"Hej, Westerwaldová!"

Jakmile jsem uslyšela svoje příjmení, trhla jsem sebou a otočila se na patě. Přímo naproti mě horlivě kráčela Anisha Traveyová, kdysi moje nepřítelkyně, teď ale moje dobrá kamrádka, která nejspíš už sahá po titulu nejlepší. Světle hnědé vlasy měla stažené do chaotického drdolu (takového toho, který je schválně chaotický), na tváři tunu líčidel a na sobě upnutou džínovou vestu, která odhalovala její břicho a pastelově růžové kraťasy, které zase poukazovaly na její dlouhé štíhlé nohy. A samozřejmě nesmím zapomenout na boty na platformě. Vedle ní jsem si s tou trochou makeupu na obličeji připadala jak nahá.

"Ahoj Anisho," pozdravila jsem ji s letmým úsměvem. Vždycky jsem byla o kousek vyšší, takže teď, když ona měla platformu a já obyčejné podpatky, jsme byly obě stejně vysoké.

"To tě zavezl do školy bratr?" pozvedla obočí zaklesla si semnou ruce. Takhle jsme kráčely až do oprýskané školní budovy.

"Ne, to byl můj přítel," opravila jsem ji.

"Collin?"

"Connor."

"Jo ten," pokývala hlavou. "Někdy mi ho musíš konečně představit."

"No on se mnou chce trávit čas jen o samotě. Už jsem mu několikrát říkala, že byste ho ty, Brittany a jiné holky chtěly poznat, ale on je v tomhle dost nesmlouvavý." Až teď mi došlo proč. Zřejmě nechce, aby ho poznaly. Naštěstí jsem jim řekla jen jeho křestní jméno, jeho příjmení, Hickman, jsem si nechala pro sebe. Co když vystupuje na Instagramu pod ním?

"To je škoda," posteskla si Anisha, "jak ti mám teď potvrdit, že je takovej fešák, jakýho ho popisuješ?"

Najdi si ho na Instagramu, pomyslela jsem si hořce, ale nic jsem neřekla. Nevěděla jsem, jestli úplně chci, aby o něm Anisha věděla. Co když je Connor jen normální regulérní uživatel? Ale to množství upozornění, které získával každý den, mi napovídalo o opaku. Connorův účet jen tak běžný nebude.

Vešly jsme do školy a zamířily ke skříňkám. Máme s Anishou skříňky vedle sebe, což moc nepomáhalo naší dřívější rivalitě, teď je to avšak celkem výhoda.

Vzaly jsme si z nich učebnice a poklidně si to nasměřovaly do třídy.

Před učebnou nás už očekávaly Brittany, Lena, Denise a další holky. Brittany se ke mně nadšeně hrnula, aby mě objala. Nemotorně jsem obmotala ruce kolem jejích zad, ale pak jsem je hned sundala, protože se ode mě dlouhými kroky přesunula k Anishe.

Brittany a Anisha jsou přebornice na nošení podpatků. Zatímco já, Denise, Lena nebo jiné chodíme v botách s podpatkama nižšíma, neznám den, kdy by si Brittany s Anishou vzaly jiné, než jehlové a deset centimetrů vysoké. Občas se mi zdá, že s nimi na nohou se jim chodí líp, jak v teniskách. Takže to, že jsem bezmála o čtyři centimetry vyšší, než Anisha, s jejími podpatky úplě zanikne.

"S kým ses to vezla do školy, Natalo?" ozvala se Denise najednou. Polilo mě horko. Všechny pohledy se na mě najednou upřely a jejich majitelky nedočkavě očekávaly moji odpověď.

"To byl Connor, prosímtě," zamilovaně zamrkala a mávla rukou Anisha, potom se zachichotala. Občas mi Anishino chování docela vadilo, ale co jsem mohla dělat.

"To je ten tvůj kluk?" zeptala se zaujatě Denise, ale Brittany ji přehlušila.

"Kdy nám ho ukážeš, Westerwaldová? Slibuješ to už hodně dlouho," štěkala slova Brittany. Zdálo se mi, že jí záleží na tom, že potká Connora víc, jak na tom záleží Anishe, což mi přišlo fakt hodně zvláštní. Ano, Brittany je moje kamarádka, ale tady ten status končí. Není nejlepší kamarádka, ani dobrá kamarádka - prostě jen kamarádka. Pokud bych si měla vybrat jednu holku, se kterou Connora seznámím, bude to Anisha. Rozhodně ne Brittany.

"U nich je to složitý," mávla rukou Anisha a mrkla na mě. Vděčně jsem se pousmála; zachránila mě od dalších Brittaniných otázek.

A pak se rozhostila konverzace úplně o něčem jiném. Jemně jsem se protáhla mezi Denise a Lenou a opřela se o zeď. Normálně se takovýchto konverzací o nových dílech Glee, nebo o botách Francescy Eastwoodové zapojuju taky, ale dneska ne. Dneska jsem měla chuť prostě pozorovat proudící davy studentů, které o trochu řídly každou minutou, protože se čím dál tím víc blížila první hodina.

Na druhé straně chodby jsem zahlédla líbající se pár, černovlasou holku a zrzavého kluka. Na moment mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby Connor chodil do stejné školy. No dobře, nejspíš bych ho ani moc nevídala, protože chodí o ročník výš a má individuál, ale stejně to musí být nesporná výhoda. Mít ho nablízku. Věděla jsem, že mi jeho přítomnost rozproudí krec v žilách, rozhoří tváře a zahřeje srdce - všechny tyto skutečnosti jsem na Connorově přítomnosti zbožňovala. Zbožňovala jsem ho celého. A to, že jsem ho vídala téměř každý den nestačilo.

Ze snění mě probralo slovo, na které začnu být brzy alergická - Instagram. Vyslovila to Lena, která právě všem ukazovala displej, na kterém byla její fotka na pláži.

"Chápete to?" pokračovala frustrovaně, "když přidám fotku v šatech, mám asi jen dvěstě likes. Ale jakmile postnu fotku v bikinách, hned je jich tam dvojnásobek."

"Divíš se?" odfrkla si Brittany, "dnešní kluci chtěj jenom tělo." Většina hloučku souhlasně zamumlala.

"Leno?" oslovila jsem ji nejistě a dívka s narezlými hnědými vlasy vzhlédla.

"Můžu si půjčit tvůj mobil?" vychrlila jsem na ni rychle, než jsem si to stačila rozmyslet. Věděla jsem, že to bude trapné,ale co se dalo dělat. Anishu jsem o to žádat nechtěla a kdybych požádala Lenu osamotě, stejně by se to k holkám doneslo.

"A na co ho chceš?" zeptala se nervózně Lena a pátravě přeskakovala po tvářích naší skupinky. Kousla jsem se do vnitřní strany tváře, pachuť krve se mi zanedlouho objevila na jazyku.

"Chtěla bych si najít něco na instagramu," vysvětlila jsem neochotně. Ticho naší skupiny mě tížilo a věděla jsem téměř na 100%, že na mě Anisha nechápavě zírá.

Lena mi podala svůj telefon s otevřenou aplikací. Nemotorně a mučivě pomalu jsem do něj naťukala Connor Hickman a - žádný výsledek. Teď už jsem si byla jistá, že Connorův Instagram není jen tak pro pár lidí. Kdyby byl, vystupoval by pod svým jménem.

Vymazala jsem jeho jméno z vyhledávání a podala jsem Leně její telefon. Podezřívavě na mě pohlédla a zkontrolovala si, jestli jsem na něm náhodou něco neprovedla. Pak pokrčila rameny se slovy "Jestli chceme kafe, musíme si pohnout."

---

Po poslední hodině jsem zamířila rovnou do skříněk. Byla jsem ráda, že jsem dnes měla s Anishou jenom jednu hodinu a její otravné otázky mě nebombardovaly celý den. Tak dlouho bych odolávat nedokázala.

Ale ona mě u těch skříněk dostala. Jakmile jsem tu svoji otevřela, něčí ruka ji energicky zabouchla. Pohlédla jsem na jejího majitele - Anishin rozzuřený pohled se přehlédnout nedal. Její šedé oči, tmavé jak mraky těsně před bouřkou, se do mě vražedně zabodávaly. Chtěla vysvětlení. A to okamžitě.

"Natalie Westerwaldová," zasyčela moje jméno s jedovatou prudkostí. "Ohrožuješ naše přátelství, víš to?"

Ano, vím. Jsme sice hodně dobré kamarádky, které svedla dohromady společná nenávist k jedné osobě, ale to neznamená, že je naše pouto silné. Jedna malá věc a byly bychom zas na začátku.

Povzdechla jsem si a zvedla ruce, jakože se vzdávám. Anishiny oči se na chvilku uklidnily, ale nevraživost jejího postoje ne. Založila si ruce na prsou, opřela se ramenem o skříňku, čekala na moje vysvětlení.

"Hledala jsem si tam jednoho kluka."

Anishiny zorničky se rozšířily, perfektně upravené obočí se mírně nadzvedlo. Konečně svůj postoj alespoň trochu uvolnila, ale pořád měla založené ruce na prsou.

"Natalie, vždyť moc dobře víš, že už máš kluka."

"Ale - tohle nebylo - jen jsem se dívala, jestli má Instagram."

"Aha."

"Fakt, Anisho, já nemám v plánu Connora podvádět."

"Dobře."

Povzdechla jsem si a znovu otevřela skříňku, Anisha se od nich konečně odlepila a postavila se za mě, viděla jsem její tělo bez hlavy v zrcátku připevněném na dvířkách. Všimla jsem si, že má Anisha sice pěkné dlouhé nohy, ale trochu krátký trup. První nedokonalost, kterou jsem na ni za tu dobu zahlédla. Dobře, možná ne až tolik krátký, ale rozhodně kratší, než já.

Proč přemýšlím nad takovýma divnýma věcma?

Zabouchla jsem skříňku a opřela se o ni. Moje Nokia mi zabzučela v kapse, tak jsem ji vytáhla - Connor poslal MMS. Otevřela jsem ji, v ní jeho fotka bez trička, jak pije. Tak jsem si byl zaběhat. Čekám tě u mě doma. Miluju tě Nat, stálo pod ní. Usmála jsem se a přitiskla si mobil na hruď.