Jungkook:

Může být něco krásnějšího, než pozorovat ty zářící kvězdy na noční obloze? Hledat souhvězdí, nebo si z nich vytvářet obrazce dle své fantazie...To je to, v čem ta krása spočívá.

Pozoruji je už několik hodin a nemůžu se nabažit. Na něčem takovém bych vydržel mít upřený pohled klidně i měsíce.

A z téhle dostatečně vysoké střechy paneláku, je výhled přímo fantastický.

Do toho mi hraje melodický zvuk větru a šustění listí.

Ale to není zdaleka to, oč tu běží.

Povzdechl jsem si.

Odvrátil jsem pohled od nádherných hvězd a podíval se na dům vedle, ve kterém bydlí Nyah.

Přemýšlel jsem. Hodně přemýšlel.
No. A nic jsem nevymyslel...

Konkrétně řečeno, Nyah mi zamotala hlavu až tak moc, že mi pomalu můj mozek přestává sloužit.

Avšak se to snažím pojat v klidu a bez jakéhokoliv stresu, který je na každém u mě rohu. Ale bez toho bych to nebyl já.

Už delší dobu zde sedím a čekám hlavně na to, až usne.

I když, není tohle dostatečná vzdálenost? Vždyť vidím, že je v pořádku a...

Schoval jsem si obličej do dlaní.

Musím přeci myslet na to, že ve vnitř v pořádku není vůbec nic. Ani jedna kladná myšlenka.

Poslední dobou jsem jí ale na blízku tak, jak jen můžu. A snažím se ty kladné myšlenky vyvolat.

Ale i přes to, že se s ní snažím skamarádit, samozřejmě v roli člověka, to vůbec nevypadá na to, že by to něčemu pomohlo.

Chová se pořád stejně.

Odpudivě, nakrkle a neukázněně.

Víte co bych si přál? Změnit vše zlé na to dobré pouhým lusknutím prstu, nebo mrknutím oka.

No nebylo by to užitečné?

Když jsem tak pozoroval to otevřené okno, nálakalo mě jít dovnitř.

Neznám ten důvod.

Vůči mě je to nebezpečné, ale když já prostě musím hlídat každičký její krok, každičkou minutu procesu, co dělá.

Prostě musím.

Vzlétl jsem do oblak a dostal se ke zmíněnému oknu blíž.
Pomalu jsem nahlédl, čímž jsem zjistil že spí.

Upřímně jsem si myslel, po tom hororu, co mi vyprávěla, že tu na mě bude opět čekat schovaná pod stolem.

Opět jsem překročil práh mezi vnitřkem a vnějškem a pomalým krokem přešel k posteli, ke které jsem se mírně přikrčil.

Odpovědí mi zaznělo spokojené odfukování, což bylo signálem, že žádné riziko nehrozí.

Koutkem oka jsem zahlédl krabičku na poličce. Při pohledu na ni jsem posmutněl a přede mnou se zjevil obrázek všech tří pírek.

Uvidím snad ještě nekdy bílou barvu, jako čistý sníh na mých křídlech?
Ani si nepamatuji, jak na nich vypadala.

Mé oči zahlédli druhý terč, čímž byl obrázek na stěně. Vlastně, mohu to nazvat obrázek "mě".

Abych pravdu řekl. Nyah je nejen chytrá, ale taky má velkou a hodně přesnou paměť.

Protože...Jak pohledem skenuji každičkou barvu, nakreslené je to úplně do podrobna. I ty nejmenší detaily jsou krásně zobrazené.

Když jsem u ní dneska byl a ten obrázek spatřil, polilo mě horko strachem, ale zárověň potěšením.

Kladu si tu otázku, proč mě vůbec na tu zeď malovala.

Vím, že chce zjistit, kdo jsem ale...

Víte. Poprvé zažívám takový nepopsatelný pocit. Takový ten pocit, kdy je někdo chtěný a někdo se o něho zajímá.

A ty pocity ve mě vyvolává právě ona. To spící stvoření, které po mě pátrá a snaží se zjistit, kdo jsem. Zkouší to každý den a nevzdává se.

I přes to, že nemá zrovna nejideálnější vlastnosti. Já přisáhám, že jí pomůžu, ať už mě to stojí cokoliv.

I kdyby mi někdo vyhrožoval a...

"Než zase odletíš, řeknu to naposledy. Dej mi tu zatracenou odpověď," promluvil do ticha její hlas a pokojem se rozlehlo světlo.

Vždy si kladu jednu a tu samou otázku. Proč ty jsi Jungkooku vždy tak naivní.

Abych pravdu řekl, myslel jsem, že se to stane. Žádná moje reakce se nedostavila. Hlavně nesmím panykařit, jako minule.

"Přísahám, že tě nepustím, dokud to z tebe nevypadne."

Byl jsem překvapený z jejího chování. Mám tušení, že s jakýmkoliv záporným slovem bych to jenom zhoršil. A to já nechci.

"Tak bude to?!" křikla.

Chápu, proč je taková. Že křičí. Tohle jsem zavinil opět já, nikoliv ona.
Nikdy předtím jsem ji až takhle naštvanou neviděl. Kdybych jí jen mohl říct, jak mě to mrzí.

A ta slova, myslela vážně. Poznám to z té tóniny, kterou tu na mě vypustila.
Ach.

Všiml jsem si kousek ode mě vypínače. Tak jsem se k němu jednoduše natáhl a zhasnul.

Následně jsem se k ní otočil, jelikož teď nemusím mít žádné obavy, že by mě viděla. Je dostatečná tma.

Ona, jako na povel rychlobleskovitě přiskočila k oknu a zavřela ho. Protože bych odletěl, nečekaně.

Ale když teď tak uvažuji. Dnes jen tak neodletím, pokud nebudu muset.

"A neopovažuj se použít ten trik, jako téhdá! Neprojde ti to!"

Opět jsem si povzdechl.
Nechci být nějak nezdvořilý, ale budu upřímný. Nyah je někdy až moc naivní děvče. A dává to až moc znát...

Najednou jsem zaslehl popotáhnutí, vycházejíc od Nyah. Do obličeje jsem jí neviděl, ale tohle je dočista neznámé. Něco, co jsem u ní hodně dlouho nezažil. A proto mě to tak probralo z tranzu.

"Budeš mlčet? Jen tak si tu každý večer nakráčíš a odletíš jakoby nic? Víš co mi tím sakra děláš?! Tak víš to?!!" pronesla vyšším hlasem, ale né s takovým, který znám.

Cítil jsem ty její neposedné slzy, které jí postupně kloužou po tváři.

A víte, co nejhorší na tom všem bylo? Že jsem ty slzy vyvolal já.
Její první slzy vyronila kvůli mě.

"Vidím, že se zase nic nedozvím," slzy si utřela a stoupla si k posteli, umožňujíc mi přístup k odletění.

"Tak, můžeš jít," mávla k oknu, jakokdyby ji to už nezajímalo. Ale já moc dobře vím, že jí to není jedno.

Jen jsem tam stál a hypnotizoval ji.
Teď jsem se cítil fakt hrozně. Cítím nehoráznou vinu. A zase nevím, co mám dělat. Jsem nepoučitelný.

Po chvíli jsem se pomalým krokem rozešel k oknu, cítím na sobě její pohled. Chystal jsem se  vzlétnout,ale...něco mi napovídalo, že to není dobrý nápad.

Říká mi to můj mozek, nebo srdce?

Měl bych skončit v pekle.

Od okna jsem poodstoupil a následně ho zavřel.

Ani jsem se nemusel podívat na výraz Nyah. Vím, že jsem ji tím zaskočil.

Pak jsem přešel zpět k obrázku, jelikož z okna svítí zářivý měsíc na obloze a díky tomu by mě Nyah mohla v obličeji vidět.

"Proč neodletíš pryč?" zeptala se.

Jak jsem říkal. Zaskočená.
Chci jí pomoct. Je menší pravděpodobnost, že to tímhle zhorším, ale myslím, že horší už to být vážně nemůže.

"Stojím tady před tebou, Nyah. Dávám ti možnost nalézt odpovědi na tvé otázky. Tak se ptej, co chce tvé srdce znát, dokud je čas."

Tohle nebyl úmysl, přísahám😅😅