Uslyším od dveří známý hlas, z kterého mi naskočí husí kůže. Harry. Je tady, přišel si pro mě! Slzy se mi nahrnou do očí. Ne! Ne! Ne! Ať jde pryč a nechá mě a Alexe napokoji. Můj problém v kalhotách si ihned při pomyšlení na něj zase lehl. Slyším, jak ho. Alex vede sem. Chci utéct, tak moc, ale musím se tomu postavit, říct mu, že to se mnou nic neudělalo, že se ho nebojím. I když opak je pravdou. Šmejd jeden, jasně, řekne mi, že mě miluje, já ho pošlu do friendzone. A co on na to? Nestačí, že si mě násilím bral můj otec, musel i on. A já mu tenkrát věřil. Věřil jsem, že už nepotkám lidi jako je můj otec, ale spletl jsem se.

"Ericů? Kdo je tohle?" zavrním, když toho kluka dovedu až do obývacího pokoje. Majetnicky přejdu k Ericovi a skryju se mu do náruče.
"Zase někdo o kom si mi neřekl," kňuknu a podívám se na něj.
"Ale to nevadí," dám mu malinkou pusu na bradu a zavrtím ocáskem v mikině, čímž si jí omylem trochu nadzvednu, ale hned mi sklouzne nazpět.

"Co tady děláš, Harry?" Zeptám se nově příchozího. Kdybych neměl Alexe u sebe, asi bych zdrhnul. "Lásko, vysvětlím ti to potom." Šeptnu mu do ouška.
"To mě nepřivítáš ani nepředstavíš?" Pronese až moc vesele Harry. "Ne, co chceš, proč jsi tady?" Řeknu chladně, ale vnitřně se snažím uklidnit, tak začnu hladit Alexe po zádech. To mi přidá ještě efekt naprosté lhostejnosti vůči Harrymu.

Když mě začne hladit spokojeně zavrním a podívám se na Harryho, nový narušitel. Ocásek se mi naježí a jenom si ho prohlédnu očima a zavrčím .
"Eric je můj, jedině můj ," kňuknu a dám mu polibek na hrudník.

"No, chtěl jsem si s tebou pohrát, ale asi mám lepší nápad." Úchylně se ušklíbne a podívá se na Alexe. "Jeho se ani nedotkneš." Zavrčím, posadím Alexe na gauč a stoupnu si před něj. "To uvidíme." Uchechtne se a z kapsy vytáhne pistoli a zamíří na mě. "Dám vám na výběr, buď budu šukat s tvou číčou nebo si to spolu rozdáte vy dva a já vás budu pozorovat a potom mi ty uděláš dobře." Jeho proslov mě zaskočí. "Ale..." "Žádné ale, nebo vás rovnou oddělám a následně se do vás obou udělám. A žádné odmlouvání, jinak se stane to stejné!" To si dělá prdel! Zná mě! Chce mě! Chce mi ublížit tím, že ublížím Alexovi. Ví, že nenechám Alexe, aby se pro nás obětoval, zvlášť po tom, co zažil s mým otcem. Otočím se pomalu na Alexe a obejmu ho. "Náš první společný sex jsem si zrovna takto nepředstavoval."

Když mě Erik na gauči obejme, příjde mi to divné, nechám to tak po tom, co přišel ten Harry, u mě usnul a následně si začal cosi mrmlat o sexu. Jenom zaujatě poslouchám, abych se dozvěděl co nejvíc, ale když začne brečet začnu se bát a zatřesu ním.
"Ericu, vstávej, co se děje?" zakňučím a probudím ho. Okamžitě doširoka otevře oči a začne prudce oddechovat.
"Ericu, co se dělo? Já se o tebe bál, a mám na tebe několik otázek."

"Co? Kde? Kde je Harry? Co se stalo, jsi v pořádku? Nic ti neudělal?" Křičím vyděšeně a tisknu se k němu. Byl to sen nebo realita?

"Já, ano, ty jsi zaspal, když odešel a spal si až do teď, jenom si začal něco vykřikovat, tak jsem tě raději vzbudil.
Promiň," kňuknu a sklopím ouška "asi si chtěl ještě spát, co?"

"Ne, to je dobře, že jsi mě vzbudil. Já si jaksi nic nepamatuju, z toho, kdy tu Harry byl. Co říkal, co chtěl, co tu dělal?" Melu. Upřímně nevím, co byl jen sen a co už realita. Potřebuju slyšet, že se nic z toho nestalo. Tisknu se k němu čím dál víc, malinko se bojím jeho odpovědi.

"Nic, jenom si přišel pro nějaký papíry, které měl od tvého otce. Tys mu je dal, pak jste se chvíli bavili a on odešel, prý se stěhuje a ty papíry byli ohledně nějakého bytu. " usměju se spokojeně, když mu řeknu přesně, co se stalo a nezakoktnu se."A Eriku on tě týral?"

"Ne, samozřejmě, že ne." Ano, některé jizvy jsou i od něj. Byl to můj nejlepší kamarád a já mu věřil, ale to byla ta chyba. Po tom, co si mě vzal poprvé, mě držel tři týdny přivázaného k posteli, a pak jsem ho na štěstí přestal bavit. Díky bohu. A teď bude pryč, v jiné zem stovky kilometrů ode mě.

"Aha, no tedy dobrá," kňuknu a pohladím ho ve vlasech, které mu začnu zaplétat do malých copánků.
"Mám tě moc rád, moooc rád," zavrním a usměju se.

"Taky tě mám moc rád." Usměju se na něj a zaplaším myšlenky na Harryho. "Alexi? Zůstal bys se mnou i kdyby byla má duše a tělo podobně zničeny jako tvoje?" Zašeptám. Nevím, co mě to napadlo. Ale co když mě s těma jizvama nebude chtít a bude mi dávat za vinu, že tu skončil s mým otcem?
Bojím se toho, tím že tu byl Harry, tak Můj mozek začal bláznit.

"Áno, mám tě moc moc rád, nevadilo by mi to. byli by jsme stejní a nemusel bych se stydět," usměju se na něj a zavrtím ocáskem.
"Ericu, i kdyby jsi byl nejošklivější na světě, mě by to nevadilo, protože tě mám moc moc rád a moc si toho pro mě udělal."

Zní to krásně, ale co když mu ukážu své záda a břicho? Bude to vidět i tak stejně? Mlčím a dívám se na zem. Jeden kluk ode mě doslova utekl, když to uviděl. Díval se na mě jako na nějaké monstrum. Jmenoval se Petr. Tenkrát mě to strašně mrzelo. A to jsem měl zatím jen jizvy od otce.

Když uvidím, jak zesmutní, pochopím to a vysvleču mu triko. Potichounku zalapám po dechu a pomaloučku přejdu prsty po každém šrámu. Přijde mi ho neuvěřitelně líto, sednu si mu na klín a obejmu ho. Na rameni se mu táhnou tři zářezy, znám ten znak, přesně vím, který bič to byl. Začnu mu je pomaloučku olizovat .
"Je mi to strašně líto."

Vyslékl mi tričko, ani se nebráním, nemám sílu. Navíc by to stejně někdy uviděl. Lepší teď, než aby utekl při přípravě na sex.
Jeho prsty zkoumají mé jizvy. Jsme stejní, podobně označení a zohyzdění stejným tyranem. Kdybych odtud tak zbaběle neodešel do zahraničí, tak by měl Alex těch různých jizev o tolik méně.
"To nemusí." Špitnu a po chvilce svůj zjizvený trup schovám pod dekou. Stydím se za to. Stydím se za svého otce. Stydím se za to, že jsem se nedokázal ubránit.
Když jsem neubránil sebe, tak jak si můžu být jistý, že ochráním Alexe?

"Neschovávej se, jsi krásný," usměju se a jemňounce ho políbím na čelo, bojím se, že mu mohu něco udělat.
"Jsi překrásný takový, jaký jsi," odhrnu deku a schoulím se spokojeně k němu, tváří k jeho hrudníku.
"Miluju tě a ani jeden šrám bych na tobě nezměnil, jsi dokonalý, takový jaký jsi."

Sladké, krásné řeči. Chci, aby byly pravdivé. Ony jsou pravdivé. Uklidňuje mě svědomí. Ano, Alex mě miluje a já miluju jeho. A naše jizvy to nezmění.
Přitulím se taky k němu a dám mu pusu na rty.
"Děkuju. Taky tě miluju." Šeptám. "Jsem dneska už nějaký unavený, nepůjdeme už spát? Zítra je sice sobota a nemusíme stávat do práce, ale chtěl bych ještě něco dovyřídit." Zívnu a čekám na odpověď té nejvíc úžasné osoby na zemi.

"Můžem, mě to je jedno," usměju se spokojeně a nechám se jako princezna odnést do postýlky, kde jsem následně přikryt spolu s ním zachráncem.
"Dobrou noc, Ericu. " brouknu si spokojeně v jeho objetí a po chvilince usnu.

Ulehneme spolu do postele. Jsem tak rád, že ho mám.
"Dobrou." Šeptnu a políbím ho do vlásků. Zítra to bude trošku papírově náročnější. Chci Alexovi zařídit bankovní účet a vypnit s ním formuláře k přijetí jako ofikl mého asistenta, abych mu mohl posílat plat. Taky musím dořešit jeho příjmení. Ale to až zítra. Ještě jednou ho políbím do vlasů a usnu.

Ahojky, tak, máme tu část k Ericově minulosti. Doufám, že se líbil. Mějte se, u příští kapči čauky :))