Lampyuk: Je ti dnes lépe?

Přišla mi odpoledne opět zpráva od toho kluka, který mi za žádnou cenu nechtěl říct, kdo doopravdy je. Nejspíš už byl ze školy doma, a tak se rozhodl začít otravovat mě.

Zaynik: Stále si to nevzdal?

Lampyuk: Na něco jsem se ptal

Zaynik: To není můj problém.

Lampyuk: Myslím, že je

Zaynik: Ani náhodou.

Lampyuk: Myslel jsem, že jsme se za tuhle tvoji nedostupnou slupku už dostali

Zaynik: Tak to nevím, z čeho si tak usoudil.

Lampyuk: Možná z toho, že jsme si včera tak senzačně pokecali? Proč jsi se mnou teda koukal na ten film?

Zaynik: Nudil jsem se a bylo mi špatně, tak mi promiň, že jsem se alespoň na chvíli chtěl cítit dobře.

Lampyuk: Vidíš? Bylo to se mnou fajn, nemám pravdu? Tak proč v tom nepokračovat?

Zaynik: Ani tě neznám.

Lampyuk: Ale na to, abych se připojil ke tvému počítači a mohl ti na něj v klidu nahrát nějaký vir, už jsi mě znal dost?

Zaynik: Nebudu to znovu opakovat, už jsem ti to jednou vysvětlil.

Lampyuk: Myslel jsem to tak, že co by ti to udělalo, kdyby sis se mnou začal více psát?

Zaynik: Psali jsme si skoro celou noc, tak co máš za problém?

Lampyuk: Já že mám problém? To ty ses najednou začal chovat jako naprostý idiot.

Zaynik: Nech mě být.

Lampyuk: Nebuď jak ženská, která má krámy. Nemáš daleko do mojí sestry.

Zaynik: Neříkej mi, že jsem jako holka.

Lampyuk: Tak se tak přestaň chovat.

Zaynik: Nejde to, je mi prostě úplně na hovno, jasný?!

Lampyuk: Kdybys tohle napsal hned na začátku, mohli jsme si ušetřit celé tohle dohadování :d

Zaynik: Nezačínej zase, už tak mě z tebe začala bolet hlava.

Lampyuk: Ze mě? No promiň, ale kolikrát ti budu muset říct, že si za to můžeš sám, než to pochopíš?

Zaynik: Ugh, tak fajn, jen už toho nech, nemám na to náladu.

Lampyuk: Ale začal jsi s tím ty

Zaynik: A taky s tím teď končím.

Lampyuk: No tak dobře, už ti dám pokoj :D

Zaynik: Sláva.

Lampyuk: Ale sám jsi řekl, že jsem ti pomohl, aby ses cítil líp :P

Zaynik: To bylo včera večer.

Lampyuk: A může to být zase

Zaynik: Co tím chceš říct?

Lampyuk: Není to snad úplně jasné?

Zaynik: Možná ne všem?

Lampyuk: Můžeme se opět kouknout na nějaký film

Zaynik: Ty bys chtěl?

Lampyuk: Neměl bych s tím problém

Zaynik: Tak to pak asi ani já..

Lampyuk: Vážně?

Zaynik: Ale mám jednu podmínku.

Lampyuk: Ano?

Zaynik: Chci znát tvé jméno.

Lampyuk: Potom by to ztratilo to kouzlo, zlato

Zaynik: Přestaň s tím.

Lampyuk: Mám pravdu a ty to víš

Lampyuk: Líbí se ti ta nevědomost

Zaynik: Jak to můžeš vědět?

Lampyuk: Mám své zdroje

Zaynik: Jak to myslíš?

Lampyuk: To je přece úplně jedno. Jdeme koukat?

Zaynik: Nemám žádný film.

Lampyuk: Něco spolu vybereme, nemusíš se bát ;)

Zaynik: Tak dobře..

Ten večer to neskončilo jen u jednoho filmu, zase jsme koukali skoro celou noc a mě bylo vážně o něco lépe. Nechápal jsem sice, jak to zvládal, když ráno opět vstával do školy, ale nehodlal jsem to tehdy řešit, byl to jeho problém.

To byla vlastně jediná věc, kterou jsem o něm věděl; že chodí na naši školu. Jenže mi ten fakt byl absolutně k ničemu, vzhledem k tomu, jak byla naše škola velká. Alespoň jsem ale věděl, že to není jen tak někdo z milionu, měl jsem jistotu, že je mu nejspíš tolik, co mě, i když mi celou dobu mohl lhát.

Mohl si ze mě dělat jen srandu, proto jsem se s ním nechtěl moc bavit, abych toho pak nelitoval, jenže když jemu se prostě nedalo odolat. Nechtěl jsem ho jen tak odehnat, byl po dlouhé době první, kdo tolik stál o kontakt se mnou. Ano, měl jsem přátele, dokonce dost dobré přátele, ale tohle bylo něco o trochu jiného.

______________________________________

Tak jo lidi, tohle je taková má malá záchranná vesta, díky které bych si vzal vždy více času na napsání kapitoly. Fakt, už mě nebaví se omlouvat, jelikož je to k hovnu a určitě už to nebaví ani vás, ale nedá se nic dělat. Dokud studuji, což bude ještě asi dlouho :D Musím se neustále učit, jinak danou látku nejsem schopný pochopit, kór matiku, nebo takové věci a fakt nechci vyletět hned na začátku druháku, snad chápete..

Tohle nemá být žádná obhajoba, jen v poslední době jde vážně o hodně, tím víc, že na začátku října jdu konečně k doktorovi, který rozhodne o mnohých věcech a já si díky tomu absolutně nedokážu utřídit myšlenky.. Jenže pokud si nedokážu utřídit myšlenky, nemám klid a bez klidu nedokážu psát, takže je to takový začarovaný kruh. :D

Takže, co tím vším chci vlastně říct, každý jeden týden bude vycházet MML a každý druhý ABDL, abych měl více prostoru a mohl v klidu napsat zase nějaké kapitoly..
Snad mi to vyjde, vážně v to sám doufám :/

Jinak, snad se nový příběh bude líbit! :)