Z pohledu Akane

Právě dohráli zápas. Všichni teď odpočívali a povídali si o něm

"Reo, byla to tvoje vina" našpulil rty Hirose

"Promiň, nechtěl jsem na tebe spadnout" zasmál se Reo

"Reo, přehlédnu to,ale kdyby tohle byl opravdový zápas, tak by to byl faul" řekl Sei-chane

"Omlouvám se" řekl Reo

"A Kotaro, udělal jsi dobře, že si ten míč poslal mě, než aby jsi se dostával přes Mibuchi-- *škyt*" říkal Sei-chan, když najednou škytl

Najednou bylo v místnosti hrobové ticho

"Sei-chane... ty máš škytav--" nemusel mi odpovídat, protože odpověď dorazla sama

  *škyt*  

"Oooo, pan malý má škytavku!" řekl Reo a všichni se začali smát. Teda až na Sei-chana

"Sklapni Reo. Ještě *škyt* jedno slovo a zdvojnásobím *škyt* ti trénink" zamračil sena něj. Nikdo se neopovažoval nic říct a všichni se pokoušeli zadržet svůj smích. Stačilo by jen malinko a všichni jsme mrtví

Dala jsem si ruku přes pusu a nos a celá zčervenala. Tohle byl velmi vzácný moment.  Takzvaný chladný Akashi teď má škytavku a vypadá při tom roztomile. Pokoušel se to zadržet a na tvářích měl malinko červené.

"Akane..*škyt* proč jsi tak červená," podíval se na mě

"..Protože je tu hrozné vedro.." kousla jsem se dortu, abych zadržela smích

"Pojď se mnou*škyt* do mého pokoje. Teď *škyt* hned" řekl a já kývla. Šla jsem za ním, ale pak se ohlídla na všechny za rohem, jak ho poslouchají škytat. Sei-chan si toho všiml a otočil se na ně

"Vraťte se ke tréninku" zamračil se na ně, a to stačilo k tomu, aby se všichni do jednoho rozběhli pryč. Po chvíli jsme došli do jeho pokoje, kde si sedl na židli

"Víš jak to zastavit?" zeptal se mě, chvíli na to zase škytl

"To škytání?" 

"Co jiného?"

"No... slyšela jsem, že pomáhá, když vypiješ vodu vzhůru nohama.." řekla jsem a došla pro sklenici

"Jak to mám sakra*škyt* vypít vzhůru nohama?" zeptal se a došel ke mě

"Napiješ se, ale nespolkneš to. Necháš si to v puse a ohneš se jakoby s něco zvedal, ale s narovnanými koleny" ukázala jsem a podala mu sklenici. Opakoval to po mě  celou sklenici tak vypil

"Pomohlo to?" zeptal jsem se nervozně

"Jo.."  podíval se na mě a pak škyt "..ne"

"Aha.. pak znám, že máš pít vodu normálně, ale po malých kouscích" řekla jsem a znova naplnila sklenici. Sklenici pak znova vyprázdnil

"Už je to v pohodě?"

"Asi-  *škyt* ne. Nepomáhá to" řekl a vypadal že to každou chvílí vzdá

"Ještě je, že máš zadržet dech na co nejdelší dobu"řekla jsem

"Zadržet dech?" podval se na mě a zvedl jedno obočí

"..No..jo" řekla jsem nervozně

"Tak teda *škyt* budeš držet dech se mnou" ušklíbl se a šel ke mně. Couvala jsem dozadu, dokud jsem nenarazila do dveří. Narazila jsem do nich zády a koukla se na kliku. Najednou tam byla jeho ruka a rychle zamkl a připevnil mě ke zdi

"Připravená?" zašeptal. Byl tak blízko a nepřestávala se na mě dívat. Jemně mě vzal za tvář a pohladil mě po tváři. Celá jsem ztuhla a nevěděla co dělat... byli jsme tu jen my dva, takže bych ho asi měla odmítnout.Ale.. já ho odmítnout nechci

"..Akane, pamatuješ si to co jsem ti říkal? O tom, že musíš odmítnout?" povzdychl si a oddálil se v momentu, kdy se naše rty skoro dotkly

"..Ale já t-tě nechci odmítnout.." zakoktala jsem a on se na mě překvapeně podíval 'Měla bych být upřímná'

"P-Protože jsi to ty.. s kterým chci být" podívala jsem se na něj a na jeho tváři se objevil hřejivý úsměv. Hned na to přitiskl své rty na mé. Jakoby jsem se při tom polibku rozpouštěla 'Jakoby to to takhle mělo být..'

Po chvíli se ode mě oddálil a lehce jsme lapali po dechu. Cítila jsem jak jsem celá červená. Pořád jsem ho jednou rukou držela za triko. Cítila jsem jeho teplý dech na mé tváři

"Pomohlo to" řekl

"J-jo" řekla jsem nervozně, ale bya jsem šťastná, že jsem  měla zase šanci ho políbit s nepromarnila jsem ji

"Tohle budeme dělat, až zase dostanu škytavku" ušklíbl se a já kývla

"Jsem docela zpocenej.." řekl a než jsem stihla něco říct, sundal si triko a já měla výhled na jeho skvěle vypracované tělo

"S-s-sei-chan?!" zčervenala jsem, když šel mým směrem, ale jen kolem mě prošel

"Tohle mi něco připomíná" zasmál se a otevřel dveře do koupelny. Po chvíli už jsem slyšela téct vodu

"Pane bože... já jsem se zase spletla.. to je tak trapný!!" plácla jsem se do čela, dokud jsem najednou neuslyšela klepání na dveře. Otevřela jsem dveře a přede mnou stál velmi potěšený Reo

"Slyšel jsem všechno co se stalo! Ty jsi Sei-chanův lék na škytání! Vy dva jste spolu tak roztomilí!" usmíval se od ucha k uchu

"Reo-senpai!!"šíleně jsem zčervenala

"Ale nejsi náhodou za to ráda?" zeptal se a usmíval se dál

"N-no...  jakože jo ale.." radši jsem se dívala do země

"Za to se nemusíš stydě--"zastavil se a najednou zbělal. Natočila jsem nechápavě hlavu na stranu, dokud jsem neucítila kapky vody, jak mi padají na záda

Otočila jsem se a uviděla za mnou stát Sei-chana jen s ručníkem zavázaným kolem jeho pasu. Nemohla jsem dělat nic jinýho,než se na něj dívat s otevřenou pusou

"Reo.." řekl Sei-chan a usmál se na něj, ale věděla jsem, že to nebyl milej úsměv

"A-ano?" vypískl

"Nechoď spát, dokud neuděláš 50 koleček kolem celého kempu" řekl a stále se na něj tak usmíval

"A-Ano!" řekl a rozběhl se pryč

"Akane, ty zůstáváš. Dobře?" zašeptal

"..Dobře" usmála jsem se on se na mě podíval

"Proč se tak usmíváš?" zeptal se

"..Protože je to poprvé, co jsi řekl abych zůstala a ne jestli zůstanu" řekla jsem a cítila jak se mi zase hrne teplo do tváří

Pro některé lidi by to byla asi kravina.. ale pro mě to znamenalo hodně. Najednou mě Sei-chan objal a začalo mi bít nekontrolovatelně srdce, protože byl furt napůl nahý

"Sei-cha--" přiložil mi prst na rty a tak mě umlčel

"Šššš. Už nic neříkej" zašeptal a jemně mě políbil. Pomalu jsem zavřela oči a polibek oplácela a přitáhla si ho k sobě o něco víc. Když se ode mě odtáhl, pousmála jsem se 'Něco je tu jinak....  chová se ke mně takhle jen proto, že jsem to já?'

"Spi zase tady, vrátím se hned co se převleču" zašeptal a dal mi pár pramínků vlasů za ucho 'Kdyby jeho holku hrála nějaká jiná... choval by se k ní stejně jako ke mě?'

"Dobře"usmála jsem se a Sei-chan se vrátil do koupelny. Když za sebou zavřel dveře pořádně jsem se nadechla a povzdechla si a pak se ponořila do jeho postele. Lehla jsem se na záda a dívala se na strop. Nemohla jsem přestat přemýšlet nad tím, co se stalo jen před pár minutama

"..zajímalo by mě, co si o mě myslí.." řekla jsem si sama pro sebe, s hlavou plnou jeho neodolatelného úsměvu. Zrychlil se mi tep když jsem si vzpomněla na jeho pohled ještě před chvílí

"Akane, už je pozdě. Měla by jsi spát" Sei-chan přerušil moje myšlenky, když se vrátil

"JO.. kde budu spát?" zeptala jsem se

"Na posteli"

"A ty?"

"Taky na posteli"

"Ale je tu jen jedna postel" podívala jsem se na něj zmateně

"Přesně"ušklíbl se a lehl si na postel, přičemž mě stáhl s sebou

--------------

Nemohla jsem usnout. Možná to byly jen nervy, ale nedokázala jsem zavřít oči. Podívala jsem se na Sei-chana, který četl knihu

"..Přál jsi si někdy, aby jsi měl jiný život?" zeptala jsem se ze zvědavosti

"..Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel. Můj otec je šéf celé společnost, a tak byl můj život rozhodnutý hned co jsem se narodil" odpověděl 'Nemá žádnou volnost... nemůže ani milovat toho, koho chce'

"Není to těžký?"zeptala jsem se a on zavřel knížku

"Bylo... ale už není" řekl a položil knížku na stolek a pak se ke mně otočil

"Jak to?" zeptala jsem se znova

"Protože teď mám tebe a vše co potřebuji, jsi ty" zašeptal a přitáhl si mě k sobě. V ten moment mi to došlo ' Sei-chan by se takhle k žádné jiné holce nechoval.. protože chce mě... žádnou jinou.. jen mě'

"Tak, teď víc spánku, míň mluvení" pohladil mě po tváři a zavřel oči 'Jsem teď tak hrozně šťastná..'

Prostěradlo vonělo po něm a já jsem věděla, že dneska jen tak neusnu.

------------------------------------------------------------

jéééj... zase mi to trvalo moc dlouho.... omlouvám se ale nějak jsem se k tomu nemohla dostat,

Jestli tam uvidíte nějakou chybu tak to napište do komentářu, abych to mohla opravit :D  ono když sotva vidíte a je 22:44(perfektní číslo) tak toho moc nevidíte :D

doufám, že se kapitolka líbila :)

a teď konečně dobrou :D