Z pohledu Akane

"To jste se spolu pohádali nebo co?" Zeptala se zamračeně Erika, když si všimla naší vzdálenosti

"Tak to není... ale.." poškrábala jsem si zátylek a nevěděla jak pokračovat, dokud nepráskla rukou do lavice až jsem nadskošila

"Chci. Vědět. Všechno. Hned. Teď" řekla a já začala s vysvětlováním

-------------------------

"Cože?! Vy jste se líbali?!" zařvala a vystřelila z židle. 

"Ne tak hlasitě!" zpanikařila jsem  ona si pomalu sedla

"..Takže... proč si vlastně naštvaná?" zeptala se

"Cože?"  naklonila jsem hlavu nechápavě na stranu, když mě překvapila její otázka

"Myslím tím, jako co jsi čekala? Jenom hraješ že jsi jeho holka, takže logicky všechno co děla bude falešný. On neudělal nic špatnýho, tak proč jsi naštvaná" řekla a já zůstala sedět překvapená

"..Já... protože.." nevěděla jsem co říct, když jsem nevěděla proč mě srdce tak moc bolí 'Proč mě to tak bolí, když přemýšlím nad tím, že ten polibek nemyslel vážně? Proč jsem se tak naštvala'

"Víš... fakt nesnáším tupý holky jako ty" povzdychla si Erika a rozešla se pryč. Koukala jsem do země a nevěděla co mám dělat dokud mi někdo nepoklepal na rameno

"Co se včera stalo?" zeptal se mě Hirose a sedl si vedle mě

".. Všechno je už vyřešený, takže se nic velkýho nestalo"  pokusila jsem se o úsměv

"Dobře... ale tvůj vztah s Akashim nevypadá že je vyřešený" povzdychl si

".. Je to všechno moje vina takže si ... použil mě tak jako to dělal vždycky a mě se to asi prostě nelíbilo jak to udělal.. moc mi moje práce nejde, co?" donutila jsem se k dalšímu úsměvu

"...co, tím myslíš použil?" zamračil se Hirose

"Nemusím to přece vysvětlovat. Jsem tu proto, abych ho zbavila jeho faninek a Sei-chan mě políbil přesně kvůli tomu"  povzdychla jsem si

"Ty ale víš, že ani jedna z jeho faninek na tom večírku nebyla" řekl

"N-Ne! To neříkej.... jen budu doufat v něco co se nestane" zakryla jsem si uši, abych nic neslyšela, ale jeho další slova mě zastavila

"A v co doufáš, Akane?" zeptal se

"..V co...doufám..?"opakovala jsem po něm 'Co chci? Chci aby..... mě Sei-chan miloval...Proč chci aby mě miloval?Protože já..'

"..Hej.. proč pláčeš?"  zeptal se a začal trochu panikařit

"Cože?" dotkla jsem se svých tváří a ucítila jak mim tečou slzy

"To... se mi dostal do oka jen nějaký prach... nevšímej si mě" řekla jsem a otřela si tváře rukávem, ale slzy padaly dál. 'Bolí to... bolí to tak moc.... Proč to tak bolí..'

"Víš, vždycky jsi smutná když jsi s Akashim.  Nikdy bych tohle nedovolil kdyby jsi byla se mnou" řekl a začal mi stírat slzy po tváři

"Zaplatím Akashimu těch 500 milionů. tak zůstaň se mnou. Splať to mě ne Akashimu.... Pojď se mnou... buď se mnou" zašeptal a přibližoval se ke mně, ale necítila jsem se správně. Z jeho hlasu jsem nečervenala, nebylo mi z něho srdce. Jenom Sei-chan, jen Sei-chan mi dokázal dělat tyhle věci 'Proč...Proč? Proč?!'

Protože ho miluju. Nebyl jediný moment kdy by jsem přestala. Nepohla jsem se z momentu před 10 lety. Vždycky jsem ho milovala

"Promiň Hirose... ale neplánuju od Sei-chana odejít" omluvila jsem se, ale on furt vypadal zkalmaně

"Ale děkuju... že se o mě takhle staráš" řekla jsem rychle a odběhla do třídy. Nevnímala jsem učitele, co na mě řval, abych tady neběhala a běžela jsem dál po chodbě

"Eriko!!" zařvala jsem, když jsem ji konečně uviděla. Zastavila se a otočila se mým směrem. 

"Já...Já... já miluju Sei-chana" řekla jsem jí konečně po tom co jsem popadla dech. 

"To už jsem věděla, jsi na tohle moc pomalá"  povzdychla si otráveně

"P-Promiň" řekla jsem 'Bylo to tak moc poznat?'

"Dobře Akane, teď se tě na něco zeptá,. Taky miluju Sei-chana, podpoříš mě?" zeptala se a podívala se mi do očí

"Promiň tohle asi nedokážu" odpověděla jsem jí a ona se na to usmála

"To je odpověď kterou jsem chtěla slyšet, ale nemusíš se omlouvat" řekla 

"P-Prom--" zastavila jsem se když se na mě naštvaně podívala

"Ode dneška jsme rivalky" ušklíbla se a podala mi ruku

"Ale je to tak trochu nefér..." řekla

"Co tím myslíš?" zeptala jsem se

"No jsi jeho holka, sice jenom na venek, ale máš takhle větší šanci, takže máš větší šanci že se do tebe zamiluje" řekla a já byla překvapená. Tohle mě nenapadlo

"Ale tohle mě nezastaví. Povede se mi, aby se zamiloval do mě!"prohlásila

"Stejná slova patří i mě!" usmála jsem se. V tenhle moment jsem se cítila mnohem lehčeji než předtím.  Jakoby puzzle které jsem se tak dlouho snažila sestavit se sestavilo samo

HOP v čase>>>>

Když hodina skončila začala jsem hledat Sei-chana, ale nikde jsem ho nemohla najít. Nebyl ani na poslední hodině

"Shune, promiň že jdu pozdě, Hledala jsem Sei-chana, ale nemohla jsem ho nikde najít" omluvila jsem se když jsem k přiběhla k němu

"Akashi ti to neřek? Šel domů dřív, protože mu nebylo dobře" odpověděl mi

"Cože?! Je v pořádku?! Neměl by radši jít do nemocnice?!" panikařila jsem

"Uklidni se Akane, prostě se cestou zpět zastavíme v lékárně, Není to nic vážnýho" uklidňoval mě a já si sedla do auta

-----------------------

"Jdu zaparkovat auto, doneseš tohle Akashimu?" zepgtal se mě a podal mi věci co jsme přinesli z lékárny

"Jasně, nech to na mě" usmála jsem se a vylezla z auta s balíčkem prášků. Trvalo mi týdny než jsem se tu zorientovala, ale furt s tím mám problémy. Tenhle dům je prostě moc velký jen pro 3 lidi

"Sei-chane?" zaklepala jsem na dveře. Nikdo mi neodpověděl tak jsem vešla dovnitř, ale nikdo tam nebyl. Zamračila jsem se a začala otvírat všechny dveře v domě

"Kde jsi?" zavolala jsem na něj, ale zase bez odpovědi. Když jsem otvírala dveře, zjistila jsem, že tu jsou pokoje o kterých ani nevím, že existují. Po otvírání 30 dveří jsem to začala vzdávat, dokud moji pozornost neupoutali jiné dveře. Byly rudé červené se zlatou klikou. Potichu jsem přešla ke dveřím. Když jsem je otevřela, uviděla jsem Sei-chana ležet na podlaze

Před ním byla fotka jeho matky a kolem ní byly květiny a svíčky. Byl to oltář. Potichu jsem si před oltář sedla a pomodlila se. Pak jsem se zvedla a podívala jsem se na spícího Sei-chana. Když jsem se podívala blíž viděla jsem suché stopy po slzách. Je mu 17 let a leží takhle tady... Když jsem přemýšlela nad tím, proč brečel, nemohla jsem to vydržet. Nezáleželo na tom kolik času uběhlo, tahle bolest nikdy neodchází.

"Nedrž tu bolest je pro sebe, jsem tu pro tebe, aby jsi ji měl s kým sdílet" zašeptala jsem a pohladila ho po vlasech

Z pohledu Sei-chana (Jééj)

Když jsem uslyšel slabý hlas, párkrát jsem zamrkal. Pak jsem před sebou viděl Akane' Je tohle sen?'

"Jsi vzhůru?" zeptala se mě šeptem

"..Jo... co tu děláš?" pokusil jsem se zvednout, ale Akane mě přitlačila zpět

"Nenamáhej se, máš teplotu, Trochu si odpočiň" řekla

"Proč jsi neodešla?" zeptal jsem se a ona se zamračila

"....Myslel jsem že mě opustíš" vysvětlil jsem 

"Neopustila bych tě. Ještě ti musím splatit ten dluh" řekla 'Ano, ale až se to stane tak tě můj otec bude chtít vyhnat... ale to já nedopustím...  udělám vše pro to aby jsi tu se mnou byla navždy...  přísahám, že už nikdy neudělám tu stejnou chybu'

"Víš.... myslím že jsi velmi talentovaný, ale máš kolem sebe tuhle bariéru, přes kterou nikoho nepustíš, ale někdy mám pocit, že pod ní jsi osamělý a smutný.... nemusíš to všechno zvládat sám... jsem tu pro tebe.." řekla a dívala se mi do očí

Podíval jsem se ní překvapeně, ale pak jsem se zas vrátil do svého  normálního pohledu

"Zase, zase jsi mě překvapila Akane. Vždycky jsem věděl, že máš v sobě něco zvláštního" zašeptal jsem

"Cože? Já--" zastaila se když viděla v mých očích záblesk smutku. Na mé tváři byl vidět všechen smutek, který jsem v sobě držel. Smrt mé matky, představy o mě mého otce a ztráta jí...

Pak si ale najednou Akane lehla za mě a objala mě.

"Akane co--" zastavila mě

"Je to v pořádku. Vím jak moc to bolí to všechno držet v sobě" řekla tím svým uklidňujícím hlasem

"..." otočil jsem se k ní a opřel si hlavu o její rameno. Tak krásně voněla. Moje tělo se pod jejím dotekem uklidňovalo. Obmotal jsem svoje ruce kolem jejího malého těla a přitiskl ji k sobě víc' Můžu být sobecký ve svých snech ne?'

"Pevněji" zašeptal jsem

"C-cože?" zakoktala

"Obejmi mě pevněji" řekl jsem znova

"A-Ale" zčervenala a dívala se do země. Vzal jsem ji jemně za tvář a zvedl jí tím pohled tak, aby se mi dívala přímo do očí

"Tentokrát mě poslechneš" řekl jsem a ona mi rychle omotala své ruce kolem mě.  Vydal jsem ze sebe šťastný povzdech a to je u mě hodně zvláštní 'Jestli je tohle sen.... tak se nechci probudit'

-------------------------------------------------------

No....... mám prázdniny a  nechtěla jsem vás nechat čekat dlouho tak tady to máte :D

A když tak se mrkněte(nemusíte, je mi to jedno jen oznamuju) překládám i fanfikci na pokemony a taky jsem si našla nějaký fakta tak ty tam taky jsou, jestli vás to zajíma tak se mrkněte jestli ne tak je mi to jedno a nemusíte :D

Díky že čtete tenhle příběh lidi protože už máme 2,13 shlédnutí a to jsme téměř na záčátku toho příběhu(PS má to dohromady asi 70 kapitol) takže vás ještě hodně věcí čeká :D

máte se na co těšit tak si mezitím si užijte Velikonoce!