Pondělí 25. 6. 2012

16:00

Pohled Tonyho

„Kde je Letty?" zeptám se hned, jakmile vejdu do řídící místnosti, kde je napjatá atmosféra, která by se dala krájet. Steve sedí u stolu jako hromádka neštěstí, jeho hlava je sklopená a pohled ztracený někde v nekonečnu. Fury ho propaluje naštvaným pohledem, jako by to všechno byla jeho vina. Hillová stojí v rohu a s vážným výrazem přihlíží.
„Loki jí unesl," odpoví Fury. Jeho hlas je tvrdý a nekompromisní. Na obrazovce před námi se objeví rozmazané video z bezpečnostní kamery, které monitorovalo místnost, kde byl Loki uvězněn. Obraz se nakonec vyjasní. Mé srdce vynechá několik úderů. Moje holčička. Její tvář je plná děsu, když jí bůh sevře ruku. Letty sebou škube, ale bezvýznamně. Ruce se mi třesou vztekem. To monstrum. Další záběr z kamery je, když jí vede do letadla. Její výraz je klidný. Copak ztratila naději?
„Víc toho nemáme," řekne ředitel a vypne obrazovku. Mísí se ve mně tolik emocí. Vztek, bezmoc, obavy. Musím něco udělat. Moje jediné dítě je v rukách chladného manipulativního vraha.
„Kdy se to stalo? Jak se tam dostala?" naléhavě se zeptám. Do očí se mi tlačí slzy, které v sobě potlačuji. Musím zůstat silný.
„Dvě hodiny zpět," odpoví Hillová s vážným výrazem, „v tom zmatku si nikdo nevšiml, že se plouží chodbami, kde nemá co dělat," její hlas je klidný, ale cítím v něm napětí a podtón viny.
„Byl jsem s ní, než Loki zaútočil. Dávali jsme jí dárky," poví tiše Steve, jeho hlas se třese. Vidím v jeho očích bolest a lítost.
„Nenapadlo mě, že poběží za ním. Měla jít do pokoje," dodá a frustrovaně se chytne za kořen nosu. Mám chuť na něj začít křičet, ale nechám si to pro sebe. To já měl být ten, co jí bude chránit. Vina mě pomalu začíná dusit. Ani jsem s ní nebyl při předávání darů, protože jsem pracoval na jiných věcech.
„Kde je Thor?" zeptám se rychle. Určitě bude vědět, co Loki plánuje s mou dcerou. Je to jeho bratra. Fury záporně zavrtí hlavou.
„On i Banner zmizeli z mého hledáčku, ale už pracuji na tom, abychom je našli. Abychom našli i Letty. Natasha je momentálně s Bartonem. Už není pod vlivem Lokiho, třeba si vzpomene, kam ji mohl vzít," odpoví ředitel. Zhluboka se nadechnu a potlačím další vlnu vzteku a frustrace.
„Pošlete mi všechny dostupné informace, co máte. Nechám na tom pracovat i Jarvise." Fury přikývne a rychle zadá příkazy do svého komunikačního zařízení.
„Hillová, přepošli všechny relevantní údaje Starkovi. Potřebujeme každý kousek informací."

„Rozumím," odpoví Hillová a její prsty začnou rychle klapat po klávesnici. Během chvíle mi na displeji přistane množství dat.
„Jarve, analyzuj všechny přijaté informace a hledej jakékoliv stopy, které by nás mohly dovést k Letty," přikážu.
„Ano, pane. Analyzuji data," odpoví program klidně. Steve se na mě podívá, jeho tvář stále plná lítosti.
„Tony, najdeme ji. Udělám vše, co je v mých silách," přislíbí voják. Jen pokývám hlavou. Nejraději bych mu jednu vrazil. Jeho fňukání mi nepomůže. Moje dcera je pryč. Zklamal jsem jí. Opět.
Data na mém displeji se začnou hýbat a analyzovat. JARVIS pracuje rychle, prochází veškeré záznamy a hledá jakékoliv nesrovnalosti nebo stopy.
„Pane, našel jsem několik možných lokací, kde by Loki mohl být," ozve se JARVIS po chvíli. „Přeposílám je na váš heads-up display." Podívám se na zobrazené lokality.
„Steve, připrav tým na výjezd. Rozdělíme se a prozkoumáme všechny možnosti," nakážu mu. Přivedu si jí zpátky domu. Ještě dneska. Odvedu si jí do bezpečí, kde Letty nikdo už nenajde.
„Dobře," přikývne Steve a zamíří z místnosti.
„Hillová, zůstaňte tady a koordinujte operaci," poručím. Odmítavě se na mě podívá. Fury však kladně pokývá hlavou, aby mě poslechla.
„Rozumím," odpoví podrážděně Hillová a pokračuje ve své práci. Otočím se k Furymu.
„Jakmile najdete Thorovu polohu, dejte mi vědět. A zintenzivněte pátrání po Bannerovi. Můžeme potřebovat jeho pomoc."
„Uděláme, co bude v našich silách," odpoví Fury. Jeho chladná tvář mi na malý moment odhalí náznak strachu. Kdo by čekal, že se moje holčička, v největším zmatku, rozeběhne za monstrem jako je Loki.

Úterý 26. 6. 2012

8:00

Naštvaně nakopnu odpadkový koš, který s hlasitým rachotem narazí do zdi. „Zatraceně!" zakleju. Hledal jsem Letty celou noc a nic! Veškerá místa byla jen slepé uličky, které pro nás nejspíš připravil Loki. Moje nervy přetékají. Jak se mi jen mohla ztratit?! Svalím se na židli a zabořím hlavu do dlaní. V hlavě mi víří myšlenky na to, co všechno jí mohl udělat. Jak jsem ji mohl nechat bez dozoru? Měl jsem být s ní, měl jsem ji chránit.

Všichni jsou mi teď úplně k ničemu. Clinton nic neví. Steve se na mě nedokáže ani podívat. Thora nedokážeme najít a Banner je kdoví kde. Jak těžký je najít Hulka?!
„Tohle je absurdní!" zařvu a zírám na obrazovky před sebou. Zprávy, mapy, záznamy – všechno se točí dokola a nic z toho mi nedává nové informace.
„Potřebujeme víc. Prohledej všechny satelity, záznamy, všechno! Najdi mi nějakou stopu," rozkážu JARVISovi.
„Ano, pane," odpoví JARVIS klidně, ale já cítím, jak mě trpělivost opouští. Čas běží a já nemám žádné nové vodítko.
„Sleduj i energetické podpisy, které ze sebe může Letty vydat."
„Ano, pane." Frustrovaně vydechnu. Rozhlédnu se kolem sebe. Stěny helicarrier jsou obloženy moderními obrazovkami a počítačovými konzolemi, které zobrazují různé grafy, mapy a živé kamery z různých lokalit. Jednotlivé monitory pulsují světlem, zobrazují nekonečné množství dat a informací, díky kterým má být má cesta k nalezení dcery snazší. Dva jediné velké stoly v místnosti jsou pokryty mými rozdělanými papíry o Lokiho žezle. Ze stolu vezmu malou krabičku, která vyčuhovala z pod jednoho plánku. Pomalu ji otevřu a vyndám z ní klíče od auta. Ty jsem chtěl dát Letty, i přestože nemá řidičský průkaz, a s velkou pravděpodobností by i tento dar odmítla. Převaluje se ve mně pocit lásky a zoufalosti. Neoslavil jsem se svou dcerou narozeniny, nechal jsem jí unést a vybral naprosto nevhodný dárek, i přestože by jí nejvíc potěšilo něco víc osobního. S těžkostí se postavím a krabičku si vložím do kapsy. Rozejdu se z kanceláře pryč.