najevo!"

,,A kde máš rodiče?"

Zeptal se, což mě tato otázka dost zarazila a ukotvila. Nadechla jsem se a vydechla. Nemůžu říct, že mám mámu, nebo to že....... Počkat, jak oni ví moje pravý jméno? Za to celou dobu jsem si to neuvědomila. A ještě jsem řekla, kdo doopravdy jsem! To jsem fakt blbá? Jo, jsem blbá! Sakra!

,,Tak si to zjisti."

Odpověděla jsem ledabyle a stoupla si. Založila jsem si ruce na prsou a vyčkávala.

,,F.R.I.D.A.Y. "

Řekl Stark a vedle nás se objevila velká fotka a vedle ní popisek.

,,No Rut. Co myslíš? Máš rodiče?"

Deptal mě dál Stark. Je tam jenom táta. No jasně, jako vždy musí být všechno na něm. Jak on mi chybí.

,,Hm. Je snad problém?"

,,Ano, otce máš ve vězení."

,,No a."

,,Kdo tě vychovával?"

,,To je moje věc. "

,,Rut. "

,,Starku. "

Byly jsme u sebe hodně blízko. Naštvaný a kdykoliv zaútočit, a taky neuhnout pohledem. Vydechla jsem a Stark taky. Kdyby tu nikdo nebyl, kopla bych ho mezi nohy a mlátila dokuď nepoteče krev z pusy a nosu. Dveře výtahu upoutal pozornost, kterou narušoval. Dveře se otevřeli a rázem všechen vztek pominul. Chtěla jsem utéct, ale nebylo kam a jak. Žena šla s úsměvem k nám, a když spatřila Starka nechápavě se zatvářila, ale když se koukla na mě, dala si unaveně ruku na čelo. Polka jsem a normálně se postavila.

,,Děje se něco?"

Zeptal se Stark a přišel k ženě jí dát pusu na tvář.

,,Rut. "

,,Mami?"