Akane

Furt jsem v posteli nemohla najít pohodlnou polohu. Navíc si myslím, že jsem ze včerejška nachlazená

"Bože...je mi špatně... už je to docela dlouho co jsem měla naposledy horečku" povzechla jsem si. Celou noc jsem se pokoušela usnout, aby se mi udělalo aspoň trochu líp, ale neúspěšně.  Navíc jsem teď měla práci 'Ty jsi dostala horečku? Jsi k ničemu..' povzedchla jsem znova nad vzpomínkou

"..Musím udělat snídani.." řekla jsem si pro sebe a pomalu vylezla z postele. Když jsem došla dolů, potkala jsem Shuna

"Dobré ráno" slbaě jsem se na něj usmála

"Dobré ráno, vypadáš bledě... není ti špatně?" zeptal se 'To že máš teplotu tě neomlouvá, tak se pusť do práce'

"Jo, jsem v pohodě! Mám začít se snídaní?" zeptala jsem se

"To je v pořádku, už jsem ji udělal ( a/n neeee, vůbec to nezní perverzně. Ani na to nemyslete!! xD ). Můžeš skočit vzbudit Akashiho a já to tu mezitím nachystám" navrhl

"Jasně" kývla jsem a podívala se na hodiny. Vzbudila jsem se o hodinu pozdě. 'Není divu, že Shun už tu snídani má hotovou'. Začala jsem toho litovat a vyšla s těžkýma nohama k Sei-chanovo pokoji.

Když jsem se k nim konečně dostala, zaklepala jsem, ale nikdo se neozval.'To je divný... on ještě spí?Ne... on se nikdy neprobouzí pozdě'. Začala jsem se bát, že se něco stalo, tak jsem pomalu vešla dovnitř do prázdného pokoje. Pak jsem slyšela jak se otvírají dveře od koupelny a někdo mě lehce bouchl do hlavy stočeným časopisem.

"Ty jsi byl ve sprš--" Otočila jsem se a uviděla Sei-chana nahého, jen s ručníkem kolem pasu.' Vážně?! Po kolikáté se mi to už stalo!'Když jsem se konečně vzpamatovala a odtrhla oči od jeho dokonalého těla, nadskočila jsem

"S-Sei-chane! Vem si na sebe nějaké oblečení!" zařvala jsem

"Proč?" Zeptal se

"Jak to myslíš proč! Nejsi v tomhle pokoji sám! Nemůžeš tady jen tak chodit nahý!" říkala jsem a pokoušela se u toho na něj nedívat

"Nejsem úplně nahý, mám kolem sebe ručník. Navíc je to můj pokoj" řekl

"Ajo..." došlo mi, že má pravdu. Promnula jsem si hlavu, protože se bolest nijak nemírnila ..spíš to bylo ještě horší. Pak jsem si všimla, že Sei-chan úplně v klidu prošel kolem mě

"C-Co děláš!" zčervenala jsem

"Už jsi mě takhle viděla dostkrát, tak jsem si říkal, že ti to nebude vadit" odpvěděl

"Na tom nesejde! Každý hole by to vadilo, nezáleže na tom kolikrát tě viděli!" zařvala jsem(A/n tím si nejsem tak jistá xDD )

"Hmm" řekl a jen se ušklíbl

"Přestaň s tím a běž se už oblíct!" řekla jsem a odstrkala ho do koupelny. Najednou jsem se znova zamyslela nad pohledem na něj jen s ručníkem kolem pasu. 'Vypadá hodně hubený, když je oblečený.... vsadím se, že by do něj nikdo neřekl, že má takové svaly...Co!? Počkat!! Nad čím to přemýšlím!?'

Zatřásla jsem rychle hlavou a pokoušela se tu myšlenku dostat z hlavy ven. Nebyla jsem si jistá, jestli tyhle situace moje srdce přežije

"Jak jsem si myslel, máš teplotu" najednou byl přede mnou Sei-chan s čelem opřeným o mé.

"T-To nic nen---" zasekla jsem se, když mě najednou opustil síla v nohách. Naštěstí mě ale Sei-chan chytl. Začala se mi motat hlava a začalo se mi špatně dýchat

"Jak tě vůbec napadlo vylézt z postele v tomhle stavu?" povzdechl si a zvedl mě

"Nemusíš to dělat, já zvládnu chodit sama" pokoušela jsem se ho od sebe odstrčit, ale marně

"...Nejsem těžká?" zamumlala jsem

"Ne" odpověděl

"...Shun nás takhle uvidí, nebude to divný?" zeptala jsem se a cítila, že jdeme dolů po schodech

"Ne" odpověděl znova 'Proč jsi na mě tak milý? Moje pocity k tobě budou tímhle pádem jenom sílit'

"Akashi, snídaně je ho--- wow uniklo mi něco?" zeptal se Shun, když viděl, jak mě Sei-chan nese

"Akane je nemocná, odnesu jí do jejího pokoje" vysvětlil mu

"Aha, myslel jsem si to... měla jsi mi rovnou říct, že ti není dobře Akane" povzdychl si Shun 'Jsi jenom samé zklamání'

"..promiň.." přitiskla jsem se k Sei-chanovo triku a doufala, že není naštvaný

"Akane nemusíš vždycky pracovat. Když řekneš, že ti není dobře, tak to pochopíme a nebudeme naštvaní" řekl Shun a já se na něj překvapeně podívala

"..opravdu?" zeptala jsem se opatrně 'Co se tu jen válíš?!'

"Samozřejmě, neboj se nám to říct a buď postě sama sebou" usmál se 'Neodmlouvej!'

"...opravdu to nevadí.. být takhle sobecká vůči ostatním?" zeptala jsem se 

"Buď sobecká v tomhle jak moc chceš" zasmál se Shun

"Každý den bez pauzy... musela jsem dělat všechno co mi řekli moji pěstouni.. musela jsem vždycky těžce pracovat, abych je nezklamala.. takže jsem vždycky držela zpátky v tom, co jsem chtěla říct..protože jsem se bála, že mě budou nesnášet." najednou se mi nahrnuly slzy do očí

"..Nezáléže na tom jak chytrý nebo bohatý jsem, furt jsem člověk, stejně jako ty" řekl Sei-chan a já ho pevně objala

"..Děkuju.." poděkovala jsem jim oběma ' Díky bohu, že je mám'

"No, to by už stačilo. Dohlédnu na Akane" řekl Sei-chan a vzal mě do mého pokoje

"Jsi vážně dost horká" povzdychl si Sei-chan, když mě pokládal na postel.

"..omlouvám se, že jen přidělávám práci navíc" omlouvala jsem se

"Přestaň se už omlouvat a počkej tady, za chvíli jsem zpět" řekl, přikryl mě dekou a za chvíli byl pryč. Pak jsem začala slyšet nějaké zvuky kovu a přemýšlela, co to tam dělá (a/n připravuje si pilu >:D nebo nějaké lepší náčiní xDDDD ). Byla jsem hrozně zvědavá, ale neměla jsem ani sílu se zvednout a kouknout skrze škvírku u dveří. Když už jsem začala klimbat, Sei-chan se vrátil

"..Vítej zpátky..." povedlo se mi ze sebe dostat a pak jsem se podívala na mísu, kterou držel v ruce. Vypadalo to na rýžovou kaši( a/n neptejte se mě co to je.. zkuste napsat do googlu rice porridge a něco vám vyjede xD vypáda to dobře)

"To jsi uvařil ty? zeptala jsem se

"A kdo jiný?" podíval se na mě zamračeně

"Shun?" řekla jsem a trochu se zasmála

"To je jedno, prostě to sněz" nařídil mi

"Dobře" odpověděla jsem, ale najednou mě opustila síla v celém těle a nemohla jsem se hnout

"Ty to nebudeš jíst?" zeptal se

"..nemám ani sílu na to zvednout lžíci" začínala jsem trochu panikařit, protože by to bylo dost neslušné to nesníst, ale pak si Sei-chan povzdychl a zvedl tu lžíci

"Na" řekl a nabral kousek z misky na lžíci a foukal na ní, aby se ochladila

"Jez"řekl a dal ji přede mě. Cítila jsem jak červenám a z té nemoce to nebylo. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě takhle krmí

"Děkuju" řekla jsem a otevřela pusu

"Je to... vinikající!" řekla jsem. Bylo to docela trapné, že mě takhle musel krmít, ale to jídlo bylo dokonalé

"To je dboře" ulevil si Sei-chan a dal mi před pusu další plnou lžíci

"Na" s radostí jsem otevřela pusu a zanedlouho v miste nezbyl ani kousíček

"Ještě jednou to děkuju" řekla jsem

"Bylo to docela vtipný, tě takhle vidět, jak se nemůžeš hýbat" ušklíbl se

"A  už to děláš zas" našpulila jsem rty

"Ale je to pravda, a teď, když jsi se najedla, je čas spát" řekl a uložil mě

"Sei-chane" řekla jsem jeho jméno, abych upoutala jeho pozornost.

"Víš, nikdo se o mě nikdy takhle nestaral.. takže jsem ti opravdu vděčná.." poděkovala jsem mu

"Ohledně tvých pěstounů... zapomeň na ně. Byli na tebe krutí a já přísahám, že už se nikdy takhle cítit nebudeš" přísahal

"..ale co ty? Když jsi byl nemocný, staral se někdo o tebe?" zeptala jsem se a v jeho zaváhání jsem měla odpověď

"..Jsem si jistá, že nemůžu nahradit tvoji mamku, ale budu se taky o tebe starat, když jsi nemocný.. aby ses taky nikdy necítil sám" zašeptala jsem a zadívala jsem se mu do očí

"..jenže já nejsem skoro nikdy nemocný" ušklíbl se a naklonil se ke mně a já cítila jeho rty na mém čele. Ztuhla jsem a zavřela oči.

"Máš furt vysokou teplotu" ušklíbl se a oddálil se ode mě a mě došlo, že to udělal, aby zjistil, jak na tom jsem. 'Aha, takže to mi nechtěl dát pusu na čelo.. no asi to dává smysl, možná to jen nechce chytit ode mě'

"Už půjdu" řekl a zvedl se

"Cože? Aha..dobře" kývla jsem, trochu zklamaná

"Chceš ještě něco?" zeptal se mě, když se na mě podíval

"Ne.. to nic" začervenala jsem se

"..Chceš mě viď?" ušklíbl se

"C-cože?" zakoktala jsem, když se ke mně Sei-chan zase přiklonil. Zatla jsem oči a tentokrát, jsem dostala pusu na tvář

"Tohle by pro dnešek stačilo. Ať už je ti dobře" podívala jsem se na něj z prázdným pohledem. Pohladil mě pohladil po tváři a potom odešel

"..Pro dnešek?" řekla jsem si sama pro sebe a přitiskla svoje studené ruce na rozpálené tváře. Nebyla jsem si jistá, jestli jsou tak horké díky mým pocitům k němu, nebo je to jen teplota. Byla jsem zamyšlená, dokud jsem neuslyšela otvírání dveří. Otočila jsem se a viděla Shuna

"Shune? Co tu děláš" zeptala jsem se nechápavě

"Jen jsem ti přišel říct něco hezkého, než usneš" mrkl na mě

"Ty víš, že Akashi uvařil to jídlo, co ti přinesl, že?" zeptal se a já kývla

"No a to bylo poprvé, co něco takového udělal. Byl jsem docela v šoku, když za mnou přišel a ptal se jak ho má uvařit" zasmál se

"Akashi je docela tvrdohlavý, takže o pomoc nikdy nežádá. A už vůbec ne o to, aby se o tebe mohl postarat. Jen jsem si říkal, že kdyby jsem ti tohle řekl, tak ti to udělá radost" usmál se

"Mám.. z toho velkou radost" usmála jsem se, ale potom už jsem to nevydržela a upadla jsem do hlubokého spánku( a/n jako Růženka, kdo ji asi probudí? xDD )

------------------------

 Zamrkala jsem, aby se mi oči přizpůsobili světlu kolem a pak viděla něco vedle mě. Koukla jsem se vedle sebe a uviděla Sei-chana, jak sedí vedle mě na židli. Spal v klidu a nevypadal,že by se měl někdy brzy probudit

"..Nemělo by to vadit.." rychle jsem vylezla z postele a dala si židli vedle něj. Když jsem se ujistila, že ještě spí, tak jsem se o něj opřela. Voněl, jako by právě vylezl ze sprchy a mě se zase rozbušilo srdce

"Sei-chane.." zašeptala jsem

"Hm?" lekla jsem se a trochu sebou trhla, když jsem ho uslyšela odpovědět

"No, já... počkat" podívala jsem se mu do tváře a úlevně jsem vydechla, když jsem zjistila, že ještě spí

"To mě vyděsilo.." řekla jsem si a znova se opatrně opřela o jeho rameno. Moje srdce mi nepříjemně bilo, ale to že jsem se o něj takhle opírala, bylo mnohem příjemnější

"..Chci být s tebou i po tom, co ti všechny peníze vrátím" zašeptala jsem a zavřela oči

" Protože jsem do tebe zamilovaná.." usmála se a zase odplula do říše snů

Z pohledu Akashiho

Probudím se a když se podívám na svoje rameno, vidím, jak se o mě opírá Akane v hlubokém spánku. Pomalu jsem přitiskl svoje čelo k jejímu a zjistil, že se jí už snížila teplota. Povzdychl jsem si a chtěl se zvednou a dojít pro deku, ale Akanina ruka mě zastavila

Pokusil jsem se opatrně její stisk uvolnit, abych ji neprobudil, ale stiskla mě ještě víc.

"Co s tebou mám dělat?" zeptal jsem se a podíval se do její spící tváře

"Miluju tě Akane.." zašeptal jsem a jemně stiskl její ruku

----------------------------

BA DAM!  mám hotovo a už by se  mi tentokrát opravdu nemělo stát, že nebudu stíhat vydávat kapitolu ani za 14 dní. Už bych se měla vrátit k tomu jak to chodilo minule.

A zas se omlouvám za to VELKÉ zpožděni

doufám že jste si užili kapitolku