"Čau...jsem Nyah. Park Nyah.

Hmpf...

Tak je mi 18, takže jsem ještě pořád na střední škole. Pěkně na hovno, že?
Ale pryč s tak nezajímavým tématem o škole...

Bydlím s otcem, ale nejradši bych se od něj odstehovala pryč. Jelikož otec skoro vůbec není doma. A když je, chová se jak úplně vyměněný člověk.

Prostě jen přijde, nají se a jde spát. Beze slova mě obejde, jak kdybych tu vůbec nebyla.
Horší je, když příjde opilý. Pozve si sem totiž jeho kamarády, kteří jsou v taktéž nestřízlivém stavu. Kravál je tu potom až do rána, no kdo to má sakra poslouchat.

Lepší fotr na světě snad ani neexistuje.

Moc se ním ale nezabývám.

Nejvíc líto mi je, že nemám maminku. Ani jsem ji nepoznala. Nevím co s ní je, ani jak vypadá. Ani jak se má. Nevím vůbec nic, protože mi to nemá kdo říct.
Můj otec? Ten mi sotva řekne 'ahoj'. Ani mě nevychoval. To udělala moje milovaná tetička strýček.

V podstatě můžu říct, že jsem na všechno sama. Ale nevadí mi to.
Taky nikomu nepomáhám, jelikož u mě pomoc nikdy nikdo nenajde. Bohužel taková jsem.

Jsem samotářka.
Někdo za mnou dokonce občas příjde, jestli něco nepotřebuju, ať už je to učitelka nebo nějaké namyšlené dětsko. Ignoruju.
Něco takového nežádám a ani nechci.
Nestojím o lítost.

Nevěřím ve štěstí.
Nevěřím v zázraky.
Nevěřím v nic.
Jsou to jen ubohé žvásty a povídačky. Občas si říkám, co to lidi čtou za kraviny na internetu, či v časopisech.

Mé chování? Já si myslím, že mé chování je v pořádku. Totiž...jak je zacházeno se mnou, tak já zacházím s ostatními. Aby byl život spravedlivý.

Nic zajímějšího už v mém životě nění.

Naschle."

Menší upoutávka o slečně s již uvedeným jménem. Prozradila vám více méně informace o své osobnosti a o tom, jak se jí v životě daří.
Její život je poměrně pod čarou. Lepí se na ní jen samá smůla, nikoli štěstí.

Je doslova zkažená. Chování má strašné, častý vulgarismus, alkohol, samé záporné vlastnosti. Člověk bez lítosti, bez srdce a se zlou duší.

Ale je taky naivní. Zatím totiž nedokázala postřehnout, že jí někdo pomáhá, i když o to sama nestojí.