Předem se omlouvám za gramatické chyby! Kdo je uvidí, tak mě prosím upozorněte, ať to opravím :)

Z pohledu Akane

"Kdo jsi?" zeptal se mě Sei-chan a já ucítila, jak se mé srdce svezlo k podlaze 'Sei-chan na mě zapomněl...?'

"T-to jsem já....A-Akane" nemohla jsem tvořit úplné věty. Nechtěla jsem uvěřit tomu, co se odehrávalo přede mnou.

"Nepamatuji si tě. A jestli jsme jen spolužáci, tak proč jsi tady?" řekl a jeho slova mě znova hluboce hranila.

"J-já nejsem jenom spolužačka! Byli jsme--" než jsem stihla dokončit větu, přerušila mě Ayase.

"A-Akane, jak vidíš, Seijuro potřebuje odpočinek. Je od tebe pěkné, že jsi se stavila, ale už to nebude potřeba. Teď se o něj už budu starat já, tak se nemusíš strachovat" usmála se Ayase a já stále nechápala co se děje.

"Nemusíš mě chodit navštěvovat každý den, Ayase. Budu brzy propuštěn" usmál se na ni. Něco tady nehrálo.

"Proč..proč by jsi se o něj měla starat ty?" zeptala jsem se.

"Protože.. jsem milenci. Ty jsi to nevěděla Akane?" odpověděla s úsměvem a pak mě to udeřilo. Konečně jsem pochopila to, co se tu děje. Sei-chan ztratil vzpomínky a Ayase mu cpala samé lži 'Tohle všechno...je toho tolik najednou.. přála bych si, aby tohle byl jenom sen..přeji si, aby se mnou někdo zatřásl a probudil mě z téhle hrozné noční můry!'

"N-Nelž--" než jsem dopověděla, přistála mi na rameni něčí ruka. Pomalu jsem se otočila a podívala sena osobu za mnou. Byl to Sei-chanův otec. Vypadalo to, jako by měl přes tvář temný stín. Měl kolem sebe jakousi silnou auru z které jsem dostávala husí kůži.

"Narušuješ Seijurovo odpočinek. Nepromluvíme si venku?" zeptal se mě s úsměvem, ale z jeho hlasu byl slyšet pravý opak laskavosti. Pokusila jsem se od něj poodstoupit, ale jeho ruka na mém rameni mě v tom zastavovala. Jediné, co jsem mohla dělat, bylo se na něj jen dívat

"J-jistě" moje tělo se nekontrolovatelně třáslo. Sei-chanův otec chytil za kliku a hned jak jsme byli venku za námi zavřel. Ihned se jeho výraz kompletně změnil..

"Slyšel jsem, že Seijuro byl zraněn kvůli tobě... protože se snažil zachránit někoho tak zbytečného, jako jsi ty" řekl a jeho pohled, s každým slovem které řekl, mě přibil k zemi.

"Už jenom když pomyslím na to, že to zasnoubení bylo málem zrušeno kvůli tobě..že tě vůbec napadlo se ukázat tady! Naštěstí Seijuro není nijak vážně zraněný a utrpěl minimální ztrátu paměti, ale tahle situace přijde trošku vhod.Teď bude žít s Ayase. Zapoměl vše co s tebou kdy prožil a už se ty vzpomínky nikdy nevrátí. vypadá to, že dokonce sám Bůh je proti vám obou" pokračoval a já mu na to nemohla nic říct...protože..vše co říkal, byla pravda.

"O-Omluvám se... vím, že je to... má vina, ale.. moha bych se sním alespoň rozloučit?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.

"Ne. Nechci, aby jsi se jakkoliv stýkala s mým synem. Neděláš nic jiného, než problémy a ani nepřemýšlej nad tím, že se pokusíš o navrácení jeho vzpomínek! Nebuď sobecká a přemýšlej nad jeho budoucností! Vezme se se Sasaki, rozšíří naši společnost a bude žít úspěšný život, ale jestli skončí s někým jako jsi ty.. tak to pro něj nebude znamenat nic dobrého. Doufám, že už tě nikdy neuvidím" dokončil Sei-chanův otec. 'To nechci... to v žádném případě nechci..když už jsem konečně byla se Sei-chanem šťastná... proč se to muselo stát?'

"J-já si nemyslím... ž-že toho budu schopna" omluvila jsem se, ale pak najednou zdvihl Sei-chanův otec rychle ruku,a by mě praštil. Naštěstí ho zastavil včas Suoh a zakroutil s ní.

"Laskavě se ji nedotýkejte pane" řekl Suoh.

"Tsk, takže už máš náhradu?" zamračil se Sei-chanův otec a setřásl ho ze sebe.

"T-Tak to ne--"

"Zmiz!" přeřval mě a nenechal mě dokončit.

"Nechci slyšet tvé ubohé omluvy, ani nechci být ve stejné budově, jako jsi ty. Ani jedna jediná stránka tebe není dost dobrá na to, aby jsi stála po Seijurovo boku a to je ta krutá realita, které se musíš postavit čelem. Nenič jeho život ještě víc, než se ti dosud povedlo" varoval mě a pak se vydal zpět do Seijurovo pokoje, přičemž mi zavřel dveře přímo před nosem. V tom momentu vypadalo, jako by přede mnou byla zeď, kterou nejsem schopna překonat.

"Má paní, jste v pořádku?" zeptal se mě Suoh a jemně mi položil ruku na rameno.

"..Ano.. myslím, že jsem ubohá.." povzdychla jsem.

"Cože?" natočil hlavu zmateně.

"Jenom kvůli tomu, že jsem zjistila, že jsem premiérova dcera, jsem si myslela, že budu moct konečně stát po Sei-chanovo boku.. ale né tak uúplně.. nejsem ani kousek blíž k tomu,a bych se mu rovnala" řekla jsem se skloněnou hlavou

"Jsem šťastná, že mi tato slova Sei-chanův otec řekl...byla jsem schopná všimnout si toho, jak jsem byla arogantní.." pokračovala jsem a otočila se na Suoha..

"Suhoh-kun...pomohl by jsi mi prosím zesílit? Mohl by jsi mě prosím naučit, jak být dost kompatibilní na to aby jsem mohla nést titul 'premiérova dcera'? Chci být perfektní do toho bodu, kde se mě na to nikdo nebude ptát...prosím... prosím pomoz mi" uklonila jsem se 'Začnu od hlubokého dna a vyškrabu se až na Sei-chanův bok. A až se tak stane, tak se ujistím, aby si na mě vzpomněl.'

"...bude to ale utrpení" řekl Suoh.

"Už jsem si toho protrpěla dost, abych se dostala až sem takže trochu víc utrpení rozhodně přežiji"usmála jsem se 'Nenechám něco takového, aby mě stáhlo ještě níž.'

Uprostřed mých myšlenek mě pohladil Suoh po hlavě" Zvyklá huh..Jen kolik sis toho musela projít..?" zeptal se s ustaraným tónem.

"Může to znít zle, ale tak hrozné to zase nebylo.. protože už od začátku po mém boku byla  jedna důležitá osoba a podporovala mě" odpověděla jsem 'Sei-chane.. než zesílím.. než se to stane... tak na mě prosím počkej.'

>>Po týdnu>>

"Už to je týden...kam ta Akane sakra zmizela?" řekl Hirose, když se pokoušel jakkoliv kontaktovat Akane, ale vždycky marně.

"Není to jenom Akane, ale Akashi taky. Ani jeden z nich nebyl ve škole celý tenhle týden. Nemluvě o tom, že Ayase taky... nemám z toho dobrý pocit." Povzdychla si Erika.'Ta až přijde, tak to ode mě pěkně dostane.'

"Jestli jde o Akashiho, tak mám tušení, kde by mohl být" řekl Hirose

"Co? Kde?" zeptala se Erika a Hirose jí podal obálku. Uvnitř byla pozvánka na velkou oslavu konanou premiérem

"Bude se konat obrovská oslava dnes večer a zdá se, že tam premiér bude něco oznamovat. Je samozřejmé, že je tam Akashi pozván taky,a když vezmeme v potaz to, že to koná premiér, tak je jistý, že Akashi přijde." vysvětlil Hirose

"Aha..no tak když ho tam uvidíš, tak se ho nezapomeň zeptat na to, co se stalo mezi ním a Akane" kývla Erika, ale Hirose na to neodpověděl

Věděl přesně co chtěl říct, ale nevěděl, jak začít

"Ohledně toho.." začal Hirose a nervózně se poškrabal za krkem a pokoušel se jí nedívat do očí

"Nechceš tam jít se mnou?..Můžu s sebou vzít jednu partnerku.." zamumlal Hirose a Erika se na něj překvapeně podívala před tím, než ze sebe vydala zamyšlené 'hmm'a přejela si prstem po rtech. Začala se rozhlížet kolem a pak kývla

"A-ale jenom k-kvůli tomu, že se s-strachuju o A-Akane!" zakoktala se Erika

"Jasný, jasný" usmál se Hirose

>>Na oslavě>>

Sál ve kterém Erika stála úžasný. Vysoký strop, oblouky na každé stěně, některé z nich zakryté závěsy a jiné fungovaly jako průchody do dalších částí domu. U většiny stěn byly stoly  kousek od místa, kde stál orchestr, byl otevřený bar. Krystalové lustry byly jediným zdrojem světla dodávající místu intimnější pocit.

"Wow...nikdy jsem přdtím neviděla nic tak nádherného.." řkla Erika. Cítila se, jako by sem nepatřila uprostřed těch všech mužů a žen oblečených do drahého ošacení. Hirose ale vybuchl smíchy.

"Tohle je přesně to, co řekla Akane minule" usmál se Hirose a Eriku ucítila nepříjemné štípnutí v hrudi.

"..N-neporovnávej nás.."zamumlala. Neměla tušení, proč se takhle cítila.

"Co? Jo vlastně musíme jít dovnitř" vzal Eriku za ruku a zavedl ji hlouběji dovnitř. Celou místností se začalo ozývat hukot

"Ishikawa se usmívá a vede nějakou slečnu!"

"To je poprvé, co ji vidím"

Erika cítila, jako by ji propichovalo tisíce jehel. Cítila, jak ji všichni sledovali vyčítavými pohledy. Čím hlouběji šli, tím hlasitěji slyšela jejich žertovně hlasy a dav kolem ní houstl a houstl.

"Kdo si myslí, že je? Takhle se lepit na Ishikawu!"

Erika se nepříjemně otřásla, když cítila jejich chladné pohledy.

"Co se děje?" zeptal se Hirose a podíval se zvědavě na Eriku.

"Ne, to nic. Jenom--" Erika nestihla dopovědět, když se jí o čelo čelem opřel Hirose.

"Necítíš se dobře?" zeptal se a zkontroloval ji teplotu.

"C-Cože?" začervenala se Erika při náhlém kontaktu.

"Neměla by jsi nic přehánět. Pojď! Nechte nás projít! Z cesty prosím!" Hirose omotal svou ruku kolem ramen Eriky a začal ji provádět skrz dav. Vedl ji dál, dokud nebyli pryč z hodovní síně a pak je oba schoval za sloup.

"Tady by jsme měli být v bezpečí. Přece nechceme, aby tam všechny dámy začaly žárlit, ne?" mrkl na ni Hirose a Erice došlo, že ji právě pomohl s útěkem.

"Díky.. jsi překvapivě přirozeně hodný" poděkovala mu Erika.

"Co tím myslíš překvapivě?!" zakňoural Hirose, ale pak najednou se všude setmělo a reflektory osvítily jeviště. Jejich záře byla oslňující.

"Má teď něco začít?" zeptala se Erika, když si jeviště získalo její plnou pozornost.

"Dámy a pánové, jsem velice šťastný, že jste se dostavili. Jsem si jistý, že jste všichni zvědaví, proč jsem tuhle oslavu uspořádal" promluvil premiér, když vyšel na jeviště.

"Moc z vás to tady neví, ale měl jsem dceru, se kterou jsem byl rozdělen na mnoho let...ale jenom nedávno jsem byl schopen se s ní setkat znova. Prosím, dovolte mi ji vám představit" oznámil premiér a Erika se otočila na místo, odkud viděla vystoupit na jeviště krásnou dívku. Bla nádherná v bledě šifónových šatech(a/n google říká, že to existuje...a nijak jinak mi to nechce přeložit ._. ) se zlatým širokým páskem přes její břicho. Teď tam stála uprostřed světel, které ještě více ozařovaly její krásu

"Je překrásná.."

"Premiér by mě být pyšný, mít takovou dceru"

"M-Moment..není to.." zalapala po dechu Erika, když se na dívku blíže podívala

"Na zdraví premiérovy, který našel svou dlouho ztracenou dceru!"

"Na zdraví!" popřáli všichni, ale Hirose s Erikou nebyli schopni pohnout ani prstem

"Moc ráda vás poznávám. Jmenuji se Igarashi Akane" představila se Akane

"..A-Akane?!" 

------------------------

Překlad: Jsem bezcenná, k ničemu, ošklivá, tlustý neůspěch, blbá.

Jop takhle nějak se cítim po tom co jsem zase nevydala včas...

Omlouvám se ._.