Z pohledu nějakého někoho

Jemné zaklepání na dveře bylo jediné varování, které bylo dáno před tím, než vešel do otcovy studovny, aniž by čekal na jeho svolení.

Seijurovo otec Masaomi se zlostně podíval na nevítanou návštěvu. Jeho pohled trošku zjemněl po pohledu na osobu, která přišla. "Seijuro, čekal jsem od tebe něco lepšího. Co potřebuješ?"

"Jen jednu věc otče" odpověděl chladně Akashi. "Prosím dovol mi chodit s Igarashi Akane"

Upadly by mu papíry, které držel v ruce, nebýt jeho kontroly nad sebou. Takhle by bylo před Seijurem vidět jeho hluboké překvapení. "Beru to tak, že se ti vrátil vzpomínky"

"Ano. A neoceňuji to, že jsi přede mnou tuto informaci zadržoval" zamračil se Akashi.

"Dělal jsem jen to, co bylo pro tebe nejlepší. Ale že i Sasaki to také odmítla..." povzdychl si Masaomi a opřel se o opěradlo své židle.

"Jestli tě zajímá sociální postavení, tak je Akane oprávněně vhodná, ne?" pevně odpověděl Seijuro. "A tvoje konání nikdy nebylo pro mé dobro - bylo to pouze pro dobro rodinné reputace"

"Jestli tomu tedy už rozumíš, ta proč jdeš stále proti mě? Máš povinnost jako můj jediný syn nést na svých ramenech jak společnost tak také i prestiž. To víš" opětoval stejně chladným hlasem Masaomi.

"To vím. Ale stejně tak vím i to, že nemůžu furt žít pod tvým stínem, kde mě neustále kontroluješ, aniž by jsi se staral o mé osobní pocity a názory" řekl Seijuro a jeho pohled zesílil jako jeho odhodlání. "Mám právo (a/n SEDĚT! ... pardon pokračujte dál) žít svůj vlastní život a už nehodlám být zadržován tvými rozmary"

"Nepřípustné. Jsi ještě pouze dítě. Co by jsi ty tak mohl vědět o opravdovém světě? Nejsi na to připravený" zamračil se Masaomi.

"Právě naopak jsem mnohem vyspělejší než moji zbylí vrstevníci. Tohle by tě nemělo překvapovat - protože jsi mě vychoval takhle právě ty. Abych byl vždy nejlepší, stále nade všemi a ještě dál než lidi kolem mě - a takový budu, abych nijak nepošpinil jméno rodiny Akashi" řekl s jeho pohledem upřeným přímo do očí jeho otce. "Možná nejsem tak zkušený jako ty. Ale nejsem nijak méně schopný než ty"

Masaomi dobře slyšel svého syna vyřknout tato slova, ale to nebylo něco, co by mohl jen tak přijmout.

"Nicméně jsi můj syn a já tě nenechá mě takhle zneuctít, ani tě nenechám zničit to, a čem jsem tak dlouho pracoval dosáhnout. Jako následník společnosti Akashi je pro tebe nutné, aby jsi zůstal naprosto dokonalý přede všemi. To, na čem jsem celou dobu pracoval a jak jsem tě vycvičil, bude naprosto k ničemu, jestli se otočíš zády k normám naší společnosti. Nenechám tě, aby jsi tuto rodinu zničil" vysvětlil Masaomi.

"Rodinu?" Seijuro se musel naprázdno zasmát. Hořce. "Tahle tvoje rodina není nic jiného než fraška. Nezajímá tě nic jiného, než reputace a ta moc, kterou s ní získáváš. Na povrchu jme už jenom členové, nic víc nic míň"

Tvář jeho otce najednou ztemněla zlostí. "Jak se jen opovažuješ" zasyčel a zlostně se podíval na svého syna. "Jestli ke mně máš ještě vůbec nějaký respekt, tak se okamžitě omluvíš"

"Ne" odvětil Seijuro se stejným pohledem v očích. "Končím s tvým kontrolováním mého života a už nebudu dodržovat tvé rozkazy. Tohle je můj život. Ne tvůj. Jestli nade mnou přemýšlíš jako nad synem, tak respektuj má přání. Přestaň tak zasahovat do mého života"

Masaomi se třásl vztekem, ale jeho následující slova ho zamrazila na místě.

Ty slova byly řečeny tiše s trochou hořkostí a náznakem dlouho zakrývaným smutkem. "Jestli tě matka vůbec někdy zajímala, tak přehodnotíš svůj názor o tom, co znamená být rodina"

Bez čekání na další odpověď se Seijuro otočil a odešel z místností. Dveře za jeho odchodem hlasitě práskly a naznačily konec hádky.

Masaomi se nepohnul ještě na dlouhý moment.

-------------

"Seijuro, mohu vstoupit?" zavolal Shun z druhé strany dveří.

"

Ano, samozřejmě" odpověděl hned na to, co rozeznal hlas.

Shun vstoupil do pokoje  tiše za sebou zavřel dveře. "Co máš v plánu teď?" zaslechl jeho hádku s jeho otcem, ale Akashimu to vůbec nevadilo. Jestli tady byl jen jeden člověk, kterému věřil, tak to byl právě Shun. Konec konců pro něj byl mnohem víc jako člen rodiny, než jeho vlastní otec.

"Nevím" odpověděl. "Jak jsi slyšel, s mým otcem si právě teď moc nerozumím. myslím, že přejít na nějaký čas do jiného sídla bude ten nejlepší nápad"

"A Akane?" zeptal se Shun.

"I když můj otec nám odmítne dát svoje požehnání, tak stejně zůstanu s Akane navždy. nebude záležet na ničem co se bude dít, protože ona je pro mě ta jediná. Nevím jak dlouho to potrvá, ale budu dělat vše pro to, aby jsem s ní byl" Seijuro se otočil k Shunovi. "Budeš chtít jít se mnou? Vím že otcova přítomnost pro tebe není velmi příjemná"

Shun zatřásl hlavou. "Děkuji ti, ale myslím, že bude nejlepší, když zůstanu tady"

"Jak si přeješ. Tak tedy později, Kiritani" kývl Akashi pochopením a rozloučil se.

--------------------

Masaomi byl stále naštvaný na svého syna, ale stále dokola a dokola přemýšlel nad jejich konverzací. Právě v těchto momentech vyplouvaly na povrch myšlenky o jeho zesnulé ženě. Už to velmi dlouho, co na ni naposled pomyslel.

Vlastně už mnoho měsíců.

Jeho synovi už bylo 16.

Bylo to opravdu už tak dlouho?

"Jak dlouho myslíš, že bude pryč?" zeptal se Shuna, který mu naléval čaj do šálku.

"Tak dlouho, jak bude třeba, předpokládám" odpověděl. "jak dlouho plánujete na něj být naštvaný?" byla t pro něj troufalá otázka , ale od té konverzace Masaomovo temperament změkčil. práce šla pomalu, takže ho nic nezastavovalo před přemýšlením nad problémem, který ho trápil.

"Jen nechápu, proč je najednou tak vzdorný. A řekl mi, abych přehodnotil svůj názor nad tím , o znamená být rodina - odkud to vůbec přišlo?" povzdychl si Masaomi.

Když Shun na jeho otázku neodpověděl, Masaomi se zamračil. "Řekni cokoliv, po čem toužíš říct, Kiritani, a buď ke mně upřímný. Už se známe dost dlouho"

"Se vší upřímností mám mnohem více slov, které by jsem chtěl říct, Akashi-sane. A když mi tak mile dáváte příležitost, tak ji tedy využiji" řekl Shun a podíval se mu přímo do očí. "Řekněte mi, Akashi-sane, co víte o svém synovi?"

"Co tím myslíš?" zeptal se Masaomi.

"Přesně tak, jak to zní, co o něm víte?" zeptal se znova Shun.

Masaomi si nebyl jistý, co tím chtěl Kiritani dokázat, ale přesto se ho rozhodl pobavit. "Je kapitánem basketbalového týmu. Rád hraje shogi. Je prezidentem studentské rady. Je student ve škole, ke kterému všichni vzhlíží. Je definicí perfektního a nic méně než takový, jakého jsem ho vychoval"

"Co dál?" zeptal se Shun.

"Nic významného" odpověděl.

"A tady leží ten problém. Upřímně Akashi-sane.. o svém synovi nevíte nic, protože jste ho jako svého syna nikdy neviděl. Vše, co jste teď řekl, byly věci, které kdokoliv může snadno zjistit. Ale jako rodič by jste toho měl vědět mnohem víc. Měl by jste vědět, co má a nemá rád, jaký byl jeho den, jaké má přátele.. měl by jste tu pro něj být na významných příležitostech. Ale nejste. Akashi-sane, můžu spočítat na jedné ruce, kolikrát jste měl se svým synem neformální konverzaci, při čemž jste neprobírali nic pracovního. A i tak stále přemýšlíte, proč vám řekl, aby jste to přehodnotil."

Masaomi neměl slov. Ale Kiritani ještě neskončil.

"To dítě bylo vámi kontrolováno celý svůj život. Ani jedinkrát si nestěžoval na vaše přísné rozkazy od jeho mládí, jen dělal vše pro to, aby jste na něj byl pyšný. Ale vy jste ho za to nikdy neodměnil. Myslel jste si, že když bude růst tímto způsobem, tak se nic nestane? vy jste si samozřejmě ničeho nevšiml. Kdyby jsem vám neřekl o jeho rozdvojené povaze, tak by jste celou tu dobu pokračoval ve tmě" podíval se na něj přísně Shun. "Není to dostatečný důvod k tomu, aby šel proti vám, Akashi-sane?"

"Teď určitě přeháníš" zafrkl Masaomi.

"S tím nesouhlasím. Můj mladý pán by si nepotřeboval vytvořit druhou stránku, který byla schopna udržovat všechen ten stres, kdyby jste mu na ramena nedal takovou tíhu v podobě všeho, co po něm v jeho věku žádáte" vysvětlil Shun.

"Co to má co dělat s tou dívkou, se kterou se vídá?" Masaomi už ví, co se snaží Kiritani dokázat, ale stejně se rozhodne být tvrdohlavý.

"Nechápu, proč jste tolik proti Igarashi Akane, ale popravdě řečeno jsem rád, že ji poznal. Víte proč? protože když je s tou dívkou, tak se cítí milován. cítí se šťastný. Prakticky jsem ten, který ho vychoval, ale já nejsem ten, u kterého on hledá náklonnost. Vy jste. Ale vy jste mu nikdy žádnou nedal, takže už kompletně vzdal čekání na cokoliv od vás. Když se na to podíváte z tohoto světla, stále vám přijde zvláštní, že by šel proti vám kvůli lásce?" Shun pozdvihl jedno obočí a čekal, jakými slovy se jeho názor pokusí potlačit.

"To už stačí" řekl Masaomi. " Promluvil jsi tak, jak jsi byl povolen, ale teď bych tě požádal, aby jsi svůj jazyk opět zavázal. Toto sídlo bude řízeno tak, jak já budu chtít..." pozastavil se. "..ale díky tomu, že už jsi s naší rodinou dlouho, tak tvá slova promyslím. Teď jdi"¨

Shun poklonil svou hlavu.

"Požádám vás, jestli můžu říct ještě něco, Akashi-sane"

Masaomi s jeho žádostí nebyl nadšený, ale přesto mu udělil svolení.

"vychoval jsem toto dítě ve vzpomínkách paní Shiory. Doufám, a já také věřím, že si vzpomenete na přání vaší zesnulé ženy a necháte ho žít tak, jak by si to přála ona"

S těmi slovy se Kiritani omluvil a nechal jeho pána s jeho myšlenkami osamotě.

----------------------

Jinak dělám reklamu své starší sestře! Na mém profilu je seznam, ve kterém má svou knihu :D

Doufám, že se kapitolka líbila :)

Užívejte si prázdniny máj hůmns!