Z pohledu nějakého někoho

"Co si myslíte, že bych měla dát Sei-chanovi k narozeninám?" zeptala se Akane generace zázraků a Hiroseho s Erikou.

"Cože? Akashiho narozeniny?" zamračil se Midorima.

Akane se povzdychla. "Zítra Midorima-kun. Dneska je 19." odpověděla Akane.

"Aha, jasně. Tak třeba zítřejší 'předmět štěstí'?" navrhl Midorima (omluvám se lepší překlad mě nenapadá ._. )

"Tak toho si určitě moc všímat nebude" zavrhla Akane.

Tentokrát se s radostným výrazem ozval Aomine. "Novou knížku fotek Mai-chan!"

Akane se na něj podívala se znechuceným výrazem. "Sei-chan není takový perverzák s fetišem na obrovská prsa jako ty, Aomine-kun" zamračila se.

"Ale Mai-chan je skvělá!" Aomine začal mluvit o tom, jak je Mai-chan úžasná, ale to už bylo Akane ignorováno.

Teď zkusil svoje štěstí Kise "A co takhle mu koupit yukatu? Vždycky se do toho obleče, když hraje shogi, ne?"

Akane nad tím chvíli přemýšlela, ale pak zatřásla nesouhlasně hlavou. "Nechci mu koupit dárek penězi mého otce, takže vlastně nemám dost peněz, abych koupila něco, co by se mu mohlo líbit. Mimo to má yukat Sei-chan hodně ve svém šatníku, takže by to bylo jen vyhazování penězi" povzdychla si Akane a otočila se k hlučnému-- oprava. neustále hlučnému Aominovi.

"Aomine přestaň prosím... začíná to být dost otravné..." našpulila rty Akane a Aomine se na ní překvapeně podíval.

"A-Ale Akane! tenhle hezounek je ještě otravnější, než jsem já!" zařval Aomine.

"COŽEEEE?! Aominecchi nebuď tak zlý! Já vím, že jen žárlíš na mou krásu" zařval Kise nazpět a projel si vlasy prsty.

"Proč by jsem žárlil na někoho, kdo vypadá jako holka?!" zamračil se Aomine.

"Říká ten, co má fetiš na velká prsa!" a tak jejich hádka pokračovala.

Akane se tedy otočila k Hirosemu a Erice. "A co si myslíte vy dva?"

Hirose zareagoval jako první. "To je docela oříšek.. vždyť má přece vše, co by potřeboval"

"Počítají se hlavně tvoje city" přidala se Erika.

"Jo ale... co mu mám dát, aby viděl, jak moc ho miluji?" povzdychla si zamyšleně Akane.

"Nějaké návrhy, Kuroko?" zeptala se Akane a otočila se na modrovlasého chlapce.

Kuroko se zadíval do prázdna a na chvíli přemýšlel. "Co třeba... nůžky?"

Celá skupina se zastavila a ohlédla se na něj se stejným slovem: "NE"

Akane se rozhodla dát tomu ještě jednu šanci a podívala se Murasakibaru.

"A co tvůj názor, Murasakibaro?" zeptala se Akane ospalého chlapce.

"Hmmm... maiubo" (a/n je to taková tyčinka s různými příchutěmi)

Bylo beznadějné se ptát tohodle přerostlého mimina.

"Sei-chan nemá rád věci s glutamanem sodným Murasakibaro" podívala se na něj zoufale Akane.

"Ale je to moc dobré.." zakňoural.

"To nevadí" řekla Akane a znova začala přemýšlet, ale Murasakibara ji přerušil zvednutím ruky, když ho něco napadlo.

"A co když se zeptáš Akachina sama, co chce? Bylo by to mnohem jednoduší" řekl

Akane nad tím popřemýšlela. "Ale já chci, aby to bylo překvapení"

"Raději by jsi měla udělat to, co Murasakibara říká. Přece nechceš nic ztratit, ne?" řekl Aomine načež Akane kývla.

"Asi máš pravdu. Prostě se ho dojdu zeptat. Děkuji všem za pomoc!"

--------------------

Ten večer přijel Akashi o něco dříve, než jindy.

"Ah, Sei-chane. Vítej doma, jsi tu dneska brzo" usmála se Akane na překvapeného Akashiho.

"Akane? Co tady děláš?" zeptal se jí.

"Přišla jsem tě navštívit, protože jsi mi chyběl" odpověděla Akane a Akashi se na ni usmál.

"Opravdu? Dobrá tedy. Máš hlad? Přinesl jsem tofu polívku. Ale už je studená. Tak mi dej chviličku a dám ji ohřát"

Akane k němu došla a vzala u tašku z rukou. "To je dobrý, já to udělám. můžeš se třeba mezi tím dojít převlíct" nabídla se Akane.

Akashi kývl a vyrazil směrem ke svému pokoji.

Když tak Akane vešla do kuchyně s polívkou v rukách, tak jí něco napadlo.

'Možná jsem mohla něco na dnešní večer uvařit..ale... nemůžu do kuchyně dokud je tady Shun..a..'

"Už prosím nevař Akane. Nechci, aby jsi se zase poranila"

'Sei-chan by s tím nebyl moc nadšený, když se vždycky kvůli tomu tak strašně pořežu..' řekla si Akane a vytáhl talíř. Do talíře pak nalila polívku a zapla v mikrovlnce. Mezitím, co se polévka ohřívala, Akane připravila příbory na stůl.

Hned poté, co se Akashi usadil, se mikrovlnka ozvala. Akane si rychle nasadila rukavice a polévku, ze které se hrnula pára, vyndala. Pak ji položila na stůl mezi další menší jídla, která připravila.

"Mimochodem... víš, co je zítra za den, že?" zeptala se Akane.

"Zítra? Zítra je pátek" odpověděl v klidu Akashi, aniž by mu došlo, jak to Akane myslela.

Akane tiše vzdychla. "Bože. Sei-chane, zítra máš narozeniny přece. To si to nepamatuješ?"

Akashi se na ní podíval a pak odpověděl. "Zítra je 20. prosince? Aha. Moc mi na tom stejně nezáleží"

Akane na něj zírala nazpátek, aniž by byla překvapená. 'Já to věděla' řekla si. 'Nezajímají ho ani jeho narozeniny'

"Takže co jsi naplánovala?" zeptal se Akashi a Akane sebou trošku trhla.

"S tebou to není žádná sranda. Vždycky mě prokoukneš. Takhle už to není překvapení" postěžovala si Akane a z druhé strany stolu se na ní červenovlásek díval s hravým úšklebkem.

"Je snadné říct, co máš na mysli. Moje vina to není" odpověděl jí Akashi. Vzal si pak svůj prázdný talíř a zamířil ke dřezu.

Akane našpulila rty. "Tak co by jsi chtěl k narozeninám tedy?"

"Hmmmm. Ani nevím. Není nic, co by jsem nějak zvlášť chtěl..." odpověděl jí Akashi.

"To neříkej--" Akane se zastavila, když si všimla prstýnku na Akashiho levé ruce.

"Mohla by jsem ti koupit třeba nový..?" zeptala se Akane a Akashi se podíval na prsten na jeho ruce.

"Když se nad tím tak zamyslím, tak prsten, který jsi mi dal, byl opravdu drahý. A ten, který jsem ti dala já, je vyrobený z plastu.. ne?" zamračila se Akane.

"Ne. Nechtěl by jsem nový, protože tenhle se mi libí. Může být sice opravdu levný, ale je to věc, pro kterou jsi předtím pořádně dřela, aby jsi mi dala dárek. Není jasné, že by jsem si ho měl vážit?" usmál se na ni Akashi.

"Hmmm... máš pravdu" usmála se na něj Akane také, ale pak se znova zamračila.

"Tak mi teda ale musíš říct, co chceš! Nesmíš říct, že nic nechceš" odpověděla pevně Akane

"Cokoliv od tebe bude dobré" odpověděl jí Akashi a Akane se plácla do čela.

"ne! To taky nemůžeš říct" zakňourala Akane.

"Bože...s tebou je to těžké.. jak mám třeba pak sehnat dárek i pro tvého otce?" povzdychla si Akane.

"Mému otci? proč by jsi mu chtěla dávat nějaký dárek?" zeptal se Akashi.

"Není to jasné? To přece díky němu jsi se narodil. Je jasné, že mu taky musím něco dát, víš? protože kdyby jsi se nenarodil.. kdo ví, jak by to se mnou teď vypadalo?" vysvětlila mu Akane.

"Jsem opravdu vděčná... děkuji ti, že jsi se narodil Sei-chane. Taky by jsme se měli zastavit u hrobu tvé matky znova, protože jí také musím poděkovat" usmála se Akane a Akashi se na ní samolibě ušklíbl.

"...najednou mě napadlo, coby jsem chtěl" řekl se stejným úšklebkem na tváři.

"Opravdu? Tak to řekni!" vystřelila Akane ihned.

"Dám ti teda 3 nápovědy" odpověděl jí Akashi.

"Jaké?" řekla Akane, když se blížila k Akashimu u dřezu se svým talířem a začala ho mýt.

Akashi vzal Akane kolem boků a položil si svojí hlavu na její rameno.

"Černá" zašeptal.

'Cože?'

"Mohl by jsi mi dát nějakou přesnější nápovědu?" stěžovala si Akane.

"Ne. Zkus to" zasmál se Akashi.

Akane si povzdychla a začala přemýšlet nad něčím černým.

"Ummm.. noční obloha?" možná to znělo špatně, protože jak by jste chtěli někomu dát noční oblohu. Ale Akashi byl nepředvídatelný, tak to za pokus stálo.

"Ne" zatřásl hlavou.

"Můj mobil?" zkusila znovu, když si vzpomněla na barvu svého mobilu.

"Pořád ne" odpověděl jí.

"Potřebuju další nápovědu" našpulila rty Akane.

"Hmm... krásná" řekl Akashi.

'Co tím sakra Sei-chan myslí?'

Akane si opět povzdychla, ale nevzdávala to.

"Furt si myslím, že je to noční obloha. Vím, že je to nemožné, ale je krásná a a černá" zdůvodňovala Akane, když od Akashiho opět dostala ne.

"Říkal jsem, že to noční obloha není" usmál se na ní Akashi.

"Ahhh vzdávám to! Nemám tušení, co to je. Prostě mi to prosím řekni" kňučela Akane, ale Akashi zavrtěl hlavou.

"Prostě budeme pokračovat dál, dobře?" zašeptal Akashi a jemně jí políbil krk. Akane se ihned začervenala a Akashi se zasmál.

"Poslední nápověda... moje" zakončil Akashi.

Akane se zamračila. "Cože? Tvoje? Tak to ti nemůžu dát jako dárek! Prosím, řekni mi, co to je"

Akashi se samolibě ušklíbl a dále škádlil Akane. "Ne. Musíš to uhodnout"

Akane už to ale vzdala. A protože už nevěděla, co má dělat, tak se otočila k Akashimu políbila ho na rty.

Akashimu se překvapeně na vteřinu rozšířily oči. "To bylo nečekané, Akane. Ale furt si trochu napřed"

"Teď mi řekni, co chceš" ušklíbla se na něj tentokrát Akane.

Akashi se na ni usmál a jednoduše odpověděl: "Tebe"

Teď byla na řadě s překvapeným výrazem Akane a na jejích tvářích se opět změnila barva v růžovou.

"Žij se mnou Akane. Tvoje místo je tady se mnou, po mém boku"

Akane se zamrazila a v Akashiho očích se objevil náznak pobavení.

"Já.. samozřejmě, že s tebou chci žít!" řekla Akane a přitiskla své rty na ty jeho. Akashiho ruce kolem jejího pasu se zpevnily a přitiskly Akane blíže k němu.

"Říkáš to, jako by jsem ti mohla říct ne" zasmála se Akane a štípla ho do tváře a zatřásla pobaveně hlavou.

Akashi se pak rychle podíval na hodiny. 21:37. Zamyslel se.

Vítězně se ušklíbl a pak malé černovlásce zašeptal něco do ucha,načež zabořila svoji zrudlou tvář do jeho hrudi

"Bude to.. sranda. Buď připravená Akane" jeho svůdný hlas jí způsobil, že zčervenala do ještě tmavší barvy.

Vešli do jeho pokoje.

A dál víte, co se dělo.

-------------------------------------

Vzhůru do dalšího týdne! Kolik že to píšu testů? 8?? TT_TT

No doufám, že se vám aspoň kapitola líbila :D nějaké otázky?