Chápete, jak jsem mohla stihnout napsat půlku kapitoly jen v čase, kdy jsem čekala, až se mi uvolní kadeřník? Pfff :D to je neuvěřitelný!

Děkuju za 30K+ views a 3K votes na MiB!!!

"Ještě jednou promiň, že jsem tě do toho zatáhla," omlouvala jsem se do telefonu, který jsem měla ramenem přitisklý k uchu.

Sedla jsem si do tureckého sedu na postel a na kolena jsem si položila notebook. Hodila jsem letmý pohled na digitálky na stole, které ukazovaly 17:34. Ještě půlhodina do společné večeře.

"Vždyť ani o nic nešlo," prohodil EJ ledabyle. "Ředitel to pochopil."

"Jo, ale oba jsme dostali napomenutí. Pokud mi Monica a ostatní ještě něco udělaj, kvůli čemu bych zase musela do ředitelny, jsem v háji. A když tam budeš znovu se mnou, tak to schytáš taky."

"Obdivuju, že se držíš a nemluvíš sprostě," uchechtl se EJ.

"Kdybych byla naštvaná, mluvila bych jinak. Teď je mi to spíš líto."

Najednou bylo mezi námi ticho, ve kterém jsem si na notebooku vyhledala YouTube.

"EJi?" oslovila jsem ho po chvilce mlčení.

"Hm?"

"Jak se jmenuje Bethy na YouTube?"

"Bethy... Jaká Bethy?"

"Connorova... Kamarádka." Nervózně jsem poklepávala nehty po touchpadu a sledovala čárku na displeji, jak mizí a zas se objevuje.

"Myslíš Elisabeth Wilsonovou?" odfrkl si EJ.

"Asi?"

"Taková ta nafintěná, hnědý vlasy, dělá návody na hezkou postavu?"

"Přesně ta."

"CrystalBeth. C a B velký. A vlastně... Proč?"

"Chci si ji pohlídat."

"Nevěra se neprojeví prostudováním YouTube kanálu," namítl. "Ne že by ti Connor zahýbal, to ne. On je věrnej jak pes. Ale i kdyby... Tak tohle ti nepomůže."

"Jdu sledovat její videa," uťala jsem ho, "tak zatím."

"Tallie?"

EJ nestihl říct nic, co měl na jazyku, protože jsem mu zavěsila. Hodila jsem telefon kamsi mezi polštáře a protřepala si ruce. Pak jsem do kolonky pro hledání napsala CrystalBeth.

Okamžitě mi vyjel její kanál a i některá její slavnější videa. Rozklikla jsem si její profil a vyhledala jsem nejnovější věci, co přidala.

Bylo to tam. CRYSTAL BETH//BLIND DRAWING/w Jaycob Sherlay

Okamžitě jsem si to video pustila. Byla jsem na něj neskutečně zvědavá. Hlavně na moment, kdy uvidím znovu jejich překvapené tváře, trochu z jiného úhlu.

Na obrazovce se mi objevil Connorův obývák a jejich bílý gauč, na kterém jako dáma seděla Bethy a jako obvykle Connor, s kotníkem položeným na koleni druhé nohy, rukama objímal opěradlo gauče.

"Zdravím všechny fitness loverky," opsala Bethy ve vzduchu rukama oblouček se zářícím úsměvem, "tady Crystal Beth a dneska, jak si můžete všimnout, je to trochu jinak. Už dlouho jsem vám slibovala nějaké okořeněnění v podobě nějakého challenge, ale věci se trochu mění."

"Ano," vzal si slovo Connor, můj úžasný Connor, "a proto jsem tady já."

"Proto je tady on," ukázala na Connora Bethy a rozhihňala se.

Následoval střih, kde už byla Bethy klidná, seděla v tureckém sedu a ruce měla položené na gauči před sebou.

"Je tady se mnou Jaycob Sherlay a vítejte u kreslení poslepu." Bethy tleskla, objevilo se její intro (trochu moc růžové a trochu moc jejího jména) a pak se zase objevili oni. Lehla jsem si na břicho a notebook položila před sebe.

"Začínáš ty," rozhodla se Bethy a hrnula se ke Connorovi i s šátkem.

"No tak to prr," bránil se Connor, "dámy první."

"Fajn," hlesla Bethy a protočila panenky.

Následoval střih, ve kterém měla Bethy už na svém perfektním obličeji uvázaný šátek.

Connor se před ni nahnul, mával jí před obličejem, téměř se jí dotýkal, ale ona se jen slepě "dívala" dopředu a přihlouple se usmívala.

"Tady máš," vložil jí Connor do ruky pastelku a nasměroval její ruku nad papír. Závistivě mě bodlo u srdce, ale pak mi došlo, že ti dva se dotýkali ještě předtím, než jsem vůbec Connora poznala.

Bethy pořád civěla dopředu a zvláštně se usmívala, když začala kreslit první čáru.

Connor se chvíli díval, bylo pár přestřihů, než měla Bethy hotový skoro celý obličej. Kreslila strašně. Já vím, tě kreslit poslepu není žádná sranda, ale tohle bylo strašný.

Bethy odlepila pastelku z papíru a zahihňala se. Pak chtěla pokračovat, ale nevěděla, že místo na papír pokládá tužku na dřevěnou desku.

"Počkej, počkej, počkej," zarazil ji Connor s mírným uchechtnutím a přesunul jí ruku nad papír. "Tady. Ne na stůl ježiš."

"Víš jak je to těžký?" rozčilovala se Bethy.

"Jo, ale teď dělej."

Bethy znovu chvíli kreslila, ale nakreslila nos přes oči a Connor se znovu rozchechtal.

"To jako mám být já?" rozčiloval se, ale přesto se smál. "Vždyť mi to vůbec není podobný!"

Bethy to nevydržela a ztrhla si šátek z očí. Pak se rozesmála spolu s ním.

"Promiň! Promiň promiň promiň!"

To je ta chvíle, kdy jsem tam vrazila já. Praštila jsem prudce do mezerníku, abych video pozastavila a psychicky se připravila. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Je těžký sledovat něco takovýho, když mě to tak zasáhlo, i když nemělo. Byla to jedna z nejhorších chvil v mém životě, možná dokonce i nejhorší. Fakt bych to nepřála nikomu zažít - nikomu.

Lehce jsem položila ukazováček opět na mezerník a stiskla jsem. A nic. Nebylo vůbec těžké rozpoznat střih - Bethy byla značně rozcuchanější, jedno ramínko croptopu měla nakřivo a její oválný výstřih odhaloval malinký cípek šedivé podprsenky. Connor že sebe shodil červenou kostkovanou košili a zůstal tam jen v tmavých džínách a bílém tričku, na jehož spodním lemu měl malý flíček od kávy. Navíc jeho vlasy vypadaly, jakoby jema projel hurikán.

"Omlouvám se, že jsem to musela takhle střihnout," mluvila dál Bethy, "ale přišla Connorova přítelkyně a měli jsme tu menší problém s kafem."

Hned po tom, co jsem zaregistrovala Connorův neobvyklý rozpačitý výraz, jsem si uvědomila jednu věc. Bethy mluvila tak roztržitě, že zapomněla Connora nazvat Jaycob. Nevím, jestli lidi, co je sledují, o Connorově jméně ví, nebo ne, ale přesto jsem z toho byla značně nesvá.

Neměla jsem chuť video dokoukávat, i když mělo ještě tři minuty. Odradila mě Bethyna přítomnost a vlastně i pomyšlení, že na sebe jakkoliv šahaj. Já vím, taky se občas dotknu EJe, když si chci třeba půjčit sešit, ale... Já nevím. Prostě z toho nemám dobrý pocit.

Video jsem sice dokoukávat nechtěla, ale Bethy jsem hodila odběr z jednoho prostého důvodu - chci si ji pohlídat.

Ještě předtím, než jsem zavřela záložku, jsem si uvědomila, že bych se alespoň mohla podívat na komenty pod jejím videem, jestli tam náhodou nebude nějaká zmínka o mně.

Mýlila jsem se. Nebyla tam jenom zmínka. Téměř každý komentář pod Bethyným videem se týkal mě. Měla jsem až pošetilou radost. Ona se se mnou bavit možná chce, ale já jí nesnáším už jen kvůli tomu, že... Žárlím. Ano. Já zase žárlím.

Dokonce i Bethyn komentář se týkal mě. Možná, že jsem z toho získávala až moc sebevědomí.

CrystalBeth
Můžete to konečně pochopit? Já o Jaycobově holce nic nevím. Občas se chováte fakt strašně, nemůžete je nechat vydechnout? Jsou spolu. Jsou zamilovaní. A vy jim to kazíte těma svýma komentářema. Se zamyslete nad sebou! Jak by bylo vám, kdybyste s někým chodili a každej člověk na ulici by vám říkal, že se k sobě moc nehodíte, že si mysleli, že chodíte s někým jiným, nebo dokonce že s tím člověkem, se kterým chodíte, chtěj být oni, tak ať vypadnete, že tu byli první. Jako vážně? Kam se schovalo slušné vychování? Když mám radost, že jsou spolu, tak jim řeknu třeba Sluší vám to spolu, nebo Gratuluju, a když se mi to nelíbí, tak držím hubu! Opravdu vy jste fakt namyšlený hovada někteří.

Nemám ji ráda. Tak strašně ji nemám ráda, ale za tenhle komentář bych ji nejradši udělila Nobeovu cenu míru.

---

Sluneční světlo mě zašimralo na nose. Nadzvedla jsem víčko jednoho oka, ale hned jsem ho zase zavřela, protože mi do něj zasvítilo nepříjemné světlo. Doplazila jsem se o deset centimetrů vedle, abych oko mohla otevřít bez nějaké větší fyzické újmy. Doufala jsem, že je sobota, nebo něco podobného a já nemusím vstávat. Přesvědčil mě o tom ale letmý pohled na hodinky, které ukazovaly pátek 8:26.

Vyletěla jsem z postele rovnou do koupelny, kde jsem přitom, jak jsem se zuřivě česala, stejně zuřivě nadávala na svůj budík.

Někdo silně zabušil na dveře a za nimi se ozval Taylerův naštvaný hlas: "Naty, můžeš se uklidit?"

"Sorry!" křikla jsem rychle a svázala si vlasy do drdolu. Brácha si přišel domů vyprat věci. Nojo.

Rychle jsem si vyčistila zuby, natáhla na sebe maskáčové kalhoty a černé tričko, popadla kabelku (která se k tomu ani nehodila) a svižně jsem seběhla schody. Nazula jsem si bílé Vansky a vyběhla z domu.

Do školy jsem doběhla udýchaná a celá červená z toho pětiminutového běhu, ale stihla jsem to. Když jsem dorazila před dveře, bylo 8:47. To není tak strašný.

Vběhla jsem do budovy, snažíc se mezi pozdními studenty najít svou třídu - nebo EJe. Zběsile jsem se rozhlížela na všechny strany, ale pak jsem do něčeho - někoho - vrazila. Chtěla jsem se na toho člověka otočit a spěšně se mu omluvit, ale když jsem viděla, kdo to je, slova se mi zasekla v krku a nechtěla vyjít ven.

Zíraly jsme si navzájem do očí, ani jedna neschopná slova. Chtěla jsem zmizet. Chtěla jsem se propadnout s ocitnout se v Austrálii. Všechno lepší, než setkání s ní.