Po vyučování to bylo mnohem lepší, Connor mě totiž překvapil, nachystal pro mě rande v Mossu. Stavil se pro mě před školu ve svém autě a nechtěl mi nic říct, dokud jsme nevjeli do té ulice.

Zaparkoval přímo před vchodem, vystoupil a otevřel mi dveře. Vypadla jsem z auta a hodila se mu kolem krku, až se zapotácel. Přesně tohle jsem dneska potřebovala - zlepšit náladu.

Za pultem naštěstí nestála Denise, ale Darja a ještě jedna brigádnice, kterou jsem neznala. Okamžitě k nám přiběhla a požadovala naše objednávky. Sledovala jsem ji. Její nazelenalé oči se sice na Connora podívaly, ale nezůstaly tam stát. Po dlouhé době první člověk, co ho nezná. To mi přidalo na dobré náladě.

"Já si dám... Asi mi napiš to karamelový latte, chci ho vyzkoušet," zavelel Connor dívce jménem Susan, jak jsem si přečetla na cedulce, a usmál se na mě.

"Já taky. Protože vím, že je dobrý." Mírně jsem se zašklebila na Susan a ona mi to opětovala v širokém úsměvu. Pak se otočila na patě a odkráčela za pult, kde Darja příjmala objednávky. Občas po mně hodila jakýsi nepříjemný pohled, ale naštěstí jsem jí seděla zády.

"Ta oplácaná holka s mrkvovou hlavou," vytáhl Connor starou přezdívku a nenápadně k ní kývl hlavou, "ta tě asi nemá moc ráda, co?"

Na tváři se mi rozlinul pobavený úsměv. "Spíš já nemám ráda ji."

"Já jen, že tě pořád sleduje, a ne moc příjemně," pokrčil Connor rameny. Zopakovala jsem ten pohyb.

"Hele," řekl jemně, s vážným výrazem mě vzal za ruku, naše spojené dlaně ležely na tmavém stole, "moc mě mrzí, že jsem se choval jako kretén."

V jeho výrazu byla znát lítost a v jeho hlasu bolest. Jemně jsem mu stiskla dlaň.

"Kdy myslíš?" zeptala jsem se ho tiše.

"Pořád," mávl druhou rukou, jeho modrozelené oči se zaleskly. "Když jsem se nechal nabalovat tou oplácanou mrkvovou holkou. Když jsem se usmíval na hlouček v kině. Když jsem podepisoval jedný holce ten papír, a ty ses naštvala a utekla. Když jsem se věnoval svojí popularitě. Jasně, moji fanoušci jsou pro mě hodně důležití, ale neuvědomoval jsem si, že ty jsi mnohem, mnohem důležitější. A když jsem se dozveděl, že se na tebe ty holky naštvaly..." udělal krátkou pauzu a zvedl pohled od stolu k mým očím, povzbudivě jsem se na něj usmála.
"Když se na tebe ty holky naštvaly, měl jsem chuť za nimi jít a něco jim říct, klidně ať se jim znelíbím, bylo mi to jedno. Ale věděl jsem, že bych to ještě mnohem zhoršil." Zavrtěl hlavou.
"Mrzí mě to Nat, že to takhle odnášíš. Každopádně se budu snažit si to vyřizovat mimo tvou přítomnost, dobře?"

Mírně jsem pokývala hlavou, naklonila jsem se nad stůl, on se taky nahnul a políbil mě. Ale místo toho, abych si užívala jeho rty, jsem myslela na to, že přesně tohle mi měl říct v tom podchodu. Už dost dávno.

---

Probudila jsem se kvůli tlumené, ale dost slyšitelné hudbě. Zmateně jsem otevřela oči a jemně si je protřela hřbetem ruky. Byla jsem stále v Connorově pokoji, to bylo v pořádku. On tam ale nebyl a dveře byly otevřené.

Posadila jsem se a jednou rukou si přitiskla tenkou pokrývku k hrudi. Zaposlouchala jsem se do zvuků té hudby - poznala jsem ji. Přesně tohle poslouchal Tayler, když ještě bydlel s námi. Eminem. Connor poslouchá Eminema?

Hudba se na chvilku zostřela a pak zas ztlumila, jak někdo otevřel a zavřel dveře pokoje, ze kterého se ozvývala. Zabodla jsem oči do desky Connorova stolu, na kterém se nacházel ultimátní bordel - poházené sešity, učebnice, brožurky, sem tam diplomy, nebo různé dokumenty. Natáhla jsem si na sebe alespoň tenký bílý svetr ležící zamotaný mezi pokrývkou a zvedla jsem se z postele, přistoupila ke stolu. Přejela jsem rukou po všech těch papírech a zaposlouchala se do hlasů, které vycházely z chodby.

"Zbláznil ses?!" ozval se první tichou naléhavostí a mírně autoritativně - Connor.

Ten druhý jen zamručel.

"Vedle spí Natalie. Spí. Rozumíš?! Když někdo spí, chováme se ohleduplně, to tě ve školce neučili?"

"Co je mi po tý tvý holce," zavrčel druhý hlas. Poznala jsem, že je Paulieho. Zřejmě se s jeho nenávistí ke mně nijak netají.

"Když jsi tu měl Kristen, neřekl jsem o ní ani jedno špatné slovo, i když se mi nelíbila. A ty? Díky bohu, že jsi s ní ještě nemluvil z očí do očí. Chudák Nat, neumím si ani představit, jak zděšená by potom mohla být," rozčiloval se Connor.

Kdybys tak věděl, povzdechla jsem si v duchu.

"Ta tvoje Nat... Vypadá, jako kdyby se potají kurvila ještě s dalšíma třema. Vsadím se, že to s ní dopadne stejně, jako to dopadlo s Quintou."

"Drž hubu," zavrčel Connor, "drž hubu nebo přes ni dostaneš!"

"Bacha," uchechtl se Paulie, "abys nevzbudil tu svoji krasotinku."

Connorův hlas se mírně ztlumil, ale na výhrůžnosti neubral. Musela jsem podejít blíž ke dveřím, abych ho slyšela.

"O Quintě už ani slovo, rozumíš? Natalie je jiná."

"Stejně ti jednou ublíží, tím si můžeš být jis-"

Paulie větu nedopověděl, ale ozvala se rána, jako když něco prudce narazí o zeď. A pak křik. Rachelin křik.

"Panebože cos to udělal?! Vždyť mu teče krev, proboha! Přinesu led a pak mi řeknete, co tu vyvádíte."

Rachelino lamentování se vzdálilo a slyšet bylo jen Connorovo výhružné: "Já ti to říkal, ty drzý spratku. A pokud se nezačneš chovat normálně, vlepím ti ještě jednu."

Pak bylo ticho, ale já jsem to nevydržela. Natáhla jsem si svoje oblíbené džíny, které jsem si den předtím přehodila přes opěradlo kancelářské židle zastrčené za pracovním stolem. Knoflíky na nich jsem si zapínala během kvapného odchodu z Connorova pokoje.

Když jsem se dostala na chodbu, s knoflíky už bezpečně zaplými, naskytl se mi pohled na Connora v bílém tričku a kraťasech, jak se sklání nad podobně oblečeným Paulem sedícím na zemi a tisknoucím si kapesník prosáklý krví na nos.

Hned, jak mě spatřil, oči se mu zúžily do dvou škvírek a začal mě jima probodávat.

Snažila jsem se hrát překvapenou.

"Proboha, co se stalo?" přitiskla jsem si dlaň na pusu.

"Jo, to by mě taky zajímalo," ozval se Rachelin hlas z chodby. Otočila jsem se. Rozcuchané červené vlasy měla svázané do jednoduchého copu a v ruce držela sáček s mraženým hráškem. Přiblížila jsem se k těm dvoum, v rukou žmoulajíc rukávy svetru.

"Vyprovokoval mě, tak jsem mu vrazil. Nic neobyčejnýho," pokrčil rameny Connor, přitom ze mě nespouštěl zrak.

"Jak neobyčejného?! Ještě nikdy jsi mu jednu neubalil!" okřikla ho Rachel a klekla si ke svému nejmladšímu bratrovi, aby mu mokrou žíňkou smyla krev zpod nosu. Paulie zasyčel bolestí.

"Už s námi nežiješ, nevíš, jestli se mlátíme, nebo ne," ušklíbl se Connor a přemístil zrak na Rachel. Ta jeho jízlivou poznámku ignorovala.

"Ještě, že doma nejsou naši. Proboha, už to nikdy nedělej, Cone. A je jedno, jaký k tomu budeš mít důvod, prostě to nedělej," povzdechla si utrápeně.

Cone?

"Vynasnažím se," zašklebil se Connor v nehezké grimase. Paulie se taky šklebil, ale myslím, že kvůli něčemu jinému.

"Nos zlomený nemáš," konstatovaka Rachel směrem k němu, když dokončila práci vlhkou žíňkou. Paulie si ohmatal nos a sykl.

"Takže to taková perda nebyla," uzavřel Connor vesele a dal svému bratrovi herdu do zad. Rachel se na něj zamračila.

"Prosímtě jdi," povzdechla si a ukázala na dveře od jeho pokoje. Connor se vydal k ním, cestou mě objal kolem pasu a vzal s sebou.

Když jsme se dostali do pokoje a Connor za sebou zavřel, jeho výraz se proměnil v lítostivý. Přiblížil se ke mně a omotal své ruce kolem mého pasu, přitáhl si mě k sobě. Dala jsem mu ruce kolem krku a víc se k němu přitáhla. Zastrčil svůj nos do mých vlasů a zhluboka se nadechl. Nemusela jsem ani hádat, jestli má zavřené oči, nebo ne.

"Natalie?" šeptl mi celé mé jméno do vlasů.

"Hm?" ozvala jsem se tiše na znamení, že ho poslouchám. Čelo jsem měla zabořené v jeho rameni, poslouchala jsem.

"Kdyby ti Paul nějak ublížil, nebo něco... Řekla bys mi o tom, žejo?"

Ztuhla jsem, neřekla jsem ani slovo. Dost dobře jsem si představila dnešní ráno, akorát s malou smyčkou - na Paulově místě bych byla já a na Connorově Paulie. A na Rachelině Connor. Ne, prosím, ne.

"Nat?"

"Jo, jasně, že bych ti to řekla," zamumlala jsem, aby to nebylo moc slyšet a odtáhla se od něj. Vzala jsem ho za ruku.

"Pojď se projít," vyzvala jsem ho s letmým úsměvem na rtech.