Zatím nejvyšší místo, co story My Instagram Boyfriend dosáhla, bylo 35. v Teen Fiction! Vy mě chcete zabít ♥ :3

V pondělí jsem po škole jako skoro každý pracovní den zamířila do Mossu. Zatlačila jsem do těžkých skleněných dveří a hned moji náladu zhoršil Darjin úsměv, kterým se na mě zubila od pokladen. Protočila jsem panenky a vešla dovnitř, dveře za mnou zapadly.

Ovinula mě vůně kávy a pečených muffinů. Propletla jsem se mezi plnými stoly, nuceně jsem se usmála na Denise, která tady byla dřív díky dřívějšímu odchodu ze školy a šla si pověsit bundu na věšák do místnosti pro personál. Zabzučel mi mobil, s jemným povzdechem jsem si ho vyndala z kapsy a zkontrolovala, co se děje - upřímně jsem doufala, že mi píše Connor, ale skončila jsem zklamaná, byl to jen operátor. Zastrčila jsem si mobil zpět do kapsy a rychle jsem se převlíkla, abych byla co nejrychleji za kasou.

Tam mě ale čekala Darja, která mě sevřela do téměř každodenního medvědího objetí. Nehnutě jsem stála - ono to ani nijak nešlo, její paže mi nedovolovaly jednat jinak - a čekala, až ta příšernost skončí. Hleděla jsem přes Darjinu hlavu na Denise a hledala u ní nějakou psychickou podporu, které se mi dostávaly skrz její soucitné pohledy. Když mě Darja pustila, zamrmlala jsem jednoduché "Ahoj," a přesunula se ke kase, kam jsem se rychle přihlásila. Darja zářila jako sluníčko, zírala na nás s téměř fanatickým výrazem. Zřejmě čekala, že si začneme povídat.

Denise ji ale rychle odpálkovala: "Nemáš dnes náhodou šichtu v kuchyni?" Překvapilo mě, kde to v sobě Denise našla. Beze mě de s Darjou občas bojí i mluvit.

Darja se na ni zadívala, jako kdyby byla hluchá a viděla jen pohyb jejích rtů, tak jí to Denise musela zopakovat. Darja se poté ne moc nadšeně odebrala dozadu, a když to udělala, obě jsme si s Denise hlasitě oddechly.

"Jsem ráda, že jsi tady," usmála se na mě, když jsem převáděla Darjiny zákazníky k mé kase.

"Jo, já taky. Minule to bylo s tou ženskou vedle sebe přímo strašný. Furt obletovala mýho kluka," povzdechla jsem si a vzala si objednávku od dvou puberťaček. Přemístila jsem se ke kávovaru a strčila do něj dva hrnky.

"Toho Colina?" zajímala se Denise.

"Jmenuje se Connor," opravila jsem ji s výrazem To si už ale děláš srandu ne?

Denise se uchechtla a řekla: "Jasně, já vím. Jak dlouho jste vlastně spolu?"

"Asi čtyři měsíce," pokrčila jsem rameny a položila na tácek před ty dvě holky dva kelímky s kávou a muffin. "A co Mike?"

Následující půl hodinu Denise probásnila o svém klukovi a já měla pokoj s vyprávěním. Nebyla jsem zrovna moc upovídaná, sice ne málo, ale na tohle téma jsem raději ten člověk, který poslouchá, přikyvuje a usmívá se ve správný moment a nemluví. Náhodou jsem se dozvěděla spoustu neužitečných, ale poměrně zajímavých věcí. Třeba že Mikovy zelené oči jsou neodolatelné, že posiluje, chodí na vejšku v Anglii a že má roztomilý britský přízvuk, i když je Američan. Ale aspoň jsem nemusela nic říkat o Connorovi.

Connor. Znovu mě napadlo, proč jsem ho nemohla najít na Instagramu. Přemýšlela jsem o tom celou dobu, co jsem pracovala. Neúmyslně jsem tím ignorovala Denisiny otázky, byla jsem uzavřená ve svém světě, kde jen občas vstoupili zákazníci. Denise už zanedlouho pochopila, že nemá smysl do mě cokoliv hučet, takže taky zmlkla a konečně se naplno věnovala svojí práci.

A pak mě to napadlo.

Darja přece určitě musí vědět o Connorovi - Jacobovi Sherlaymu - úplně všechno, nebo alespoň dost na to - no prostě určitě musí vědět jeho přesné jméno na Instagramu. Nekompromisně jsem zavřela pokladnu hned po dokončení jedné objednávky a s pohledem minutku, který jsem hodila po překvapené Denise, jsem odběhla do kuchyně. Přibrzdila jsem hned vedle Darjy, která momentálně stála u myčky a vyndavala z ní hrnky. Stoupla jsem si vedle ní, natáhla si gumové rukavice a začala mýt další špinavý nádobí ve dřezu, které se do myčky už nevešlo.

"Natalie?" oslovila mě překvapeně Darja, když zvedla svou mrkvovou hlavu. "Co tu děláš?"

"Přišla jsem ti pomoct, ne?" zazářila jsem a doufala, že to není moc nápaditý a přehnaný.

"No, tak dobře no," řekla Darja pořád trochu překvapeně. "A - ale s čím, já už mám u myčky skoro všechno hotové."

"Tak různě," usmála jsem se a chopila se dalšího hrnku. Nechala jsem si tak tři minuty na ticho a pak jsem zahlásila: "Dajro, můžu se tě na něco zeptat?"

Ukrajinka zvedla hlavu od tácu s hrníčky, který právě ukládala na další a překvapeně - opět - na mě pohlédla. Pravda, moc často ji takhle neoslovuju, spíš jsem ráda, že mi dává pokoj, v rámci možností.

"Jasně že můžeš," odvětila chvíli potom, vypadala, že je nadšená že na ní vůbec mluvím. "Co se děje?"

"O tom klukovi, co tady byl minule," chvilku jsem počkala, abych zjistila, jestli ví, o čem mluvím, "ty jsi říkala, že ho sleduješ na Instagramu?"

"No... Neříkala, ale sleduju, proč?" Darja vypadala, jako kdybych se ji snažila přesvědčit, že je časovaná bomba dobrá věc. Odložila hrnek, co držela v ruce, a otočila na mě svoje objemné tělo.

"Nemohla bys mi prosímtě říct, jak se tam jmenuje?" usmála jsem se na ni co nejlíp, jak to šlo. Věděla jsem, že mi to nakonec řekne, ale chtěla jsem, aby to nevyznělo nijak divně - i když asi vyznělo.

"Ale... Proč se ho nezeptáš, když ho znáš?" Darja zvedla jedno obočí. Kousla jsem se do vnitřní strany tváře, na jazyku jsem ucítila nepříjemnou chuť krve.

"Chci ho, víš, překvapit. Chystám pro něj něco a tohle k tomu potřebuju," vysvětlila jsem jí nervózně. Tohle byla hrozná lež, ale první co mě napadlo. Darja si mě nedůvěřivě přeměřila, a když jsem si myslela, že mi jeho jméno nedá, řekla: "Malé J, podtržítko, S-H-E-R-L-A-Y, pokud si dobře pamatuju. Nemáš zač." S těmi slovy se mi otočila zády a já pochopila, že u ní nejsem vítaná.

--

"Ahoj Taylere," pousmála jsem se na svého bratra překvapeně. Nečekala jsem, že na mě bude čekat před kavárnou po konci směny, většinu těchto dnů trávil s Theresou.

"Ahoj Naty," pozdravil mě a lehce objal. Voněl vodou po holení.

"Skočíme do Subwaye pro večeři?" nabídnul s lehkým úsměvem na tváři.

"Proč ne," usmála jsem se.

Vzali jsme si sendviče s sebou a protože ani jeden z nás nechtěl tak rychle domů, sedli jsme si do parku na lavičku a začali svou večeři tam. Kousala jsem do sendviče, přitom pozorovala lidi a slunce, které mělo brzo zapadat.

"Co práce?" zeptal se mě Tayler najednou, hned jak mu vypadl kousek rajčete na kalhoty. Opatrně ho zvedl a strčil si ho do pusy. Zamračila jsem se, ale raději jsem nad tím jen zavrtěla hlavou. On je už prostě takový.

"Darja," odpověděla jsem jednoslovně a znovu si kousla do sendviče.

"Je fakt tak strašná?" vyzvídal Tayler.

"Ne že by byla nějak hrozná, ale já proti ní už mám jakousi averzi... Hned jak vydím ten její úsměv, chce se mi zvracet."

"Jo, to je podobný jako Theresina sestra," zasmál se. "Vůbec se na sebe nepodobají. Asha je sice celkem hezká, ale má mezeru mezi zubama, která mě neskutečně irituje. A to ji vidím často, Asha je vždy hrozně vysmátá."

"Mh," odpověděla jsem s plnou pusou, pak jsem polkla. "Co to bylo s tou Theresou?"

"Co? To? To nic. Jen... Jen jsme se trochu skřípli, nic to nebylo," pokrčil Tayler rameny a strčil si do pusy poslední kousek sendviče, papír zmuchlal a obloučkem hodil do koše. Usmál se, když se trefil.

"Aha," zamumlala jsem, ale i když jsem věděla, že to nemohlo být nic, raději jsem se na to Taylera už neptala.

"A co svatba? Kdy to vlastně má být?" přeladila jsem trochu na jinou notu.

"Theresa ji chtěla hrozně brzo, takže bude za dva týdny." Tayler se slabě pousmál. "Už má všechno vybraný. Hele, jaký je rozdíl mezi karamelovou a světle béžovou?"

"Nemám tušení," zamumlala jsem trochu omezeně s plnou pusou a následně si ji polknutím uvolnila. "Proč?"

"No Theresa mezi tím nějaký rozdíl vidí. Ptala se mě na názor, a já jsem jí řekl, že je to fuk, protože jsou obě stejné. Rozčílila se, a když jsem řekl, že třeba karamelovou, začala zase o tom, jak je mi všechno jedno a pak stejně vybrala tu béžovou," povzdechp si.

"To byl ten důvod, proč jste se pohádali?" vyzvídala jsem, a pak mě napadlo, že se k tomuto tématu vlastně vracet nechci. Pozdě.

"Ne to nebylo kvůli tomu," zavrtěl Tayler hlavou, vzal mi z ruky prázdný papír od Subwaye, zmuchlal ho a opět hodil na koš, tentokrát se netrefil. Nechal obal obalem, jemně mě rukou pobídl a řekl: "Pojď Naty. Půjdeme domů."