Taehyung

"No tak, pojď si s námi zahrát alespoň jedno kolo," pobízel mě můj drahý kamarád Hoseok, který právě teď s ostatními kroužil okolo velké věci, na které se kutálejí drobné koule a narážejí do sebe.

"Opravdu nemám zájem," víc jsem se uvelebil ve svém křesle a dál si četl svou knížku, kterou jsem vyhrabal z knihovny. Nedávno jsem zjistil, že jsou knihy poměrně zajímavé a to jsem byl já právě ten, který se knížek štítil. Ale když jsem se donutil přečíst alespoň jednu z nich, doteď nemůžu přestat.

A asi jsem jediný z nich, který nemá rád věc, jenž nese název kulečník. Neobvyklé, že?
Jen celou dobu stát a strefovat se do koulí, které by se měli dostat do určitých jamek nacházející se v rožcích kulečníku. Možná je to dobrý způsob strávení veškerého volného času, ale kdo by si nad tím lámal hlavu.

"Tae, kde je vůbec Jungkook?" uslyšel jsem polounaveného a každodenního spáče, který byl akorát uveleben na pohovce vedle a pozoroval hru před sebou.

"Jakokdyby jsi neznal odpověď, Yoongi," odpověděl mu za mě Jimin, jeden z nich, co se věnuje kulečníku.

"Všichni víme, čím si prochází. Tak se  tím přestaňte zabývat, jelikož to není vaše věc. Do vašich povinností se taky nikdo nenaváží," odpověděl jsem všem, neodtrhujíc pohled od knížky.

"Nikdo se do nikoho nenaváží, Tae. Jen nám příjde, že to trvá dost dlouhou dobu na to, aby ji uvedl do normálního stavu. Vždyť, je jejím strážným už od té doby, co~"

"Jungkook dělá co může. Nikdo z vás si neprošel tím, čím po celou dobu prochází on. Nemáte ani tušení, co prožívá...proto byste to měli respektovat," skočil jsem Namjoonovi do řeči. Vím, že je to neslušné, ale něco takového já nehodlám poslouchat.

Jsem Jungkookův dobrý přítel a vím o něm víc, než si všichni myslí. A já ho podržím kdykoliv.

"Respekt je u všech na prvním místě, jen nás musíš chápat, že o něj máme taky strach," opáčil Jimin.

Já vím. Taky mám o něj strach. Ale nikdo z nás nic nezmůže, ani já ne.
Ale nepřestanu se snažit nebo vymyslet něco užitečného víc, co by Jungkookovi pomohlo.

Naše konverzace by pokračovala dál, ale to by nesměl skrz halu přejít ten, o němž ta konverzace byla.

Ani nepozdravil, vypadal zase nakrknutě a vyděšeně, jako vždy. Prošel kolem nás, jako kdyby jsme byli součástí vzduchu.

Hned na to přešel do svého pokoje a celou halou projela rána, kterou způsobily dveře od jeho pokoje.

Věděl jsem, že se zase něco děje, ale nechtěl jsem s tím zatím nic udělat. Třeba je to jen přeháňka...teda, alespoň v to můžu doufat.

Ostatní, kteří taky před chvílí upírali pohled na Jungkookovi, se dali zpátky do své činnosti a nechali to být.

Ten kluk to má hodně těžké. Jsem jediný, kdo ví oč tu běží, jelikož jsem většinu z toho zažil téže. Právě proto je mi ho líto.

Všimnul jsem si, že by Yoongi snad usnul, kdyby se neozvala rána z toho pokoje, kde sídlí Jungkook. Což upoutalo veškerou pozornost na dveře, které teď byly námi hypnotizovány.

"Měl bys jít za ním," promluvil Jin. Vím, že to mluvil ke mně. Já ani dlouho nepřemýšlel a s obavami, co se uvnitř stalo, jsem šel za ním.

Jakmile jsem otevřel a rychle za sebou zavřel dveře, naskytl se mi pohled na zděšeného Jungkooka, stojící naproti rozbitého zrcadla, ze kterého teď zbyly jen drobné střepy.

Bylo ticho, jen se celým pokojem rozléhalo jeho nepravidelné a hlasité dýchání. Které však nepotrvalo dlouho a změnilo se v tichý pláč.

Jungkook jako na povel poklekl oproti rozbitému zrcadlo na kolena a vložil obličej do svých dlaní. A brečel.

Stál jsem jako opařený opodál dveří, sledujíc mého zničeného kamaráda, beznadějně klečíc na zemi.
Bál jsem se, že kdybych teď cokoliv udělal, bych jenom zhoršil.

"Hyung..." pofňukl.

Poskočilo mi tím srdcem. Přísahám, že tohle je poprvé, co ho vidím takhle brečet. Teď bych si přál být na jeho místě, aby mohl být té tíže zbaven, protože si to nezaslouží.

"Co se děje," pomalým krokem jsem k němu přešel, poklekl a ruku mu položil na rameno. Klepal se.

"B~byl jsem v knihovně, jako každý den a...přišla tam Nyah. Zdála se být zcela v pořádku po dni, kdy jsem s ní byl v zábavním parku. Myslel jsem, že z její strany bude vše lepší, než bývalo, že se to všechno spraví," přestal mluvit, aby mohl popadnout dech. V průběhu toho, co mi říká ještě k tomu při vzlykání, se nemůže pomalu ani nadechnout.

"J~já jsem to zase nedokázal. Viděl jsem její obličej, který obsahoval modřiny a krev. Včera jsem od ní jen tak odešel s tím, že se jí nemůže nic stát. Jenže stalo! Zase!," obličej odkryl z dlaní a jednou rukou praštil o zem.

Všimnul jsem si, že má ruku pokrytou krví. Došlo mi, že to musí mít z toho, kdy si vylil vztek na zrcadle.

"Jsem takový hlupák," jeho pláč se zklidnil, ale nepřestal být k sobě hrubý.

"Nejsi, nemůžeš za to. Nemohl jsi vědět, že se jí něco takového stane," snažil jsem se ho nějakým způsobem uklidnit. Potřebuje to.

"To máš pravdu, nemohl. Ale kdybych byl u ní, nemuselo by k tomu dojít a zabránil bych tomu," ztěžka si povzdechnul.

"Nemluv takhle. Každý se dospustí chyb,"odtáhl jsem se a sednul si na jeho postel poblíž.

"Jenže já jsem jediný, který je nedokáže spočítat," povzdechl si, pak se postavil a sednul si vedle mě, pohled upírajíc do země.

Natáhl jsem se k jeho poličce, kde jsem sebral látku, který mi jako první udeřila do očí a obmotal ji kolem zakrvácené ruky Jungkooka.

"Takže za prvé, se uklidni," řekl jsem v průběhu zavazování.

"Za druhé, přestaň být na sebe tak hrubý. Je ti to k ničemu," vytvořil jsem suk a dal jsem si záležet na tom, aby to bylo dosti přitáhlé.

"A za třetí. Měl bys jít za Nyah, hned teď. Potřebuje tě víc, než kohokoliv na světě a nyní jsi jediný, koho ve svém životě má. Ať už jsi anděl nebo člověk v přestrojení musíš s ní strávit více času, než s námi do té doby, kdy se situace zklidní. Avšak dbej na má slova a vyhni se té chybě, která se stala mně. Ty to dokážeš, já ti věřím," pomocí chytnutí jeho brady jsem ho donutil, aby se na mě konečně podíval.

Rvalo mi srdce čelit jeho uslzeným očím. Ale jak ho tak pozoruji, tak se pomalu ale jistě uklidňuje.

Utřel si své poslední slzy a postavil se.

"Jsem ti velkým dlužníkem Tae," řekl, přičemž přešel ke dveřím s úmyslem je otevřít, ale já ho ještě na chvíli zastavil.

"Nejsi ani v nejmenším, protože vím, že ty bys pro mě udělal totéž," opáčil jsem mu a donutil ho vykouzlit mu alespoň malinký úsměv na tváři.

Tohle je ten Jungkook, kterého znám.

Poprvé z pohledu někoho jiného, než Jungkooka nebo Nyah😇

Doufám, že to nevadí🤐😁