Z pohledu Akane

"Takže teď bydlíš s Hirosem?" zeptala se Erika

"Jo.." řekla jsem po tom, co jsem jí všechno vysvětlila

"Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi se nechala porazit tak snadno tou Ayase... kdyby jsem to byla já, vyrvala by jsem jí vlasy" zamračila se Erika

"..Je to pravda, že jsem utíkala pryč, ale--auu!" křikla jsem, když mě Erika plácla do zad a postrčila mě dopředu 

"Vím, co řekneš, takže přestaň plýtvat svým časem na mě a běž za ním. Říkala jsi, že se ho nevzdáš, viď?" usmála se na mě

"A-Ale co ty?" zeptala jsem se váhavě

"Hmmm... já milovala toho Akashiho, kterým byl předtím" řekla

"Co tím myslíš?" zeptala jsem se

"Poté, co Akashi začal chodit s Ayase, se změnil.. vypadá tak chladně a násilně...To není ten, kterého jsem milovala, víš? Ale... když byl s tebou, měl vždycky na tváři takový jemný výraz, jsi jediná, kdo ho může přivést zase zpět Akane.. Tak už rychle utíkej!" usmála se

"J-Jo.. udělám vše, co bude v mích silách!" usmála jsem se na ní zpátky a vyběhla ze třídy. Vyběhla jsem směrem ke třídě  studentské rady, kde jsem našla Sei-chana, jak sedí u stolu a něco píše

"Co tu chceš?" zeptal se mě, aniž by se na mě podíval

"Přišla jsem, protože jsem tě chtěla vidět... mám něco důležitého, co ti musím říct" posbírala jsem všechnu svou odvahu a řekla

"Jak teď můžeš vidět, nemám čas. Přijď někdy jindy" Sei-chan byl chladnější, než kdykoliv předtím, ale pak jsem si všimla, jak je bledý. Proč měl pod očima takové kruhy? Proč vypadal hubeněji, než dřív? Proč vypadal tak...bez života? Bylo to jen pár dní, co jsem ho viděla naposled, ale už vypadal tak jinak.  'Poté, co Akashi začal chodit s Ayase, se změnil.. vypadá tak chladně a násilně.' Najednou se ve mně něco smíchalo, když jsem viděla, jak na tom je

"...Proč brečíš?" najednou jsem zjistila, že vidím rozmazaně.

"P-Promiň..J-Já jen...j-jen chci, aby jsi b-byl šťastný.." brečela jsem, když se na mě Seichan díval, jak se brekem třesu' Sakra! Chci toho tolik říct, ale nechce to ven!'

"..Proč.. Proč jsi to řekla?" řekl Sei-chan s bolestí a setřel mi z tváří slzy a pak mi jemně stiskl ruku

"Sei-chane..?" zašeptala jsem, když jsem zjistila, jak se mu třesou ruce

"...Je to něco, co musím udělat.. takže už se přede mnou neobjevuj. Tohle je můj poslední rozkaz." nařídil. I když jsem tohle napůl čekala... teď, když jsem to od něj slyšela.. neměla jsem slov 'Je to tak lepší... je to tak lepší..' říkala jsem si sama pro sebe znovu a znovu, jako by jsem se snažila, aby to byla pravda. Sevřela jsem pevně pěsti, i když jsem věděla, že mě odmítne, bolelo to od něj slyšet takhle

"Ale..ten čas, který jsem s tebou strávil, byl opravdový" zašeptal a já jsem překvapeně vyvalila oči

"C-Co? Co tím myslíš?" zeptala jsem se nechápavě, ale Sei-chan mě jen jemně pohladil po hlavě a něco mi zašeptal, než odešel z místnosti. Po těch slovech, mi z očí vyhrkly slzy.

"Jsi teď volná"

"N-Ne... takhle n-ne... n-nechci,a by to t-takhle skončilo!" řekla jsem a rozběhla se za Sei-chanem

"Já s tebou chci být navždy!" zařvala jsem a tím ho zastavila

"Já nechci být volná Sei-chane.." řekla jsem a pevně stiskla jeho ruku

  '' Prosím .. prosím .. nechej mě s tebou ještě trochu déle Sei-chane '' prosila jsem. 

'' Akane .. přestaň.. '' odpověděl Sei-chan a snažil se pustit mojí ruku, ale kdyby jsem v tom okamžiku pustila jeho ruku, cítila jsem, že bych už ho nikdy neuviděla. 

'' N -ne... mám něco, co ti potřebuju říct, 'řekla jsem a stiskla jeho ruku.

 ''Myslel jsem  , že už jsme o něčem mluvili předtím ''řekl Sei-chan. 

'' ... Tam jsem to ze sebe nemohla dostat.. '' odpověděla jsem 'Kolik dní už to bylo, od tě doby co jsem ho viděla naposled? Skoro jsem si začala myslet, že už ho nikdy neuvidím... ale miluju ho. '

'' Tak to zkrať '' Sei-chan si povzdychl a podíval se na mě přísným pohledem.'Tohle je moje jediná šance, jak mu říct, co k němu cítím! 'zatnu pěsti a podívám se na něj.

 '' Já .. přišla jsem ti říct, že .. že tě miluju .. stále Sei-chane .. vím, že teď chodíš s Ayase .. o nic tě nežádám. Já .. já jsem jen chtěla, aby si věděl jak se cítím''řekla jsem a Sei-chan byl zticha, jako vždycky, a mě v hrudi bolelo.'Jenom mu přidělávám starosti'

 '' Ty .. vždy děláš věci nad moje očekávání .. '' zamumlal Akashi.'' Pro - '' Než jsem se stihla zeptat, co tím myslel, přitáhl si mě k sobě.

 '' Ty .. co mám s tebou dělat? '' zeptal se Sei-chan a pevně mě sevřel.

 '' Sei-chan .. '' zašeptala jsem, když jsem slyšela tolik bolesti v jeho hlase.

 '' .. Já.. tě taky miluju .. Je mi líto, že jsem ti řekl, že jsem tě zneužil .. to není pravda .. Nikdy za celí svůj život jsem tě nepřestal milovat od toho dne před 10 lety. Jen jsem myslel, že jsem ti ublížil dost na to, aby jsi mě přestala milovat .. ale jsi celkem tvrdohlavá ne? ''pousmál se Sei-chan.

 '' Ale nemůžeme být spolu Akane. Stojíme v dvou různých sociálních vrstvách, nikdo nepřijme náš vztah. Budeš jen v nebezpečí, když budeš se mnou, budeš spokojenější s někým jiným, takže .. prosím, přestaň mě milovat. Je to pro tvoje dobro '' prosil Sei-chan a odsunul mě od sebe.

 '' A -ale .. zvládneš to ty Sei-chan?e '' Zeptala jsem se neochotná od něj odejít.

 '' Nějak to zvládnu '' Sei-chan se otočil ke mně zády a pokračoval v chůzi pryč ode mne. Podívala jsem se na své ruce , jak ztrácely Sei-Chanovo teplo.'Proč se cítím, jako by jsme se už nemohli nikdy vidět? '

 '' Sei-chan! '' Volala jsem, ale on se neotočil. Stále šel dál a dál ode mě. ' Ne... nechoď, neopouštěj mě... ' 

'' Prosím buď alespoň šťastný! Prosím musíš jíst pořádně a spát klidně .. bolí mě, že tě takto vidím .. '' prosila jsem.

'' ... Jsem rád že jsem tě nakonec viděl Akane '' Sei-chan se naposledy usmál a zašel za roh.Když jsem viděla, jak opouští můj pohled, klesla jsem na zem a zadržela své slzy.'Teď už byl všeho konec.. alespoň jsem se snažila.. že? '

-----------------------

 '' Akane .. jak dlouho tam budeš sedět? '' Pomalu jsem zvedla hlavu a uviděla před sebou Hiroseho.

 '' Že si nič nejedla? Vezmu tě někam '' Hirose mi pomohl na nohy a vytáhl mě na ulici před budovu školy. 

''.. Nechceš se zeptat, co se stalo? '' Zeptala jsem se.

 '' Ne, nechci aby jsi si vzpomněla na věc, kvůli které jsi takhle smutná .. prostě na všechny špatné vzpomínky dneska zapomeň.. '' odpověděl Hirose.

 '' Takže co si teda dáš? '' řekl a otočil se ke mně.

 '' .. Nemám na nic chuť '' přinutila jsem se k úsměvu a zároveň jsem se rozhlídla. Všechno kolem mě bylo černobílé.

 '' To není dobré .. něco málo by jsi měla sníst .. '' povzdychl si Hirose, když potom, jako by ho něco napadlo, se rozešel pryč a táhl mě za sebou.

 ''H -Hirose? Kam jdeme? '' Zeptala jsem se, ale on mě ignoroval a pokračoval v chůzi.

 -------------------------------

 '' Proč jsme u tebe doma? '' zeptala jsem se, když mě posadil k jídelnímu stolu.

 ''Když jsi řekla, že nemáš na nic chuť, napadlo mě, že bych ti mohl udělat nějakou omáčku '' Hirose se usmál a přešel do kuchyně.

 '' Myslel jsem, že neumíš vařit'' zeptala jsem se.

 '' Neumím, ale můžu něco zkusit udělat. Měla by jsi být dokonce poctěná, že ochutnáš moje jídlo '' vysvětlil Hirose.

 '' Vidím .. ''Usmála jsem se, ale cítila jsem se tak prázdně .. jako by jsem byla mrtvá panenka .. nic jsem necítila

.'' Akaaaaaane, už je to hotové '' Než jsem se nadála, stála přede mnou miska s jídlem .

 '' .... ''Podívala jsem se na misku před sebou a vzpomněla si na den, kdy jsem měla horečku a Sei-chan mi také něco uvařil. A znova jsem cítila, jak mi stéká slza po tváři, když mi najednou dal plnou lžíci před pusu Hirose.

 '' Dej si trochu '' Hirose mi nabídl a já pootevřela pusu. Ucítila jsem, jak se teplo rozlívá do celého mého těla.Otevřela jsem oči a podívala se na Hiroseho unavenou a ustaranou tvář, ale povolil.

 '' Tvoje oči konečně vypadají živě '' usmál se. 

 '' Cože? '' Naklonila jsem hlavu zmateně.

 ''Vypadala jsi tak bez duše předtím, víš? '' Hirose si povzdychl a já ucítila vlhko na mých tvářích.

 ''C-Co? Proč brečíš?! Znamená to že to chutná hnusně? '' Hirose začal panikařit, ale ja zatřásla nesouhlasně hlavou.

" N -ne..chutná to naopak.. dobře.. "Plakala jsem a všechny slzy, které jsem držela se ze mně vylily.  

  ''Chceš si o tom promluvit? '' Zeptal se nakonec Hirose a jako noční můra, na kterou si vzpomenete před spaním, vzpomněla jsem si nechtěně na dnešek

 ''Naučila jsem se jak milovat a je to hrozná věc.. bolí to .. moje srdce mě bolí .. S –Sei-chan .. řekl, že nemůžeme být spolu..že to mezi námi není možné .. je to pryč .. všechno co jsem s ním kdy prožila je pryč... už ho pravděpodobně nikdy neuvidím.. '' brečela jsem  'poslední plamínek světla, kterého jsem se držela, je pryč'

 ''Akane ..podívej se na mě. Nebreč'' Hiroseho hlas byl velmi laskavý.

 ''Ty to nechápeš .. '' dostala jsem ze sebe a pokoušela se o to, aby se mi netřásl i hlas. 

''Samozřejmě že vím, jak se cítíš! Chápu to velmi dobře, protože tohle cítím k tobě! Vždy jsem věděl, že máš v srdci jen místo pro Akashiho, Věděl jsem, že tam nemáš místo pro mě. Vždy jsem cítil tu bolest, kterou teď cítíš ty ''řekl Hirose.

 ''.. Ale nemohl jsem se vzdát. Vím přesně, jak se cítíš .. přesně jako ty se nemůžeš vzdát Akashiho, já se nemůžu vzdát tebe'' zamračil se Hirose.

 ''.. Je mi to líto .. Nikdy jsem si to nevšimla .. nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jak jsi se celou tu dobu cítil .. Je mi to líto .. Byla jsem tak sobecká .. Je mi to líto .. je mi to líto, moc líto .. ''omlouvala jsem se s pocitem viny. 'Když cítím tu bolest, je to nesnesitelné .. Hirose si tímhle procházel celou dobu .. ?! '

 ''..Přestaň se omlouvat .. '' řekl Hirose.

 ''Je to pravda, bolí to hodně .. ale .. vidět tvou bolest bolí víc.. prosím usměj se Akane .. tvoje štěstí je moje štěstí'' zašeptal Hirose a objal mě. V té chvíli se do černobílého světa začali navracet barvy. Bolo to, jako by Hirose zašil moje srdce, které bylo roztříštěné na milion kousků .'Už ani nevím, jak se mám cítit.. '

 ''.. Hirose .. měli by jsme spolu začit chodit? '' zeptala jsem se 'Jsem unavená .. Jsem unavená, ze snahy ..proč se tedy nepokusit zamilovat do někoho jiného..? '  

   ---------------------------

omlouvám se za pravopisné chyby T_T asi jich tam bude dost