Když jsem se sním setkala poprvé, nevěřila jsem. Nikdy jsem nebyla typ člověka který by věřil v nadpřirozeno, duchy, vlkodlaky, upíry. Ale tehdy večer jsem se přesvědčila o opaku, tehdy jsem se setkali poprvé a určitě né naposledy.

V jeho očích byl chtíč, ale ne po mém těle, nýbrž po mé krvi. Otřáslo to mojí duší. Jeho upřený pohled a hladové oči se vypalovali do mého těla i mé duše, jako dva žhavé uhlíky na které omylem sáhnete.

Ale tohle je už dávno, přesněji tři roky. Tehdy jsme měli přednést libovolný referát do dějin, a já si vybrala, nadpřirozeno. Všichni mý spolužáci si mysleli že jsem blázen, pošahaná, když věřím v upíry, ale oni nic nevěděli.

Od té doby ho hledám a najdu, protože něco chci. Za ty roky jsem shromažďovala o něm informace, ptala se na vesnicích venkovanů, lidí žijících na samotě, ale i oni nic nevěděli.

Až jednou.... narazila jsem na starší ženu která věděla, kde bych ho mohla i najít, vyprávěla mi příběhy které měla od babičky a ta od své babičky. Byli to příběhy z doby kdy se on, upír, dostal k nám do města, ale kdo ho stvořil, to nikdo nevěděl.

Ale jedno bylo jisté, byl velice starý, a za ta léta se z nikým nepodělil, o svoji nesmrtelnost. A proto ho hledám, chci být nesmrtelná a pomstít svoji rodinu, to je můj úkol...