Nesnáším tuhle kapitolu -.- připravte se na bolest ve vašich srdíčkách ._.

Pohled nějakýho někoho:

Ayase běžela. Běžela tak rychle, jak jen mohla. Nemohla uvěřit tomu, co slyšela v telefonu. Musela to vidět na vlastní oči. Nemohla uvěřit tomu že by se Akashi dostal do takové nehody. Myslela jsem si, že šel za Akane...co se stalo?

Běžela okolo hordy lidí, popadala dech. Nevšimla si malých slz stékajících po jejích tvářích. Nevěděla co si má myslet, ale věděla, že ho chce vidět. Po dlouhém a bolestivém běhu (a.n. naprosto s ní soucítím ...jen tedy v tomhle XD běh je dost bolestivá věc ._.) se dostala k bílé budově. Rychle prošla bíle chodby hledajíc Akashiho pokoj.

Když uviděla Akashiho otce, byla si jistá, že ho našla. Bleskově ho obešla a vběhla do pokoje.

"Seijuro!" Oddechla si a musela ho obejmout, opatrně, aby mu neublížila. Byl tam. Živý a vzhůru.

"Jsem tak ráda, že jsi v pořádku...jsem tak ráda. " říkala, mezitím co mu brečela do ramene.

"Eh.. omluv mě.. ale.. kdo jsi?" zeptal se Akashi (yo mama bieč)

"Cože?" oči Ayase se rozšířily šokem.

"Kdo.. jsi?" zeptal se Akashi znova a Ayase ustoupila o jeden krok dozadu.

"Ty jsi...ztratil vzpomínky?" Ayase byla zaskočená. Co mám dělat? Takovou šanci už nikdy nedostanu..ale..rozhodla jsem se že ho nechá jít...já..já..

"Jmenuješ se Akashi Seijuro..a ..my jsme.. byli milenci.. vzpomínáš?" usmála se Ayase (chce se mi blejt)

"M-Milenci?" zamračil se Akashi a Ayase kývla.

"Už spolu chodíme rok.. zapomněl jsi?" zeptala se

(jdu blejt omluvte mě)

----

Pohled AKANEE

Kirishima jel po nově postavené cestě, která vedla k sídlu. Vystoupil z auta a otevřel mi dveře.

"Děkuju" vystoupila jsem z auta a Kirishima mě vedl dál do vchodu. Sídlo vypadalo jako čistý cukr, bylo tak bílé. Bylo postavené v marokánském stylu. Velký a otevřený prostor s krásnými zahradami. Viděla jsem i zahradníka, který pracoval na křoví.

"Tohle..je dům mého otce? " řekla jsem a pusu jsem stále měla dokořán šokem a Kirishima jen kývnul.

Šli jsme k obrovským dveřím a Kirishima mě pustil dovnitř. Poté mě dovedl k prvním dveřím nalevo.

"Pane, přivedl jsem vám slečnu Akane." zaťukal Kirishima na dveře a zevnitř se ozval hlas.

"Pojďte dál." Kirishima mi otevřel dveře a a uviděla jsem muže s černými vlasy a šedým pruhem na každé straně. Byl oblečený v černém obleku a bílou košilí s fialovou kravatou. Podíval se na nás hned, jak jsem vstoupili. Byl mi nějak povědomý.

"P-P-premiéd?!" popadla jsem dech a uvědomila si, že jsem ho mnohokrát viděla v televizi a novinách!

"Takže tenhle dům patří.." zatoulala jsem se pohledem a Kirishima kývl hlavou. (jáj chudak je z něj jen kyvaci panak QQ)

"Tohle je sídlo Igarashiho Kouijiho " usmál se.

Igarashi Kouiji byl slavný! Japonsko dokonce oslavovala vybrání nejmladšího premiéra  historii! Byl populární za odstranění korupce Japonska a navíc, byl velmi pohledný. Byl populární ze spousty důvodů. Moc jsem toho o politice nevěděla, ale vypadal jako dobrý muž.

Z ničeho nic jsem se najednou cítila nervozní. Nemohla jsem uvěřit tomu, že vidm někoho tak důležitého. 'Tak počkat.. proč tu vůbec jsem?! Kirishima říkal, že mě přivede k mému otci... je možné, že tenhle muž..je můj otec?! To není možné! Není možné, abych byla dcerou premiéra!'

"Ty jsi.. Akane?" zeptal se Igarashi-san

"A-ano pane!" řekla trochu víc jsem omylem zvedla hlas a napřímila se.

"Nemusíš být tak formální" uchechtl se Igarashi-san

"Musím se omluvit za to, že jsem tě sem tak najednou přitáhl." řekl. Vypadal strašně moc mile, ale všimla jsem si, že se na mě neustále díval.

"Máš nějaké sourozence?" zeptal se konečně

"Eh.. ne... byla jsem sirotek už od začátku..tedy kam moje paměť sahá." odpověděla jsem

"Sirotek?" Igarashiho-sana oči se rozšířily

"..Ano. Domnívám se, že ano, protože jsem byla v sirotčinci, už když jsem byla miminko." kývla jsem.

"Chápu.. všechno teď dává smysl. Nebyla jsi opuštěná Akane." řekl Igarashi-san

"Eh?" nevěřila jsem tomu, co jsem slyšela

"Nejspíš tomu bude těžké věřit.. ale jsi moje biologická dcera." oznámil mi

'Dcera? Já? Dcerou premiéra?! Jak bych tomu měla být schopná uvěřit?!'

"Omlouvám se, ale asi jste si mě spletli..." zamračila jsem se

"Randil jsem s tvojí matkou, když jsme byli na univerzitě. Vůbec jsme nečekaly, že přijdeš do našeho života, ale přesto jsme byli velmi šťastní. Chtěl jsem si tvoji matku vzít, ale moji rodiče to nechtěli v žádném případě připustit..." vysvětloval Igarashi-san

'Tohle není možně! Myslela jsem si, že mě moji rodiče opustili!'

"Pokoušel jsem se své rodiče přemluvit, ale tvoje matka se rozhodla, že to nevyjde a odjela pryč bez jakéhokoliv kontaktu... teprve nedávno jsem zjistil, že tvá matka zemřela při autonehodě.." pokračoval

"Má matka .. zemřela při autonehodě?" zalapala jsem po dechu a Igarashi-san kývl

"I přes tu příšernou událost.. její díte přežilo. A tím dítětem jsi ty, Akane" podívala jsem se do jeho očích, do kterých se začaly hrnout slzy

"Tvoje matka neměla žádné žijící příbuzné v té době.. a protože se mnou už neměla žádný kontakt.. nebyla jiná možnost, než tě dát do sirotčince.. nebyla jsi opuštěná.. já i tvá matka jsme tě velmi milovali" dokončil a já ucítila vlhko na svých tvářích

"Celou tu dobu.. jsem si myslela že jsem... opuštěná.. že mě nikdo nemiloval.." brečela jsem štěstím, když jsem se dozvěděla pravdu

"Omluvám se Akane... musela jsi si projít hodně bolestivým obdobím na to, jak jsi mladá.. a když pomyslím na to, jak jsi celou tu dobu byla tak blízko..kdybych.. kdybych se jen dozvěděl o té nehodě dřív... možná by jsi nemusela být tak dlouho sama... Moc mě to mrzí Akane" omlouval se Igarashi-san, ale já jen nesouhlasně zatřásla hlavou

"N-Ne to je v pořádku.. jen.. děkuji, že tu teď jste... děkuji, že jste mě našel... celou tu dobu jsem byla tak osamělá" brečela jsem a Igarashi-san mě přitáhl do hřejivého obětí 'Vždycky jsem chtěla mít někoho, komu můžu říkat mami nebo tati... vše co jsem kdy chtěla, bylo mít rodinu..a teď.. konečně ji mám'

"Vždycky můžeme být spolu, Akane..ale.. vím, že mě můžeš nenávidět za to, že jsem tu pro tebe doteď nebyl..ale je tady něco, co chci, aby jsi věděla.  Nemiloval jsem nikdy žádnou ženu, kromě tvé matky vždycky jsem tě chtěl poznat" řekl a podíval se mi hluboko do očí a já poznala, že nelže

"...Tak to není..Já... asi nebudu ta ideální dcera.. ale buď na mě prosím hodný.. tati" řekla jsem trochu s trapným pocitem a s úsměvem na tváři

"..Vypadáš přesně jako tvá matka" usmál se

"Opravdu?" zeptala jsem a on kývl

"Taky nemusím být tím nejlepším otcem ze všech, ale rozhodně jedním chci být" usmál se na mě a hned jsem si byla jistá, že je velmi milým člověkem. V tenhle moment jsem se cítila opravdu požehnaně

"Pane, máte teď schůzku, na kterou by jste měl jít" přerušilo nás zaklepání na dveře a můj otec si srovnal kravatu

"Omluvám se ti, ale už budu muset jít. Uvidíme se doma" usmál se a a pak odešel z místnosti

"Chápu, že to musí být hodně informaci na vstřebání" promluv najednou Kirishima (a/n Ayato?! O.o Nějaký Tokyho Ghoul fanoušci tady? xD)

"Ano to je.. ale jsem opravdu šťastná! Tak moc, že nejsem ani schopná uvěřit tomu, že tohle není sen!" zasmála jsem se

"Ale je tu něco o čem by jsi měla vědět, že je opravdové. Jsi jediná dcera premiéra. Miluje tě tak, jako každý jiný otec miluje svou dceru. Tak ho prosím nech být tvým otcem" řekl

"..Samozřejmě" usmála jsem se na něj a on se usmál ne mě zpátky

"Teď vás paní převezu do rezidence premiéra" řekl a naznačil mi, abych šla za ním

"A-ano, ale mohli by jsme jenom někam zajet předem prosím?" zeptala jsem se 'ještě se musím podívat na Sei-chana'

"Samozřejmě, ale půjdu s vámi" kývl

"Proč?" natočila jsem zmateně hlavu

"Nemusíte mít strach. Ujišťuji vás, že jsem bodyguard nejvyšší třídy" řekl

"N-ne to není problém.. ale.. proč musíte jít se mnou?" zeptala jsem se

"Jakožto dcera premiéra, může váš život být ohrožen. Ale o to se nemusíte strachovat, protože budete hlídaná 24 hodin denně" vysvětlil

"Aha..opravdu..? Tak jsem tedy ve vašich rukách" usmála jsem se. Byla jsem si jistá, že ať řeknu cokoliv, půjde se mnou

"Tak bych tedy prosím chtěla do nemocnice v Kyotu" řekla jsem. Kirishima kývl a odvedl mě k autu 'Nebudu opakovat tu stejnou věc jako před 10 lety.. už nikdy neopustím Sei-chanův bok.. budu s ním navždy.. a nebude záležet na tom, co mi bude stát v cestě' (a/n to ještě neví co ji čeká za překvapení .-. )

-----------------------------

Za chvíli jsem byla schopná najít jeho a pokoj a už jsem stála před ním.'Bože prosím...nebudu si přát nic jiného.. hlavně ať je v pořádku'

Na chvílijsem zaváhala, ale pak zaklepala na dveře

"Dále" zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř

"..Sei-chane.." povzdychla jsem úlevně, když jsem ho viděla, jak sedí na posteli s obvazy kolem hlavy

Ale pak jsem uviděla Ayase, jak sedí na posteli kousek od něj

"...Proč.. jsi tady?" zeptala jsem se, ale Ayase jen uhnula pohledem

"Ayase, kdo to je?" zeptal se Sei-chan a já se na něj překvapeně podívala

"Ona.. je to jenom spolužačka. Nic víc, nic míň" odpověděla u a já nebyla schopná si uvědomit, co se děje

"P-Přestaň žertovat Sei-chane! To jsem já!" usmála jsem se na něj a pokoušela se odmítnout tu realitu, která byla přede mnou. Sei-chan se jen zamračil, když jsem k němu přistoupila blíž

"Kdo jsi?" zeptal se mě a já ucítila, jak se mi srdce roztříštilo na kousky 'Sei-chan.. si mě nepamatuje?'

---------------------

Při téhle kapitole pomáhala moje sestra(neboli můj klon-dvojče) má taky účet tady na wattpadu takže kdo by se na ni chtěl podívat - anata0o0mamoru - horní půlka patří jí i s komentářema :D