Vzchop se, Natalie, pomyslela jsem si pro sebe, vzchop se a uteč.

Ale dřív, než jsem ji mohla obejít, mě Anisha schmatla za předloktí a vedla kamsi pár metrů vedle, kde na nás díky vysokým kytkám v květináčích nebylo moc vidět.

"Co po mně chceš," sykla jsem na ni nepříjemně. Anisha se nervózně ošila a poškrábala se na zátylku, na který mohla díky vysokému vyčesanému drdolu v klidu dosáhnout.

"Vlastně nic, ale-"

"Tak já můžu jít, když nic," vyštěkla jsem na ni. Chytla jsem se za přezky kabelky, aby nebylo vidět, jak moc se mi třesou ruce, a chtěla jsem odejít. Anisha mi to ale nedovolila a rychle položila ruku na moji paži.

Tenhle dotek pro naše dřívější přátelství znamenal tolik, že jsem ho na sobě nemohla víc snést a ucukla jsem jí. V Anishiných očích se zračila lítost. A možná... Jen možná, jsem tam viděla i pochopení.

"Chtěla bych... Chtěla bych ti... Poradit. Já... Víš, holky jsou dost... Drsný. A-"

"Jestli si myslíš, že se vás bojím, tak byste si měli aktualizovat informace," přerušila jsem ji znova. Převratávala jsem ji pohledem s rukama založenýma na hrudi.

"Ne, jen, že by ses toho mohla zbavit, víš."

Svraštila jsem obočí. "A co bych jako měla podle tebe udělat?"

Anisha nervózně přešlápla z nohy na nohu. "Radím ti... Moc se s Connorem neukazuj. Vlastně... Bylo by vůbec nejlepší, kdyby ses s ním úplně rozešla."

"Děláš si srandu," zhodnotila jsem její řeč s ironickým úsměvem na rtech. Čekala jsem, že si ze mě dělá prostě a jednoduše srandu - že se každou chvíli začne smát. Ale ona ne. Ona spíš vypadala dost zmateně.

"Ne, Natalie," zavrtěla hlavou úplně vážně, "mohla by sis ušetřit spoustu problémů."

"Takže ty říkáš, že bych se měla vzdát kluka, kterýho miluju, jen kvůli nějaký šikaně? Nebuď směšná," uchechtla jsem se a zavrtěla hlavou. Proč si myslela, že jí poslechnu? Vždyť to bylo úplně absurdní.

"No..."

"Anisho, přemýšlíš ty vůbec? Myslíš že se budu přizpůsobovat nějakým krávám z ročníku? Jen kvůli tomu, že náhodou chodím s klukem, kterýho chcete? Prosímtě," protočila jsem panenky a mírně ji odstrčila. "Nech mě projít prosímtě."

Překvapilo mě, že mě nechala úplně v klidu jít.

---

"Psali jste něco?" zeptala jsem se s hraným nezájmem a strčila si do pusy vidličku s napíchnutým rajčetem.

"Parker mě zkoušel," protočil panenky EJ a hodil si do pusy hranolku. "Mám F."

"Jsi neuměl Shakespeara?" zvedla jsem obočí.

"Decameron." EJovi spadla bílá patka do čela, tak si ji vyhrnul nahoru. Pak od sebe bříšky palců mírně odsunul tác.

"Aha," vydechla jsem a přelila jsem colu z plechovky do skleničky. Dívala jsem se, jak hnědá kapalina pomalu stéká po jejích okrajích a na konci toho malého vodopádu mírně šumí.

"Ale on-" EJ najednou přestal v načaté větě. Vzhledla jsem k němu, abych našla zdroj jeho mlčení, ale on jen zíral kamsi za moje rameno, s tváří zkřivenou do zhnusené grimasy.

Klapnutí plastového tácu na dřevěné desce našeho stolu mě přinutilo se otočit. Cítila jsem, jak mi svaly automaticky ztuhly, krev vztekem nahrnula do tváří a pěsti se mi prudce zaťaly. A to jen kvůli tomu, že si k nám sedala slečna blonďatá hlava s kamarádkami.

"Ahoj," falešně se usmála Brittany a posadila se naproti mně. K EJovi si sedla Lena a vedle ní Flo, která se mnou ale nedokázala sdílet pohled. Nervózně se ošila, složila si ruce do klína a dívala se kamsi na zem od nás. Svého jídla se ani nedotkla.

"Co tu děláš," zasyčela jsem skrz prudce zaťaté zuby. EJ se vedle mě narovnal a položil si zápěstí na stůl. Uslyšela jsem tiché křupnutí vycházející z jeho kloubů - věděla jsem, že by EJ holce neublížil, a myslím, že Brittany a ostatní taky, ale i tak vypadal dost výhružně. Doufala jsem, že se ho bojí stejně, jako jsem se bála já jeho, když jsem ho poprvé viděla.

"Přisly jsme si popovídat se starou kamarádkou," pronesla Lena jedovatě a ještě jedovatěji se usmála. Tušila jsem, že mě nenávidí ještě víc, než Brittany; to ona Connora miluje že všech nejvíc.

"Myslím, že si už nemáme co říct," zchladila jsem je.

"Ale jedno téma by se našlo," pronesla Brittany s nenávistným pohledem, "a tím tématem je Jaycob."

"Kdože? Já měla za to, že chodím s Connorem," odpálkovala jsem je a měla jsem co dělat, abych Brittany neomlátila tác o hlavu. Nikdy jsem ji neměla příliš v lásce, ale teď bych ji nejradši zkopla ze schodů.

"Ano a toho právě jde. Chtěly bychom tě... O něco poprosit."

Zvedla jsem obočí a tvářila se strašně nechápavě, i když jsem věděla, o jakou prosbu mě budou žádat.

"Chceme, aby ses ho vzdala," usmála se sladce Lena, "ve prospěch ostatních. Není to od tebe fér. Víš jak dlouho se všechny snažíme získat jeho pozornost?" Lenin předstíraný úsměv jí najednou zmizel ze tváře a nahradil ho nehezký, nenávistný škleb. "Až moc dlouho. A pak přijdeš ty a všechno nám zkazíš-"

"Len," okřikla ji Brittany. "Nemusí vědět všechno."

"Dost," přerušila jsem je obě. EJ sebou nepatrně trhl, ale mnout si pěsti nepřestal. "Už mám toho všeho dost. Budu si chodit s kým chci a kdy chci, a vy dvě mi v tom rozhodně nezabráníte!"

V důsledku zvýšení mého hlasu v jídelně nastalo ticho. Cítila jsem, jak se na mě upírají desítky párů očí, ale nevšímala jsem si to. Bylo mi to jedno.

"Nebudete mi říkat co mám dělat," běsnila jsem, "ani jedna z vás."

"Přitahuješ až moc pozornosti, kterou si nezasloužíš, zlato," mlaskla nespokojeně Brittany.

"Ty o mně nemáš co rozhodovat," zavrčela jsem směrem k ní.

"Jde o to, že existují holky , který si zaslouží být s někým, jako je Jaycob Sherlay mnohem víc, než ty. Už to pochop. Nemáš na něj. A neměla bys s ním být. Takhle to nefunguje."

Zírala jsem na ni s pootevřenými ústy. Nemohla jsem nic říct. Slova se mi zasekla v krku a nechtěla vyjít ven.

Její úsměv se ještě víc rozšířil. Mírně se nadzvedla, aby mi byla blíž, až mi téměř dýchala do obličeje: "Stejně už budeš navždy kurva zasraná."

Vztek, právě ten vztek, který přerostl zděšení, mě přinutil vzít do ruky skleničku s colou a celou ji vychrstnout na Brittanin zmalovaný, falešný ksicht.

"Tos neudělala!" vyjekla a okamžitě si stoupla. Z blonďatých loken jí skapávala tekutina, stejně jak jí smývala ten přebytečný makeup z obličeje. Já se taky zvedla, ale hlavně proto, abych mohla z jídelny kvapně odejít s EJem za zády. Nepotřebuju, aby mi ještě něco řekla.

"Viděla jsi, jak se tvářila?" uchechtl se, když jsme se konečně zastavili před skříňkami.

"Seděla jsem přímo naproti ní, Edgare," protočila jsem nad ním panenky, ale nezabránila jsem úsměvu, aby se mi vyrýsoval na rtech. Konečně se mi něco povedlo.

---

Connor Hickman: nic si z toho nedělej , chovají se jako krávy
Natalie Westerwald: když to není tak lehký, víš
Connor Hickman: vím
Connor Hickman: ale jen tě prosím, snaž se to ignorovat
Natalie Westerwald: budu se snažit
Connor Hickman: ale to, cos udělala tý Bethany nebo jak se jmenuje, to bylo dobrý :D bych si tam přál bejt
Natalie Westerwald: to nechceš :D (jmenuje se Brittany, ale to nevadí :D)

Přišlo vám nové upozornění
Brittany Rideman napsala na Váš profil Timeline.

Natalie Westerwald: panebože
Connor Hickman: co?
Natalie Westerwald: Brittany mi napsala na zeď
Connor Hickman: ježiš
Connor Hickman: snad to nebude tak zlý
Natalie Westerwald: myslíš?
Natalie Westerwald: je to Brittany, takže to je zlý

Rozklepanýma prstama jsem horkotěžko přejela po touchpadu na svůj profil. Jen na chvíli jsem zavřela oči, a když jsem je otevřela, zračil se předemnou krásný, urážlivý status.

Brittany Rideman|právě teď
Představuju vám Natalii Westerwaldovou, nejvíc sobeckou mrchu na světě. Když si člověk představí, že mu někdo obyčejný jako ona, vyfoukne z hrsti věc, o kterou se několik měsíců snaží, je mu do pláče. Natalie ale udělala nejenom to - ona to i zatajila přede všemi, místo toho, aby se otevřeně přiznala. Tajila to několik dlouhých měsíců a já a několik mých dalších teď nešťastných kamarádek jsme těch několik týdnů snažily zbytečně. Navíc se chová strašně nadřazeně a povrchně, protože se jí povedlo získat takovou věc pouhým mávnutím ruky; zatímco my se tu dny a týdny plahočíme za výsledky. Ještě ke všemu se od nás úplně odřízla, protože jí její pýcha nedovolila bavit se s tak "podřadnými lidmi". Proto chci všechny upozornit: nevěřte jí ani slovo. Možná na venek vypadá mile, ale uvnitř myslí jen na sebe a na to, jak ostatní zničit.
12 to se mi líbí|8 komentářů

To nemůže přece myslet vážně.

Rty i prsty se mi opět rozklepaly, proto jsem je musela přitisknout k sobě. Cítila jsem, jak se mi oči začínají plnit slzami, které jsem jen těžce dokázala odehnat prudkým mrkáním. Z úst mi ale přece jenom unikl přidušený vzlyk.

Okamžitě jsem překlikla na hlavní stránku, protože jsem se na ten status nedokázala dál dívat. Jak mi to mohla udělat? Kolik lidí ten status vlastně uvidí?

Connor Hickman: zlato...

Spolkla jsem další vzlyk, konečně odlepila prsty od rtů a položila je na klávesnici.

Natalie Westerwald: já nevěřím tomu, že to fakt udělala
Connor Hickman: já vím, zlato
Connor Hickman: měl bych jí tam něco napsat? mám strašnou chuť jí napsat, co si o ní myslím
Natalie Westerwald: ne

Kousla jsem se do rtu. Samozřejmě, že jsem chtěla, aby se mě zastal. Strašně moc jsem chtěla, aby těm holkám ukázal, že jsem jim ho neukradla. Že si mě vybral sám. Ale na druhou stranu... Jen bych mu to tím zhoršila. A sobě taky. Při představě, že by tam psal ze svého osobního profilu... Že by ostatní věděly o tom, jak se jmenuje, kde bydlí, cokoliv... A nebo naopak, že by na mě upozornil prostřednictvím své stránky... Ani jednou by to nedopadlo dobře.

Connor Hickman: myslíš to vážně?
Natalie Westerwald: naprosto. nemusíš se do toho míchat, opravdu, nechci tě do toho zatahovat
Connor Hickman: nat, takovýhle stíhačce nemůžeš čelit sama
Natalie Westerwald: nebylo by to dobrý, fakt, je to v pohodě, já to smažu, bloknu si ji a bude to :)
Connor Hickman: tak dobře :)

Byla jsem ráda, že v tu chvíli neměl možnost vidět, jak mi z očí vytryskly slzy.

Taak další kapitola :) doufám že se vám líbila, i když to nemělo úplně veselý motiv.

Mám tak strašnej fofr, že nestíhám udělat korekturu, tak se omlouvám za všechny chyby ale chtěla jsem vám doručit kapitolu co nejdřív :)

NOTE : Já vím, že se vám zdá, že občas píšu Natalie Westerwald a občas Westerwaldová. Je to z jednoho a prostého důvodu - v řeči, kdy se navzájem oslovují příjmením v "pomyslné angličtině" (doufám že víte, co myslím :D), se samozřejmě oslovují bez -ová, ale v tomhle českém "překladu" (je to originál, opravdu - už jsem zažila i lidi co si myslí, že tohle překládám - ne nepřekládám) se oslovují s -ová. Rozdíl je v tom, že jsem se rozhodla nepřekládat názvy jejich profilů na Facebooku a Instagramu a ostatních sociálních sítí kvůli zachování autentičnosti a anglicky mluvící atmosféry. Já vím, že se to tím -ová v přímé řeči dost kazí, ale taky se to vážně špatně skloňuje i mi to přijde takový divný. Ale mít -ová v názvu amerického profilu je ještě divnější :D. Doufám že mě všichni chápete po tomhle zmateném vyjádření :D.

Love you all.

Icia