Ahojky, je tady nová kapitola. Moc bych chtěla zase poděkovat za to, že se vám náš příběh líbí a že to v komentářích dáváte najevo😘😃😃. Doufám, že vás tato část příběhu potěší a že nikdo neumře, jak vás pár psalo v komentech. 😉 A rozhodně doporučuji písničku, její slova a ten klip je podle mě nádherný. 😘🙂 No jo, stačí jen jedna věta, tři slova... 🙃 Užijte si kapču. 🙂😃

"Nechápeš, on tě chce jenom využít !" vřískne na mě, až bolestivě stáhnu ouška k sobě .
"Né! On mě má rád a já jeho, taký on není jak jeho otec!" zakřičím na něj, ale hned dostanu pořádnou facku a svezu se na zem.

Sotva na Alexe vztáhne ruku, tak se jako zázrakem ocitnu na nohou a skočím po tom zmrdovi. "Jak se opovažuješ!" Křičím a pereme se hlava nehlava. Vypadal, že má Alexe rád, ale teď mu ublížil!
Já mám sice celkem sílu, ale on je bohužel silnější, tak se ocitnu pod ním. To nemůže být konec, já Alexe ochráním! Z posledních sil ho ze sebe dostanu. Přistoupím k rychlému řešení, protože mi rychle dochází energie i síla. Kopnu ho plnou silou mezi nohy a tím ho pošlu k zemi. "Vypadni a už se nevracej, ani ty, ani tví kamarádi! A jestli ještě jednou šáhneš na Alexe, tak toho budeš pekelně litovat!" Zavrčím a vykopnu ho z domu.

"E..ericu " zakňučím bolestivě ze země a z koutku rtů mi teče krev .
"Ericu, promiň, mrzí mě to." Kňuknu znovu a utřu si slzičku z tváře, pomalu se doplížím až k němu a zůstanu sedět u jeho nohou.
"Odpustíš mi, prosím, mrzí mě to, neměl jsem s ním zůstávat sám."

Klesnu na zem k němu a schoulím se mu do klína. "Alexi, neřeš to. Jsem rád, že jsi tu se mnou." Šeptnu a přitisknu se k němu. Měl bych se asi zvednout a ošetřit mu tu pusu, nebo... natáhnu se k němu a slíznu mu krev.

"E...e...ericu ." kňuknu a otevřu oči do kořán, bylo to tak nečekané, ale přitom neuvěřitelně roztomilé, většinou jsem mu já olízl tvář, když jsem ho chtěl potěšit a nebo upozornit na sebe, ale teď to udělal on jenom pro to, abych neměl na tváři krev. Neudržel jsem se a jemně a dlouze ho políbil na ty jeho dva polštářky.

Políbil mě a já jsem se mu hned poddal. "Crrr!" Ozve se od dveří vedle nás. Opatrně a celkem bolestivě se zvednu a povzbudivě kouknu na Alexe. Vypadá, že by mě nejradši dotáhl na gauč a nikam mě nepustil. Otevřu dveře a než stihnu pozdravit, tak mi přistane Sebastianova pěst na oku. Zakolísám do zadu, přece jen sotva stojím. Chytnu se rámu dveří a čekám případně na další ránu, ale ta nepřichází. Zvednu oči. Sebastian už KONEČNĚ odešel a teď tam stojí trošku udivený chlápek s naší novou myčkou.

Zaslechnu ránu ode dveří a rychle tam se strachem doběhnu před očima mám celkem komickou scénku. Eric si drží oko a snaží se usmívat, a nějakej chlap s naší novou myčko se na nás zmateně kouká a snaží se nesmát . Přejdu k mému Ericovi a vetřu se mu do objetí, potřebuju cítit jeho teplo, po chvilce začnu vrnět.

Obejmu Alexe a požádám dodavatele o instalaci. Ten souhlasí a s úsměvem se na nás podívá. Zatímco chlápek montuje myčku, tak mi Alex pomůže na gauč. "Alexi, donesl bys mi prosím nějaký led nebo zmrzlou zeleninu?" Prosebně ho požádám a při každém pohybu se snažím nesyčet.

"Ano, ano, ano." kňuknu smutně a rychle běžím k lednici, ze které vyberu led a seberu i džus, kdyby měl náhodou žízeň . Všechno mu donesu i led v pytlíku, podám mu ho a on si ho dá na bolavá místa. Opatrně se mu schoulím v klíně a začnu mu olizovat ručku.

"Zatracenej Sebastian." Zakňučím, když si přiložím led k oku, kde se mi už rýsuje krásný monokl. Už slyším, jak se mě na to budou v práci ptát, grr. "Hotovo." Ozve se za námi. Pokusím se zvednout, ale Alex vyskočí a sám doběhne pro mou peněženku a podá mi ji. "Díky." Usměju se na něj a pohladím ho po vlasech. "Kolik to bude?" Otočím se na instalatéra naší myčky.

"200." Usměje se na mého Erica. Mírně zavrčím, aby si nemyslel, že si na něj může něco zkoušet. Eric mu podá peníze a taky se usměje. Majetnicky ho obejmu kolem pásu, ale i já se usměju, konečně nebudeme muset mít nádobí v ruce .
"Dobře, pěkný den." Usměje se jěště, pak zaslechnu už jenom bouchnutí dveří .
"Můj Eric ,můj Eric!" Vrním mu do trika, když už jsme konečně sami.

Jak je vidět, nejsem jediný, kdo je dost majetnický a žárlivý. Musím se nad tím pousmát. "Ano, tvůj Eric, jsem jenom tvůj a ty jenom můj a nikomu tě nedám. A už vůbec ne tomu kreténovi Sebastianovi." Mrknu na něj a s bolestivou grimasou ho pevně obejmu. "Můj Alex. To se mi líbí." Šeptnu.

"J...jsem tvůj?" Zakoktal jsem, když jsem si uvědomil význam slov, co právě vypustil. Opravdu si mě už přivlastnil, už mě nedá pryč ? Už se nebudu muset vracet k mému starému pánovi? Lítalo mi hlavou zběsile, zatím co jsem čekal na jeho odpověď.

Ta jeho otázka mě překvapila, řekl jsem snad něco, co jsem neměl? "Pokud chceš?" Zeptám se opatrně. Co když si myslí, že si já myslím, že je věc, když si ho takhle přivlastňuju.

Šťastně jsem se vykroutil z jeho objetí a běžel nahoru. Když jsem se vracel, bylo slyšet cinkání rolničky, kterou jsem měl na krku .
"Už jsem konečně tvůj, " Usmál jsem se zvesela i s obojkem na krčku.

Vytrhl se mi. Pocítil jsem strašný tlak na prsou. Kam běží, vždyť před Sebastianem řekl, že mě miluje! Ale než stihnu cokoli udělat, tak je s cinkotem zpátky. Nechápavě se na něj podívám. "Ano, jsi můj." Řeknu opatrně. Upřímně nevím, co to pro něj znamená. "Alexi, zlato, co přesně pro tebe znamená být můj?" Zeptám se tiše, je mi trapně, za mou nevědomost.

"To, že už mě nevrátíš mému starému pánovi." Kňuknu mu do náruče a šťastně se k němu přitulím.
"Alex má rád Erica, moc ho má rád." Kňuknu šťastně a začnu příst. Takhle se cítím opravdu skvěle.

"Aha, ale to bych nikdy neudělal." Brouknu mu do jeho rozcuchaných vlásků. "Taky tě mám moc rád." Řeknu, ale potom mě napadne, že on mi už vlastně řekl, že mě miluje, ale ode mě slyšel jen slova souhlasu, ne, ne ty dvě kouzelná slůvka. "Miluju tě, Alexi."

"C...c...co? " zeptám se překvapeně. Pak mi dojde význam těch slov .
"I já tebe, strašně moc!" usměju se a obejmu ho okolo pasu. Zahrabu se mu do oblečení a spokojeně začnu vrnět

"Myslím, že už přišel čas jít spát." Oznámím mu. Jsem tak rád, že mě má rád. Kašlu na bolest a vezmu Alexe do náruče a odnesu ho nahoru, do naší ložnice. "To to dnes byl dlouhý den, co?" Zeptám se ho, když vedle sebe ležíme na naší posteli. Sakra, ono to zní tak dobře, už není moje, je jen a jen naše. Spokojeně se usmívám.

"Ano, ale byl jsem s tebou, tak to byl opravdu krásný den," usměju se a skroutím se k mému páníčkovi, který ale je na mě hodný .
"Mám tě moc rád." kňuknu mu do trika a šťastně se usměju.

"Taky tě mám moc rád." Zívnu a taky se k němu přitulím. "Zítra jdeme do práce, kde se mě všichni budou ptát, co se stalo. Bude to vyčerpávající den. " Brouknu a se zamilovaným šklebem se dívám do stropu.

"Ne, žádné takové, ty budeš v kanceláři a já budu běhat po firmě, všechno tě jěště bolí." Mňouknu starostlivě a začnu mu oblizovat rány na ruce.

"Ty můj starostlivý roztomilý kocourku." Zašeptám. "Stejně když kolem někoho projdu, bude se ptát na mé oko, a děkuju." Usměju se na něj. Je to podivný, ale příjemný pocit, vědomí, že na vás někomu záleží. Takhle jsem se ještě nikdy necítil.

"To je jedno." mňouknu a šťastně se usměju, to oslovení roztomilý mě zahřálo u srdíčka.
"Já ti budu celý celounký den pomáhat."

"Já vím, já vím." Usměju se na něj. "Pojďme už spát." Zívnu a zabořím mu hlavu do vlásků. Než mi stihne odpovědět, tak mi klesnou víčka a já jen zamumlám: "Dobrou, lásko." A už se propadám do říše snů.

"D...dobrou." Zakoktám s úsměvem a šťastně se propadnu do říše snů, kde jsem spolu s mým Ericem, jsme tam spolu šťastní a bez jeho otce. V tom snu strávím celou noc a ráno mě probudí až první paprsky slunce.

Zdál se mi nádherný sen. Byl jsem tam já a Alex, honili jsme se po louce. Oba šťastní a bezstarostní. Konečně jsem Alexe chytl a svalil se s ním na zem. Začali jsme se vášnivě líbat, možná by to i zašlo dál, kdyby se to skutečné kotě vedle mě nezačalo opatrně posouvat ode mě. Přitáhnu si ho zpátky k sobě, je mi jedno, jestli potřebuje na záchod, nebo má hlad. Já ho teď už nikam nepustím. Mám stále zavřené oči a tisknu ho k sobě a snažím se nevnímat tu bolest, která mi prostupuje celým tělem. Blbej Sebastian, blbý schody...

"Ericuuu" Vypísknu, když mě k sobě přitáhne .
"Ericuuu, musíme jít do práce." kňuknu a jemně ho kousnu do ucha, chci, aby se už vzbudil, chci být s ním, ale on spí a musíme do práce, protože přijdeme pozdě.
"Ericůůůů!" mňouknu, když už nemohu dýchat.

Mňouká, snaží se mě odtud dostat. Náhle jeho tělíčko a stisk začne chabnout, okamžitě otevřu oči dokořán a uvidím zoufalou a vyděšenou tvář mého Alexe. Těsně před tím, než ho pustím, tak zavře oči, což mě strašně vyděsí. Hned se vyšvihnu z postele. "Alexi! Alexi!" Začnu s ním třást, ale on nereaguje. Já ho udusil, já ho zabil! Začnu panikařit. Co mám dělat, co mám dělat?