Na Connorovo tajemství jsem přišla zhruba tři měsíce potom, co jsme spolu začali chodit. A nebyla to úplně náhoda. Vlastně si za to všechno můžu sama.

Tehdy jsme napůl seděli a napůl leželi na starém gauči v bytě Connorovy starší sestry Rachel. Dívali jsme se na notebooku na cosi, co se jmenovalo Počátky konců - znělo to divně, ale bylo to o 100% lepší, než druhá série Živých Mrtvých. Zombie (správně chodci, jak mi Connor naznačil skoro okamžitě) mě k smrti děsí, tak jsem ho přinutila pustit si něco jiného. Nadupané scény plné slow motionů? V pohodě. Krev, neporazitelná hlavní postava a střelba? Není problém. Tragická a dramatická smrt udatného hrdiny, který by byl v realitě mrtvý už pět minut po začátku první scény? Absolutně mi to nevadí. Cokoliv lepší než zombíci.

Connor měl svou ruku ochranitelsky omotanou kolem mého ramene. Jednou za deset minut ho napadlo, že mě může třeba pohladit po paži nebo mi dát pusu do vlasů, ale jinak se plně věnoval filmu, ani do popcornu nehrábl. Častěji než občas mu zavrněl a rozsvítil se jeho dotykový mobil ležící hned vedle té misky, ale on vždy jen přejel prstem po obrazovce a nechal ho zhasnout. Ani jednou jsem se ho nezeptala, co to tam má - upřímně mi to bylo celkem jedno. I pokud to byly zprávy, zřejmě byly od člověka, který mu nestál za to, aby se ode mě oddělil a odepsal mu. To jsem na Connorovi měla ráda. Že i když ho zajímá film, nebo mu každou chvíli někdo píše, pořád vnímá, že já tam jsem s ním a že tráví čas se mnou.

Najednou mi Connor jemně odmotal ruku od ramene a odtáhl se ode mě. Tázavě jsem na něj pohlédla.

"Chvilku," řekl svým sametovým hlasem a dal mi krátkou pusu na rty. Pak se zvedl a odešel z obýváku směrem do koupelny. Posadila jsem se normálněji a zabořila se hlouběji do gauče. Ne moc zaujatě jsem sledovala na monitoru hlavního hrdinu, vysokého blonďatého svalovce, jak se proplétá mezi kulkama, které na něj už pět minut bez ustání pršely.

Zrovna se schoval za roh a odstřelil dva nepřátele, když Connorovi opět zabzučel mobil. Nechtěla jsem se podívat, kdo mu píše, protože je to jeho mobil a jeho věc, ale když byl Connor pryč a ten mobil na mě tak hezky svítil, přímo volal vezmi si mě a podívej se... Nahnula jsem se tedy nad jeho telefon a jediného, čeho jsem si stačila všimnout, než obrazovka zhasla, bylo:

Lilea05: Ty oči! Jsi krásnej! Miluju tě! @J_Sherlay

Zaplanula ve mně jiskřička žárlivosti. Měla jsem sto chutí vyletět za Connorem a strčit mu hlavu do záchodu, ale věděla jsem, že nemůžu. Nechtěla jsem se přiznat, že jsem se mu hrabala v telefonu, i když jsem se jen podívala na rozsvícenou obrazovku...

Uslyšela jsem kroky a tak jsem se pružně narovnala, jak gumové pravítko.

"Copak?" zeptal se pobaveně Connor a padnul na pohovku vedle mě, gauč se pod jeho vahou prohloubil a jemně zapéroval. Zavrtěla jsem hlavou, strnule jsem civěla na obrazovku, ale vůbec jsem nevnímala, co se na ní přehrává. Pořád se mi v hlavě objevovalo to jméno a ta zpráva. Lilea05... Proč by si ukládal svou tajnou lásku pod takovou přezdívkou? A co znamená @J_Sherlay?

Trhla jsem sebou, protože mi Connor opět ovinul paži kolem ramen a jemně si mě k sobě přitisknul. Lehce jsem natočila hlavu a pohlédla na něj, znervózněná tím dotekem. Všechny moje útroby byly pevně sevřené a Connorův dotek mi způsoboval ještě větší bolest.

Vzal svůj mobil a rozsvítil ho, podíval se na to, co mu přišlo. Nevzrušeně mobil zase zhasnul a zasunul si ho do kapsy. To ho ta zpráva ani trochu nerozhodila? Neznervóznila, když sedí a objímá se s holkou, kterou donedávna nazýval svou přítelkyní?

Už jsem nemohla. Nezvládala jsem tam jen tak sedět a dívat se, jak je mu to naprosto lhostejné. Slzy se mi draly do očí a já nechtěla, aby spatřil, jak mi stékají po tvářích. Surově jsem ho od sebe odstrčila, zvedla se a vystřelila do předsíně.

"Nat? Nat počkej!" zaslechla jsem z obýváku Connorův hlas a pak rychlé zavrzání dřevěné podlahy, které mi naznačovalo, že jestli si rychle nevezmu všechny věci a nezmizím, dostihne mě a nedovolí mi odejít. Popadla jsem bundu a kabelku - a už byl tady. Postavil se před vchodové dveře, aby mi zamezil v útěku, přesně jak jsem si myslela. Zabodla jsem oči rovně před sebe, do jeho svalnatých ramen. Byl až nesnesitelně blízko. Jeho vůně mě udřela do nosu, bylo hrozně těžké ji nenávidět. Bylo těžké nenávidět jeho. Byl naprosto... Neodolatelný.

"Nat," oslovil mě jemně, až jsem se zachvěla.

"Uhni mi." Snažila jsem se svůj hlas proměnit v tvrdší, neústupný, ale nedokázala jsem to - zněla jsem strašně pisklavě. A ještě víc mě dopálilo, když se kvůli tomu Connor uchechtnul.

"Uhni! Prosím."

"Ne," odvětil nekompromisně, "ne dokud mi neřekneš, co se stalo."

"Běž se zeptat tý svý coury," zavrčela jsem, ale nedokázala jsem potlačit vzlyk. Connorův výraz i postoj zvážněl, ale to mi nezabránilo do něj strčit. Ani se nezakymácel.

"Nat," oslovil mě znovu, klidněji, jakobych mu nic neudělala. "Proč si myslíš, že mám někoho jinýho?"

Nechtěla jsem se přiznat. Rozhodně jsem ale musela.

"Tvůj... Tvůj telefon-"

Connor zvedl jedno obočí. "Ty ses mi hrabala v mobilu?"

"Ne! Ne to ne. Jen se ti rozsvítil a já se podívala."

"A co jsi viděla?"

Tváře se mi rozhořely, zarytě jsem mlčela, ale přesto jsem se konečně odhodlala pohlédnout mu do očí. Povzdechl si a vytáhl z kapsy svůj mobil. Chvilku na něm něco hledal a pak ho otočil na mě, jemně mi ho vložil do rukou.

"Ukaž mi, co jsi viděla."

Mobil se mi držel špatně, protože byl podstatně větší, než ten můj. Connor mi nikdy svůj mobil nepůjčil. Až do teď. Bála jsem se, že mi vypadne na zem, hrozně se mi třásly ruce.

Obrazovka za ten čas pohasla, tak ji Connor jedním klepnutím zase rozsvítil. Spatřila jsem modrý panel s nápisem Following a You a pod tím upozornění typu:

Didine6637 liked your photo.
Lana_Tares liked your photo.
Lana_Tares left a comment on your photo: Krásný oči Lilea05 liked your photo.
Lilea05 mentioned you in a comment: Ty oči! Jsi krásnej! Miluju tě! @J_Sherlay

"Tohle, to od tý Liley nula pět," podala jsem mu mobil zpátky, "kdo to je?"

Ale Connor se jen hřejivě, vědoucně usmíval, neřekl ani slovo.

"Kdo to je, Connore? Kdo je Lilea nula pět?"

"Já nevím," odpověděl konečně, pořád s tím zatraceným úsměvem, který mě doháněl k šílenství.

"Jak nevíš?" štěkla jsem nervózně.

"Znáš Instagram?"

"Insta co?"

"Instagram. Sociální síť, na kterou nahráváš fotky. Lidi ti daj follow, like na tvoje fotky, zanechaj komentář. Cizí lidi. Já je neznám. Jen mě prostě baví přidávat fotky na net, to je celý."

Nedůvěřivě jsem se na něj zahleděla. Jedinou sociální síť, kterou používám, je Twitter - kvůli tweetům od celebrit. O Instagramu jsem nikdy neslyšela ani slovo.

"Notak Natalie, já bych tě nikdy nepodvedl," usmál se Connor a obmotal si svoje ruce kolem mého pasu, přitáhl si mě k sobě. Pustila jsem bundu i tašku na zem a narazila jsem rukama na jeho hruď, držela jsem od nás deseticentimetrový odstup. Věděla jsem v hloubi duše, že už na něj nejsem naštvaná, ale bylo fajn si občas na chvilku zahrát na nedostupnou. Connor se ke mně nahnul, aby mě políbil, ale já se jeho rtům vyvarovala otočením hlavy na levou stranu. Uchechtnul se - věděl, že už nejsem naštvaná. Dal mi jemnou pusu na krk, a pak další a další - líbal mě na krku do té doby, dokud jsem se neusmála. A tehdy jsem mu už dovolila políbit mě důkladně.