V polovině cesty do svého pokoje se otočím a zamířím do Lokiho cely. Snad teď všichni Avengeři dělají něco jiného, a mě si nevšimnou. Všude kolem mě pobíhají agenti. Jejich aury přímo září. Někteří mají strach. Většina však vykazuje bojovou energii a odhodlání. Prosím, ať tu nikdo dneska nezemře. Záda mám narovnaná, jako bych místo páteře měla pravítko. Kráčím po chodbě sebevědomou chůzí, snažíc se tvářit, že vím, co se děje. Tohle je má první tajná mise. Tak tajná, že o ní ani Fury neví. Musím se ke svému bohu dostat nepozorovaně. Zahnu za rok k vysokému schodišti, které bez zadýchání vyjdu. Přísahám, že ještě minulý rok bych na nich nechala svoje plíce. Čím blíž jsem k Lokimu, tím víc jsem nervózní. Co mám jako v plánu s ním dělat? Doufat, že neuteče? Prát se s ním rozhodně nebudu. Bojová umění sice ovládám, ale jaká je šance, že porazím boha?
„Au!" vyjeknu, když silou narazím do stěny létající lodi, která sebou pořádně zatřásla. Jako kdyby část jí vybouchla. S bolestivým výrazem se pohladím po bolavém rameni. Ještě, že se mi už nedělají modřiny.
„Co jsi to udělal?" vyděšeně bohovi položím otázku, když vejdu do jeho cely. Kopule, ve které ještě před pár dny byl je pryč a kousek ode mě leží bezvládné tělo agenta. Loki se pobaveně ušklíbne.
„To, co bylo nutné," s klidem odpoví. Pomalu ke mně přejde, i s žezlem, co pevně svírá v ruce. Mé tělo ovládne strach, ale má ochranná magie se stále neobjevila.
„Je čas jít," něžně ke mně promluví. Záporně zakroutím hlavou. Slzy mi stékají po tváří. Lokiho prsty se omotají kolem mé paže. Silou sebou cuknu, abych se mu vymanila, ale neúspěšně.
„Nenuť mě ti ublížit," zavrčí, a začne mě za sebou táhnout. Jeho dlouhým krokům nestačím a škobrtám.
„Loki, prosím!" vzlyknu. Nikdo kolem nás není. Helicarrier je poničený. Spousta agentů leží na zemi, ale jakýmsi záhadným způsobem dokážu vycítit, že jsou stále naživu.
„Tohle nejsi ty!" zlomeně vykřiknu. Bůh se zastaví. Zlověstně se zadívá do mých očí.
„Jak někdo může být tak naivní?" poví výsměšně. „Ve mně není žádné dobro, ty naivní huso. Budeš mlčet, dokud ti nepovolí mluvit, rozumíš mi?!" nenávistně mi poručí. Pomalu kývnu hlavou. Mé tělo se strachy klepe. Kde jsou ty má kouzla, když je potřebuju? Chci se pokusit zmáčknout logo prstenu od Furyho, ale včas mi dojde, že má dost svých starostí než zachraňovat bezcennou holku, co je posedlá bohem.

„Kdes vzala ten oblek?" Položí mi Loki otázku v momentě, co mě usadí do letadla, ve kterém se svými poskoky unikne z létající lodi.
„Thor mi ho nechal na Asgardu ušít," tiše mu odpovím. Můj hlas je rozklepaný strachem stejně jako moje tělo.
„Je v mých barvách," poznamená Loki. Jeho slova jsou naplněna něčím, co bych mohla popsat jako uznání nebo schválení.
„Thor říkal, že máme možná propojené duše," špitnu.
„Nemožné. Moje duše by nikdy nepatřila pozemšťance," řekne znechuceně. V mém srdci bodne osten ublíženosti.
„Řekl propojené, ne že mi patří tvoje duše," namítám tiše, doufajíc, že moje vysvětlení alespoň trochu sníží napětí mezi námi. Loki se zahledí do mých očí. Je jako Lucifer. Padlý anděl s nevinnou tváří, co vládne peklu.
„Při vzniku vesmíru se zrodily určité energetické částice, které se rozštěpily, když se objevily první živé bytosti. Tyto částice se zřídka skutečně znovu spojí, ale pokud se to stane, nositelé jsou navždy propojeni. Když se však znovu oddělí, začnou trpět. Pomalu ztrácí svou podstatu, a s ní i svou příčetnost. Těm částicím lidé říkají duše. Takže, moje duše by ti patřila, což je naprosto nemožné," vysvětlí mi chladně. Je tak přitažlivý, když mě učí něco neznámého.
„Proč?"
„Protože jsi jen hloupý člověk, který potřebuje krále." Zavrtím hlavou.
„Proč si myslíš, že nám svoboda škodí?"
„Válčíte mezi sebou, zabíjíte se pro radost. Svoboda vám ubližuje," odsekne. Přestože mluví tvrdým tónem, vnímám v jeho slovech určitý hluboký dobrý záměr. Má však zvrácenou představu o zavedení míru.
„Tys taky chodil s Thorem do bitev a zabíjel," oponuji mu, snažíc se ukázat, že jeho slova nedávají smysl.
„Žádná moje oběť nezemřela pro nic. Bitvy byly důležité, abychom porazili nepřátele a nastolili mír," otráveně odpoví. Jeho vysvětlení v sobě ukrývá jistou logiku, ale nemůžu s ním souhlasit. Proto se rozhodnu mlčet. Dnes Lokiho nepřesvědčím.

„Kde to jsme?" vyděšeně se ho zeptám, když mě dovede do hnusného podzemí, kde se pohybuje několik ozbrojených lidí. Tohle je ta jeho armádu? Protože tu by určitě Fury dokázal porazit, a já možná taky, pokud aktivuju své schopnosti.