(A/N Tato kapitola bude z Akashiho pohledu :) doufám že se vám bude líbit)

Z pohledu Akashiho

"Seijuro, co si myslíš o těchto šatech? Nebo jsou tyhle lepší?" zeptala s Sasaki

"Dneska se bude oslavovat naše zasnoubení, viď?" usmála se

"Seijuro! Posloucháš mě vůbec?"zařvala najednou a probudila mě z mých myšlenek

"Promiň" řekl jsem a podíval se na ní, jak drží červené šaty

"Podívej, co si  říkáš na tyhle? Je to krásná barva!" řekla a otočila se dokolečka s šaty 'Od té doby co jsem viděla tvé červené oči před 10ti lety, byla červená má nejoblíbenější barva!'

"Nemyslíš, že by na tobě ty fialové vypadaly líp?" zeptal jsem se

"Myslíš? Tak já si tedy vezmu ty fialové" kývla

"No a když už tohle je vybraný, tak půjdu" povzdychl jsem si a zvedl se

"Počkej!" zařvala Ayase a chytla mě za ruku, aby mě zastavila

"Já tebe... vůbec nezajímám? To musí být ono.. celou dobu jsme byli pouze přátele, ale teď jsme najednou spolu zasnoubení.. samozřejmě, že tvoje pocity pro mě nebudou tak silné. Ale naše zasnoubení už je oficiální. Nemyslíš, že by jsi se se mnou měl zkusit trochu víc sblížit?" zeptala se a objala mne

"Promiň, ale jsem unavený. Promluvíme si později" jemně jsem ji od sebe odsunul a odešel. Když jsem za sebou zavřel dveře, vytáhl jsem z kapsy náhrdelník, který jsem dal Akane 'Končím s tebou'

"Zranil jsem ji tak, jak jsem chtěl.. ale proč se cítím čím dál tím hůř?" říkal jsem si sám pro sebe a sevřel šperk v mé ruce

---------------------------------------

Vkročil jsem do haly, když jsem najednou uviděl před sebou někoho padat. Chytil jsem dotyčnou osobu, ale když jsem se jí podíval do tváře, neměl jsem slov

"O-omlouvám se!" omluvila se rychle Akane. Měla na sobě tmavě modré šaty s jemnými třpytkami, s dlouhými rukávy. Vlasy měla ve vysokém drdolu a já jsem nenašel žádná slova, co bych mohl říct. Byla tak krásná..

"Seijuro" probral jsem se, když jsem uslyšel hlas Ayase a uviděl ji, jak se na nás dívá s né moc šťastně vypadajícím výrazem

"Slez ze mě" řekl jsem a rychle ji od sebe odstrčil.  Oklepal jsem si svůj oblek a vrátil se k Ayase. Stále jsem si pamatoval dotek její dlaně, když jsem ji poprvé chytil za ruku, pamatuji si, jak měla jemné rty, když se naše setkaly. A přesto jsem se bál se jí dotknout... protože by jsem jí tím opět ublížil

"Dobrá práce Seijuro, zapomeň na ní" zašeptala mi do ucha a omotala se kolem mé ruky. Ale nevnímal jsem jí a stále jsem se kradmo díval na Akane

Zamračil jsem se, když jsem viděl, jak si před Akane stoupl muž silnější postavy. Znechuceně jsem se na něj podíval, když se na ni usmál a vzal ji za ruku. Jak se jen opovažuje sahat svýma špinavýma rukama na Akane. Čáru překročil, když ji vzal kolem pasu. Chystal jsem se k nim vydat, když se tam najednou však objevil Ishikawa a přitáhl si ji k sobě

Stál jsem šokovaný, když jsem viděl, jak se na něj Akane usmívá po tom, co ten muž odběhl pryč. Z toho úsměvu jsem poznal, že už mě nepotřebuje. Byla šťastná beze mě a byla schopná být s někým jiným..'Ne.. to nechci! Akane vrať se ke mně!'

Stiskl jsem ruce v pěsti, když jsem viděl, jak jí podal ruku 'Nedívej se na něj takhle.. nedrž ho za ruku.. prosím dívej se na mě Akane'

Akane vzala Hiroseho za ruku a došli k blízkému stolu. Jak jsem se na ně tak díval, jak se smáli... začal jsem žárlit.

"Seijuro, tvůj otec si přeje, aby jsme už šli na pódium" řekla. Vzala mě za ruku a vytáhla mě před všechny, co tu byli

"Někteří z vás už o ví, ale chci vám s radostí oznámit zasnoubení Sasaki Ayase a mého syna Seijura Akashi" řekl přede všemi můj otec a všichni nám začali gratulovat, ale nedával jsem pozor.

Moje tělo i duše je chladná... nikdo se mnou nezacházel nikdy jemně.. Byl jsem vždycky sám, bez nikoho, kdo by mi mohl pomoct... vždy sám.. ale Akane tu byla pro mě po mém boku... dala mi štěstí.. vždycky věděla jak mě rozesmát.... vždycky s ní svět vypadal barevnější, ale teď... když tu není, tak je všechno tak černobílé.

"O-omlouvám se.. nejsem v ničem speciálním dobrá.. ani nejsem sebevědomá.. nemám nic na co by jsem byla pyšná.. Chápu, proč Ayase nesouhlasí s tím, aby jsem byla s Akashim... ale já.. mám ho tak moc ráda.. jestli mi ho přebereš.. tak už budu opravdu bezcenná

"Omlouvám se... moc se omlouvám.. ale nemůžu ti nechat Sei-chana... i přesto, že si myslíš, že jsem příšerná... nebude záležet na tom, jak moc mě všichni budou šikanovat nebo nesnášet... Sei-chana se nevzdám"

"Jako vy-vyznání lásky"

"A-a nehraju to"

"Miluju tě Sei-chane"

Začal jsem vzpomínat na její slova. Jestli je Akane šťastná, tak to zvládnu..ale..ale..Teď bude nejlepší se prostě usmívat

"Ale teď je to jinak... už to není o Akahsim.. už mě nezajímá ta pomsta.. Chci jen tebe. Miluji tě celým svým srdcem a nechci tě ztratit... ale nenaznačuješ, že bych tě nějak zajímal a ty furt běháš za stejným klukem, který tvoje city neopětuje a jenom jsi kvůli němu nešťastná...ale nejvíc mě štve to, že nejsem schopný s tím něco udělat, i přesto že tě to tak hrozně bolí! Měla by jsi se prostě zamilovat do mě, Akane"řekl nahlas Hirose a já nemohl dělat nic jin=ho, než na ně překvapeně zírat

"J-Jsi si jistý, že chceš mě?..Určitě se najde někdo lepší než já"zeptala se Akane

'Cože? Oni spolu ...chodí?'

"Ale já se zamiloval do tebe Akane" řekl Hirose s úsměvem

'Ne.. ne.. neodcházej.. nechoď tam, kam nemůžu jít za tebou.. prosím vrať se zpět ke mně..'

"Já.. já se do tebe také chci zamilovat Hirose" usmála se Akane a ve mně něco jakoby cvaklo. Vyběhl jsem k nim. Hirose se na mě překvapeně podíval a já sledoval, jak se ke mně pomalu otáčí Akane

'Chci ji tak hrozně obejmout... odtrhnout ji od Ishikawi... a už ji nikdy nenechat jít'

"Ale ale! Vy dva jste spolu? Tak jsem opravdu šťastná" objevila se najednou vedle mě Ayase a omotala se kolem mé ruky

"Mohli bychom chodit na dvojitá rande, co říkáš Seijuro?" uchechtla se Sasaki a já potlačil chuť odstrčit ji pryč od sebe

"J-já.. se omlouvám, ale musím si někam zaskočit" na Akanině tváři byla vidět bolest a rychle se rozběhla k východu. Když už jsem se chystal vyběhnout za ní, zastavila mě ruka Ayase

"Nech mě jít" řekl jsem přísně

"..Ne.." zatřásla hlavou

"Řekl jsem nech mě jít!" zařval jsem na ní, protože jsem na tohle neměl čas

"..Co je s tebou Seijuro?! Téměř nikdy jsem tě takhle neviděla se chovat!" zařvala na mě nazpátek

"Chovat se jak?" zamračil jsem se 'Potřebuji běžet za ní..'

"Jsi takový nepříjemný.. děsivý.. proč mi neukazuješ takový jemný úsměv, který jsi vždy ukazoval Akane! Proč se ke mně chováš tak jinak, proč už mě prostě nemůžeš milovat?!" řvala a pevněji stiskla moji ruku

"Ayase má pravdu, teď chodím s Akane já. Teď jí budu štěstí přinášet já, takže už Akane neobtěžuj víc, než už jsi dokázal" řekl Hirose a vrhl na mě zamračený pohled

"Ty si ní opravdu chodíš?" zeptal jsem se 'Už mě nemiluje? Přenesla se už přes to?..Byl jsem jediný, který chtěl, abychom byli spolu?'

"Nechápu tě Akashi, i když jí miluješ, co budeš schopen udělat? Můžeš odpřísáhnout že s tebou bude šťastná, nebo že sní vůbec budeš?! Doteď kvůli tobě jen brečela a co asi změníš, když za ní teď budeš běhat?! Co tím získáš?! Jenom ji opět raníš, tak s tím přestaň! Zůstaň s Ayase a dělej to, co jsi dělal do dnes! Postarej se nejdřív o svoje problémy, než začneš běhat za ní" zařval na mě

"Když jsem viděl její veselou tvář.. tak jsem se rozhodl jestli je ona šťastná, tak já taky. Že by bylo dobře, kdyby si mě přestala všímat, že už by si na mě nikdy nevzpomněla.. Že kdyby jí někdo dal štěstí, které jsem jí já dát nemohl, tak to bude v pohodě... jestli by ona byla šťastná.. byl bych v pohodě..byl bych.." zastavil jsem se a překryl své oči rukou

"Nejsem v pořádku. Chci Akane vidět.. chci ji obejmou..chci aby se na mě smála.. vím, že pro ni nemůžu nic udělat ale... vím že s ní nemůžu být, ale....Chci ji vidět? Je to až moc velká prosba?" zeptal jsem se ' Nejsem dost silný na to, abych se zadržel'

Když jsem se zase otočil k východu, opět mě zastavila Ayase

"Seijuro!" zařvala na mě a já se na ní prosebně otočil

"Nechci po tobě, aby jsme ukončili náš sňatek, nebudu po tobě chtít nic jiného..jen mě nech pro tentokrát jít. Přísahám, že se k tobě vrátím tak.. mě nech ji vidět... naposledy" prosil jsem

"...Tak sebou ale hni" povzdychla si Ayase

"Díky" s těmi slovy jsem se otočil a co nejrychleji vyběhl ven, dokud jsem neuviděl kde je Akane a jak běží kus přede mnou. Doběhl jsem jí a chytil ji za ruku

"..Opravdu.. opravdu ho miluješ?" zeptal jsem se 'Na tolik věcí se chci zeptat... tolik jich říct'

"A-ano! Takže už se se mnou nebav prosím!"  prosila a její slova mě hluboce ranila. 'Cítila se takhle, když jsem jí řekl, že ji nemiluji? A já ji nechal trpět touhle bolestí..'

"...Ale.. vždycky jsem doufala, že se budeš dívat na mě... protože jsem tě vždycky milovala"  řekla s roztřeseným hlasem

"Ale to se teď změnilo..protože teď..je pro mě nejdůležitější osobou Hirose.. víc než kdokoliv jiný..."dořekla a podívala se mi do očí.

"Já jsem.. já vždycky.." zamračil jsem se, nejistý svými vlastními slovy. 'Pravda je.. že jsem tě vždycky miloval!.. Víc než Ishikawa! Mnohem mnohem víc!'

"Nepřinesla jsem ti nic než jen potíže... přespávám u Hiroseho, takže se o mě nemusíš bát... děkuji ti za všechno až do dneška.. a omlouvám se za vše, čím jsem tě obtěžovala...ale.. čas strávený s tebou mi dal drahocenné vzpomínky. Gratuluji ti k tvému zasnoubení Sei-chane" dokončila a uklonila se. 'Ona teď žije s Hirosem?..Ne... ne.. ne! Nechci aby byla s kýmkoliv jiným!'

"Sbohem" rozloučila se a chystala se k odchodu, ale chytl ji znova za ruku

"Proč mě zastavuješ?!" zařvala 

"Nehoň se za mnou! Nezastavuj mě!Vrať se k Ayase! Jestli ke mně nic necítíš.. tak mě nech osamotě... nechci tvojí lítost" brečela a já její ruku pomalu nechal jít' Sakra..už zase má kvůli mě slzy v očích... i přesto že jsem to nechtěl..Proč vždy přede mnou jen pláče? proč se nikdy se mnou neusmívá? Proč se vždycky směje, jen když je s Hirosem?!'

"Tohle je moment, kde to pro nás oba dva končí, dobře?" zeptala se prosebně'Prosím neplač'

"..Rozumím.." řekl jsem a začal jsem od ní kráčet pryč

'Miluji tě, miluji tě, miluji tě tak strašně moc! Proč nejsem schopen ničeho jiného, než ti přinášet více slz do tvých očí?'

-------------------

..

Kdo musel mít po ruce kapesníčky?