Akane POV

"..hej... hej" zaslechnu hlasy které mě probudí

"Jak dlouho hodláš ještě spát? Probuď se" jsem ještě rozespalá, ale Sei-chan má obličej jen kousíček ode mě

"Hurá. Už jsi konečně vzhůru" 'Ale ty jsi moc blízko!' byl až moc blízko a mě to dost překvapilo

"Kyaaa!" vypískla jsem a odstrčila ho

"Proč tak překvapená?" zeptal se

"Kdo by nebyl překvapenej, když se probudí a pár cm od jeho obličeje je nějakej kluk!" začervenala jsem se

"Ale problém s tím, že jsi spala v domě nějakého kluka jsi neměla. Jsi statečnější než jsem myslel, nebo to prostě dokazuje, že jsi pořád ještě dítě" vzdychnul

"Kdybys to náhodou nevěděl, tak jsem student vysoké školy" vyšpulila jsem na něj rty

"Která část z tebe je student? Nejsi nijak vzhledově přitažlivá, jsi prostě dítě" jednoduše odpověděl

"P-Prostě ještě nejsem vyvinutá!" začervenale jsem se

"Chceš abych se podíval?" zeptal se a přiblížil se ke mně

"N-Ne!"zakoktala jsem když se ke mně přihnul a sledoval mě a radši jsem uhnula pohledem

"Vidíš? Říkal jsem to, pořád dítě" ušklíbl se a dřív než jsem stihla protestovat mi hodil hodně moc tlustých knih

"Tohle přečti do 3 hodin" nařídil mi a já se koukla na jednu ze studijních knih

"P-Pro-" nestihla jsem to doříct a Sei-chan mě přerušil

"Máš na to 3 hodiny" nařídil mi a odešel z pokoje. Koukla jsem se na hodiny a zjistila jsem že je 5h ráno 'Proč mě probudil tak brzo?!' zareptala jsem a začala číst první stránku z mnoha knih co mi dal

-----------------------------------

"Hotovo.." vydechla jsem a šla do obýváku, kde seděl Shun a Sei-chan. Shun mu právě vařil kafe.

"Dobré ráno Akane" usmál se na mě Shun

"Dobré ráno S-Shune" odpověděla jsem, ale pořád jsem se cítila nervozně, když jsem mu tak říkala a všimla jsem si že Sei-chan sebou nepatrně cuknul

"A jo vlastně Akane, co by jsi řekla na školu?" zeptal se Shun

"Škola?... nemám na ní moc dobré vzpomínky... na den rodičů a tak jsem sledovala jak si ostatní děti hrají se svojimi rodiči a já sama..." vzdychla jsem, když jsem si na to vzpomněla a pak jsem uviděla papíry ležící na stole

"Co to je ? Vypadají na papíry s úřdními dokumenty..." zeptala jsem se a koukala na ně

"To jsou úřední dokumenty pro tebe" řekl Shun

"Aha moje... počkat co tím myslíš moje?!" zalapala jsem po dechu

"Jak jsem řekl, to jsou tvoje úřední papíry, aby jsi se dostala na školu" uchechtl se Shun nad mojí reakcí

"Ale o tomhle mi nikdo neřekl!" odpověděla jsem

"Protože tohle je poprví, co ti to říkám" povzdychnul Sei-chan

"A-Ale co školní poplatky! Nemyslím si že bych dokázala pracovat i za to abych je mohla zaplatit!"zpanikařila jsem

"Neboj, o ty se postarám" odpověděl Sei-chan a napil se svého kafe

"A-Al-" než jsem stihla pokračovat zase mě přerušil Sei-chan

"Akane, jaké bylo první pravidlo mé osobní služky?" zeptal se Sei-chan

"Zůstaň se svým pánem 24h denně.."odpověděla jsem

"Přesně, takže je samozřejmé, že budeš chodit na stejnou školu jako já"odvětil mi

"Umm... děkuju.." poděkovala jsem a při pomyšlení na školu jsem se třásla vzrušením

"Ale nejdřív budeš muset napsat vstupní písemku" řekl a vstal z židle

"U-Uh dobře" odpověděla jsem mu nervozně

"Mělo by to být v pořádku" řekl

"Ale vždyť nejsem připravená!" zpanikařila jsem

"Přečetla jsi všechny ty knihy co jsem ti dal?" zeptal se a já kývla

"Tak to stačí. Jdeme" nařídil

"Akane nemusíš být nervozní" uchechtl se Shun když mě viděl jak jdu

"Jsem v po-" nestihla jsem to doříct a Shun mi dal do pusy bonbon

"Děkuju" poděkovala jsem a Shun si sedl na místo řidiče. Je opravdu hodný..

"Jak dlouho tam budeš ještě stát? Pojď sem" řekl Sei-chan důrazně. Udělala jsem tak a sedla si k němu vzadu do auta.

"Dobré ráno Sei-chan!" překvapil mě vítající hlas chlapce s vlasy dlouhými až k bradě. Jeho pohled vypadal mile a měl nápadně dlouhé řasy

"Kdopak je tato roztomilá dívenka?" řekl chlapec a podíval se na mne

"Akane... ráda tě poznávám" řekla jsem a uklonila se trochu

"Reo Mibuchi, klidně mi říkej Reo" představil se a chystal se mi políbit ruku, ale Se-chan ho zastavil

"Měl by jsi se vrátit zpět k tréninku" řekl Sei-chan hrozivým hlasem

"J-Jasně! Uvidíme se zas, Akane!" zamával mi před tím než se rozběhl k tělocvičně

"... Neměl by jsi jít taky?" zeptala jsem se opatrně

"Hmmmm, ano, Kiritani zaveď ji do ředitelny" nařídil Sei-chan

"Dobře, pojď za mnou Akane" usmál se na mě Kiritani a já šla za ním, než jsem uvidila hodně lidí, co se před ním uklonili,k dyž kolem nich probíhal

"Proč se Se- Akashimu všichni klaní? Je tady ve škole slavný nebo tak?" zeptala jsem se

(protože je to náš císař xD)

"To bude asi tím, že je president studentské rady a taky kapitán basketbalového týmu" vysvětlil mi Shun

"Takže tak... je opravdu úžasný" odpověděla jsem

"Jo... ale bylo by lepší, kdyby se častěji smál.." vzdychnul Shun, ale pak jsem se zastavili před ředitelnou

"Jen běž dovnitř a ředitel ti dá ten test. Hodně štěstí! Věřím že to dáš!" usmál se na mě Shun

"Děkuju! Udělám vše co bude v mích silách" oplatila jsem mu úsměv a vešla dovnitř

----------------------------------

"Konečně hotovo.." zívla jsem a vyšla z ředitelny po dokončení testu. Díky bohu, že všechny věci co mi dal Sei-chan přečíst byly v testu, takže se mi povedlo odpovědět na všechny otázky. Druhá věc je však jestli jsou správně. Vzdychla jsem a začala se rozhlížet, jestli tu není Shun, ale už tu nebyl

"Promiňte, nevíte kde je tělocvična?" zeptala jsem se jednoho ze studentů, kteří kolem mně procházeli. Po dlouhém procházení školy se mi konečně povedlo najít tělocvičnu. Nakoukla jsem dovnitř a uviděla hodně kluků, ale Sei-chan ze skupiny výrazně vyčníval

"Ah, Akane, co tu děláš?" podívala jsem se na vlastníka hlasu a uviděla Rea

"Přišla jsem se podívat na Se- Akashiho" opravila jsem se, protože takhle oslovovat svého pána dávalo větší smysl

"Jakej vztah s ním máš? Nikdy jsem ho neviděl jít do školy s dívkou... jsi jeho holka?" zeptal se mě Reo škádlivě

" N-Ne! Já jsem jen jeho.." Nevěděla jsem jak na tuhle otázku odpovědět. Bylo by divný, kdyby jsem řekla, že jsem jeho služka? Díky bohu nás někdo přerušil

"Reo! Kdo to je?" celkem hubenej, asi 180cm vysokej kluk se objevil a hodil si rameno kolem Reovo krku. Měl krátké oranžové vlasy, a oválné oči s tmavými panenkami. Měl taky špičatý zub v levém rohu své pusy

"Tohle je Akane. Akane, tohle je Kotaro Hayama" představil mě Reo

"Čus! Říkej mi Kotaro!" usmál se

" Co si myslíte že děláte, poflakovat se takhle?" přišel další, s trochu tmavší kůží, asi tak 190cm. Měl velmi svalnaté tělo a krátké černé vlasy s dvěma pruhy na každé straně

"Trénink je skoro u konce a ty se taky flákáš Ekichi!" vypláznul na něj jazyk Kotaro

"To je jedno. Kdo to je? Nikdy jsem ji tu neviděl" řekl Ekichi a podíval se na mě

"To je Sei-chanova holka" uchechtl se Reo

"COŽE?!SEI-CHANOVA HOLKA?!" zajíkali se Ekichi a Kotaro

"N-Ne! T-Takhle to n-není!" začervenala jsem se

"Červenáš se. Velmi podezřelé...Takže fanynka? Jednostranná láska?" zeptal se mě Reo škádlivě

"J-Jsem jen jeho k-kamarádka!" zakoktala jsem

"Hmmmm jmenuju se Ekichi Nebuya, ty? " zeptal se mě Ekichi

"Akane.."řekla jsem ale on chtěl vědět dál, a když už jsem se chystala mu říct, že jsem sirotek, tak mě někdo přerušil

"Akane Akashi" Všichni se otočili a uviděli jsme Akashiho ' Od teď můžeš být taky Akashi' nemohla jsem si pomoct ale usmát se nad tím, že si mne pamatuje

"AKASHI?! JAKTO ŽE MÁTE OBA STEJNÉ PŘÍJMENÍ?!" "SOUROZENCI?!" BLBOST!AKSSHI JE JEDINÁČEK!" TAK VZDÁLENÍ PŘÍBUZNÍ? NEBOU JSOU VDANÍ?!" "V TOMHLE VĚKU SE NEMŮŽEŠ VDÁT!" "TAK ZASNOUBENÍ?!" řvali přes sebe Ekichi, Reo a Kotaro a přemýšleli, proč máme stejná příjmění

"Jste moc hlasití, trénink je u konce tak se vraťe zpět do třídy" vzdychnul Sei-chan

"Ale tys nám ještě neře-" zastavili jse, když se podívali na jeho pohled

"Zpět do třídy" nařídil jim a všichni se zastrašeně vydali do tříd

"Jak to dopadlo?" zeptal se Sei-chan, když už jsme v tělocvičně zbyli jen my da

"...No.. povedlo se mi odpovědět na všechno, ale jestli se mi to nepodaří po tom všem co si pro mě udělal...co mám dělat?" zeptala jsem se omluvně

"O jakém nesmyslu tu mluvíš? Samozřejmě že projdeš" vzdychnul Sei-chan

"Jak si můžeš být tak jistý?" zeptala jsem se a naklonila hlavu na stranu

"Protože jsem absolutní" řekl, ale pak si začal sundávat triko ' proč si najednou sundavá věci?!' šel směrem ke mně, já byla přimrzlá na místě při pohledu na něho polonahého, ale on kolem mě jen přešel dál

"Neměj žádný divný nápady a počkej tady" řekl a došel ke své tašce pro náhradní triko. Můj obličej byl celý červený z toho, že jsem to špatně pochopila. Když se Sei-chan vrátil, dal mi pokyn abych šla za ním. Když jsme procházeli školou, tak jsem uviděla spoustu jeho fanynek jdoucí po jeho stopách, ale toho už si on určitě všimnul

"Akashi... kam jdeme?" zeptala jsem se a on se pak zastavil a podíval na mě

"Takhle mi většinou neříkáš" zareptal

"To proto že jsi můj pán.. měla bych ti tak říkat.." odůvodnila jsem

"Ale Kiritanimu říkáš prvním jménem" zamračil se

"T-To protože mi to řekl.." řekla jsem, ale Sei-chan najednou zdvihl mou hlavu a přiblížil se mi k obličeji. Zaslechla jsem né tak tichý šepot jeho fanynek

"Bože! jsou si moc blízko!"

"Kdo ta holka vůbec je?!"

"Jak si to může vůbec dovolit, být tak blízko našemu Akashimu"!

"Kdo ti dovolil mi říkat Akashi? Říkej mi stejně jako předtím" nařídil mi

"A-Ale-" než jsem stihla zaprotestovat, tak mě probodl pohledem

"Jaké bylo druhé pravidle mé osobní služky?" zeptal se

"Vždycky dbej rozkazů tvého pána.." odpověděla jsem

"Dobře" řekl a oddálil se ode mně

"Eh? O co jste se tu pokoušeli? Snažil ses ji svést Akashi?" přerušil nás oba Shun

"Ještě abych plýtval svým časem na týhle holce" vzdychnul Sei-chan a i přes jeho chladnou povahu jsem nemohla donutit svoje srdce přestat bít tak rychle '3. pravidlo jeho osobní služky je abych se do něj nezamilovala.... ale nebylo už moc pozdě?.. po těch celých 10 let... milovala jsem ho ještě pořád?'

--------------------------------------------------------------------------------------

šíleně se vám omlouvám za to že jsem přidala další část až teď... fakt jsem nemohla najít čas mezi Vánocemi, ani po Vánocích a 1600 slov se nepíše tak snadno.... měla jsem část připravenou, ale pořád to trvá dost dlouho, takže se vám moc omlouvám a jsem ráda jestli se ještě držíte, protože tohle se mi bude stávat často- takže prosím trpělivost :D já si ten čas nějak vždycky najdu ale dá to zabrat když po vás všichni najednou něco chcou :D

Takže tady máte novou část a všem přeju Šťastný nový rok!