Z pohledu Akane

"Sei-chane... nevadí... že jsme odešli?" vyfuněla jsem ze sebe při běhu

"Jasně. Nechal jsem tam stejně lísteček, že dneska nebude schůze" odpověděl

"..Proč?" funěla jsem a přemýšlela nad tím, kdy se konečně zastavíme

"..Protože.. dneska je to náš první společný den" odpověděl a konečně se zastavil

"Chtěl jsem aby byl nějak speciální" řekl a stydlivě se podíval na stranu

"Takže jsi chtěl, aby jsme šli na rande?" zeptala jsem se

"Něco takového" řekl a dál se díval do strany

"To je super! Takže tohle je vlastně naše první rande? Vždycky jsem na něj chtěla jít hned po škole" usmála jsem s a chytla ho za ruku 'Chodím se Sei-chanem... nic víc si ani nemůžu přát! Jsme tak hrozně šťastná... cítím se jako by mi už nic nemohlo zkazit tenhle skvělý den!'

"Akashi! Akane!" otočila jsem se za hlasem a viděla, jak za námi přijel Shun v limuzíně

"Shune?" řekla jsem a překvapeně se na něj dívala

"Čau Akane. Nasedni"

"Nasednout? Proč?" zamračila jsem se zmateně

"Co? Akashi mi řekl, ať vás dva vyzvednu" řekl

"Sei-chane, prč si mu to řekl?" zeptala jsem se

"No budeme muset na večeři" řekl mi

"Ale proč jet limuzínou?" zeptala jsem se

"L'atelier De Joel Robuchon není místo, kam by jsme došli pěšky" povzdychl si

"La - late - cože?" skoro jsem si zlámala jazyk na tomhle slově, zatímco Akashi to řekl jakoby nic

"L'atelier De Joel Robuchon" řekl znova tentokrát pomaleji

"La -late - to je jedno! Naše první rande nemusí být přepychové, ne? Nejdřív požádáme Shuna, aby odjel" řekla jsem

"Cože? Nejdřív chcete, abych přijel a teď jedu hned pryč?" podíval se na mě

"Promiň Shune. Nějak ti to příště oplatím" omluvila jsem se

"Bože, s váma je to těžký... je to v pohodě, hlavně si to užijte.Už to bude nějaká chvilka co si takhle Akashi někam zašel po škole, tak ať se baví" usmál se Shun

"Dobře přísahám!" usmála jsemse na něj taky a pak sledovala, jak odjíždí

" Takže nakonec budeš rozhodovat kam pujdem ty?" podíval se namě Sei-chan

"Tak navrhni nějaké jiné místo kam půjdem" řekla jsem

"Znám jednu italsko--"

"Jo budu vybírat já" řekla jsem a nenechala ho dokončit

"Nepůjdeme nikam, kde je to zbytečně drahý" povzdychla jsem si a Sei-chane se na to zamračil

"Ale to bude nezdravé, tvoje tělo potřebuje živiny a ne zbytečné tuky a kalorie"

"..Tak to teda nejez" našpulila jsem rty

"...Fajn. Je tu poblíž park se stánky s jídlem. To by mohlo stačit" povzdychl si

"To je perfektní" usmála jsem se

------------------------

"Tohle je to nejlepší takayoki, které jsem kdy jedla" řekla jsem a dala si další kousek  do pusy, ale pak si všimla, že Sei-chan neměl zatím ani jeden

"Ty si nedáš?"zeptala jsem se

"Ne, to je dobrý" řekl a zatřásl hlavou

"Ale noták, na! Dej si"  nabídla jsem mu a přišoupla k němu krabičku s mastným jídlem

"Ty po mě chceš, abych snědl TOHLE? Ne" řekl, když se na to podíval

"..Jedno kousnutí tě nezabije" napíchla jsem jednu kuličku na párátko a dala mu ji to před obličej

"Řekl jsem, že n--" předtím než stihla zase odmítnout jsem mu ji narvala do pusy

"Jaký to je?" zeptala jsem se a sledovala, jak ji naštvaně začal kousat

"..Není to špatný"zamumlal

"Pfff, se mnou můžeš být upřímný" šťouchla jsem do něj ze srandy

"Já jsem" zamračil se

"Jasně, je to dobrý viď?" ušklíbla jsem se

"..řekl jsem, že to není špatný" odpověděl mi se skříženýma rukama na hrudi

"A dáš si teda ještě jeden kousek?" zeptala jsem se a začala jsem před ním kývat další jednu kuličku ze strany na stranu

"..Je mi t--" protože jsem věděla, že je tvrdohlavý, tak jsem mu dala další do pusy

"Dobře, dobře tady je další" zasmála jsem se a Sei-chan jen zavřel oči a začal žvýkat

Z pohledu nějakýho někoho

"Takže kam půjdeme dál? Je jasný, že to ,co jsme měli teď ,nebude stačit" usmála se Akane

"Nemáš o tomhle rozhodovat ty?" zeptal se Akashi

"A jo, vlastně... hmmmm"zamumlala Akane a zamyslela se nad tím, co si dají teď. Mezitím co přemýšlela, Akashimu došlo, že takhle venku vlastně nikdy nebyl. Buď se učil napřed v jeho pokoji, nebo vypracovával obchodní nabídky.

"Máš rád zmrzlinu?" zeptala se Akane a vytáhla ho z jeho myšlenek

"Myslím, že mi nijak zvlášť nevadí" odpověděl

"Tak je rozhodnuto" usmála se Akane, vzala ho za ruku a došla s ním ke stánku se zmrzlinou a vzali si každý jednu

"Je docela dobrá"řekl překvapeně Akashi, když kousl kousek zmrzliny

"Tak prostě řekni, že je dobrá" zasmála se Akane a Akashi se zmaračil

"..Akane?"

"Co--Hej!" Když se Akane otočila, dloubl ji Akashi prstem, na kterém měl kousek zmrzliny, do tváře

"N-Nech toho!" Akashi toho nechal, ale po pá vteřinách si zase kapal kousek zmrzliny na prst a zase jím bodat Akane do tváře. Párkrát se mu vyhnula, ale stejně se dostkrát trefil. I přesto musel Akashi přiznat, že má Akane dobré reflexy.

"Ha, mám tě!" Akane chytla Akashi ho za ruku s roztávající se zmrzlinou a mázla svoje teď už taky zamazané prsty přes jeho tvář. Oba dva byli uprostřed ulice a hráli si s jídlem tak, jak Akashiho učili jako nesprávným způsobem. Ale i přesto se u toho dost bavil. Možná proto, že bylo fajn si takhle někdy odpočinout jednou za čas, ale byl si jistý, že to bylo hlavně díky Akane

Mezitím co se však bavili Akashimu začal zvonit telefon. Obnovil si zase svůj klid a podíval se na telefon, který ukazoval velmi známé číslo.

"Ahoj otče" pozdravil ho Akashi a Akane zmizel úsměv ze tváře

"Seijuro, jsem si, že už máš hotovou tu orací, ketrou jsem ti zadal" ozvalo se z telefonu bez čehokoliv předtím. Bez jakéhokoliv pozdravu a pro Akashiho to bylo normální 

"Musím se to omluvit ot--" nechvíli potom ho přerušil

"Chceš mi tím říct, že to nemáš hotové? Vždyť jsem ti oznámil, že toto je naše nejvyšší priorita. Nemůžeme si dovolit jakoukoliv chybu, Seijuro. Podívej, dej si tento projekt nad všechny ostatní plány. Dej stranou školu. Tohle je velmi důležité-- Ty jsi venku? Kde jsi?" zeptal se ho jeho otec  Akashi se nervozně kousl do rtu

"Jsem venku na ulici kousek od školy" odpověděl

"S kým jsi?" zeptal se nasupeně a Akashi už věděl co následuje

"Máš čas na to, aby jsi se v klidu procházel, ale ne na tvou práci?!" naštval se

"Zešílel jsi? Zanedlouho zdědíš celou společnost, a už se projevuješ jako nezodpovědný vůdce!" řval na něj z telefonu a Akashi neměl slov, ale stále se tvářil bezvýrazně. Ne že by se mu tohle stávalo často, ale není to poprvé co ho jeho otec takto tlačí do práce už od dne, kdy se narodil

Akashi se podíval na stranu na Akane, od které si držel pár metrů odstup. Najednou k němu ale rychle skočila a objala ho a usmála se na něj, kterým mu dodala odvahu na něco, co nikdy neudělal

"Momentálně se hodně bavím, a už musím jít. Ahoj" s těmi slovy zavěsil svému otci

"..Je všechno v pořádku?" zeptala se neropzně Akane

"Jo, je. Pojď, pujdem dál" pohladil Akane po hlavě a pokračovali v cestě, ale nálada už nebyla taková jako předtím. Akashimu furt volal jeho otec a nebylo tomu konec

"...Myslím, že by jsi to měl zvednout teď" zašeptala Akane

"To je dobrý, prostě to ignoruj" odpověděl jí na to

"Ne.. ty si nemusíš všímat mě... tak to prosím zvedni"prosila ho. Jeho otec ji děsil už od prvního setkání.

"Dobře.." povzdychl si Akashi  zvedl mu to

"Už bylo sakra na čase, aby jsi to zvedl! Co si celou tu dobu dělal?! Ty... neříkej mi, že jsi s tou holkou!!" zařval na něj jeho otec a čekal na odpověď

"Byl jsem s ní" odpověděl mu a držel se Akane za ruku

"P-Proč jsi s ní? Myslel jsem, že jsi t nemyslel vážně Seijuro" řval

"Už to tak ale není a Myslím to sní vážně" řekl Akashi

"..Cože? Takže tobě se opravdu líbí?! Tolik na to, aby jsi si vypnul mobil a byl s ní celý den?!" řval na něj

"Ano.. Tak moc" odpověděl mu se stejným výrazem

"Otevři oči Seijuro! Není nikdo! Bude tě jenom držet zpátky v tvém životě! Zničí ti tvou budoucnost! Okamžitě se s ní rozejdi!"Akashi slyšel jak se jeho otec zvedl z židle a praštil pěstí do stolu

"Já vím, že nejsi schopný přijmout můj vztah s Akane, ale už jsem se rozhodl, otče. Už mi prosím nevolej"Akashi zavěsil a vypnul si mobil, aby ho jeho otec nemohl nijak zastavovat. Když se Ale otočil, viděl jak Akane pláče

".. Svět ve kterém žiješ ty, a ve kterém žiju já je jiný... jsou světy do kterých já nemůžu... a ten tvlj je jeden z nic... že?" brečela Akane a Akashi ji zezadu objal

"Ty... posloucháš vůbec někdy to co říkám?" zeptala se ho Akane

"..Přísahám, že tě nechám jít do jakéhokoliv světa budeš chtít.. a i teď přemýšlím, jak to udělám..tak do té doby na mě počkej.. čekej po mém boku" zašeptal Akashi a Akane tyhle slova hřála u srdce

""..já.. chci být jenom tam, kde jsi ty.. to je jediné co chci"řekla a pevně se ho držela, jako by  se měl každou chvílí vypařit. Akashi pak sáhl rukou do kapsy a vytáhl náhrdelník

"Koukal jsem, že jsi se na něj upřeně dívala, tak jsem ho koupil" řekl a zapl jí ho zezadu na krk

"D-Děkuju! Dívala jsem se tak na něj protože má opravdu hezkou barvu" usmála se Akane

"Červená je tvoje oblíbená?" zeptal se Akashi

"Ano.. protože je to barva tvých očí! Už od toho dne, když jsem tě viděla před  lety.. tak byla červená moje nejoblíbenější barva!" řekla

"Aha, opravdu? Jo a jen tak mimochodem, tohle je obojek" upozornil ji

"Cože?" podívala se na něj Akane zmateně

"Poslouchej, když ti kluk dá nějaký doplněk, je to znak toho, že mu patříš. Jseš jenom moje, ano?" ušklíbl se Akashi

"..Ano" usmála se Akane' Není čeho se bát. Jediný co potřebuju, je abych mu věřila'