Jen abych zamezila případným výchylkám a nejasnostem :D
Rachel se čte [rejčl], ne [ráchel]
Myslím, že byste s ostatními problém mít neměli :)

Děkuju za pěkné komentáře a na 500 hvězdiček!!!

Zazvonila jsem.

Prosím prosím prosím.

Přehoupla jsem se ze špiček na paty.

Prosím prosím prosím. Ať je tam Connor.

Uslyšela jsem něčí kroky.

Ať to je Connor. Ne Paulie. Prosím prosím prosím.

Moje přání nebylo vyslyšeno.

Dveře se otevřely a za ním stál on. Vlasy měl rozčepýřené a pod tmavým huňatým obočím se skrýval pár nepříčetných zelenomodrých očí, které se, jakmile mě uviděly, rozechvěle zavřely. Z pootevřených rtů mu unikl otrávený povzdech a jeho paže strčila do dveří, aby se zavřely.

Něčí ruka je ale zachytila, jak se Paulie otočil na odchod.

Pak jsem uslyšela dívčí hlas.

"Nezdá se ti, že jseš neslušnej, Paule?!"

Dveře se opět otevřely a za nimi jsem uviděla vysokou, hubenou holku s tmavě červenými rovnými vlasy, malým nosem a zvědavýma, zelenomodrýma očima. Rozzářily se, když mě spatřila.

Rachel. Rachel je doma.

"Connoreee!" zaječela do chodby za sebou.

"Co chceš Rachel?! Je tu EJ! Uklidim to pozdějc!" ozvalo se z hlouby bytu.

"Kašli na EJe! Je tu Natalie!"

"Kdo?"

"Na-ta-lie!"

"Jo aha."

Uslyšela jsem dusot nohou na schodech - nevšimla jsem si, že mají dvoupatrovej byt - a do chodby za Rachel vběhl Connor ve volných bermudových kraťasech s červenými a černými kostičkami a bílém tričku s výstřihem do V. Vlasy mu trčely podobně neupraveně jako předtím Pauliemu a byl bosý, ale zdálo se, že mu to žádný problém nedělá. Došel až k Rachel a jednou rukou se opřel o rám dveří a druhou si strčil do kapsy od kalhot.

"Ahoj lásko," zazubil se a Rachel protočila panenky. Hodila po mně jeden mírně lítostivý pohled a zmizela v útrobách bytu. Až teď jsem si všimla, že má na sobě jenom černé tílko a kalhotky. Zastyděla jsem se, že jsem se na ni dívala a přemístnila svůj pohled na Connora.

"Slyšela jsem dobře, že je tu EJ?" zeptala jsem se poněkud zmateně, když si mě volnou rukou přitáhl za pas k sobě.

"Hmm, vadí to?" zeptal se líně a lehce mi přejel nosem po krku. Ale ne, pomoc, klučičí a frajerský Connor, který je mezi kamarády přichází. Přesto jsem mu omotala ruce kolem krku a lehce si ho k sobě přitáhla.

"A co když řeknu, že to nevadí?" odpověděla jsem na otázku otázkou a lehce přivřela víčka, vzhlížela jsem na něj zespodu svých řas.

"Tak mu tě představím, ale nejdřív pojď sem," vzal mě oběma rukama za boky, lehce mě zvedl, přesunul za sebe a zavřel dveře. Konečně vzal moji hlavu do dlaní a políbil mě - jeho polibek byl avšak drsný, ne tak něžný, jako když jsme sami. Neslyšně jsem si povzdechla. Zřejmě se jako mezi klukama bude chovat do té doby, dokud EJ neodejde. Jenže s touhle jeho náladou se nedá nic dělat, to mám vyzkoušený.

Odtáhla jsem se od něj a zastrčila si ruce hluboko do kapes své zapnuté vínové mikiny. Connor se na mě frajersky šklebil, což mě znervózňovalo, ale nedala jsem na sobě nic zdát. Prohrábla jsem si vlasy a nechala je spadnout přes obě ramena, pak jsem se otočila směrem ke schodišti.

Až teď jsem si všimla postavy stojící na schodech - to musel být určitě EJ. Vzpomněla jsem si na to video, kde jsem ho viděla poprvé.
Novodobý EJ neměl ve vlasech melíry, měl je totiž bílé celé, po stranách vystříhané a vepředu dlouhé v patce. Jak se přibližoval, všimla jsem si té velké placaté náušnice v uchu, ke které se ještě od doby, co s Connorem točili to video, přidal piercing v obočí a tunel v druhém uchu. Napadlo mě, jestli si jím někdy prostrkoval tužku.

Přišel ke mně pohodově s rukama v kapsách, takže jsme měli postoj docela podobný - já jsem se ve své mikině ale snažila schovat a on se ve své tenké černé vestě odhalující ramena bílá jako papír nejspíš chtěl ukázat. Mírně jsem sklopila hlavu, hleděla na něj skrz své řasy. Díval se na mě nic neříkajícím pohledem.

"EJi, tohle je Natalie, moje holka," představil mě Connor a položil mi přitom ruku na kříže. Nechtěla jsem jít blíž k tomu jeho divnému kamarádovi. Ale Connor mě k němu neúprosně tlačil.

"Edgar Jeremiah Caster," představil se EJ líně a podal mi jednu jeho silnou ruku, právě tu, na jejímž zápěstí měl vytetovaný ten řetězcový ornament, který jsem viděla už dřív. Na ten jsem se soustředila, když jsem mu neochotně podávala dlaň.

"Pěkný co?" ozval se najednou EJův chraptivý hlas a já svou rukou zas ucukla. Vzhlédla jsem do jeho chladných očí, kterými mě prošpikovával - určitě mě přistihl, jak zírám na jeho tetování. Na tom videu vypadal veseleji. Vstřícněji.

"C-co myslíš?"

Hlasitě jsem polkla. Snažila jsem se, aby se mi netřásl hlas, ale to prostě nešlo. EJ mě děsil podstatně víc než Paulie, a to mi ještě ani nevyhrožoval.

EJ zvedl ruku a promnul si zápěstí s tetováním. "No jméno to asi nebude," zašklebil se. Ucouvla jsem, ale narazila jsem do Connorových rukou, které mě objaly kolem pasu a nehodlaly pustit. Zrovna bezpečně jsem se v nich necítila, tak jsem svoje nehty zabořila do jeho paží, chtěla jsem ho přimět, aby mě pustil. Ale on ne.

"EJi, běž napřed, najdi Matrix."

Jakmile se EJ ušklíbl, otočil na patě a zmizel v patře nahoře, Connor mě k sobě otočil. Stiskla jsem rty ve snaze zabránit slzám. Ale skelnatění mých očí jsem zabránit nedokázala.

Connor se nejdřív mračil, zřejmě mi chtěl něco vytknout, ale hned jak to uviděl, jeho postoj i výraz změkl a změnil se do starostlivého. Lehce mi přejel dlaní po tváři - opravdu lehce, ne frajersky jako předtím - a druhou rukou mě něžně vzal kolem pasu.

"Promiň, nechtěl jsem tě..."

"Ne," zavrtěla jsem hlavou, "to není kvůli tomu. Jen..." Nevydržela jsem to, pustila jsem jednu slzu.

Connor okamžitě vztáhl ruku a opatrně, lehce mi ji setřel. Jakmile se jeho prsty dotkly mé tváře, pustila jsem to všechno.

Nechal mě promáčet jeho značkové tričko mými slzami. Tisknul mě k sobě, ale neptal se co se děje, jako Tayler. Prostě mě držel, přejížděl mi rukama po zádech, bradu si opírak o moji hlavu.

Asi po čtvrt hodině, kdy moje přerušované vzlyky pomalu ustaly, si mě odtáhl od sebe, aby mi zkontroloval tváře.

Věděla jsem, že EJ asi před pěti minutama seběhl shody, asi aby se zeptal co nám tak trvá, ale když nás viděl, honem to otočil zpátky. Connorovi jsem to neřekla. Lepší v nevědomosti.

Connor se mírně pousmál a věnoval mi dva lehké polibky na zbytky mých slz. Koutky mých rtů se automaticky o kousek zvedly.

"Já nepláču kvůli EJovi," vzdychla jsem tiše. Otřela jsem si oči do rukávů mikiny.

"Ale pak..."

"Já pláču kvůli spolužačkám," přerušila jsem ho tiše. Connor na mě hleděl, mírně pokýval hlavou a pak si sedl na zem. Lehce se poplácal po stehnech na znamení, že si mu mám sednout na klín. Udělala jsem to.

"Teď mi to můžeš říct," šeptnul mi do vlasů. "Jsme tu sami."

"Co EJ?"

"Co s ním?"

"Neměli bychom za ním jít?"

"On to vydrží."

"Dobře." Omotala jsem si ruce kolem jeho krku a hleděla nepřítomně do podlahy. Nechala jsem si to tak dvě minuty proležet v hlavě a pak jsem potichu začala.

"Když jsem si šla do skříňky pro matiku, holky se postavily za mě. Netušila jsem o co jde, bylo jich tam asi deset a hnusně na mě koukaly. Byly fakt naštvaný, že jsem jim o tobě neřekla - viděly tu fotku. Už to vidím, skončím utlačovaná a nenáviděná jako Meredith Jamesová." Unikl mi tichý vzlyk. "Všechny ztrácím, nemám nikoho."

Connor mě objal kolem pasu a přivinul si mě k sobě. Začal mě konejšivě hladit po vlasech a dávat mi do nich malé polibky.

"Neztratila jsi všechny, ještě máš mě. A je mi líto, že to začalo kvůli mně. Hrozně moc líto. Nedomyslel jsem to - promiň."

"Za nic nemůžeš Connore, neměla jsem to vůbec navrhovat."

"Měl jsem to líp promyslet."

Zastrčil mi pramen vlasů za ucho a začal těma jeho krásnýma očima studovat moji tvář. Sem tam mi někde ještě utřel slzu, ale jinak se jen díval. A pak se pousmál.

"Půjdeme za EJem, ať přijdeš na jiné myšlenky?" zeptal se Connor hravě.

"Opravdu musíme koukat na Matrix?" vyhrnula jsem spodní ret.

"Je to dobrej film, uvidíš."

Když jsme vystoupali schodiště, naskytl se mi pohled na prostornou, ale tmavou podkrovní místnost. V rohu, kde se už před velkou plazmovou televizí umístěnou na zdi rozvaloval EJ na rozkládací bílé pohovce, stál mimojiné i set konzolí. Netušila jsem, že Connor hraje. Vzpomněla jsem si jak na svatbě mluví s tím Benedictem o nějaké hře - tvrdil, že jen občas.

"To je Rachel," mávnul Connor ledabyle směrem ke konzolím, jakoby věděl, o čem přemýšlím.

Netušila jsem, že Rachel hraje.

"Tak kde jsté?" protáhl EJ ležérně a posunul se do rohu. Connor mi věnoval malý, spiklenecký úsměv, ale nic neřekl. Taky jsem mlčela. EJ mi byl už od začátku hrozně nesympatický, docela mě děsil, a taky štval - hned, jak mě uviděl, se začal křenit, jakoby se mi chtěl vysmívat.

Connor si sedl vedle něj a stáhl mě k sobě. Omotal mi ruku kolem pasu a celou dobu, co běžel film, mi přejížděl dlaní po zádech. EJ kdesi vyhrabal plechovku piva a nabízel i nám, ale Connor i já jsme odmítli. Pivo jsem nikdy neměla příliš v lásce.

Když se objevila první chobotnice, schovala jsem si hlavu do Connorovy hrudi. Přitáhl si mě k sobě ještě druhou rukou, kterou do mě vléval pozitivní energii.

Matrix brzo skončil, ale já jsem z něj moc nevnímala. Zabořená do Connorovy hrudi jsem si stačila sotva všimnout, že se v půlce EJ zvedl a se slovy podobnými k "Sorry lidi nechci vám tu dělat třetí kolo" si to zamířil po schodech dolů. Přesto jsem ale cítila značnou úlevu, když opustil místnost.

Stoupla jsem si na nohy a s krátkým omluvným pohledem hozeným po Connorovi jsem se vydala hledat koupelnu.

Vracela jsem se s o maličko lepší náladou, než před EJovým odchodem, ale Connorův výraz, který měl, když jsem přišla, mě o ni hned připravil. Mračil se na telefon držící v ruce, ale nebylo to takový to zamyšlený mračení, spíš naštvaný. A když ke mně zvedl pohled, jeho výraz se nezměnil.

"Connore?" zeptala jsem se tiše, zatímco jsem si k němu sedala. "Děje se něco?"

Ale on jen stiskl rty pevně k sobě.

"Můžu... Můžu za to já?"

Mávl rukou a zavrtěl hlavou.

Přemístila jsem pohled na mobil v jeho ruce. Muselo se něco stát.

Natáhla jsem po něm ruku, ale ucukl. Povzdechla jsem si.

"Proč mi to nechceš říct?"

Opět bez odpovědi.

Napadlo mě, jestli to nemá něco společného s tou fotkou. Vytáhla jsem svůj telefon a když se rozsvítil, Connor něco zamručel. Určitě.

A ano, mělo. Protože když jsem se podívala na tu naši slavnou fotku, našla jsem pod ní dost nepěkný komentář.

May_Su_Lin74: To vážně, Jaycobe? Ty chodíš s tak tuctovou holkou? Nic speciálního, jen nějaká náhodná flundra, která náhodou bydlí přes ulici a zná tě z netu? Really? Vypadá jako obyčejná děvka, kterou stejně za chvíli vyměníš za jinou jí podobnou. Gratuluju.

Mírně jsem se pro sebe pousmála. Něco takového mě nerozhodí. Ale zaskočilo mě, že Connora ano.

"Je to kvůli tomu komentáři od May Su Lin?" zeptala jsem se ho a sedla si ještě blíž k němu, opřela jsem si ruku o opěradlo tak, abych mu mohla ještě položit dlaň na rameno. Druhou jsem mu dala na koleno.

Connor se na mě otočil a měl lítostivý výraz ve tváři. Kousal se do svého perfektního rtu a jeho oči těkaly, jak se snažil hledět do těch mých.

"Je to jen komentář, Connore," usmála jsem se a ruku z jeho kolene jsem přemístila na jeho dokonalou tvář.

"Uráží tě," šeptl Connor téměř neslyšně, otočil hlavu, něžně mě políbil do dlaně, pak ji vrátil zpět. "A já nechci, aby tě někdo urážel."

"Hlavně jí neodpovídej," vychrlila jsem ze sebe, pak jsem hlasitě polkla.

"Napsala to proto, aby sis jí všiml, nebude reagovat na to, že jí v tom komentu nadáváš, ale žes jí odpověděl," reagovala jsem na jeho překvapený výraz. Nahradil ho chápavý. Omotal si ruce kolem mých boků, přesunul si mě obkročmo na klín.

Jeho ruce mě příjemně hřály na obnažené kůži, na kterou získal pohled, když mi malinko vyhrnul mikinu i tílko. Radši jsem si mikinu sundala, vršek jsem si ale nechala. Dneska jsem neměla moc chuť se zbytečně obnažovat.

Navíc nás za pár minut přišla zkontrolovat Rachel, ale když viděla, že se jen k sobě na gauči v tichosti tulíme, nechala nás na pokoji. Connorovi ještě něco němě naznačila a pak sešla dolů.

Connor si mě k sobě tisknul, jako kdyby se mi stalo něco vážnějšího, než je urážka od nějaké jeho fanynky. Zdálo se mi, že je na to hrozně upjatý a moc mu na tom záleží. Nechápala jsem to, ale tolerovala jsem to. Každý máme něco.

Pravda ale je, že mě komentář May Su Lin ani trochu nerozhodil.