Akane POV

Brzo ráno jsem byla s Shunem a ukazoval mi pár věcí

"Skvělé! Rychle se učíš" pochválil mě, když se mi povedlo uvařit kafe

"..D-Děkuju.." musela jsem hned sklonit hlavu, kvůli jeho dokonalému úsměvu. Navíc jsem se na něj nemohla dívat když byl takhle blízko! Byl vysoký a měl skvělou figuru, tmavě hnědé vlasy, tmavě hnědé oči.Vypadal tak na 20. Byl opravdu hezký..

"Akane" rychle jsem se podívala nahoru, když jsem slyšela jeho říct mé jméno, ale pak jsem zjistila že byl ještě blíž než před tím. Jemně mě pohladil po tváři a já cítila jak začínám rychle červenat

"Trochu prachu... měla jsi na tváři kousek prachu" usmál se a pak se ode mne oddálil

"A-Aha, j-jak se t-tam dostal.. to b-by mě zajímalo, ah ha ha ha .." pokusila jsem se normálně tomu zasmát a zchladit si tváře rukama

"Už je čas abych připravil auto. Můžeš jít pomoct Akashimu s čímkoliv by potřeboval" řekl Shun s širokým úsměvem než odešel z kuchyně. Vzdychla jsem a vydala se do obýváku. Akashi už tam byl a měl na sobě svou uniformu.

"Tady máš horký kafe.." dala jsem to před něj a ještě misku s cukrem

"Cože?" podíval se na mě zamračeně 'Hopla, tohle jsem asi dělat neměla'

"Um.. promiň, když jsem viděla Shuna jak ti dává kafe, tak jsi si tam dal i mlíko a cukr.." vysvětlila jsem

"...Stejná jako předtím.." řekl ale neslyšela jsem ho pořádně.. snad to nebylo důležitý

"..Takže ten cukr nechceš?" zeptala jsem se a on se mírně zamračil

"Podej mi to" nařídil a já viděla, že si dává 3 kostky nebo dva sáčky(a/n "packet" -.- jasně) cukru. Kdo by řekl, že má Sei-chan rád sladké jídlo

"Ummmm.. tak jaký je? Je to poprvé co ho takhle dělám, tak chci vědět jestli mám něco zlepšit.." zeptala jsem se nervozně, ale on jen dál pil a neodpověděl

".. Jen pokračuj a dělej ho každé ráno" vzdychnul, když kafe dopil. Musel jsem se nad těmi slovy usmát 'Každé ráno' jenom těmihle slovy se mu podařilo mě zahřát u srdce

"Pospěš si a obleč si tohle. Máš 2 minuty" nařídil a hodil mi něco na hlavu. Sundala jsem to a uviděla uniformu na Rakuzan. 

"..T-Takže jsem prošla?" jako by se mi vytratil dech  a přitáhla jsem k sobě uniformu blíž

" minuta 56 sekund.." pokračoval s počítáním a já se rychle běžela převlíct do svýho pokoje. Uniforma byla celkem jednoduchá. Bílý blejzr( a/n asi něco jako sako), světle modrá blůzka, černá mašle a černá sukně, černé podkolenky a tmavé boty. Perfektně mi padla a já si rozpustila vlasy. Dobrý..

"8...7...6. .." seběhla jsem dolů a zbývalo mi ještě 5s

"Pojď za mnou" nařídil a já šla s ním ven z domu k autu kde čekal Shun

"Akane, gratuluju že jsi prošla. Mimochodem ta uniforma ti moc sluší" usmál se Shun

"A-Ah děkuju.." stydlivě jsem se usmála, ale pak nás přerušilo Sei-chanovo zakašlání

"Polslouchej pořádně, protože to nebudu opakovat. Ode dneškas chodíš do stejné třídy jako já, budeš tam kde budu já, takže i na porady se studentskou radou a na basketbalový trénink" vysvětlil

"A..no můžu tam vůbec?" zeptala jsem se

"Ano, protože jsi vícepresident studentské rady a manažer basketbalového týmu" odpověděl

"Aha--COŽE?!PROČ?!" zařvala jsem trochu víc hlasitěji než jsem chtěla a Sei-chan vypadal docela nasupeně

" Vícepresident z nějakého důvodu odstoupil, tak jsem ho nahradil tebou a tím že budeš náš manažer nám pomůže v hodně věcích" odpověděl

"Al--" chtěla jsem dál protestovat ale jeho pohled mě před tím zastavil

"..Dobře" řekla jsem tak trochu přinuceně 'Co si to vymyslel?! Jak bych mohla být v něčem takovým k něčemu?!'

"Vylez" z myšlenek mě probudil Sei-chan když už jsme byli před školou

"Promiň... Měj se Shune!" zamávala jsem mu a pak jsem doběhla za Sei-chanem, který už vstupoval do školy

"Kyaaaa! To je Akashi-kun!"

"Ale kdo je ta holka vedle něho?!"

"Není to ta co s ním byla včera?"

"Cože?! Kdo si myslí že je?!"

Začala jsem cítit na zádech pohled všech holek kolem. Nejspíš jeho faninky. Vzdychla jsem nad myšlenkou? jestli se mi povede najít si nějaké přátele, když jsem slyšela že 99% holek na týhle škole je v jeho fanklubu ... a to sním budu ještě 24h denně.. myslím že nebudu mít moc zářivou budoucnost

"Na, chytej" Sei-chan mi najednou něco hodil a povedlo se mi to chytnout

"Klíč?" koukla jsem se na klíč ve své ruce a pak na něj pro nějaké vysvětlení

"Klíč k mému domu. Neztrať ho" odpověděl a šel dál. Celkem mě to potěšilo... je to jako by mi řekl, že s ním v klidu můžu žít

"To je klíč?!"

"Neříkej mi že spolu bydlí?!"

"Já chci nějaké vysvětlení!"

Po celým těle mi proběhla husí kůže, když jsem slyšela né-tak-tiché rozčilování fanynek. s Přáním pro moje bezpečí jsem doběhl za Sei-chanem do naší třídy

"Ty musíš být Akane, že ano? Ráda tě poznávám" usmála se na mne učitelka, když jsme vstoupili do třídy. Dívala jsem se na Sei-chana jak sedí na svém místě v klidu, mezitím co já jsem se musela představit a pak si sednout na své místo

"Ráda vás poznávám" usmála jsem se na ně a pokoušela jsem se o dobrý první dojem

"Třído! Poslouchejte! Dneska se k nám přidají noví dva studenti" řekla učitelka a tleskla při tom rukama pro upoutání pozornosti

"Promiňte mi... řekla jste dv-" když už jsem se chtěla zeptat, někdo obmotal svoje ruce kolem mých boků a přitáhl mě k sobě. Byla jsem přitlačena k překvapivě silnému hrudníku a ucítila jsem jak si o mě opřel hlavu. Pak jsem ucítila jak se mi začal zrychlovat tlak, ale hned jsem se od osoby odtáhla, abych se podívala kdo to je

"Dlouho jsme se neviděli, Akane" hladké medové vlasy... světle zelené oči... hubené, přes to svalnaté tělo... byl to ten stejnej, kterého jsem potkala se Sei-chanem

"I-Ishikawa?" zeptala jsem se, když jsem vzpomínala na to jak mu Sei-chan řekl

"Jaj! jsem šťastný že se pamatuješ moje jméno. Ale říkej mi Hirose" usmál se, ale pak se najednou jedna z holek ze třídy bleskově postavila

"Ishikawa?! Ten z té druhé nejbohatší rodiny v Japonsku?!" zařvala a pak se k ní přidali i ostatní

"Cože?! Jako to myslíš ten co je dědicem firmy Ishikawa?!"

"Bože! On je tak sexy!"

"Jejich firma je hned za firmou Akashi, že jo?"

"Druhej.." zaslechla jsem jak něco zamumlal Hirose a byla jsem trochu překvapená, jeho rty byly sevřené. Kdyby jeho oči byli zbraň, tak by udělali docela dost velkou škodu

"Dobře! Uklidněte se! Nechte je ať se nám představí" přeřvala je učitelka a utišila je

"Jak už víte, jmenuji se Ishikawa Hirose, taky jsem nástupce firmy Ishikawa, ale tím se netrapte a bavte se se mnou jako s každým jiným klukem" usmál se na ně 

"J-Já se jmenuji Akane...A-Akashi.. ráda vás poznávám.." uklonila jsem se a hned na to většina žáků zvedla ruku na otázku

"Proč se  jmenuješ Akashi? Jsi si s ním nějak příbuzná?" zeptala se jedna z dívek, ale já viděla skrytý význam za touhle otázkou

"..Umm... je to jen náhoda! Jsme kamarádi z dětství... ale když máme stejné příjmení, říkejte mi Akane" usmála jsem se. Myslela jsem, že když jim to řeknu takhle, nebude jim připadat dívný, že pořád chodim za Akashim... myslela jsem, ale Akashi se nadšeně netvářil

"..Takže... přátele z dětství.."

"Tch, takže se objevila další na obtíž" uslyšela jsem je. 'Takže špatná odpověď'

"Ishikawa-kun, proč jsi přešel na tuhle školu?" zeptala se jiná dívka

"Já? No.. kvůli Akane" řekl Hirose a (a/n wrapped his arm around my shoulder-chápu ale nepřeložim-> naprosto to miluju -.- ) ovinul ruku kolem mých ramen

"Cože?! Proč?!"

"Chodí snad spolu?!"

"Co se tu děje?!" přeřvávali se dívky navzájem, ale všechny se na mne dívali s plnou nenávistí

"N-Ne! Co to říkáš Hirose!" začervenala jsem se a odstrčila jeho ruku

"Ale já říkám pravdu. Přišel jsem, protože jsem tě chtěl vidět" uchechtl se

"A-A Akane máš kluka?" přerušil nás hlas jiného kluka

"N-ne nemám" zčervenala jsem a všichni kluci vydelchli úlevou

"Je celkem roztomilá"

"Myslel jsem že je to modelka. Je dost pěkná!"

"Ale proti Ishikawaovi( xDD) nemáme šanci"

"Nevzdávejte se! Je sama a za pokus to stojí!" všichni kluci zajásali, ale Akashi se tvářil ještě děsivěji než před tím

"Hej Akane, máš nějaké plány po škole?" zeptal se mě Hirose, když už vyučování skončilo. Raději jsem od něj na pár kroků odstoupila než jsem odpověděla

"Ne nemám.." odpověděla jsem

"Nemusíš být tak opatrná! Nic ti neudělám, neboj" zasmál se

"Má plány vždycky po škole a bude chodit se mnou na zasedání se školní radou a pak na basketbalový trénink" odrazil ho Akashi a dal důraz na slovo má

"Poď se mnou" nařídil mi ale než jsem stačila odpovědět, vzal mě za zápěstí a odtáhl mě ze třídy

"Vždycky jsi takový.... všechno mi kradeš.." uslyšela jsem Hiroseho  tiché zamumlání. Vlasy mu zakrývali obličej a nerozpoznala jsem jeho víraz. Než jsem stihla zareagovat přitisk mě ke zdi

"Dávej si pozor na Ishikawu. Jsi tak zranitelná, vidíš jak pro mě bylo lehké tě takle chytit? Neměla by jsi takhle jednoduše věřit lidem, když budeš pak ta zraněná" zasyčel na mě

"A-Ale.." pokusila jsem se ho odstčit ale on sevřel mé ruce ještě víc

"To je rozkaz" nařídil mi, měl tak zatrašující pohled

"D-Dobře.." řekla jsem a on se trochu uvolnil , ale pak svůj stisk zase zesílil. Ruce mi připevnil ke zdi a přiblížil se ke mně víc. Bylo to jako by mě už už mohl políbit, ale takhle zůstal jen na chvíli. Pak se ode mne odtáhnul a při tom něco zamumlal

"Jdeme zpět.." řekl a začal jít, ale ty slova co zamumlal mi nechali rozbušené srdce.' Ještě jsem se nedostal z té doby před 10 lety..'

---------------------

hah a máte to :D

zase tak dlouhá doba T_T trvá to vždycky dýl než si myslím a to nepočítám to kdy se k pc vůbec dostanu :D doufám že jste si to užili!