Byla bych moc ráda, kdybyste zanechali vote či komentář :) díky!

Mé prsty hbitě přejížděly po klávesnici a hledaly výsledky. Už hodinu jsem seděla za počítačem a nemohla jsem nic najít. Zadala jsem hledání přesného výsledku na jméno Jacob Sherlay - a nic. Žádná figura s takovým jménem, kterou by znaly všechny holky ve Státech nemá Instagram. Začínala jsem být zoufalá. A ještě zoufalejší, když jsem zjistila, že se na Instagram dá zaregistrovat jen pomocí mobilu. A ne jen tak nějakýho. S mojí starou tlačítkovou Nokiou to nepůjde.

Opřela jsem se do opěradla bratrova koženého křesla a upřela pohled na obrazovku, kde se mi právě přehrávaly fotky různých Instagramerek. Všechny byly moc hezké, většinou opálené s perfektním make-upem, štíhlá těla vysportovaná a navlečená v sportovních podprsenkách. Ohrnula jsem nad nimi nos - to opravdu musí mít všechny populární holky takováto kritéria?

Trochu s vervou jsem zaklapla notebook. Tak hrozně jsem ho chtěla najít, až jsem se bála, že se to za chvilku stane chorobný.

Uslyšela jsem, jak někdo vzal za kliku, tak jsem se otočila i s otočným kancelářským křeslem.

Tayler potichu vešel do svého pokoje, jeho hnědé oči, které máme společné, držel upřené na mě. Sedl si na postel, ruce si položil na stehna.

"Ahoj," pozdravil mě tiše a mírně pokřiveně se usmál. Choval se zvláštně.

"Děje se něco?" zeptala jsem se obezřetně, pomalu jsem se začala otáčet na křesle. Když už jsem mu byla skoro otočená bokem, Tayler zaklesl svou nohu o mou a tím židli zastavil.

"Theresa nemluví o ničem jiném, než o svatbě. Potřebuju být taky s někým jiným," vysvětlil. Mluvil to pořád slabě a potichu, teď s očima zabodnutýma do skříňky vedle svého stolu. Nepřipomínal mi toho obyčejného Taylera sršícího štěstím. Tenhle Tayler ani nebyl ten, který se nedostal na školu. Tohohle Taylera jsem neznala.

Přesunula jsem se na postel vedle něj, vzala jednu jeho paži a sevřela ji do volného obětí. Můj bratr otočil hlavu a pousmál se na mě.

"Bojíš se toho?" zeptala jsem se ho, s očima upřenýma do těch jeho, očekávajíc odpověď. Tayler se zahleděl kamsi dopředu do zdi, a až po pár vteřinách ticha mi odpověděl.

"Já ani nevím, jestli to nebylo moc brzo," zamumlal. Pak se znovu otočil na mě.

"Naty, slib mi, že si to vždy nejprve promyslíš, než tomu dotyčnému řekneš ano, jasně?"

Jeho slova mě zaskočila. Pochyboval snad o tom? Theresu jsem neznala, ale Taylera dokonale. Ten nikdy nepochybuje o tom, co udělal. Je vždy skálopevně přesvědčen o tom, co je správné.

"Co ti Theresa udělala?" zeptala jsem se na rovinu. Tayler sebou cukl, hleděl na mě, ale neodpověděl. Otevřela jsem pusu, chystala jsem se mu něco říct, ale on mě náhle a prudce objal. Omotala jsem si mu ruce kolem krku, Tayler si mě k sobě přitisknul.

"Nechci, aby ti někdo někdy fyzicky ani psychicky ublížil," zamumlal. "Když to někdo udělá, zaplatí za to. Zaplatí za ubližování mojí malé sestřičce. Netrap se se mnou, Naty. Já jsem v pohodě."

Pokývala jsem hlavou, ale stejně mi jeho slova utkvěla v hlavě.

Nechci, aby ti někdo někdy fyzicky ani psychicky ublížil.

Vztahoval to snad na sebe?

Naše obětí vyrušil vyzváněcí tón mého mobilu, tak jsme se od sebe odtáhli, já se natáhla po mé Nokii. Jako pokaždé, když uvidím Connorovo jméno na obrazovce ve mně srdce o trochu poskočí, ale teď na to nemělo čas, jak jsem mu rychle přijala hovor.

"Ahoj," pronesla jsem takovým tím zvláštním tónem, kterým mluvím jenom s ním. Tayler mě na to jednou upozornil a od té doby si toho všímám pořád.

"Ahoj zlato," pozdravil mě hravě. Úplně jsem skrz telefon cítila ten jeho úsměv.

"Volně jsem si zaregistroval lístky do kina s EJem, ale on mi řekl, že nemůže. Půjdeš?"

"Ummm," podívala jsem se na Taylera sedícího na posteli. Povzbudivě se na mě usmál, zvedl se a zamířil na chodbu, cestou mě ještě pohladil po rameni.

"Na jakej film?" zeptala jsem se nakonec.

Na druhém konci jsem zaslechla Connorův smích. "Jsou to volné vstupenky. Můžeme si tam vybrat jaký film chceme."

"Dobře," pokývala jsem hlavou, záhy jsem si uvědomila, že to nemůže vidět. "A na jaký čas jsou ty vstupenky?"

"Ehh," uslyšela jsem krátké zaváhání, pak na chvilku odmlku, chrastění. "Od teď za třicet pět minut."

"Ježiš, to nestíhám vůbec nic," zhrozila jsem se, okamžitě jsem popadla kartáč a začala si česat ranní zašmodrchané prameny, které jsem si od probuzení jen párkrát prohrábla prsty. "Ale vůbec nestíhám!"

"Klid," uchechtl se Connor, "nemusíš se malovat. Jsi krásná i bez toho."

"Ale-"

"Pšt," přerušil mě. "Nikdy jsem to po tobě nepožadoval, ani to požadovat nebudu. Prostě si na sebe vem něco hezkýho a já pro tebe mezitím přijedu. Hádám, že tvým rodičům to vadit nebude, že?"

"Ne," zamumlala jsem souhlasně s dvěmi vlásenkami mezi rty. Mobil jsem měla sevřený mezi ramenem a hlavou, ruce jsem měla moc zaneprázdněné děláním svého účesu.

"Přijedu tak za patnáct minut," oznámil mi ještě Connor.

"Jojo," potvrdila jsem to nesoustředěně.

"Miluju tě."

"Já tebe taky," zamumlala jsem na odezvu, vytáhla si jednu vlásenku z pusy a zafixovala si koňský ohon, který jsem si stihla za tu dobu na hlavě vytvořit. Druhou jsem použila na omotání pramene kolem gumičky, aby nebyla vidět. To, že mi Connor už dávno položil, jsem zaregistrovala, až když jsem měla účes hotový. Držela jsem mobil mezi ramenem a hlavou tři minuty úplně zbytečně.

Nakonec jsem se spokojila s "natural vyzáží" - prostě jsem si jen zvýraznila rty leskem, řasy řasenkou a kruhy pod očima zneviditelnila korektorem; natáhla si tmavé džíny s vysokým pasem a na to volné broskvové tílko. Neobtěžovala jsem se s výběrem bot, prostě jsem popadla kotníkové bílé conversky a natáhla si je na nohy. Stihla jsem si jen strčit mobil s desetidolarovkou do kapsy, vzít sluneční brýle a už na mě Connor troubil před domem. Mávla jsem Taylerovi, kterého jsem našla na zahradě bezcílně procházet se mezi tulipány a otevřela dveře Connorova nového auta. Klesla jsem na sedačku a bez dechu na něj upřela svůj pohled zpod tmavých slunečních brýlí.

"Vidíš, že jsi to stihla," pousmál se Connor. Opatrně mi ty brýle sundal, a až potom mě lehce políbil na rty - dělá to tak vždycky. Nikdy mě nemůže políbil s brýlemi. Asi před měsícem, co jsem si toho všimla, jsem si uvědomila, jak jsou důležité detaily.

"Stihla, ale vůbec nejsem spokojená s tím, jak vypadám," zamrmlala jsem a založila si ruce na prsou.

"Ale já jsem spokojený s tím, jak vypadáš," usmál se, "a vždycky budu."

Koho něco takového nezahřeje u srdce.

—-

Před pokladnami byl běžný sobotní nával, hluk a šum. Sledovala jsem páry, které se držely za ruce, party kluků debatující o nových akčních filmech, viděla jsem skupinky holek, které mezi sebou neustále o něčem štěbetaly. Tyto skupinky mi hrozně připomněly tu naši ve škole - skoro jsem se za ně styděla. Nekontrolovatelné výbuchy smíchu, hlasité projevy a zvýšený hlas? Všechno bylo na místě.

Z přemýšlení mě vytáhl Connor, který si mě přitáhl blíž k sobě a hned na to jsem skrz tílko na boku pocítila teplo jeho ruky. Zaklonila se hlavu, můj culík se jemně opřel do Connorovy hrudi. Ten mi věnoval krátkou pusu na čelo.

"Tak na co bys chtěla jít, zlato?" zeptal se mě. Zaregistrovala jsem, jak se skupina čtyř kluků začala tiše chechtat. Nervózně jsem si skousla vnitřní stranu tváře.

"Umm, žádnej film, kde jsou zombie," zavrtěla jsem hlavou. Kluk předemnou dostal záchvat tichého smíchu, jakoby se to snažil předemnou maskovat. Smůla, nepovedlo se.

Connor moji nervozitu zřejme zpozoroval a tak svou ruku z mého boku přemístnil k mé dlani, kterou něžně chytil a propletl si se mnou prsty. Když jsem se furt neodvážila mluvit, Connor mi jemně ruku stiskl, naklonil se ke mně a řekl:

"Můžeme jít na Rozdělená srdce. Vím, že jsme to už viděli doma, ale v kině by to možná vypadalo jinak."

Zatímco se moje koutky zvedaly, kluk předemnou už ztratil kontrolu a nefalšovaně se rozesmál. Stihl ještě říct chudák týpek, než ho Connor vzal hrubě za paži a otočil ho směrem k sobě.

"Nějaký problém?" zavrčel nevraživě. Tenhle tón jsem znala, i když ho Connor moc často nevytahoval. Právě proto jsem se ho bála, přestože jsem neměla proč. Já ne.

Pořád mě držel za ruku, tak jsem mu ji pevně stiskla; snažila jsem se mu naznačit, ať nedělá žádný blbosti. Doufala jsem, že mě poslechne.

"Ehm, ne, žádný," odpověděl kluk zmateně. Všimla jsem si, jak Connor pomalu zvedá hlavu. Oba byli zkruba stejně vysocí, ale ten druhý vypadal jako párátko, kdežto Connor...

"Si myslím," zachrčel. "Ještě jednou se zasměješ a rozmlátim ti hlavu o pokladnu."

"Connore," oslovila jsem ho tiše a přitáhla se k jeho paži, jejíž dlaň jsem pevně svírala. Ale on mě ignoroval, furt civěl na toho týpka.

"Jo, jo, jasně," zamumlal ten kluk a otočil se. Jeho kámoši na Connora divně dívali, ale jakmile je přejel nevraživým pohledem,otočili se a začali se potichu bavit mezi sebou. Zřejmě nečekali, že je někdo seřve, byť jen trochu.

Jak jsem si uvědomila pár minut poté, oni nebyli jediní, kteří na Connora zírali. I ty holky, nad kterými jsem před chvílí přemýšlela, si začaly šeptat a pošťuchovat se. Connor si jich nejspíš nevšiml, protože zíral na nabídku filmů, ale já ano. Nenápadně jsem sledovala, jak vystrčily z jejich kruhu jednu holku - menší, kyprou blondýnku s upnutýma kraťáskama a tílkem s ananasy. Ta se na ně nejprve ohlídla, pak pomalu, nenápadně zamířila směrem k nám. To bylo fakt hodně divný.

"Connore?" oslovila jsem ho a stiskla mu dlaň.

"Hm?"

"Co je to s těma holkama, nevíš?" zeptala jsem se ho tiše. Ale to jsem neměla dělat. Jakmile Connor zvedl hlavu a hodil pohled směrem ke skupince, ozval se z jejich strany jemný křik a nadšený výskot.

Connor se na ně zářivě usmál a druhou rukou jim lehce zamával, načež si vysloužil další ječení a nadšený smích. Zvedla jsem jedno obočí, zírala jsem na něj, očekávala jsem jakousi kompenzaci. A dostalo se mi jí. Jakmile Connor spatřil, že se mi to zrovna dvakrát nelíbí, pustil mou ruku, vzápětí mě objal kolem pasu a věnoval mi krátký polibek na rty.

Nevím, co to do mě vjelo, ale objala jsem ho kolem krku a začla ho líbat tak, jak se odvážím jenom když jsme někde sami. Connor byl ze začátku překvapený, ale pak akceptoval žádost mých rtů. Nepřestala jsem, dokud jsem ze strany tý skupinky neuslyšela ani jedno slovo, pak jsem se od Connora jemně odtáhla a usmála se na něj. Pořád vypadal překvapeně, určitě to nečekal.

"Co... Co to bylo Nat?" zeptal se mě s jemným úsměvem na rtech.

"Nic, coby?" pokrčila jsem rameny a hodila letmý pohled na ty holky. Většina k nám byla otočená zády a tiše o něčem debatovala. Přesně tak. Na mýho kluka se zbytečně nezírá.

Connor se chystal ještě něco říct, ale ta paní u pokladny se už ptala, na co jdeme. Ani jsem si nevšimla že ti kluci před námi už mají lístky.

"Na Rozdělená srdce?" oznámil to Connor, ale zněla to spíš jako otázka. Tak jsem ji potvrdila.

"Ano, na Rozdělená srdce."