(a/n Prosím igorujte moje pravopisné hrubky jako krá--- králík xD)

Z pohledu Akane

"Už by jsme měli jít" řekl Sei-chan a podal mi ruku

"Máš pravdu, už je tma" usmála jsem se a vzala ho za ruku. Čas utekl tak strašně rychle... je to škoda

"Nedívej se takhle. Můžeme jít i zítra, jestli chceš" zasmál se

"Ano!" usmála jsem se znova a Sei-chan mě chytil pevněji za ruku, abych se neztratila jak budeme procházet mezi lidmi

"My spolu opravdu chodíme" zasmála jsem se

"Co tím myslíš?" zeptal se

"No jindy by si mě jen vzal za ruku a rovnou by jsi šel. Teď se ptáš na mé názory" podívala jsem se na něj s úsměvem na tváři

"..Ale noták"řekl a otočil hlavu na stranu mezitím co jsem se já furt usmívala, ale jakmile jsme dorazili k jeho domu, zazvonil mu mobil. Sei-chan se podíval na display a já mu dala povzbudivě ruku na rameno

"Budu na tebe čekat a nezáleží na tom jak dlouho" řekla jsem 'Přísahám ti, že budeš moct vstoupit do jakéhokoliv světa... a i teď přemýšlím nad tím, jak to udělám..tak do té doby na mě čekej... čekej po mém boku'

"Jo, nech to na mě. Půjdu dovnitř první" řekl. Poté se rozešel k domu a odpověděl na volající číslo. Povzdechla jsem si a v duchu si přála, aby se nic nestalo. Opřela jsem se o zeď u brány a začala přemýšlet, co mám udělat pro to, aby mě jeho otec bral jako jeho přijatelnou holku. Nechtěla jsem, aby Sei-chan dělal všechno sám, chtěla jsem udělat všechno co bude v mích silách

"Mohu na slovíčko?" podívala jsem se před sebe a uviděla muže v černém obleku

"Mohu vám nějak pomoci?" zeptala jsem se

"Jsi Akashiho služebná, že ano?" zeptal se znova

"No... promiňte mi, ale kdo jste?" zeptala jsem se znova já

"Jsem Akashih přítel. Známe se přes naše dlouhodobé partnerství mezi společnostmi" usmál se na mě, ale já se zamračila. tomhle muži nikdy Sei-chan nic neříkal. A protože jsem se docela bála z mého posledního únosu, takže jsem musela být opatrná

"..Jestli chcete mluvit se Sei-chanem, tak pro něj dojdu" řekla jsem a otočila se ke bráně, abych vešla dovnitř do bezpečí, ale muž mě chytil za paži

"..Co to má znamenat?" otočila jsem se na muže, který mě zatáhl zpět a pokoušela se jeho ruku z mé setřást

""Vypadá to, že tě jeden z mých mužů polekal, za to se ti omlouvám" muž moji paži pustil a uklonil se a já se otočila za povědomým hlasem

"A-Ayase?" řekla jsem překvapeně

"Ahoj Akane. Vypadáš zmateně, ale neboj,nezastavila jsem tě bezdůvodně" usmála se luskla. Na ten signál vylezli z černého auta dva muži

"Počkat... co po mě chceš?" zeptala jsem se, připravena vběhnout do Sei-chanovo domu

"Jenom si chci trochu popovídat, Akane" usmívala se dál jistá svým vítězstvím. Potom mi najednou dal někdo ruku před pusu a druhou mi omotal kolem pasu a odtáhl mě od vchodu do bezpečí

"Hmhmmf!" pokoušela jsem se zařvat a vykroutit, ale marně

"Přestaň sebou tolik házet!" řekla Ayase a obvázali mi nějaký kus látky přes oči. Se zavázanýma očima jsem už jen mohla cítit, co se kolem děje. Otočili mě zády a někam táhli, když jsem uslyšela, jak se za námi otevřeli a zavřeli dveře došlo mi, že mě odvezou někam daleko

Pokoušela jsem, se dál vykroutit ze sevření, ale po ještě silnějším sevřením jsem to už nemohla vydržet a nechala toho

Po nějaké době jsme někam dojeli a já slyšela jak se otevřely dveře a byla jsem hozena někam na podlahu. Poté mi někdo vzal za ruce a al mi je za záda tak, aby je mohl svázat rychle jinou látkou

"Ne! Nechte mě jít!" řvala jsem a pokoušela se rozvázat látku na rukách a pokoušela se zařvat, když mi najednou dal někdo facku

"Hodná holka, konečně jsi zticha" řekla Ayase a sundala mi šátek z očí. Zamrkala jsem očima, abych je přizpůsobila světlu a rozhlédla se kolem. Starý sklep. pokusila jsem se opět udělat něco se svýma rukama, ale zase se to ani nehlo

"Proč jsi mě sem vzala? Co po mně chceš?" zamračila jsem se na ni, ale pak mě kopla do břicha

"Nedívej se mi přímo do očí" řekla a já se pokoušela to rozdýchat

"..Prostě.. co po mně chceš?!" zeptala jsem se znova naštvaně

"Je to jednoduché, rozejdi se se Sei-chanem" odpověděla

"..Ne" zamračila jsem se na ni a Ayase mě strčila o zeď o kterou jsem se řízla do tváře

"Ale neee, bolí to? Promiň, ale asi jsem tě špatně slyšela" smála se Ayase

"Řekla jsem, že to neudělám!" zařvala sej na ni Ayase mě kopla do břicha, čímž jsem se zhroutila na zem

"Jsi hodně tvrdohlavá holka, viď? Chtěla jsem ti to usnadnit ale ty mi nedáváš na vybranou" povzdychla si Ayase a zdvihla mě na moje nohy

"Ale dám ti ještě jednu šanci. Když mi teď odpřísáhneš, že se s ním rozejdeš, nechám tě jít. Taky ti dám lístek do letadla, i víc peněz. Budeš mít šťastný život někde jinde. Nebo tu budeš dokud nebudeš zmlácená a nakonec se s ním stejně rozejdeš" vysvětlila

"Ani jedno.. prostě se sním nerozejdu a nezáleží na tom, co uděláš!" zařvala jsem na ni a pak přišlo kopání a odstrování.

"Fajn, jak chceš" řekla a kopla mě do holeně. Byla jsem si jistá, že se mi tam pak udělá velká modřina, ale i přes tu bolest jsem zůstala zticha, zadržovala výkřiky bolesti.

Ayase pokračoval ve svém mlácením a fackováním, ale přesto jsem se tolik nebála, protože jsem věděla, že Sei-chan přijde. On v těhle situacích vždycky přijde. Ayase mi může vyhrožovat, mlátiti mě jak chce, ale já se Sei-chanem zůstanu

"Ty... proč se usmíváš?!" zařvala Ayase

"Protože vím, že pro mě Sei-chan přijde" podívala jsem se na ni

"Nevím odkud jde tahle tvoje jistota, ale jsme v opuštěné budově" ušklíbla s na mě a zatáhla mě za vlasy

"Ty to nevíš... ja jsem Sei-chanův majetek.. patřím jen jemu.. a on na mě vždycky dává GPSku" ušklíbla jsem se tentokrát já na ni a najednou--

*BAM*

Rozlítly se dveře a dovnitř vstoupil Sei-chan se zamračeným výrazem na tváři. Podívá se na mě a pak na Ayase

"Tvoje vtipy zašly až příliš daleko Ayase" řekl Sei-chan a vrhl na Ayase zlostný pohled a Ayase sebou trochu trhla. Pak ke mně rychle doběhl a klekl si ke mně s zamračeným výrazem, když viděl moje modřiny

"..Jsi zraněná.." řekl a jemně se dotkl mé rány na tváři

"Jsem v pohodě.. díky, že jsi přišel" slabě jsem se na něj usmála, ale on jen vrhl další zlostný pohled směrem k Ayase

"J-Je to tvoje vina Seijuro! Kdyby si byl se mn--" Ayase to nestihla dokončit, když jí na tváři přistála facka

"Skončím u tohodle, protože jsi holka, ale jestli se ještě jednou dotkneš Akane, nevím, co udělám příště" zasyčel na ní Sei-chan

"...Seijuro.... nemysli si , že toho nechá--" Sei-chan ji vrazil další facku, tentokrát na druhou tvář

"Myslel jsem, že tidám jen jednu, ale podle toho co jsi udělala Akane a jak moc si ji zranila, si zasoužíš ještě pár navíc" řekl

"C-Co si to dovoluješ! I když jsito ty, tak ti to neodp--AAAh!!"Ayase si dala ruce před sebe v obraně, když Sei-chan opět zdvihl ruku, ale tentokrát nic neudělal

"Mysli na to, v jaké situaci jsi Ayase. Teď jsi v té špatné a já bych tě mohl nechat zavřít za únos, ale kvůli tomu, že mají naše společnosti mezi sebou dobrý vztah to neudělám" povzdychl si, vzal mě jemně za ruku a vyšli jsme ven. Hned co za námi zaklapli dveře, mě Sei-chan přitiskl k sobě

"Tohle mi nedělej.." zašeptal. Mě se najednou do oč začaly hrnout slzy a kývla jsem

"Promiň, že ses o mě musel takhle strachovat"omluvila jsem se mu a přitiskla se k němu blíž. Chtěla jsem mu toho tolik říct.. ale stačilo mi jenom to, že tu byl

Z pohledu nějakýho někoho

Ayase všechno ničila

Celý pokoj vypadal, jako by jím prošlo tornádo. Šla po všem. Po stěnách, po židlích, stropu i podlaze. Když se konečně zastavila, popadala dech. Znavená svým výbuchem, padla na kolena na zem s čelem opřeným o zeď

"Proč by mě Seijuro odmítal?"

"Co mi chybí?"

Začala se jí třást ramena a z očí začly téct slzy. Slzy vzteku, viny, žalu a frustruace. Přišly všechny najednou. V tom momentu zařvala vší silou

"Sasaky-sama! Co se děje?!" mnoho služek a sluhů vběhlo do pokoje, kdy Ayase začala mlátit do zdi. Bila a bila, dokud neměla klouby na rukách úplně od krve

"Nesahejte na mě!" řvala na všechny a odstrkovala je. lzy z jejích očí stále nepřestávaly téct a pak praštila hlavou o zeď

"Akane"

"Všechno je to její vina"

"Přesně tak.Mě nic nechybí. Jsem perfektní"

"Seijuro to zatím jen ještě nezjistil"

"Jediné, co teď musím udělat je, dostat ji z mé cesty... a pak... Seijuro bude můj!"

Světlo z jejího mobilu jí ozářilo obličej a její široký úsměv. Rychle vytočil určité číslo a usmála se, když si mobil přitiskla k uchu

"Ahoj tatínku, mohla bych tě o něco poprosit?"

---------------------------------------

Jej... od týhle kapitoly to bude pravděpodobně skoro furt napínavý tak se na to psychicky připravte :D tak zas přiměřeně za 14 dnů!

Bááááj!(ano jakože byeeee) xD

PS: hrozně se mi u tohodle chtělo na záchod a měla jsem hlad....ale není tu skoro žádně jídlo T_T nebo nic z toho na co by jsem měla chuť xD