Nyah:

Lituju toho, že jsem něco takového udělala? Rozhodně ne.

Víte, říká se...Veď se tím, co ti diktuje tvé srdce.
A mé srdce, momentálně bijící jako splašené, mi našlo cestu právě k němu, jež stojí přede mnou, překvapeně zírajíc do mých očí.

Držím jeho tvář dlaněmi, něžně ho hladkajíc po jemné kůži na lícních kostích.

"Nyah já~" promluvil, ale byl donucen nějakým způsobem mlčet.

Drobným kývnutím jsem mu naznačila, ať pokračuje. Ať  nemlčí, jako samotné hvězdy.

Jenže zamlkl tak, že by v sobě skrýval milion podivných tajemství, které nesmí za žádnou cenu prozradit.

Povzdechl si. A při mém dotyku na jeho tvářích jsem pocítila, jak se jeho doteď zledovatělé tělo plně uvolnilo.

Pak, svou pravou rukou přikryl tu mou, načež se k ní tváří víc přitulil a zavřel oči.

"Nikdy, vážně nikdy bych tě neopustil, ani na dvě vteřiny, kdyby...
Kdyby by mi to nebylo přikázáno.
Pokud by to byla moje volba, nebyl bych nikde jinde, než s tebou. Celý život," promluvil.

Pozorně jsem naslouchala jeho tichým slůvkům, aby mi neuniklo ani jedno z nich.

"V životě jsem nikdy nepocítil takové teplo, pohodu a lásku.
Všechny dny strávené s tebou byly jako ty nejkrásnější dárky, jaké jsem si kdy mohl přát.
Mohla jsi na mě zapomenout, jenže ty ses nevzdala a za každých okolností ses mě snažila najít, ať už se dělo, co dělo..." pootevřel svá očka, která se v ten moment setkala s těmi mými.

"Nikdy bych nečekal, že budu chtěný a bude o mě jevit někdo zájem, neboť nic z toho v naší zemi není.
Ani láska, milovat a ani být milován. Pomalu jsem ani netušil, co ta slova znamenají.

Ale díky tobě to už vím, neboť to všechno cítím k tobě."

Zaštípalo mě v očích. Rozdíl byl ale v tom, že slzy bývají většinou neposedné a smutné. Jenže teď jsem si stoprocentně jistá, že tohle jsou slzy, dokazující nepopsatelný pocit radosti.

Beze slov jsem hleděla do jeho obrovských kukadel, která byla čím dál tím větší, až nakonec zmizela.

Místo toho mi darem byl tlak, který vyvolávaly polštářky, jež byly jemně přiložené na těch mých.
A k tomu tichá hudba v podobě mého tlukoucího srdce.

Nechala jsem se tím příjemným pocitem unášet.
Pomalé uždibování rtů jeden druhého, jemné doteky, jak moje tak i jeho.
Nikdo se neostýchal, bylo nám vše kolem jedno, protože na tenhle krátký moment jsme existovali jen mi dva.

Najednou jsme se od sebe odtáhli, načež se místností začali ozývat naše tiché dýchání.

Naše čela se sama o sebe opřela, dávajíc chvíli čas tomu, co doslova pro nás oba bylo momentálně nového.

Po chvíli, kdy jsme oba byli zamlklí a naše pohledy se po celou dobu vyměňovaly, ticho bylo konečně probodnuto.

"Bylo mi ctí, že jsem mohl být součastí tvého života Nyah," usmál se a setřel mi neposlušnou slzu, zkutálející se po mé tváři.

"Vždyť jí pořád jsi, a vždycky budeš," řekla jsem sebejistě a obejmula ho tak nejpevněji, jak to jen šlo. Kdyby to bylo možné, už nikdy bych ho nepustila.

"Teď už musím jít..." z ničeho nic zašeptal, načež jsem stisk povolila, abych se opět setkala s jeho kukadlama.

Vypadal poněkud smutně. Trápí ho snad ještě něco?

"Proč? Stalo se něco?" optala jsem se. S povykulením očí hned zatřepal hlavou.

"Né, jen je dost pozdě. Měla by jsi jít spát, aby se ti vstávalo do práce bez problémů."

"Ale vždyť není tak moc pozdě," promluvila jsem s nadějí a posmutněla jsem. Za žádnou cenu jsem nechtěla, aby odešel.

"Zítra je taky den, trdlo," uchechtl se. No při tom oslovení na konci, jsem byla donucena se usmát.
Má pravdu, zítra je taky den.

"Dobrou noc Nyah," popřál a pohladil mě po tváři.

"Dobrou noc Jungkooku," opětovala jsem mu široký úsměv.

Na chvíli, jakoby zamrzl, jeho pohled nekoloval nikde jinde, než v tom mém.
Nakonec se ke mně naklonil a vlepil mi jemný polibek.

Pak, pouhým odskočením a mávnutím jeho velkých křídel, zmizel z mísnosti, vznášejíc se víc k obloze, dokaď nezmizel úplně.

Pohled třetí osoby:

Čím dál víc byl Jungkook oddálený od domova, kde Nyah bydlí a kde se ještě před chvílí nacházel, tím víc jeho nálada klesala a postupně smutněla.

Již tento večer se snažil do své paměti vložit vše, co bylo možné. To, co si navždy zapamatuje.

Co ho ale momentálně tíží, je pocit viny.
Věděl, že Nyah zase ublížil, protože lhal. Ty lži, které mu užíraly jeho srdce a které se tak z těžka vyslovovali.

Ale musel, neboť věděl, že se už nikdy nevrátí. Že to bylo pouhé loučení.

Protože ten nejvyšší zákon všech andělů, on právě dnes porušil.

Popravdě, teď už ani nevím, jestli si nekdo pamatuje, oč v tomhle příběhu běží😂
Neboť jsem měla hodně dlouhou pauzu, která mi ale naopak prospěla....nezlobte se😇