O měsíc později

Ráno bylo stejné jako vždycky.
Vstanout, sprcha, obléct, namalovat se, snídaně a škola. Pomalu mě už tenhle nekonečný řád začínal dohánět k šílenství a připadal mi čím dál víc nesmyslný, ale na druhou stranu už se celkem blížili prázdniny. Sice šnečím tempem, ale blížili.

Jen při pomyšlení na to, že budu s Harrym trávit skoro každý den na slunné pláži a budu se starat o to, jestli si dát drink nebo raději zmrzlinu, jsem se na prázdniny začínala těšit čím dál víc.

Když jsem seběhla dolů do kuchyně na snídani, byla už hotová a připravená na stole, ostatně skoro jako každý den.
Přisedla jsem si na židli vedle Trish a společně jsme začali probírat to co každé ráno, mě. Trish se mě každý den ptala, jak moc jsme s Harrym v našem vztahu pokročili, kde bude svatba a kolik chceme dětí. Byla jako malá. Strašně ji bavilo dělat si ze mě legraci, ale pravda byla taková, že jsem na to už sice byla zvyklá, ale poslední dobou jsme se s Harrym moc neviděli a náš vztah se začínal měnit.

,,Přišla ti pošta. " vešla do kuchyně Alie, čím Trish vyrušila z jejího monologu o barvě kočárku pro dítě, a měla plné ruce obálek. Jednu z nich mi podala, takže se ji ostatní rozsypali, ale na zemi se nakonec ocitlo jen pár, které jsme ji s Trish během mžiku pomohli sesbírat.

Dopis byl od Illei. V mžiku jsem přejela očima řádky, ale vzhledem k tomu že jsem nevěřila vlastním očím, jsem si celý dopis přečetla znova.

,,Něco nového.?? " nakoukla mi přes rameno Trish, ale vzhledem k tomu, že byl celý dopis v arabštině, věděla jsem, že si asi moc nepočte.

,,No...sestra čeká dítě a matku už pustili z nemocnice, protože se její stav zlepšil a už bere jenom nějaké prášky. " shrnula jsem stručně dopis na celou stránku a zase se věnovala snídani.

,,A kvůli čeho byla v nemocnici.? " zeptala se zvědavě Trish, stále se snažíc rozluštit dopis, který si tiskla před obličej.

,,Já ani moc nevím... ale prý něco se srdcem. " dožvýkala jsem poslední kousek croisantu a popadla svůj batoh, který ležel u stolu.

,,Už musím, nebo budu zase muset běžet do třídy. Tak se měj " rozloučila jsem se a ještě s plnou pusou ovesných vloček, kterých jsem si do pusy nacpala rovnou celou lžíci, jsem se vydala do školy.

Během pár minut jsem se ocitla ve třídě, kde už byla většina mých spolužáků, proto jsem se rovnou raději vydala na záchody.

Zase mi začínalo být nějak špatně a s holkama, jsme stejně skoro každou přestávku trávili tam. Asi si říkáte, který normální člověk by se víc než minutu zdržoval na školních záchodcích, ale my jsme k tomu měli svoje důvody.
Byl tam mnohem větší klid i soukromí než ve třídě a navíc si nikdo nevšiml, když jsme si občas dali o malé přestávce cigaretu.

,,Nazdar" přišla jsem k umyvadlu, u kterého už stali Ver s Nat v ruce s malinkou tyčinkou, od které šel kouř.

,,Čau.. tak co Harodl.?" zeptala se hned Ver, aby ji nahoudou něco neuteklo, a vrhla po mě svůj zvědavý pohled.

Už jsem se nadechovala k odpovědi, ale misto toho, abych něco řekla, jsem se rozběhla ke kabince a následně do ní vyklopila celou svoji snídani.

,,Jsi v pohodě.? " ozvalo se z venku, což doprovázelo zaklepaní na dveře a následně dovnitř vešla Ver.

,,Jo...celkem jo" řekla jsem trochu vyčerpaně a zvedla se od záchodové mísy, u které jsem ještě před chvíli klecela s hlavou zabořenou uvnitř.

,,Už je ti zase blbe.??!" zeptala se překvapeně Nat, když jsem vylezla z kabinky a opřela se o umyvadlo.

,,No..trochu" dostala jsem že sebe a opláchla si obličej.

,,Ty jsi úplně zelená.. Neměla by jsi jít domů.?" přišla ke mě Ver a starostlivě mě poplácala po zádech.

,,Ne..co budu dělat doma. Asi mi jen rano nesedla snídaně " odporovala jsem a zakroutila hlavou, aby pochopili, že to myslím vážně.

,,Snídaně.? Já bych neřekla, že to bude snídaní. Už je ti blbě poslední dva týdny. Spíš to vypadá jako by jsi byla v tom" pokývala znalecky hlavou Ver a podívala se na mě přísným pohledem.

,,Děláš si prdel.?!! " vyprskla jsem, což následně vedlo k nekontrolovatelnému záchvatu smíchu.

,,Ale ne... co když má Ver pravdu.? Nechceš si radši udělat těhotensky test.?" zapojila se do toho i Nat a já už pochopila, že to asi myslí fakt vážně.

,,Proboha, ale jak bych mohla být těhotná.?!!'' pokusila jsem se jim odporovat, ale pořád jsem se ještě trochu smála, takže jsem ztratila vážnost v hlase.

,,No víš.. čmeláček dosedne na květinku a tam-" přesně jsem věděla, jak chce Ver pokračovat, takže jsem ji raději zastavila a začala se znova nekontrolovatelně smát.

,,Ale já to myslím vážně. Nemůžu být těhotná. Když jsem spala s Ashem, tak jsme měli kondom...no a s Harrym taky." snažila jsem se mluvit, co nejvážněji, když už jsem konečně skrotila svůj smích. A snažila se to holkam vymluvit. Věděli o Ashtonovi, takže alespoň jsem nemusela vymýšlet žádné kraviny, ale nebyla jsem jediná, kdo si zařadil se členem 5SOS.
Ver a Cal totiž nakonec skončili stejně jako my s Ashem. Oni sice nebyli tak zlití jak my, ale v konečné logice to vyšlo nastejno.

,,Ale víš o tom, že kodnom ne účinný jen na 94%.??!" to co mi právě oznámila Nat mě popravdě dost zaskocilo, takže jsem to na sobě asi nechala i dost znát, protože se ke mě hned vrhla Ver.

,,Jéé...tak třeba budeš mít malinkyho Stylese.??!'' napadlo Ver, když jsme vycházeli zpátky na chodbu a společně se zvoněním a asi dalšími 300 studenty se rozešli po chodbě.

,,Ha, ha, ha. Fakt strašně vtipný " odpověděla jsem sarkasticky a sedla si do lavice hned za Ver.

,,Ale ten test by jsis měla stejně udělat. " dodala ještě Nat, než si taky sedla do lavice a přišla učitelka.

Ve škole jsem se moc soustředit nedokázala. Celou dobu jsem přemýšlela jen nad jednou věci. Co když jsem doopravdy těhotná.?!

Hned když zazvonil zvonek, který končil poslední hodinu ve škole, vystartovala jsem že třídy raketovou rychlosti a cestou domů se stavila do obchodu.

Ani jsem nepozdravila Alie, která seděla v kuchyni, a rychle rozběhla se do pokoje, kde jsem se zavřela na záchod a otevřela papírovou krabičku, ve které byl zabalený test.

Během pár minut jsem splnila všechny instrukce.. počůrat kousek plastové tyčinky není nic tak složitého, a čekala jsem 3 minuty.
A čekala a čekala... až se na tyčince objevili dvě čárky.

Hi

Sice je to až neskutečné, ale už se pomalu blížíme ke konci. Připadá mi to popravdě úplně dávno, kdy jsem začínala psát prvni kapitolu mého prvního příběhu.

Další díl se pokusím přidat co nejdřív a děkuji za 3,16K přečtení.!!!!

Thanks everybody

• nell_b •