Vedl mě skrz celé parkoviště k tmavě zelené Hondě Civic. Postavila jsem se ke dveřím u místa spolujezdce a EJ na druhou stranu, hrabajíc v mnoha kapsách jeho tmavé džínové vesty.

"Kam jsem to..." zamumlal a pak zalovil v hluboké kapse svých džínů.

"Tady," vytáhl je a spokojeně se zašklebil. Otevřel dveře auta a zároveň se mnou do něj nastoupil.

"Není to sice žádný Alfa Romeo, na který jsi nejspíš zvyklá od Connora, ale na převoz je v pohodě," nadhodil vesele EJ, zatímco vyparkovával. Lehce jsem ho dloubla do bicepsu, ale tak, abych nezpůsobila nějakou menší nehodu.

"Nedělej tu ze mě zlatokopku," zamručela jsem a lehce se natočila na okno. Zahlédla jsem Brittany, Anishu, Denise a ostatní holky, jak vychází ze školy, smějí a pošťuchují se. Na chvilku, opravdu na malou chviličku jsem zatoužila být mezi nima - udobřit se s nimi a být zase v partě. Ale to bych se nejspíš nejdřív musela rozejít s Connorem, což mi za to nestojí.

"Nebuď uražená, Tallie," prohodil EJ a mně zamrazilo. Už mi říkali všelijak - Natalie, Nat, Natalo, Lotte, Nate, ale Tallie ještě nikdy. Sama jsem sice nevěděla, jak si chci nechat říkat, ale Tallie to rozhodně nebylo.

"Nejsem uražená, jen zamyšlená. A na tu přezdívku radši zapomeň," zchladila jsem ho.

"To bych byl radši, abys byla uražená, Tallie," pronesl hravě a vítězoslavně se usmál. Protočila jsem panenky. Té zkomoleniny se asi nezbavím.

Vzala jsem si mobil, naťukala do GPS adresu mýho baráku a zastrčila ho do nástavce na palubní desce.

"Proč ses mě bála?" vystřelil EJ najednou.

"Cože?" uchechtla jsem se, překvapeně na něj pohlédla.

"U Connora doma. Když jsme se seznámili. Vypadalas zkoumavě, zvědavě, a pak jsem asi něco blbýho udělal a vyděsil tě." EJ mluvil, zatímco hleděl dopředu na silnici a spořádaně řídil. Tetováni na pravém zápěstí se mu vlnilo, jak točil volantem.

"No protože když ke mně přijde nějakej badass týpek a udělá tohle," nahrbila jsem se, ruce lehce pokrčila v loktech, trochu odtáhla od těla a zaťala pěsti, "a řekne: 'Ahoj. Já jsem Edgar Jeremiah Caster a všem vám rozmlátim huby, pokud mi nebudete řikat EJ.'" Tu poslední větu jsem navíc pronesla hlubším hlasem a mírně jsem se přitom nakrucovala.

EJ se rozchechtal. "Takhle nemluvím!"

"Ale jo," pousmála jsem se.

"Ani takhle nedávám ruce."

"Ale jo, dáváš.

"Kecáš."

"Vůbec ne."

Rozesmáli jsme se. Atmosféra najednou byla hrozně uvolněná, zdálo se mi, že EJovi jakožto nejspíš kamarádovi můžu říct opravdu všechno. Už chápu, proč byl Connor tak smutný, že EJ odchází. Já mám ale aspoň s kým se bavit.

"A tu část s tím zkoumáním - představovala jsem si tě jinak. Teda, já jsem věděla, jak vypadáš v obličeji, ale ten zbytek..." začala jsem mírně gestikulovat rukama.

"Kde jsi mě viděla? Teda já jsem taky věděl, jak vypadáš, Connor mi tě ukazoval na fotce, na jedný, kdy jste spolu začali chodit, měla jsi vlasy těsně pod ramena," popisoval EJ nespouštějíc oči z vozovky, "ale taky jsi mě docela překvapila."

"Na jednom videu, myslím, že to byl ask - měl jsi blond melíry a trochu míň... Piercingů a různých takových těch věcí."

EJ se pousmál. "Jo, to byl asi ten nešťastnej ask se záležitostí Quinta."

Quinta. Zase to jméno. Poprvé jsem ho nějak nevnímala, ale teď... Nejprve mě teda napadlo zeptat se na ni Connora, ale EJ byl momentálně dostupnější.

"Kdo je Quinta?" zeptala jsem se se zájmem.

"Connor ti o ní nikdy neřekl?" reagoval EJ překvapeně. "Je to jeho bejvalka, ta, co byla před tebou. Nedopadlo to zrovna dobře, ona-" EJ se najednou zarazil a viditelně znervózněl. Začal ťukat prstama do volantu a kousat si spodní ret.

"Ať ti to radši řekne Connor sám. Ono... Je to docela bolestný téma a já si nemyslím, že jsem ten správný člověk na to ti o něm vykládat."

Z jeho hlasu jasně vyzařovala smrtelná vážnost, která mě jen upevňovala v pocitu, že z něj vážně nic nevymámim. Zabořila jsem se teda do sedačky a za celou cestu už jsme ani jeden z nás neprohodil ani slovo.

Až když EJ zaparkoval na ulici před naším domem, prohlásil: "Tak slečno Westerwaldová, vystupovat." Odpoutala jsem si pás, ale ven jsem jít nemohla. EJ totiž zamknul.

Cloumala jsem chvilku klikou, ale nic se nedělo, dveře se prostě neotevřely. Když jsem pohlédla na EJe, na rtech měl hravý, prohnaný úsměv. Najednou mě začaly napadat všechny scénáře, co by se mohlo dít, a vždy mi zůstalo na mysli jen to horší. Strach mi prostoupil až do morku kostí a když jsem otevřela pusu, že něco řeknu, můj řidič se rozchechtal.

"Ty se mě fakt bojíš, Tallie," ušklíbl se a odemknul auto, ze kterého jsem okamžitě vypadla. I EJ byl rychlej, ve chvilce stál u mě se založenýma rukama a šklebil se od ucha k uchu.

Jenže pak se jeho výraz proměnil ve zkoumavý a jeho oči se zaměřily kamsi dozadu za moje rameno.

Otočila jsem se.

Asi dvacet metrů za mnou vystupoval z auta Connor a tvářil se naštvaně. Jako hodně naštvaně. Mířil k nám se zaťatejma pěstma a jeho rty byly stažené v rovné linii. Jeho zelenomodré oči metaly blesky směrem na nás.

Zděšeně jsem pohlédla na EJe, v očích otázku Co se děje? ale on mi pokrčením rameny dal najevo, že nic neví.

A pak se EJ prohnul dozadu pod Connorovou pěstí. Ten teď už stál těsně u nás, lehce nahrbený a s pěstmi zaťatými. Vytřeštila jsem oči.

"Connore co to děláš?" vyjekla jsem překvapeně a ustoupila o krok dozadu.

On se otočil na mě, jeho výraz se nezměnil. Doslova běsnil.

"Ty," ukázal na mě naštvaně prstem, "Paulie měl s tebou pravdu."

"Cože?" vyjekla jsem.

"Ty se tu kurvíš s mým kámošem za mými zády?!" vyštěkl Connor.

"Jen mě svezl domů Connore o nic nešlo!" křikla jsem už naprosto zoufale, ale on mě zjevně neposlouchal.

"Hej kámo uklidni se," položil mu EJ ruku pravou ruju na rameno, levou si přikrýval tvář, ale Connor ho setřásl.

"Neříkej mi kámo," zavrčel nepřátelsky.

"Zlato-" snažila jsem se ho uklidnit zase já.

"Ty toho taky nech!" Lehce mě odstrčil, ale jeho slova zněla víc zoufale, než naštvaně. V jeho očích byla viditelná bolest, která, jakmile jsem ji viděla, zasáhla i mě. I když jsem věděla, že mě u sebe nechce, objala jsem ho kolem krku a přitiskla se k němu, mohla jsem přesně cítit každý jeho žalostný nádech i výdech. Nechal svoje ruce spadnout vedle svého těla, neobjal mě zpátky, ale mně to nevadilo - ani jsem to od něj nečekala, byla jsem ráda, že mě neodstrčil.

"Nic se nestalo, Connore," šeptala jsem mu pomalu do ucha tak, abychom to slyšeli jenom my dva. "Já jsem jediná, koho EJ na mojí škole zná a taky mě zachránil před Brucem."

Connor si mě prudce odtáhl od těla, ale pořád mě držel za boky.

"Bruce Anderson?" zeptal se s povytaženým obočím. Pokývala jsem hlavou.

Connor si mě přitáhl blíž k tělu a pevně mě objal. Omotala jsem mu ruce kolem zad a zabořila jsem hlavu do jeho hrudi.

"Hele lidi, to já jsem dostal pěstí do obličeje," upozornil na sebe EJ a já i Connor jsme se zasmáli. Odtáhla jsem se od něj, ale on si mě přitáhl za bok k sobě.

"EJ mě prostě jenom svezl domů, nic se nestalo," mumlala jsem mu do boku a nakonec jsem si o něj opřela čelo.

"Hele promiň EJi," řekl Connor a z jeho hlasu zněla upřímnost. EJ mávl rukou.

"To je dobrý, aspoň budu příště vědět, že nemám tvoji holku vozit domů." Connorova hruď se zatřásla pod náporem smíchu a moje koutky se mírně zvedly.

"Co jsi tu vlastně dělal?" otočila jsem se na svého přítele.

"Jel jsem za tebou. Nečekaná návštěva, chápeš?"

"No tak to bylo nečekaný," zamumlal EJ ironicky a promnul si lícní kost, na které se mu rýsovala pěkná modřina. Mírně jsem se usmála a lehce pohladila Connora po hřbetu ruky, kterou mě objímal kolem pasu.

"Fakt sorry kámo. Víš jakej jsem na tohle háklivej," snažil se to ještě vyžehlit Connor, ale EJ ho mávnutím ruky znovu umlčel. Postoupil vedle dveřím na místě řidiče své Hondy a opřel se rukama o střechu.

"Řekl jsem dobrý. Ale někdy si to vyberu. Tak zatím," mrkl na nás a nastoupil do auta. Za chvilku se ozvalo vrčení motoru a EJova Honda zmizela v zatáčce.

Jakmile EJ odjel, Connor si k sobě přitáhl i druhý můj bok a pevně mě kolem nich objal. Taky jsem mu omotala ruce kolem zad a zabořila hlavu do hrudi, sice se spožděním, ale přece. Cítila jsem, jak zastrčil svůj nos do mývh vlasů, aby měl moje ucho blízko svým rtům. Lehce se s nimi o něj i přes vlasy otřel a řekl tiše: "Nedovolím, aby mi tě někdo vzal. Kdokoliv."

"Nikdo ti mě nevezme, Connore. Já se nedám," zamumlala jsem do něj smrtelně vážně.

Connorův stisk ještě zesílil a pak si mě na chvilku od sebe odtáhl, aby mi viděl do očí. Opětovala jsem mu svůj pohled, utápěla se v tom modrozeleném moři. Jeho ruka pomalu vyjela nahoru k mé tváři a něžně po ní přejela. Connor se usmál, naklonil se a jemně mě políbil.

Nemyslela jsem na to, jak dlouho tam takhle budeme. Nemyslela jsem na čas. Prostě jsem tam stála, objímala Connora kolem krku a líbala ho jak nejlíp jsem to uměla.

Nakonec jsem ho vzala dovnitř a podívali jsme se na film, u kterého jsem se v Connorově náručí cítila bezpečněji, než kdy dřív.

Ráno mě probudil polibkem na krk a nepřestal, dokud jsem mu jeho pozornost neoplatila. Bylo to jedno z nejhezčích rán v mém životě.

A ani v jednom tom momentu jsem si nevzpomněla, že bych se měla zeptat na Quintu.