Ze všech rohů kostela se ozývala svatební hudba, jak nevěsta kráčela uličkou. Následně jsem zaslechla, jak se celý kostel zvedl na nohy a zvedla jsem se taky. Pohlédla jsem na Theresu - v krátkých vlasech měla zastrčenou bílou sponu, která jí držela bílý závoj, šaty měla korzetové bez ramínek, splývaly jí po vyhublém těle. K oltáři ji vedl asi dvacetipětiletý mladík - Theresin bratranec Luca, její otec zemřel před pěti lety jako oběť autonehody, jak mi řekl Tayler - s hustými tmavými vlasy a s vousy zastřiženými, jak by řekly holky, do stylu lumbersexual. Tvář měl vážnou a pohled upřený pevně dopředu, zatímco Theresa rozdávala úsměvy na všechny strany. Bylo to zvláštní, vidět ji tolik se usmívat.

Na svém krku jsem ucítila Connorův horký dech, až mi proběhl mráz po zádech - jaká ironie.

"Ty jsi mnohem hezčí," zašeptal mi do ucha a následně se odtáhl, ale i přesto mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Connor tohle prostě dokáže.

Theresa konečně došla k oltáři, kde už nedočkavostí hořel můj bratr. Farář měl hodně dlouhou mši, až se mi místy zavíraly oči, ale Connor vždy vyhledal moji ruku a jemně ji stiskl, aby mě upozornil, ale nikdy jsem nezapomněla na správném místě vyřknout "Amen", "Bůh s tebou" nebo "Zhřešila jsem." Moje rodina není nějak zvlášť věřící - oficiálně ano, ale chodíme do kostela jen párkrát do roka. Myslím, že by Tayler skousl svatbu na úřadě, ale Theresina matka nejspíš ne. Vyhledala jsem ji pohledem - seděla v první lavici hned vedle té mé a zdálo se, že se poctivě modlí. Když (konečně) došlo na polibek nyní už novomanželů, oddechla jsem si a postavila se i se zbytkem obecenstva, hned jak Tayler s Theresou procházeli uličkou. Můj bratr mi věnoval krátký, šťastný pohled, který jsem mu okamžitě opětovala a přidala ještě svůj upřímný úsměv. Byla jsem ráda, že on je rád. I kdyby byla vedle něj jiná žena, nevadilo by mi to - dokud je se svým výběrem šťastný, jsem šťastná taky.

--

Zasedací pořádek byl předem daný, takže jsme s Connorem skončila u dvou spojených čtvercových stolů s bílým ubrusem spolu s prababičkou Sue, která ovšem byla většinu času opřená o zeď a nerušeně odpočívala se zavřenýma očima, naproti mě byla usazená moje sestřenice Elena se svým přítelem Benedictem (Tayler přesně věděl, proč ji má posadit vedle mě - pokud by nastal nějaký problém se zavedením konverzace, Elena by se o to rychle postarala), a na konci stolu, po Connorově pravici se usadil tichý Zachary Burton, Taylerův kamarád z vysoké, který si ale stejně po celou dobu civěl do klína (hádala jsem, že tam má mobil).

Jakmile se Elena posadila za stůl, spustila.

"Natalie, já jsem tě dlouho neviděla," zazářila na mě svými bílými zuby, "jak se máš? Kdy že jsme se to viděly posledně? Jo aha, když nám bylo třináct, to si pamatuju, nebylo to u tvý mámy na chatě? Nejspíš jo, jak jsme se tam procházely kolem toho lesa a uviděly jsme tam tu velkou žábu..." Elena mlela a mlela a mlela a pokládala otázky a bylo jí úplně jedno, že na ně nedostává odpověď. Kradmo jsem proskenovala obličej jejího přítele, Bena. Kůži měl maličko tmavší, vlasy tmavé, kudrnaté a krátce zastřižené a tmavé oči za brýlemi se silnými černými obdélníkovými obroučky měl většinou zaměřené buď do stolu, nebo na Elenu. Ještě jsem ho neslyšela ani jednou promluvit, jen si občas povzdechnul, nebo upravil brýle na nose. Nikdy jsem moc nefandila frázi Protiklady se přitahují, ale na ně to zjevně platilo dost dobře.

Pohlédla jsem na Connora, ale ten se jen krátce pousmál a zvedl se od stolu.

"Omluvte mě, na moment," pronesl formálně, uhladil si sako (ve kterém vypadal naprosto neodolatelně) a propletl se mezi stoly k východu od sálu.

Ani jsem si nevšimla, že Elena přestala mluvit, dokud mě neoslovila: "Natalie?"

Cukla jsem sebou a otočila na ni hlavu. "No?"

"Tvůj kluk je Jaycob Sherlay? No nejspíš není, ale děsně mi ho připomíná."

Stiskla jsem rty do úzké čárky. Elena marně čekala na odpověď, nedostala ji ode mě. Nakonec jen mávla rukou a začala se věnovat talíři s polívkou, který před každého z nás číšníci postavili.

Koutkem oka jsem zaregistrovala první zaujatý pohled z Benedictova směru. Podívala jsem se na něj, ale ten hned sklopil hlavu směrem k polévce před ním, tak jsem udělala to samé. Connor se zanedlouho vrátil a sedl si s příjemným úsměvem na svoje místo a s přáním dobré chuti, které jsme mu mrmlavě opětovali, se pustil do jídla. Pohlédla jsem na prababičku Sue a několikrát lehce zatřásla s její rukou, aby se probrala. To se mi nakonec povedlo a i prababička začala jíst. Jediný, kdo nejedl, byla Elena. Nasoukala do sebe sotva pár lžic a místo toho nápadně obhlížela mého kluka. Nevydržela jsem a jemně ji kopla do holeně, aby se probrala. Věnovala mi naštvaný pohled, ale zírat přestala.

Jakmile poslední sousto zmizelo z talíře, jsem se zvedla a i se svou kabelkou zamířila k toaletám mimo sálu. Ani jsem se neobtěžovala omluvit nebo něco takového, co udělal Connor. Prostě jsem potřebovala chvilku pro sebe, z těch Eleniných pohledů jsem se cítila docela nesvá. Sedla jsem si na lavičku přímo před nápis Kulturní dům Berham nad skleněnými dveřmi, vytáhla z kabelky mobil a už podruhé za tento den jsem otevřela aplikaci Instagram. Sjela jsem po hlavní stránce trochu níž, upřímně mě nezajímal Brittanin outfin na ven a hned pod její fotkou se nacházela nová, Connorova. Musel ji přidat těsně předtím, než pro mě dojel, takže jsem neměla ještě šanci ji vidět. Byl na ní Connor v tmavě modrém saku, konkrétně Connorův odraz v zrcadle, které jsem znala z jeho bytu. Popisek hlásal: "Na svatbu - ne mojí #happy #wedding #boy #jaycobsherlay #goodlooking #handsome #gentleman" a spoustu dalších slov začínajících na křížek. Znělo to, jako kdyby chtěl říct: "Jdu sice na svatbu, ale v klidu dámy, já se ještě dlouho ženit nebudu, máte slušnou šanci." Zamračila jsem se nad tím.

Otevřela jsem ten obrázek a vrhla se na čtení komentářů. Připadalo mi směšné, jak jsou všechny stejné:

BethanyG7: Waaau *-*

Janii656: Vypadáš božsky :3

Kitty_the_Cat: omg omg omg

Vyrolovala jsem nahoru a na Connorově fotce se objevilo červené srdíčko, které vzápětí zmizelo. Rozbušilo se mi srdce. Veděla jsem, co to znamená - že právě teď mu přišlo upozornění. Srdce se mi zase uklidnilo, když jsem si uvědomila, že uvidí, že mu Natewmelon dala like na fotku, ne já. Raději jsem se zvedla a navrátila se zpět ke stolu, než zase něco udělám.

Elena už vypadala chladněji, když jsem přicházela, dokonce mi věnovala i malý úsměv. Connor pozvedl obočí, vzápětí jsem zažila takový miniinfarkt, když mi na mysl vpadlo "olajkování" jeho fotky, ale pak jsem se uklidnila opět tím, že nemá šanci zjistit, kdo je Natewmelon. Nebo alespoň ne teď.

Connor zrovna odpovídal Eleně na něco větou "No vlastně jo," když jsem si sedala zpět na svoje místo.

"O čem je řeč?" zajímala jsem se, ale spíš mě zajímalo, jestli se Elena ptala na jeho profil na Instagramu. Connor jen pokrčil rameny: "Tak různě." A dál to nerozvíjel. Chtěla jsem ještě něco říct, ale vyrušil mě nějaký hlas, ozývající se z reproduktorů umístěných po sále. Všechny oči v místnosti se upřely na chlapa v obleku stojícího na pódiu. Až teď jsem si uvědomila, že Zachary nesedí na svém místě. Stál právě tam, na pódiu, se sklenkou v jedné ruce a s mikrofonem v druhé.

"Ehm, ehm," zakašlal do mikrofonu, aby si získal pozornost i posledních lidí, kteří ho do teď ignorovali. "Už můžu? Tak fajn," nervózně se usmál. Litovala jsem ho, sama nesnáším přednášet proslovy a Zachary taky nevypadal, jakože je to jeho šálek čaje. Z jeho výrazu bylo poznat, že by se teď stokrát raději prohrabával filosofickými knížkami nebo stavěl papírové modely letadel, než mluvil před tolika lidmi. Nakonec se ještě jednou nervózně kousl do rtu, a pak začal.

"Takže pro ty, kdo by mě neznali, jsem Zachary Burton, nejlepší přítel ženicha. Taylera znám už od prvního dne univerzity, kdy zakopl o rohožku a vylil mi na padesáti stránkovou práci o smyslu života svoji ranní kávu." Nervózně se pousmál. "Ale i přesto jsme se nakonec spřátelili. S Theresou to bylo jiné. Dokud mi ji Tayler nepředstavil, což se stalo omylem, hned na jejich třetím rande - ale věřím, že ani jeden z novomanželů o tom nechce mluvit-" očima jsem přelétla na Taylera, který na něj varovně vrtěl hlavou, ale Theresa se naopak smála, pak jsem pohled vrátila zpět na Zacharyho- "tak jsem si ji nikdy moc nevšímal, i když jsme se často v Berhamu potkávali. Netušil jsem, že se z ní jednou stane žena, která bude Taylera doplňovat ve všem. A když opomenu..."

Kdyby Zachary nechodil na filosofickou fakultu, nejspíš by se jeho proslov neskládal z tolika životních mouder a citátů o lásce. Z počátku nesmělý Zachary se brzo rozpovídal a začal na nás přímo chrlit poučky. Když jsem konečně zaslechla větu: "Připijme si na mladé novomanžele!" spadl mi kámen ze srdce, že je proslovu konec. Ostatní pozvedli své skleničky, zvedla jsem taky svou, ale nevpravila jsem do sebe ani doušek. Lásku k šampaňskému jsem nikdy nějak extra nevedla, zato Connor do sebe nalil celou skleničku. Položila jsem tu svou na stůl.

"A nyní následuje první tanec ženicha a nevěsty!" oznámil Zachary a seběhl z pódia. Přiřítil se na svou židli akorát v tu dobu, když Tayler vzal Theresu doprostřed sálu. Přišel mi hodně frustrovaný, každopádně bylo vidět, že je rád, že už to má za sebou. Vyndal si z kapsy papírový kapesník a otřel si jim zřejmě orosené čelo.

Sálem se rozlehla hudba a Theresa s Taylerem začali sami tančit. Celý sál utichl, aby je mohl v klidu pozorovat. Jen Connor se nahnul k Zacharymu a něco mu potichu řekl. Ten pozvedl obočí, usmál se a zeptal se: "Vážně?" Connor přikývl a vrátil své tělo do původní pozice. Jemně jsem ho pod stolem vzala za ruku - vzhlédl, usmála jsem se na něj. Tušila jsem moc dobře, co Connor Zacharymu řekl, i když to nebyla pravda. Někdy člověk ale musí lhát, aby jinému vykouzlil úsměv na tváři.

Píseň skončila a půlka sálu začala tleskat, druhá se k ní po pár vteřinách přidala. Tayler držel Theresu kolem pasu, oba se zářivě usmívali. Vypadali tak šťastně.

"Nyní se můžete přidat i vy," ozval se halou nový, úplně cizí hlas. Jak jsem později zjistila, patřil DJovi, který stál vzadu na pódiu, no, ne moc na očích. Pár párů se zdráhavě zvedlo a došlo doprostřed sálu k novomanželům, chlapi chopili svoje polovičky za pas a začaly se s nimi točit do rytmu hudby.

Odvrátila jsem svůj pohled na Elenu, která už zase začala mluvit. Nikdy jsem nechápala, jak může mít pořád o čem povídat. Její pusa se prakticky nikdy nezastaví.

Pohlédla jsem na Benedicta, který si zrovna posouval brýle na nose a pak si je sundal, aby je mohl vyčistit. Když si všiml, že se na něj dívám, zvedl obočí a já zavrtěla hlavou. Pak se posunul na židli a přerušil Elenu svým pomalým, ale rázným hlasem:

"Connore, znáš Shards of War?"

Bylo to poprvé, co za večer promluvil. Moje sestřenice se zastavila ve svém vyprávění a probodla Bena vražedným pohledem. Ten si svojí holky ale nevšímal, upřeně hleděl na Connora a dožadoval se odpovědi.

"Emm jo? Trochu... Moc nehraju, ale když jsem u kámošů doma tak si vždycky zahrajeme... Většinou je to Shards of War no."

Následně se oba začali bavit o té počítačové hře. S Elenou jsme si jen občas vyměnily pár povzdechů nebo utrápených pohledů, ale nemluvili jsme jim do toho - dokonce ani Elena.

Náhle jsem ucítila vibrace vycházející z mé kabelky položené na klíně. Ztuhla jsem, když se ozvalo to melodické zvonění, ne příliš hlasité, ale dostatečně na to, aby to každý u našeho stolu bezpečně slyšel. Snad když si toho nebudu všímat, nepřijdou na to, že to patří mě.

Benedict s Connorem přestali mluvit a začali si prohledávat kapsy a přidala se k nim i Elena se svou kabelkou. Jen já pořád hleděla do stolu a nedělala nic.

Elena následně zvedla hlavu a řekla: "Moje to není."

"Moje taky ne."

"Ani moje."

Všichni na mě upřeli své pohledy, i Zachary, který si celou tu dobu civěl do klína.

Věděla jsem, že jsem prohrála, tak jsem si pomalu vsunula ruku do kabelky a vytáhla mobil. Zatracená Anisha. Cítila jsem na sobě Connorův pohled, zatímco jsem odmítala hovor a strkala mobil zpět do kabelky. Zvedla jsem k němu oči, rozhodla se čelit jeho pohledu. Connorova tvář byla nic neříkající, ale jeho oči byly zmatené, dožadující se odpovědi.

"Můžeš mi to vysvětlit?" zeptal se chladně, ale čísi ruka na jeho rameni a následně i na mém zastavila náš krátký dialog. Zvedla jsem hlavu k nově příchozímu. Theresa.

"Vám to spolu tak sluší," rozzářila se. Až dneska jsem pochopila, že Theresa vůbec není děsivá, právě naopak.

"Ehh, děkujeme?" reagoval zmateně Connor. Nedivila jsem se mu, ani já jsem netušila co je nejlepší říct na takový typ komplimentu.

"Pojďte si zatancovat," pobídla nás Theresa, na tváři výraz Ne neberu jako odpověď. Zdálo se, že i Connor tohle pochopil, tak vstal a nabídl mi své rámě, do kterého jsem se zavěsila. Jeho pohled ale nebyl vřelý, spíš studený, a jeho dotek mě nadále neuklidňoval. Dovedl mě kamsi trochu ke kraji parketu, přitiskl si můj pas k sobě a mou dlaň uvěznil ve své. Hudba byla pomalá, na takzvané ploužáky, takže měl Connor naneštěstí spoustu času na otázky.

"Tak vysvětlíš mi to?" zeptal se právě akorát tak tiše, abych ho slyšela ale jiní ne.

"Nemám ti co vysvětlovat."

"Nat," povzdechl si Connor, "jak dlouho máš ten mobil?

"Den."

"A za co sis ho koupila?"

"Za peníze." Úsečné odpovědi se mi nikdy nelíbily, ale v tomhle případě nešlo jinak.

"Tvoje našetřené?"

Sklopila jsem oči a neřekla nic.

"Nemusela jsi kvůli mě utrácet peníze na auto," ucítila jsem na svém krku Connorův horký dech.

"To nebylo kvůli tobě," vydechla jsem, "už příliš dlouho jsem se cítila nemoderní."

Connor se odtáhl a zvedl jedno obočí. "Vážně?" zeptal se mě s povzdechem, jakoby chtěl, abych mu už konečně přestala lhát. "Neříkej, že taky nejsem jeden z faktorů."

Opět jsem mlčela. Tenhle boj jsem už dávno prohrála, věděla jsem to.

"Nat," vydechl Connor znovu, tentokrát něžněji, "nemusíš se bát, že bys o něco přišla. Doteď náš vztah fungoval i bez toho, tak proč by teď neměl?"

Protože mi vadí, jak se na tebe každá dívá, jak o tobě každá mluví a sní a já s tím nemůžu dělat vůbec nic.

Tohle jsem mu samozřejmě neřekla, jen jsem zarytě mlčela. Connor se ke mě nahnul a lehce, krátce mě líbnul na nos. Usmála jsem se.

"Funguje," odpověděla jsem, "funguje pořád dobře."

Jenže to byla ta doba, kdy přišly první pochybnosti.

Páni, 2468 slov já se nějak překonávám! Jinak máte tu po delší době zase novou část, tak mi prosím napište komentář, co si o tom myslíte a dejte vote, pokud se vám to líbilo!

Lav ya